---

"Štěstí, že jsi alespoň nežuchla z té střechy, popravdě mě tvoje balancování docela nahánělo hrůzu." Zasměju se a pak už půjdeme do vily.

---

"Za zkoušku nic nedám." Jen pronesu a pojedu na kraj nádvoří, kde slezu z koně. Potom půjdu doprostřed s rukama lehce zvednutýma před sebou, ve znamení toho, že nešahám po zbraních nebo nehodlám útočit. Přitom se budu taktně rozhlížet, abych byl případně schopen alespoň nějak uskočit v případě jakéhokoliv napadení, i když budu vypadat mírumilovně a diplomaticky. Občas očkem mrknu i na Appia, abych viděl jestli čeká nebo jestli nějak ukvapeně jedná. Potom zvolám: "Artérie! Chci si promluvit v míru! Je tu několik věcí, které bychom měli prodiskutovat, než kdokoliv začne jednat neuváženě a ukvapeně! Doufám, že nalezneme nějakou společnou řeč!"

---

,,Buď se Vaermina baví na můj účet, nebo je to nějaký varování." utrousím, zatímco se budu jednou rukou držet na místě, kde mě zasáhl meč a druhou rukou si otírat pot z čela ,,Nebo je toho na mě poslední dobou moc."

Pokusím se přestat myslet na to, co se mi před chvílí zdálo a pokusím se opět usnout.

---

→ Tah 744


Sarako
Otřel sis pot a pokusil se podivný sen vyhnat z hlavy, přetočil se na posteli a pokusil na novo usnout. Netrvalo dlouho a znovu jsi usnul. (spíš)

Spát teď bohužel budeš trochu déle, protože potřebuji, abyste pokud možno vstoupili s Tondou do nového dne ve stejný moment. Vzhledem k tomu, že se vaše cesty pravděpodobně protnou v Chorrolu.


Tondulin
„Mně taky.“ přiznala Adrianna, „Byla jsem ráda, že jsi mě jistil.“ řekla s upřímným výrazem ve tváři, „Ale teď už pojďme… nebo kromě třísky ještě nastydnu.“ dodala a znovu tě chytla za rámě. Společně jste pak vyrazili zpět k vile. Opět jste prošli uličkami města, nepotkali jste žádného z občanů, pouze hlídkující zbrojnoše.

Když jste se blížili k vile spatřil jsi Flavia, jak značně vrávoravou chůzí vychází ven, málem se rozbil na jednom ze schodů, ale nakonec se udržel na nohou a zamířil k nejbližšímu rohu plotu.
„Snad… Snad tu nejsou kytičky. Ehl… Kurňa.“ ozvalo se zpoza plotu. Adrianna se jen tiše zasmála. Z vili se však ozýval zpěv nejen bardky, ale nejspíše i kombinace Chocholky a Belia. Hlasitost zpěvu ještě umocnilo dokořán otevřené okno, přesto jim, ale bylo přes jejich vzájemné přeřvávaní rozumět každé druhé slovo.


Scorpioncz
Pobídl jsi koně a vyrazil cestou přímo k nádvoří, žádná magická past nebo runa tě neohrozila ani se neaktivovala. Dojel jsi až k okraji nádvoří, slezl z koně a pochodoval před šikmou rozpadající se věž v rukama nad hlavou. Rozhlížel jsi se a snažil se zmapovat si území. Krom hromady kamenné suti, rozpadlých kusů stěn a hromady prachy zde nebylo nic co by působilo nebezpečně. Kameny nádvoří, po kterých jsi kráčel byly přeci jen odlišnější, měli různé tvary a na některých byly vyryté značky, které byly na mnoha místech zaváty prachem. Před vstupem do šikmé věže sis všiml dvou kamenných soch chrličů. Zastavil jsi se uprostřed, ruce měl nad hlavou a koutkem oka se ujišťoval, jestli Appius nezměnil své plány a neodhodlal se k něčemu unáhlenému. Neodhodlal – vojsko nemrtvých bylo stále na stejném místě a Appius s Grithartem netrpělivě vyčkávali s čím se vrátíš. Zvolal jsi na Arteria a vyčkával co se bude dít. Na reakci jsi nemusel dlouho čekat.

„Vydrž!“ zařval Arterius z šikmé věže na jejímž vrcholu se nacházel, „Hned budu dole.“ dodal hlasitě a zmizel z vrcholku šikmé věže, netrvalo dlouho a sešel dolů. Stále byl oblečený do toho samého, ozbrojen svým mečem a dřevěnou holí, která mu dělala oporu. „Přivedl sis spojence.“ pronesl nevzrušeně, když se rozhlédl kolem, „Tohle je špatný.“ připustil s povzdechnutím, „Poslouchám…“ vybídl tě následně a přitom udělal úrok, jakoby se chtěl opřít o podstavec jednoho z chrličů, ale následně si to rychle rozmyslel, „Ještě by mi to mohlo spadnout na hlavu…“

---

"Ten Flavius chodí kytičky pravidelně zavlažovat koukám." Usměju se a pustím Adriannu z rámě, aby to nevypadalo před ostatními divně a jako první věc co udělám až přijdu dovnitř bude, že zavřu okno, aby nebyli slyšet po celém městě.

