---

tak to sem dneska dohodím všechno ...




DENÍK

Po jednání u Elisif, už se věci pomalu rozběhly. Během měsíce, podle instrukcí z dopisů zmizely z celého Skyrimu všechny veřejné svatyně k uctívání Talose. Ne, nezničili jsme je, jen jsme je přesunuli, do té jeskyně, kde jsem tehdy našla medailonek co mi změnil život. Thalmorší úředníci se pak na požádání královny museli ze Skyrimu stáhnout zpět do své domoviny, protože už nebylo koho hlídat.

Já jsem se pak na pár týdnů stavila v Elsweyru a přivezla jsem tam odtud svou nevlastní sestru, Targu. Prvního přirozeně narozeného Dagi-Ratha, protože si s ní nevěděli rady a většinou klanu byla odmítána. To naprosto úchvatné a roztomilé "koťátko" si omotalo obě mé adoptivní dcery kolem prstu, takže nebýt Zary vyrostla by z ní nejspíš pěkně rozmazlená potvůrka. Na rozdíl ode mne se neměnila, prostě taková už byla. Myslím, že to je způsob, kterým se Nirn pokouší spojit všechny rasy.
Postupem let začali z Elsweyru přicházet zprávy o dalších a dalších narozených Dagi-Rathech. Díky zprvu nepřiznané, ale později plně vyslovené podpoře od Cyrodiilu pro Elsweyr, se totiž životní podmínky Khajiitů dost změnily. Vzhledem k tomu a kvůli mé intervenci u Maneho se Khajiiti přiklonili k Císařství.

Propojením obchodních vztahů Cyrodiilu a Skyrimu, zesílily obě země.

Díky tomu mohlo Císařství začít účinně pomáhat i v Černém močále, čím i tam obnovilo svůj vliv.
Stali jsme dokonce zajímavým obchodním partnerem pro nezávisle stojící Vysokoskalí.
Solstheim zbohatl prodejem ebonitu.
Čím lépe na tom všechny země byly tím víc slábl vliv Thalmoru. Netrvalo to ani tak dlouho jak jsme původně plánovali a Aldmerský spolek byl tak oslabený, že císař mohl s klidným svědomím vypovědět Zlatobílý Konkordát. Thalmor neměl páku na to aby tomu zabránil, pokud nechtěl další válku. Tento krok měl vliv na smýšlení v Hammerfallu a tak se obnovily přátelské vztahy i tam.

Dostali jsme patnáct klidných let. Ze starých nepřátel se stali nový přátelé. Děti vyrostly.

Sylwana, moje blonďatá zpěvačka se stala jednou z nejlepších žákyň bardské university v Samotě.
„Když jsi zpívala na svatbě královny Elisif, když si brala Alcedu, bylo to jako zázrak. A nebreč, vždycky tu budu.“

Tosca, můj malý problémový vlček.
„Vždycky jsem v tebe věřila, i když jsi si myslela, že to nedělám. Nezapomínej, že se umím pohybovat v čase.“

A Targa, Kočka, co pobláznila polovinu chlapců v Bílém Průsmyku.
„Sice trochu nechápu to tvou divnou náklonnost k těm krvesajům, ale vím, že i ty máš svoji budoucnost.“

Je to měsíc, co jsem vlastníma rukama pohřbila Farkase. Národy Nirnu prostě neumí žít v míru. Když je dlouho klid, začnou se rojit hloupé nápady. Nějaký bláznivý mág, se dostal k informaci, že mám v sobě Alduinovu duši a obnovil Dračí řád. Myslím, že přesně vím, kdo mu to řekl, měla jsem toho ledového parchanta zabít, jak říkal Paarthurnax. Protože se ke mně nedostanou, aby mě zabili a tím Alduinovu duši osvobodili, začali to zkoušet přes mou rodinu. Už dvakrát jsem dokázala zabránit tomu, aby ublížili některé z vás. Ale když jsem říkala Farkasovi, že se chystají na něj, nechtěl abych mu pomohla.
Hrdej, paličatej Nord!! Prý bude raději čelit smrti s mečem v ruce a pár jich vezme s sebou, než aby čekal, že ho někdo podřízne ve spaní.
Když mi umíral v náručí slíbila jsem si, že už nikdo další kvůli mně neumře.
Chtějí Alduina? Tak já jim ho dám!
Svůj život bych svěřila pár bytostem, ale svou smrt jen jediné.
Jestli tohle čtete, tak už je po všem. Smrti se nebojím. Jediné, čeho se bojím je, jestli Talos splní svůj slib a vezme mě za Farkasem.

