---

"To bude asi nejlepší." Odpovím a budu následovat Carwen do obchodu. " Ty zlaté by ti mohli slušet, klidně je vezmi, ale ještě bych zkusil nějaké tmavé, kontrastní k tvým vlasům." Doporučím a pak už si všimnu regálu s maskami po straně obchodu.
Doslova se k nim rozeběhnu jako malé dítě za bonbónem, málem přitom shodím několikero šatů v cestě. "Hustý, tak tohle musíš vidět Carwen." Nadšeně skoro vykřiknu a začnu si zkoušet šedou masku se zlatými ornamenty a mohutným knírem.

---

,,Co naplat, já taky nebudu ztrácet čas a pustím se do hledání Caesarova zlata, ať je tahle šaráda s Daggerfallskou obchodní společností co nejdřív za námi a Anvil je zase prosperujícím městem.." prohodím k přítomným, věnuji Leyovi lehkou úklonu a opustím místnost.

Cestou zpět přes město do přístavu se pokusím odchytit Garyna.

---

→ Tah 683


Sarako
„Hodně štěstí.“ popřál ti Ley, když jsi opouštěl trůnní sál a pokračoval ven na nádvoří hradu, poté jsi pokračoval po kamenném mostě otevřenou branou až do města. Pozvolna jsi šel hlavní cestou až k přístavu a snažil se zahlédnout Garyna, abys ho mohl odchytnout. Nakonec se ti to povedlo téměř na konci tvé cesty. Stál před branou a diskutoval s dvojicí legionářů a holohlavým mužem v lehké kurýrské uniformě, který držel uzdu koně.

„Nebudu vás zdržovat pánové. Děkuji za vaše tipy. Snad nejdu všechny, co hledám.“ usmál se nakonec holohlavý muž a rozloučil se. Nevyrazil však do přístavu, ale opačným směrem. Garyn se také rozloučil s dvojici legionářů, která průchod otevřenou branou střežila a vyrazil naproti tobě.


Tondulin
„Líbí se mi barva i to, že jsou docela decentní. Nic okázalého.“ dodala následně, když si jí šaty schválil. Ještě chvíli si je prohlížela a pak se přesunula k jiným, dala na tvoji radu a zaměřila se na tmavší modely.

Rychle ses přesunul k regálu s několika maskami, bez váhání jsi sundal šedou masku a začal sis jí zkoušet. Carwen tě poslechla, opustila prohlížené šaty a vyrazila k tobě.
„Masku?“ podívala se na tebe nevěřícně, „Jdeme si prohlédnout Beliovu nastávající… ne na maškarní. A stejně si jí budeš muset před vstupem do sídla sundat kvůli kontrole. Tam jen tak někoho nepustí se zakrytým obličejem.“ pokračovala vzápětí a koutkem oka si masky prohlédla taktéž, „Ale jinak je pěkná.“ připustila, „Stejně tak cena. Viděl si jí?“ podívala se na tebe vážně, když zjistila, že jedna maska stojí přes 200 Septimů. „Sice peněz máme dost, ale musíme se k nim nejprve dostat.“ dodala vzápětí tiše, aby jí nikdo v obchodě neslyšel, přestože se v místnosti nikdo jiný krom vás nenacházel.


Scorpioncz
„Ráda bych ti se svými postřehy pomohla, ale zatím jsi nebyl moc sdílný s tím koho jsi tal dole vlastně potkal nebo co se dole odehrálo.“ odpověděla ti Elanya, „Možná tady nějaké poklady byly, ale jsme přeci jen stále dost blízko Appiova sídla. Možná to tu prostě v okolí prohledal a poklady nashromáždil ve své věži, aby si je mohl k něčemu použít. Možná to není úplně nejlepší teorie, ale určitý smysl to dává.“ pokračovala, zatímco jsi hledal vhodný cíl k pokračování vaší cesty, jakmile jsi jej měl sehnul jsi se a nasbíral jsi několik hrstí zdejší zeminy, poté se opět napřímil a zavelel k novému cíli.