---

→ Tah 745


Sarako
Otřel sis pot a pokusil se podivný sen vyhnat z hlavy, přetočil se na posteli a pokusil na novo usnout. Netrvalo dlouho a znovu jsi usnul. (spíš)

Spát teď bohužel budeš trochu déle, protože potřebuji, abyste pokud možno vstoupili s Tondou do nového dne ve stejný moment. Vzhledem k tomu, že se vaše cesty pravděpodobně protnou v Chorrolu.


Tondulin
„Táta nikdy zahradníkem nebyl… takže si toho sotva všimne.“ namítla Adrianna pobaveně, pustil jsi se rámě a vyrazil ke dveřím. Než jsi stihl dojít ke dveřím otevřít je, pokus o zpět utichl, místo toho se ozval hlas z okna.
„Necháš ho Flavie!“ zařval z okna vysmátý Belius. „Nazdar Aedane!“ zvolal na tebe, když jsi otevřel dveře a vešel dovnitř i s Adriannou, „Jo! Tak tady jste…“ zvolal znovu a trochu vrávoravě opustil okno a trochu se polil pivem, které držel v ruce. „Jsme trošku popojeli… když jste byli kdesi za bukem.“ mávl rukou směrem ke stolu kde seděl Chocholka a rozléval alkohol z průhledné skleněné lahve, „Nějakou slušnou nakopávačku. Nelej to všude možně… vždyť je to drahý.“ zařval na něj Belius, když se Chocholka dvakrát netrefil do menšího pohárku.
„Tys to snad platil?“ otočil se na něj Chocholka.
„No neplatil, ale takhle toho moc nevypijeme.“ namítl Belius a konečně se dostal až ke stolku kde těžkopádně zaplul do jedné ze židlí. Bardka se přesunula zpět ke stolu a dala se do rozhovoru s Carwen, která se zjevně stále držela vína.
Chocholka rozlil ještě do dvou dalších menších pohárků průhlednou tekutinu.
„Aedane, Adrianno.“ oslovil vás Chocholka.

Tvé kroky však nejprve vedli k oknu. Zabouchl jsi ho, aby se humbuk nelinul tak snadno ven, když jsi se vrátil a postavil vedle Adrianny, znepokojeně se zeptala.
„Co to vlastně pijete?“
„Nějakou festovně silnou lihovinu.“ zazubil se Belius, „Ale v pohodě… Já a Aedan.“ koukl na tebe, „Nás to jen tak nesundá. Akorát chudák Flavius má už asi dost, ale furt se vcelku drží.“
„Ale kytky se moc nedrží.“ namítla Adrianna.
„Pff… Nějaký kytky.“ mávl rukou Belius, „Stejně nikdo neví co tu bylo a nebylo. Až sem zítra dorazí matka a otec… no tak to tu trošku vyvětráme a nikdo nepozná, že tu probíhala nějaká chlastačka. Však v tom mám nějakou praxi…“ dodal a převzal malý pohárek, „Tak do dna!“ zvolal.


Scorpioncz
Pobídl jsi koně a vyrazil cestou přímo k nádvoří, žádná magická past nebo runa tě neohrozila ani se neaktivovala. Dojel jsi až k okraji nádvoří, slezl z koně a pochodoval před šikmou rozpadající se věž v rukama nad hlavou. Rozhlížel jsi se a snažil se zmapovat si území. Krom hromady kamenné suti, rozpadlých kusů stěn a hromady prachy zde nebylo nic co by působilo nebezpečně. Kameny nádvoří, po kterých jsi kráčel byly přeci jen odlišnější, měli různé tvary a na některých byly vyryté značky, které byly na mnoha místech zaváty prachem. Před vstupem do šikmé věže sis všiml dvou kamenných soch chrličů. Zastavil jsi se uprostřed, ruce měl nad hlavou a koutkem oka se ujišťoval, jestli Appius nezměnil své plány a neodhodlal se k něčemu unáhlenému. Neodhodlal – vojsko nemrtvých bylo stále na stejném místě a Appius s Grithartem netrpělivě vyčkávali s čím se vrátíš. Zvolal jsi na Arteria a vyčkával co se bude dít. Na reakci jsi nemusel dlouho čekat.