Poprosím vás o poslední službičku. Najděte prosím moje tělo a uložte ho k Farkasovi.
Myslím, že Tosca bude vědět kde mě hledat a Targa bude nejspíš jediná z vás, kdo tam bude moci pro mě jít.
Miluju vás a vždycky budu.
Říkají, že jsem zachránila Nirn, ale spíš jste ho zachránily vy, protože jste zachránily mě.
Vaše máma.


*********************************************************************************************************************************************** ***********************************************************************************************************************************************



Sylwana dočetla stránku a zaklapla knihu. Pro slzy už ani na poslední slova pořádně neviděla:" Víš kde ji máš hledat?"
Tosca seděla vedle ní na matčině lůžku, držela ji za ramena a z druhé strany jí objímala Targa.
"Ano, nejspíš vím. Jestli je Targa se svojí náklonností k upírům jediná, kdo tam může jít, tak nejspíš vím."
"Takže bude v Mohyle." odtušila Targa.
"Jo. Na posledním místě, kde se dá otevřít brána do Zapomnění. A je tam Durnevhiir. Kdo by byl lepší pomocník než on, při manipulaci s duší?"
"Dobrá, vyrazíme hned?"
"Ano. Ty Sylwi dojdi pak k Balgruufovi a zařiď… ty víš co," Tosca pohodila hlavou, aby zahnaly slzy.

"A my tetičko, až to vyřídíme v Mohyle, tak si dojdeme proto toho Zoor Struna. Jestli měl pocit, že je máma zlá, tak neviděl mě!"











MOHYLA DUŠÍ

Alduin se slastně protáhl a zamával křídly. Zvedl hlavu a vydal vítězný řev.
"Konečně jsem svobodný!!"
"No bejt tebou tak se tak neraduju."
Alduin se otočil za hlasem a zařval znovu, tentokrát vzteky.
"Cos to provedla?"
Nevěřícně zíral do pomalu se zavírajícího oka portálu. Viděl za ním velkého fialově pableskujícího draka, pod jehož nohama byly dvě Khajiitky. Jedna z nich byla dozrzava, druhá, krvácející z rány na prsou byla už z poloviny šedá.
"Co si zač??"
Ta nazrzlá pomaličku pokládala tu druhou pod dračí nohy. Pak se otočila čelem k drakovi.
"To… to není možné. Tohle nemůžeš být ty."
"Ale jo sem," ušklíbla se.
"A kdo je tedy tam ta?" podíval se na tu šedou.
"No, kdo by to asi mohl být co myslíš?" ozvala se šedá.
Alduin lítal pohledem z jedné na druhou.
"Nemůžeš tu být dvakrát!! To nedává smysl!!"
"Jediné, co nedává smysl, je tvoje existence. A už to nezdržujte, chci v klidu umřít," zavrčela ta šedivá Moira.
"Jak umřít?" Alduin nechápal.
"No ona umře a tenhle portál se uzavře jednou pro vždy, protože jen ona ví, jak ho otevřela."
"Cože? Ty jsi ona, tak to víš taky ne?"
"No na mě nekoukej to vymyslela ona," ukázala na tu starší.
"Kecáš, vymyslela si to ty. A ona to nemůže vědět, protože jsem starší, takže to, k čemu jsem dospěla já, ona teprve zjistí," zakašlala a z koutku jí ukápla krvavá slina.
Alduin se rozhlédl kolem sebe v prostoru kam ho poslaly. Proti portálu, kde viděl je, byl druhý, kde jako by zamrzlí v čase byli Felldir, Gromlaith a Hakon, na vrcholku Jícnu světa.
"Posíláš mě zpět na začátek?"
"Tak něco. Lidi potřebují nejspíš mít s kým bojovat, aby se nenudili. Sice jsem to původně plánovala jinak, ale rozmyslela jsem si to, nechci abys ohrožoval ty, na kterých mi záleží"
"Takže se opět setkáme?"
"Třeba ano, třeba ne. Možná tam na tebe čeká jiný Drakorozený," znovu se rozkašlala a portál se zachvěl.
"No to je jedno nebudou mít svitek, aby mě poslali jinam."
"Ale budou."
"Jak to? Ztratila si ho!"
"Ne tak úplně. V ten okamžik se ztratit musel, protože ještě vlastně neexistoval. Je to složité. Víš, jak pořád všichni koumají nad tím, kde se ten svitek vzal…" uchechtla se pobaveně.
"Né to si nemohla, to si neudělala ty!! Ale nakonec, to nevadí, jsem silnější, tentokrát je stihnu zabít."
"Ehm, tím bych si nebyla tak jistá," řekla ta mladší.
"Pomoz mi sednout. Cos provedla?" ozvala se ta starší.
"Noo, když seš tady dýl, tak se začneš nudit."
"Tak dozvím se, co jsi provedla?" už to znělo opravdu netrpělivě.
"Éé, trochu jsem jim vylepšila výslovnost."
"Cože si udělala??" zařval Alduin přes skoro zavřený portál.
"Noo jsem se tu nudila, tak jsem tam zaskočila a vylepšila jim výslovnost, některý slabiky měli špatně."
Ta starší si zakryla obličej rukou.
"To jsem opravdu byla tenkrát taková?"
"Jáák taková? Co se ti na mě, sobě nelíbí?"
"Ale nic, buď jaká jsi budeš to potřebovat." Pomalu si zas lehla a sevřela v dlani jílec dýky, co jí trčel z hrudi, "už jsem opravdu unavená, chci odejít."
"Dobře. Víš, že není snadný tě zabít? Taky ses nemusela tak bránit."
"Tak si měla poslat svitek, že jsi na cestě, že seš to ty," ucedila starší.
"No to by právě nefungovalo, věděla bys o mě, a to nešlo. Takhle si mě nikdy ve svých vizích neviděla a o to šlo."
"Tak už nemudruj a vypadni!"
"Budu šťastná?"
"To se dozvíš a už sakra vypadni. Jestli tu zůstaneš až umřu, už se odtud nikdy nedostaneš."
"No jo už du, porát. Jen ještě…" sklonila se ke svému staršímu, umírajícímu já a políbila ho na čelo: "Věřím, že Talos splní svůj slib, a že pošle Felldira."

