Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Cesta meče

Přidal Moira dne 03.10.2017 23:25
#10

:D to 18+. jistota je jistota :D :D






NOVÁ POSTAVA

Iriletin život se tedy vyjasnil a plynul klidně, což ovšem nebylo možné říci o zbytku Skyrimu.
Soused nevěřil sousedovi, bratr bratru. Divočinou se toulaly skupinky stále drzejších Bouřných Hávů, jak si říkali členové Ulfrikovi soukromé armády. Napadaly usedlosti veřejně sympatizující s Císařstvím a občas i obchodníky jiných ras. Napětí mezi lidmi ještě zvyšovali Thalmorští úředníci se svými nohsledy lovící Talosovi stoupence. Císařští vojáci se sice pokoušeli udržet v provincii klid, ale ne příliš úspěšně. Ulfrik stále hlasitěji protestoval proti vládě mladého velekrále a neustále se snažil ostatní jarly přesvědčit o své pravdě a zároveň se opevňoval ve svém městě. Mladý velekrál se naproti tomu snažil obhájit své stanovisko o nutnosti jisté spolupráce s Císařstvím. Větrný Žleb a Samota se tedy stále více stavěli proti sobě. Uprostřed toho všeho chaosu stál Bílý Průsmyk jako poslední maják naděje a chladného rozumu. Balgruuf se, přes svou nechuť k Ulfrikovi, snažil udržet mezi oběma klid.
Jenže pak, možná právě proto, přistoupil Ulfrik ke svému šílenému řešení. Když nemohl donutit jarly, aby velekrále odvolali, rozhodl se vyzvat ho na souboj a stát se králem tím to způsobem. Tvrdil, že je to Nnordská tradice, ale část Skyrimu to považovala spíše za vraždu. Ulfrik uprchl do Větrného Žlebu a zabarikádoval se tam se svými stoupenci, aby se ukryl před Císařskými legiemi.
Země, rozervaná smrtí krále na dvě části, se zmítala na pokraji občanské války. Pak se generálu Thuliovi podařilo lstí vylákat Ulfrika z úkrytu a spolu s jeho nejbližšími ho zajmout. A vypadalo to, že se situace uklidní. Irileth byla přesvědčená, že je měli na místě pobít, ale Thulius se bohužel rozhodl jinak. Chtěl aby byl královrah popraven veřejně a tak byli všichni povstalci odvezeni do Helgenu. Což se ukázalo jako obrovská chyba. Helgen srovnal se zemí drak a mezi těmi několika málo lidmi, kterým se podařilo z města uniknout byl právě Ulfrik a Ralof, jeho nejvěrnější kumpán.
Irileth tomu nevěřila, když se do Průsmyku dostaly první zprávy z Helgenu. Nikdy nevěřila na bytosti z pohádek, když si na to nemohla sáhnout, tak prostě nevěřila. Její nedůvěru, ale nahlodal příjezd Haralda. Znala ho dobře a věděla, že je to velmi racionální člověk, který neměl důvod si cokoliv vymýšlet. A on líčil dračí útok velmi barvitě. Zatím co jedl, vyprávěl jim všechno, co se v Helgenu událo. Když vyrážel dál na cestu do Samoty, kam měl původně namířeno, ještě se zmínil, že strážným u brány nařídil, aby vpustili do města jeho společnici, se kterou z Helgenu unikl a která se ještě zdržela u jeho strýce ve Vorařově. Irileth trochu nechápala proč jim to říká, ale pustila to ze zřetele, vzhledem k množství nových informací, které musela vstřebat.