„Vydrž!“ zařval Arterius z šikmé věže na jejímž vrcholu se nacházel, „Hned budu dole.“ dodal hlasitě a zmizel z vrcholku šikmé věže, netrvalo dlouho a sešel dolů. Stále byl oblečený do toho samého, ozbrojen svým mečem a dřevěnou holí, která mu dělala oporu. „Přivedl sis spojence.“ pronesl nevzrušeně, když se rozhlédl kolem, „Tohle je špatný.“ připustil s povzdechnutím, „Poslouchám…“ vybídl tě následně a přitom udělal úrok, jakoby se chtěl opřít o podstavec jednoho z chrličů, ale následně si to rychle rozmyslel, „Ještě by mi to mohlo spadnout na hlavu…“

---

"Když už to naléváte, tak já taky ochutnám ten váš slavný elixír." Usměju se na Belia a poté s nimi kopnu panáka.

---

→ Tah 746


Sarako
Otřel sis pot a pokusil se podivný sen vyhnat z hlavy, přetočil se na posteli a pokusil na novo usnout. Netrvalo dlouho a znovu jsi usnul. (spíš)

Spát teď bohužel budeš trochu déle, protože potřebuji, abyste pokud možno vstoupili s Tondou do nového dne ve stejný moment. Vzhledem k tomu, že se vaše cesty pravděpodobně protnou v Chorrolu.


Tondulin
Adrianna převzala průhledný alkohol, přičichla, ale netvářila se příliš nadšeně, že by něco takového měla vypít. Chocholka spokojeně převzal svůj malý pohárek a naklopil ho do sebe zároveň s Beliem, následoval jsi je. Jakmile jsi do sebe alkohol naklopil ucítil jsi jeho sílu a pálivost. Belius se zašklebil, ale Chocholka zůstal ve své stejné grimase. Adrianně se o to méně chtělo napít.

„No… Je to síla…“ konstatoval Belius, „Další dáme za chvilku… Až se nám vrátí náš květinář, aby nevyšiloval, že jsme na něj nepočkali.“
„Jestli se vrátí.“ zasmál se Chocholka a zavřel láhev s alkoholem. „Jestli to pít nechceš tak to nepij.“ otočil se na Adriannu.
„Nevím… Moc se mi do toho nechce.“ přiznala Adrianna, „Když vidím jak jste se šklebili.“ konstatovala.
„Není to žádný čajíček.“ opřel se do opěradla Belius, „Hele… Aedane.“ odkašlal si, „Jak to vůbec vlastně šlo tam v hradě… Viděl jsi moji nastávající?“ zeptal se, „Sem na to úplně zapomněl, ale popiš mi ji… musím vědět co si beru.“ dodal vzápětí.
„Neříkej mu to! Ať je překvapený.“ zvolala na tebe Carwen.
„Ale mlč Carwušo!“ odmávl ji Belius, „Sedej Aedane…“ odsunul ti židli vedle sebe, „A vyprávěj… ale nepřeháněj. Chci pravdu.“ řekl a poklepal rukou na židli. Chocholku zjevně nakazilo Beliovo zívnutí a taktéž zívl. Adrianna trochu nervózně přešlápla z místa na místo, protože si nevěděla, co si počít s alkoholem, který držela v ruce.


Scorpioncz
Pobídl jsi koně a vyrazil cestou přímo k nádvoří, žádná magická past nebo runa tě neohrozila ani se neaktivovala. Dojel jsi až k okraji nádvoří, slezl z koně a pochodoval před šikmou rozpadající se věž v rukama nad hlavou. Rozhlížel jsi se a snažil se zmapovat si území. Krom hromady kamenné suti, rozpadlých kusů stěn a hromady prachy zde nebylo nic co by působilo nebezpečně. Kameny nádvoří, po kterých jsi kráčel byly přeci jen odlišnější, měli různé tvary a na některých byly vyryté značky, které byly na mnoha místech zaváty prachem. Před vstupem do šikmé věže sis všiml dvou kamenných soch chrličů. Zastavil jsi se uprostřed, ruce měl nad hlavou a koutkem oka se ujišťoval, jestli Appius nezměnil své plány a neodhodlal se k něčemu unáhlenému. Neodhodlal – vojsko nemrtvých bylo stále na stejném místě a Appius s Grithartem netrpělivě vyčkávali s čím se vrátíš. Zvolal jsi na Arteria a vyčkával co se bude dít. Na reakci jsi nemusel dlouho čekat.

„Vydrž!“ zařval Arterius z šikmé věže na jejímž vrcholu se nacházel, „Hned budu dole.“ dodal hlasitě a zmizel z vrcholku šikmé věže, netrvalo dlouho a sešel dolů. Stále byl oblečený do toho samého, ozbrojen svým mečem a dřevěnou holí, která mu dělala oporu. „Přivedl sis spojence.“ pronesl nevzrušeně, když se rozhlédl kolem, „Tohle je špatný.“ připustil s povzdechnutím, „Poslouchám…“ vybídl tě následně a přitom udělal úrok, jakoby se chtěl opřít o podstavec jednoho z chrličů, ale následně si to rychle rozmyslel, „Ještě by mi to mohlo spadnout na hlavu…“

---

"Nedoporučoval bych to pít Anno, má to opravdu říz." Zašklebím se jak idiot nad sílou onoho alkoholu a pak už se otočím na Belia.