Luplo to a byla pryč.
"Tak to dokončíme Durnevhiire. Děkuji, že jsi tu byl se mnou."
"Bylo mi ctí ti pomáhat, Drakorozená. Ty jsi mi také pomohla."

Moira sevřela jílec pevněji a vyškubla dýku ven z rány. Portál se řvoucím Alduinem se uzavřel.


Kousek od ní se zatetelilo světlo:" Tak jdeme ty jedna Kočko bláznivá. Už na tebe všichni čekáme."






EPILOG

Na počátku všeho byl ČAS.
Z něj se oddělily dva aspekty... ŘÁD a CHAOS.

Spojením Řádu a Chaosu vznikly bytosti.
Ty, v nichž měl převahu Řád se později nazvaly Bohy.
Ty, v nichž převládl Chaos se staly Démony.

Bohové byli stálí a neměnní.
Proto si zvolili jedinou formu a jeden tvar.
Dostali dar "tvořit".
Démoni byli nestálí a proměnliví.
Proto stále měnili svou formu i tvar.
Jejich darem bylo "změnit".

Bohové si pro sebe stvořili místo k žití nazývajíce ho Aetherium.
Démoni sebrali Bohům část jejich díla a přeměnili jej na svět pro sebe, nazývajíc ho Oblivion.

Bohové pak stvořili Svět, jenž nazvali Nirn a rozdělili ho na části, aby každý mohl vládnou po svém.
Aby měli komu vládnout, stvořili lidi, bytosti sobě podobné, jen smrtelné.
Démoni nemající schopnost tvořit, brali jejich výtvory a měnili je podle nálady. Buď na sobě podobné, jimiž pak osídlili Oblivion. Nebo na tvory lidských tvarů se zvířecími sklony.

Žijíce na Nirnu a tvoříce ze své materie, zjistili náhle bohové, že se stávají smrtelnými.
V hrůze ze smrti tedy opustili Nirn a vrátili se do Aetheria.
Démonům tím byla dána možnost ovládnout Nirn.
Bohové však dali svým lidem sílu démony přemoci, zahnat je a uzavřít v Oblivionu.

Ani bohové ani démoni se nechtěli vlády nad Nirnem vzdát. Začali proto bojovat mezi sebou prostřednictvím lidí.


ŘÁD a CHAOS s lítostí sledovali, jak jejich děti mezi sebou zápasí, ničíce tím postupně celý Nirn.
A tak se rozhodli zbavit Nirn jejich vlivu.
ŘÁD vzal na sebe podobu zvířete tak velkého a opředeného bájemi, že nikomu nebylo divné, jak dlouho žije.
CHAOS se vmísil mezi lidi a umíral a rodil se stokrát za tu dobu co čekali až se Nirn probudí.
Jen čas od času zasáhli, aby posunuli osud Nirnu správným směrem.

V den kdy se duše Nirnu probudila, vstoupil CHAOS do právě narozeného chlapce jménem Alcedus Valerius a vedl jeho život tak, že mladík brzy dosáhl významného postavení v cyrodiilské společnosti. Což mu umožňovalo ovlivňovat dění v Tamrielu.

A když se měl znovu začít měnit svět, dalším objevením Alduina, zrodila se Drakorozená Moira.

Všechno a nic... propast i most... smělost i strach...
Brána i klíč... poslední host... jazýček na miskách vah...

… prostě ČAS