Uplynulo několik dní, Irileth znepokojeně pročítala zprávy od stopařů, které byly čím dál tím horší. Osvobozený Ulfrik se postavil do čela své armády a bylo jen otázkou času, kdy vypukne válka doopravdy.
Seděla u stolu a bezútěšně zírala do svitku položeného na stole, když uslyšela vrznutí vstupních dvěří a uslyšela hlas vojáka držícího u nich hlídku:
"Pane, je tady ta co byla s Haraldem v Helgenu, prý s ní chceš mluvit."
Irileth zvedla zrak od svitku a pohlédla na postavu, přicházející od dveří. Balgruuf se zvedl ze svého křesla a postavil se ke schodům : "Jistě už jí očekáváme."
Irileth při pohledu na příchozí přeběhl neklidný záchvěv po zádech a také se zvedla ze svého místa.
Návštěvnice se pohybovala měkce a velice potichu, kápě pláště jí kryla tvář a Irileth z ní měla nepříjemný pocit. Když pak zvedla paže, aby shodila z hlavy kapuci, vrhla se Irileth dvěma skoky před Balgruufa.
"Co tady dělá tohle zvíře?!"
Khajiitka se v mžiku zastavila, zastříhala ušima a založila si ruce na prsou.
Balgruuf položil Irileth konejšiv ruku na rameno : "Prosím Irileth, nerozčiluj se. Je to návštěva."
"Harald říkal, že se mnou budete chtít mluvit. Byla jsem s ním v Helgenu, když tam zaútočil drak. Ale třeba se mýlil a vy se mnou mluvit nechcete." Khajiitčin hlas zněl měkce, ale přesto se skrytou hrozbou : "A nejsem zvíře, tedy ne úplně." Cynický úšklebek odhalil zářivě bílé tesáky a Irileth ucítila jakýsi posun ve vzpomínkách.
"Omluv prosím mého huskarla, nemáme zde návštěvy tvého typu."
"Všimla jsem si. Příslušníci mojí rasy jsou ponecháváni před branami města. Zjevně ustálený zvyk ve Skyrimu." Ironický podtón byl velmi slyšet.
"Nemohu s tím nic dělat. A přijmi prosím moji omluvu, nebude se to opakovat," stisknul pevně Irileth rameno. Ač nerada, se Irileth pohnula a stoupla si těsně za něj.
Khajiitka souhlasně sklonila hlavu : "Chceš tedy ode mne něco?"
"Ano, chci tě požádat, aby jsi navštívila mého mága, chtěl mluvit s někým dalším kdo viděl draka naživo. Je támhle ve své místnosti."
"Dobrá," odpoveď se podobala zavrčení víc než dost.

Když Khajiitka zašla do komnat mága, otočila se Irileth hněvivě na Balgruufa : "Co to mělo znamenat? Proč jsi mě před ní peskoval?"
"Nepeskoval jsem tě, jen jsem nechtěl hned na začátku vyvolat konflikt. V tobě je diplomacie asi jako ve sněžným trolovi. Slyšela jsi Haralda, říkal, že měl pocit, že se ho nebála, toho draka. Je zvláštní to nepopírám, ale nezdá se, že by byla nějak nebezpečná."
"Mám z ní nepříjemný pocit, jako bych jí měla odněkud znát, ale paměť odmítá spolupracovat. Jsem z toho prostě nervózní."
"Hlavně už nevyváděj," Balgruufův hlas zněl unaveně a Irileth na něj znovu pohlédla Všimla si jaké má kruhy pod očima a vypadal skoro nemocně.
"Děje se něco? Vypadáš hrozně."
"Sis všimla? No ani se nedivím, ty máš jinou zábavu než sledovat jak se cítím."
Chtěla něco namítnout, ale zastavil ji mávnutím ruky : "Nech toho, je to jedno, alespoň jeden z nás má uspokojivý osobní život. Nemůžu spát," přiznal se pak : "před čtvrt lunou jsem se v noci vzbudil zalitý potem. V uších mi zněl něčí bolestný řev a v nose mě štípal pach spáleného masa. Od té doby nemůžu pořádně spát, bojím se usnout, aby se ten sen neopakoval. Bál jsem se, že se nás žene něco, čemu se neumíme bránit a pak se najednou objeví Harald a vypráví o drakovi. Tak se nediv, že vypadám jak vypadám. A že se snažím najít pomoc i tam, kde ty jí nevidíš."
Irileth se nadechla k odpovědi, ale už nestihla nic říci
Dveře od Síně se rozletěly a místnost naplnil zoufalý křik a pach spáleného masa. Balgruuf se vyděšeně podíval na Irileth a oba se rozběhli ke dveřím.
Dva vojáci tam na nosítkách přinesli křičícího, popáleného člověka :"To je voják ze Strážní věže, pane, doplazil se k bráně a křičel, že u věže je drak, pak už nebyl schopen mluvit a jen křičí bolestí."
Irileth někdo odstrčil od nosítek a až když slyšela mumlavý hlas, pochopila, že je to mág, snažící se pomocí kouzla utišit raněného. Otočila se od vojáka a její pohled padl na Khajiitku stojící opodál. Nevěřícně zírala na popáleného nebožáka a Irileth si všimla, že se jí chvějí ruce.
Z pozorování jí vytrhl jarlův rázná hlas : "Irileth, seber vojáky a běžte se podívat co se tam děje."
"Jasně, jen doufám, že tam budeme co platní."
"A myslím, že by s vámi měla jít i ..." pohlédl tázavě na Khajiitku.
"Moira se menuju," odpověděla neochotně.
"Děkuji. Moira půjde také s vámi. Už jednoho draka viděla, tak snad bude nápomocná."
Irileth si všimla, jak Khajiitka protočila očima.

Pak jí přestala věnovat pozornost a rozběhla se do kasáren zmobilizovat vojáky.