"Ano viděl, samozřejmě. Bohužel jsem větší část pobytu strávil v přítomnosti Rolstonové, ale co už." Odložím panáka zpět na stůl. "Myslím, že nebudeš smutný není to určitě žádná nestvůra a neustále se na tebe vyptávala a doufala, že se ti zalíbí. Je z toho o dost víc nervózní než ty brachu, ale na první dojem působila jako fajn dívka, i když Carwuše se to samozřejmě nezdálo." Zasměju se s pohledem na Carwen.

---

→ Tah 747


Sarako
Otřel sis pot a pokusil se podivný sen vyhnat z hlavy, přetočil se na posteli a pokusil na novo usnout. Netrvalo dlouho a znovu jsi usnul. (spíš)

Spát teď bohužel budeš trochu déle, protože potřebuji, abyste pokud možno vstoupili s Tondou do nového dne ve stejný moment. Vzhledem k tomu, že se vaše cesty pravděpodobně protnou v Chorrolu.


Tondulin
„No počkej…“ nadechl se ke slovu Belius, když jsi domluvil, „Potřebuji podrobnosti, barvu vlasů… nějaký detailnější popis. Slovo ‚fajn dívka‘ je docela nedostačující. To mi nic neřekne.“ povzdechl si Belius, Chocholka mezitím klimbal hlavou. „Sedej a vyprávěj. Jestli se to Carwuše nezdálo tak v tom něco přece jen bude.“ podrbal se za uchem.

Carwen mezitím taktéž zívla, napila se vína a následně se přesunula blíže k vám. Bardka vstala a začala hrát poklidnou možná až uspávací hudbu. Belius ji, ale neposlouchal, netrpělivě vyčkával, co mu odpovíš.


Scorpioncz
Pobídl jsi koně a vyrazil cestou přímo k nádvoří, žádná magická past nebo runa tě neohrozila ani se neaktivovala. Dojel jsi až k okraji nádvoří, slezl z koně a pochodoval před šikmou rozpadající se věž v rukama nad hlavou. Rozhlížel jsi se a snažil se zmapovat si území. Krom hromady kamenné suti, rozpadlých kusů stěn a hromady prachy zde nebylo nic co by působilo nebezpečně. Kameny nádvoří, po kterých jsi kráčel byly přeci jen odlišnější, měli různé tvary a na některých byly vyryté značky, které byly na mnoha místech zaváty prachem. Před vstupem do šikmé věže sis všiml dvou kamenných soch chrličů. Zastavil jsi se uprostřed, ruce měl nad hlavou a koutkem oka se ujišťoval, jestli Appius nezměnil své plány a neodhodlal se k něčemu unáhlenému. Neodhodlal – vojsko nemrtvých bylo stále na stejném místě a Appius s Grithartem netrpělivě vyčkávali s čím se vrátíš. Zvolal jsi na Arteria a vyčkával co se bude dít. Na reakci jsi nemusel dlouho čekat.

„Vydrž!“ zařval Arterius z šikmé věže na jejímž vrcholu se nacházel, „Hned budu dole.“ dodal hlasitě a zmizel z vrcholku šikmé věže, netrvalo dlouho a sešel dolů. Stále byl oblečený do toho samého, ozbrojen svým mečem a dřevěnou holí, která mu dělala oporu. „Přivedl sis spojence.“ pronesl nevzrušeně, když se rozhlédl kolem, „Tohle je špatný.“ připustil s povzdechnutím, „Poslouchám…“ vybídl tě následně a přitom udělal úrok, jakoby se chtěl opřít o podstavec jednoho z chrličů, ale následně si to rychle rozmyslel, „Ještě by mi to mohlo spadnout na hlavu…“

---

"Má blonďaté vlasy a modré oči a promiň Belie Arterie, ale nekoukal jsem jí na ženské přednosti, protože je to tvoje žena a šlechtična, takže jsem jí moc neočumoval." Odpovím Beliovi v dojmu toho, že ze mne chtěl vytáhnout hlavně jakej má zadek a naliju si něco slabšího. (pivo, víno)

---

→ Tah 748


Sarako
Otřel sis pot a pokusil se podivný sen vyhnat z hlavy, přetočil se na posteli a pokusil na novo usnout. Netrvalo dlouho a znovu jsi usnul. (spíš)

Spát teď bohužel budeš trochu déle, protože potřebuji, abyste pokud možno vstoupili s Tondou do nového dne ve stejný moment. Vzhledem k tomu, že se vaše cesty pravděpodobně protnou v Chorrolu.


Tondulin
Belius s povzdechem znatelně protočil oči. „No… Alespoň něco.“ povzdechl nanovo, „Nalej to.“ šťouchl do podřimující Chocholky, ale nevzbudil ho. „To jsme to dopracovali.“ povzdechl si ještě jednou a popadl flašku, „Flavius močí do kytek, Chocholka odpadl jako nějaký amatér… Mno… Zbyli jsme si jen mi dva Aedane.“ namítl, otevřel lahev a začal rozlévat. Mezitím sis došel pro načepovat nové pivo. Belius to ani nezaznamenal.

„No… tak popojedeme o trošku dál.“ řekl a pozvedl malou skleničku směrem k místu kde jsi předtím stál, když tě nespatřil na místě ohlédl se. „Kašli na pivo. Teď pijeme tohle… přece to nenecháme zteplat.“ namítl a poukázal k lahvi s průhledným alkoholem. „Carwen… pojď blíž k nám.“ zvolal následně na Carwen, která se nejprve zdráhala, ale nakonec se přesunula blíže k Beliovi a Adrianně, které se konečně povedlo nenápadně zbavit nalitého silného alkoholu.

„Tak… než si Aedan doladí pivo.“ nadechl se Belius ke slovu, „Něco mi povězte.“ otočil se střídavě ke Carwen a Adrianně, „Obě jsem vás dlouho neviděl. Tak něco vyprávějte…“ zívl, „Je to nakažlivé.“
Chocholka několikrát hlasitě zachrápal.
„Nebo! Mlčte!“ změnil náhle Belius, „Co mu vyvedeme?“ zeptal se, opatrně se natáhl pro vidličku, která se z nějakého důvodu objevila na stole během tvé a Adrianniny nepřítomnosti. „Zkusíme jestli je tuhej…“ řekl následně a píchl do ruky Chocholku. Chocholka nijak viditelně nereagoval. „Heh… Je tuhej.“ usmál se Belius, Adrianna na něj koukla trochu podivně. „Chlast chvilku počká…“ usmál se nanovo a vstal.
„Co chceš dělat?“ zeptala se starostlivě Adrianna.
„Přesvědčit se, že je fakt tuhej.“
„Vždyť už jsi do něj jednou přece píchl.“
„Noa? Jedno píchnutí nic není. Šupináče tohle nebolí. To je prostě jako kdybych tě polechtal peříčkem.“ mávl rukou Belius, opatrně se naklonil nad Chocholku a píchl ho vidličkou nanovo tentokrát do krku, „Chrápe jak andílek.“ zazubil se Belius, „Takže návrhy?“ zeptal se nanovo a zahodil vidličku za sebe. Flavius mezitím otevřel dveře a vešel. Vrávoravou chůzí směřoval ke stolu. Carwen se jen mlčky napila vína a Adrianna raději dělala, že se jí téma netýká. „No ták! Nějakou levárnu… pro toho kdo usnul jako první. Však Chocholák je zvyklej!“


Scorpioncz
Pobídl jsi koně a vyrazil cestou přímo k nádvoří, žádná magická past nebo runa tě neohrozila ani se neaktivovala. Dojel jsi až k okraji nádvoří, slezl z koně a pochodoval před šikmou rozpadající se věž v rukama nad hlavou. Rozhlížel jsi se a snažil se zmapovat si území. Krom hromady kamenné suti, rozpadlých kusů stěn a hromady prachy zde nebylo nic co by působilo nebezpečně. Kameny nádvoří, po kterých jsi kráčel byly přeci jen odlišnější, měli různé tvary a na některých byly vyryté značky, které byly na mnoha místech zaváty prachem. Před vstupem do šikmé věže sis všiml dvou kamenných soch chrličů. Zastavil jsi se uprostřed, ruce měl nad hlavou a koutkem oka se ujišťoval, jestli Appius nezměnil své plány a neodhodlal se k něčemu unáhlenému. Neodhodlal – vojsko nemrtvých bylo stále na stejném místě a Appius s Grithartem netrpělivě vyčkávali s čím se vrátíš. Zvolal jsi na Arteria a vyčkával co se bude dít. Na reakci jsi nemusel dlouho čekat.

„Vydrž!“ zařval Arterius z šikmé věže na jejímž vrcholu se nacházel, „Hned budu dole.“ dodal hlasitě a zmizel z vrcholku šikmé věže, netrvalo dlouho a sešel dolů. Stále byl oblečený do toho samého, ozbrojen svým mečem a dřevěnou holí, která mu dělala oporu. „Přivedl sis spojence.“ pronesl nevzrušeně, když se rozhlédl kolem, „Tohle je špatný.“ připustil s povzdechnutím, „Poslouchám…“ vybídl tě následně a přitom udělal úrok, jakoby se chtěl opřít o podstavec jednoho z chrličů, ale následně si to rychle rozmyslel, „Ještě by mi to mohlo spadnout na hlavu…“

---

Začnu jen zlehka popíjet pivko a nebudu Beliovu opileckému blábolení věnovat moc pozornosti a místo toho započnu konverzaci s Carwen. "Byla tady Rolstonová, nebo už nám dala pokoj a kolik toho tenhle šašek vypil?" Zasměju se a budu pozorovat co provede s Chocholkou.

---

→ Tah 749


Sarako
Otřel sis pot a pokusil se podivný sen vyhnat z hlavy, přetočil se na posteli a pokusil na novo usnout. Netrvalo dlouho a znovu jsi usnul. (spíš)

Spát teď bohužel budeš trochu déle, protože potřebuji, abyste pokud možno vstoupili s Tondou do nového dne ve stejný moment. Vzhledem k tomu, že se vaše cesty pravděpodobně protnou v Chorrolu.


Tondulin
Otočil jsi se s natočeným pivem a nevšímal si Belia, který stále přemýšlel, co vyvede Chocholkovi. Flaviu se mezitím doplahočil ke stolu, ztěžka usedl do židle a podepřel si hlavu.
„Ouch… To zas bude zejtra bolehlav.“ povzdechl si, „Teď ještě ty debilní trumpety během nástupu…“ vzdechl nanovo a přitáhl k sobě pivo.
„Nebyla.“ odpověděla ti Carwen, „Myslím, že už šla spát. Pochybuji, že čekala tak dlouho, aby mohla zasáhnout. Stejně už je tahle akce dávno za vrcholem.“ dodala a odvrátila zrak od Belia, která stále přemýšlel, co vyvede Chocholkovi. Nakonec něco přeci jen vymyslel, zalezl pod stůl. Po chvilce a jedné raně hlavou do stolu vylezl ven, narovnal se.
„Svázal jsem mu šněrování bot k sobě…“ zasmál se, „Sice to není nic extra. Přiznávám, ale už mi to nemyslí tolik co dřív.“ dodal a posadil se na svojí židli. „Aedane… pojď. Vypijeme to.“ vybídl tě a podával ti malý pohárek s průhledným silným alkoholem. „Princip je prostý… Čím víc zničíš je.“ poukázal na Flavia a Chocholku, „Tím vyšší šance, že se s nimi nebudeš muset dělit o postel.“


Scorpioncz
Pobídl jsi koně a vyrazil cestou přímo k nádvoří, žádná magická past nebo runa tě neohrozila ani se neaktivovala. Dojel jsi až k okraji nádvoří, slezl z koně a pochodoval před šikmou rozpadající se věž v rukama nad hlavou. Rozhlížel jsi se a snažil se zmapovat si území. Krom hromady kamenné suti, rozpadlých kusů stěn a hromady prachy zde nebylo nic co by působilo nebezpečně. Kameny nádvoří, po kterých jsi kráčel byly přeci jen odlišnější, měli různé tvary a na některých byly vyryté značky, které byly na mnoha místech zaváty prachem. Před vstupem do šikmé věže sis všiml dvou kamenných soch chrličů. Zastavil jsi se uprostřed, ruce měl nad hlavou a koutkem oka se ujišťoval, jestli Appius nezměnil své plány a neodhodlal se k něčemu unáhlenému. Neodhodlal – vojsko nemrtvých bylo stále na stejném místě a Appius s Grithartem netrpělivě vyčkávali s čím se vrátíš. Zvolal jsi na Arteria a vyčkával co se bude dít. Na reakci jsi nemusel dlouho čekat.

„Vydrž!“ zařval Arterius z šikmé věže na jejímž vrcholu se nacházel, „Hned budu dole.“ dodal hlasitě a zmizel z vrcholku šikmé věže, netrvalo dlouho a sešel dolů. Stále byl oblečený do toho samého, ozbrojen svým mečem a dřevěnou holí, která mu dělala oporu. „Přivedl sis spojence.“ pronesl nevzrušeně, když se rozhlédl kolem, „Tohle je špatný.“ připustil s povzdechnutím, „Poslouchám…“ vybídl tě následně a přitom udělal úrok, jakoby se chtěl opřít o podstavec jednoho z chrličů, ale následně si to rychle rozmyslel, „Ještě by mi to mohlo spadnout na hlavu…“

---

"Já už měl dost brachu, budu mít zítra ten proslov, nechci aby se mi tam pletl jazyk, nemůžu ti zkazit tvůj slavný den." Uctivě odmítnu kořalu a budu pokračovat v rozhovoru s Carwen. "Kam vlastně zamířila Belwen, zastaví se na svatbu?"

---

→ Tah 750


Sarako
Otřel sis pot a pokusil se podivný sen vyhnat z hlavy, přetočil se na posteli a pokusil na novo usnout. Netrvalo dlouho a znovu jsi usnul. (spíš)

Spát teď bohužel budeš trochu déle, protože potřebuji, abyste pokud možno vstoupili s Tondou do nového dne ve stejný moment. Vzhledem k tomu, že se vaše cesty pravděpodobně protnou v Chorrolu.


Tondulin
„Achjo… No tak je to na mně.“ oznámil s povzdechem Belius, když jsi odmítl přípitek, naklopil do sebe jeden a poté druhý. Nezatvářil se nejlépe, ale zjevně mu zachutnalo, protože se natáhl pro láhev znovu, ale tentokrát mu ji stihla sebrat Adrianna. „Tak to rozlij ty…“ vybídl jí.
„Ne.“ zakroutila hlavou, „Zůstaň u piva nebo vína, ale tohle už nepij nebo k tomu oltáři fakt nedojdeš.“ řekla mentorským tónem, Belius se kousl do rtu a zatvářil nespokojeně, ale nakonec rezignoval a sáhl nazpět po pivo.

„Nezastaví.“ zakroutila hlavou Carwen, „Belia nezná a má nějaké své povinnosti. Navíc… Thalmor tu může operovat a pátrat po členech odboje stejně jako ve Valenském lese. Kdybychom se drželi pospolu poutali bychom zbytečně velkou nežádoucí pozornost.“ odvrátila nakrátko zrak, „Legie by pro naši záchranu neudělala vůbec nic. Podle zákonů Valenského lesa, a tudíž i Aldmerského spolku jsme prostě zločinci… ale tebe se to netýká.“


Scorpioncz
Pobídl jsi koně a vyrazil cestou přímo k nádvoří, žádná magická past nebo runa tě neohrozila ani se neaktivovala. Dojel jsi až k okraji nádvoří, slezl z koně a pochodoval před šikmou rozpadající se věž v rukama nad hlavou. Rozhlížel jsi se a snažil se zmapovat si území. Krom hromady kamenné suti, rozpadlých kusů stěn a hromady prachy zde nebylo nic co by působilo nebezpečně. Kameny nádvoří, po kterých jsi kráčel byly přeci jen odlišnější, měli různé tvary a na některých byly vyryté značky, které byly na mnoha místech zaváty prachem. Před vstupem do šikmé věže sis všiml dvou kamenných soch chrličů. Zastavil jsi se uprostřed, ruce měl nad hlavou a koutkem oka se ujišťoval, jestli Appius nezměnil své plány a neodhodlal se k něčemu unáhlenému. Neodhodlal – vojsko nemrtvých bylo stále na stejném místě a Appius s Grithartem netrpělivě vyčkávali s čím se vrátíš. Zvolal jsi na Arteria a vyčkával co se bude dít. Na reakci jsi nemusel dlouho čekat.

„Vydrž!“ zařval Arterius z šikmé věže na jejímž vrcholu se nacházel, „Hned budu dole.“ dodal hlasitě a zmizel z vrcholku šikmé věže, netrvalo dlouho a sešel dolů. Stále byl oblečený do toho samého, ozbrojen svým mečem a dřevěnou holí, která mu dělala oporu. „Přivedl sis spojence.“ pronesl nevzrušeně, když se rozhlédl kolem, „Tohle je špatný.“ připustil s povzdechnutím, „Poslouchám…“ vybídl tě následně a přitom udělal úrok, jakoby se chtěl opřít o podstavec jednoho z chrličů, ale následně si to rychle rozmyslel, „Ještě by mi to mohlo spadnout na hlavu…“

---

"Stejně si na tebe netroufnou, určitě ne zatímco jsi tady na území Arteriů." Usměju se a kouknu se kolem na zívající / spící osazenstvo. "Myslím, že je čas to tady zaříznout, máme za sebou dlouho cestu a zítra nás čeká náročný den plný prostojů a čekání, jak tak znám svatby. Chtěl bych si s tebou ještě promluvit... o samotě." Nakonec dodám tišeji směrem ke Carwen a nejspíše se už rozloučíme s přítomnými, pokud nebudou nic namítat. (Půjdu znovu ven tentokrát s Carwen :D)

---

(spím)

---

→ Tah 751


Sarako
Otřel sis pot a pokusil se podivný sen vyhnat z hlavy, přetočil se na posteli a pokusil na novo usnout. Netrvalo dlouho a znovu jsi usnul. (spíš)

Spát teď bohužel budeš trochu déle, protože potřebuji, abyste pokud možno vstoupili s Tondou do nového dne ve stejný moment. Vzhledem k tomu, že se vaše cesty pravděpodobně protnou v Chorrolu.


Tondulin
„Přesně Arteriové tě ochrání!“ ozval se po tvých slovech Belius, „Máme armádu… sice někde hooodně daleko, ale nějakou máme.“ zahulákal následně, „Ale kdoví kde je jí konec… sem ji dlouho neviděl.“ zamumlal a napil se raději piva. „Počkeej! To už jdete?“ zvolal znova Belius.
„Raději ano. Ať se prospíš dorána a vystřízlivíš.“ odpověděla mu Carwen, dopila pár posledních loků v pohárku s vínem a vstala od stolu. Mávla rukou na bardku, která jí mávnutí na rozloučenou oplatila, „Mějte se Adrianno.“ promluvila k Beliově sestře, která se rovněž rozloučila mávnutím a slovy přející dobrou noc.
„Mooment…“ vstal Belius ze židle, ale vzápětí se chytl stolu, „Tak vás… alespoň doprovodím!“ pokračoval. Adrianna raději vstala a jistila svého bratra, „Počkej… to je fakt vážný… Oni už odcházejí.“ koukl na Adriannu, „Počkej… to je špatná, ne?“ otočil se na Carwen, „Předtím jsi přišel s černovlasou… teda myslím. Mě už se to motá.“ zamumlal.
„Ano. Motá.“ souhlasila pobaveně Adrianna.
„Dej mu tohle…“ popadl láhev s průhledným alkoholem, „Ať je večer sranda… Trošku ještě.“ dodal, když ti tiskl do ruky láhev. Adriannin výraz ve tváři hovořil, že máš přijmout bez odmítání. Carwen byla rychlejší a popadla láhev z Beliových rukou. Adrianna jí kývnutím hlavy poděkovala. „No… tak se mějte. A zítra! Pak bude opáčko, ale trošku větší vopáčko!“ vysvětloval.
„Bude, ale až zítra. Teď spát, než přijde Rolstonová.“ vybídla ho Adrianna.
„Jasný… Jasný… Však už jdu.“ pokračoval pomalu Belius, „Moment…“ zastavil se na místě, když jsi odcházel s Carwen ke dveřím a Adrianna vám ještě jednou přála dobrou noc. „Já chci pusu na dobrou noc!“ zvolal a Adrianna protočila oči, Flavius mezitím hlavou udeřil do stolu.
„V pohodě…“ vydal ze sebe, „Jdu na záchod.“ oznámil a namáhavě vyrazil ven, přičemž si ani nevšiml, že jsi s Carwen na odchodu.
„Nevím od koho, ale máš smůlu!“
„Počkej! To nejde… to fakt neejde. Chápej.“ vysvětloval Belius a přitom gestikuloval rukama, „Von bude mít Aedan pohádku na dobrou noc… to já nemám. Nemůžou teď odejít a když už tak chci pusu na dobrou noc!“ zdůraznil smutně. Flavius mezitím zmizel venku otevřenými dveřmi.
„No to bude ještě zajímavé…“
„Flavie! Kam jdeš?! Sakra tam nechoď! Někoho tam potkáš!“ zařval na Flavia Belius, „Pojď zpět tohle je vážný…“ kroutil hlavou.
„Běžte už. Ať je klid.“ doporučila vám Adrianna.
Carwen na tebe koukla a rukama tě popohnala ven.


Scorpioncz
Pobídl jsi koně a vyrazil cestou přímo k nádvoří, žádná magická past nebo runa tě neohrozila ani se neaktivovala. Dojel jsi až k okraji nádvoří, slezl z koně a pochodoval před šikmou rozpadající se věž v rukama nad hlavou. Rozhlížel jsi se a snažil se zmapovat si území. Krom hromady kamenné suti, rozpadlých kusů stěn a hromady prachy zde nebylo nic co by působilo nebezpečně. Kameny nádvoří, po kterých jsi kráčel byly přeci jen odlišnější, měli různé tvary a na některých byly vyryté značky, které byly na mnoha místech zaváty prachem. Před vstupem do šikmé věže sis všiml dvou kamenných soch chrličů. Zastavil jsi se uprostřed, ruce měl nad hlavou a koutkem oka se ujišťoval, jestli Appius nezměnil své plány a neodhodlal se k něčemu unáhlenému. Neodhodlal – vojsko nemrtvých bylo stále na stejném místě a Appius s Grithartem netrpělivě vyčkávali s čím se vrátíš. Zvolal jsi na Arteria a vyčkával co se bude dít. Na reakci jsi nemusel dlouho čekat.

„Vydrž!“ zařval Arterius z šikmé věže na jejímž vrcholu se nacházel, „Hned budu dole.“ dodal hlasitě a zmizel z vrcholku šikmé věže, netrvalo dlouho a sešel dolů. Stále byl oblečený do toho samého, ozbrojen svým mečem a dřevěnou holí, která mu dělala oporu. „Přivedl sis spojence.“ pronesl nevzrušeně, když se rozhlédl kolem, „Tohle je špatný.“ připustil s povzdechnutím, „Poslouchám…“ vybídl tě následně a přitom udělal úrok, jakoby se chtěl opřít o podstavec jednoho z chrličů, ale následně si to rychle rozmyslel, „Ještě by mi to mohlo spadnout na hlavu…“

---

Opět nabídnu ženě rámě jako dnes už asi podesáté a půjdeme zpět do hospody. "Tak co, jak jsi se bavila, zatímco jsem byl venku? Měla jsi tu nejlepší společnost našeho ženicha, takže předpokládám, že dobře?" Usměju se. (Až dojdeme do hospody, půjdeme rovnou na pokoj)