Šli jste svižnější chůzí a míjeli pusté planiny plné mrtvé flóry, kamenných zřícenin i ostatky potulujících se duchů, kteří občas cosi smutného pronesli, když jste je míjeli. Vesměs se litovali nebo se snažili rozpomenout, jak vlastně zemřeli. Brzy jste dorazili k zřícenině připomínající starý chrám. Kolem levitovalo několik modrých světelných koulí a před vstupem do zříceného chrámu postávala trojice draugirů, ozbrojených do nejrůznějších kusů zbroje. Jeden byl ozbrojen starým mečem, druhý obouručnou sekerou a třetí dvojici menších seker. Oproti většině kostlivců, které vás nechávali při průchodu na pokoji, tato trojice působila hned na první dojem velmi nepřátelsky.

---

,,Sehnal sis ty stříbrné zbraně?" optám se Garyna, ukážu mu dekret ,,Od nynějška jsem nižší šlechtic a osoba oprávněná na půdě Anvilského hrabství jednat jménem hraběte. Takže vzhůru do přístaviště! Nerad bych nechal v tom hostinci ležet tu hromadu zlata, aby jí vyfoukl někdo z Caesaruvých bývalých přátel. Nemyslím si, že jsme jediní, kdo o té skrýši vědí, a až legionáři opustí město, seběhne se tam víc takových, kteří si budou chtít urvat svůj díl." a po těchto slovech vyrazíme k přístavu.

---

"Opravdu, o tom jsem ani nevěděl a kde je máme? Protože tohle z toho co mi zbylo po kapsách nezaplatíme." Pošeptám nazpět Carwen s nadšením z toho že nejsme na mizině.

---

→ Tah 684


Sarako
„Sehnal.“ odpověděl bez váhání Garyn, „Sice je nebudu mít dřív než zítra ráno, ale sehnal. Do té doby si musím vystačit s tím co mám.“ dodal vzápětí a vyslechl si tvá další slova, „Souhlas, ale s těmi legionáři bude určitě problém. Jestli mají poškozenou nějakou loď tak se budou v hojném počtu po přístavu poflakovat ještě hodně dlouho.“ povzdechl si Garyn, když jste prošli branou.

Pokračovali jste do přístavu, ve kterém se toho příliš moc nezměnilo. Zajatci prořídli. Zůstal jich v poutech jen zlomek – celkem tři. Byli připoutáni k zatlučenému dřevěnému kůlu pod přímým dohledem dvojice sedících legionářů, kteří spolu debatovali a občas pohledem zkontrolovali trojici vězňů. Podle vzhledu trojice zajatců a množství tetování na jejich těle se dá usuzovat, že se bude nejspíš jednat o nějaké žoldáky nebo piráty, nikoliv o obyčejné občany města. Ze stanů se zraněnými se ozývali hlasy zraněných i léčitelů, zatímco z hostince se i nadále ozýval hlahol slavících a popíjejících legionářů. U mola, které směřovalo k jedné z válečných lodí (jako jedna z mála z těch lodí, které zůstaly zakotvené v přístavu nejeví žádné vážné poškození z boje) postávala na hlídce dvojice legionářů z flotily. Jeden z nich seděl na sudě, a zatímco druhý přímo na dřevěném mole. Zjevně je příliš nebavilo střežit cestu k lodi, když si jejich spolubojovníci naproti nim dopřávali zábavy a popíjeli.


Tondulin
„To je komplikovanější.“ připustila Carwen, „Dříve než si to odbudeme tady. Tu svatbu a všechno kolem ní je nezískáme, protože bychom museli odjet.“ dodala vzápětí dokud jste byli v obchodě sami. Po jejích slovech se konečně ozval rachot, klepání čehosi dřevěného o podlahu a chvíli na to se rozrazily dveře a vyšel ze dveří starší tlustší muž vybavený dřevěnou holí, která mu dávala oporu při chůzi.

„Vítejte přátelé.“ usmál se na celé kolo přátelským úsměvem a vycenil své zuby, „Omlouvám se za zdržení, ale musel jsem si něco… zařídit.“ odkašlal si a přesunul se k pultu z něhož v rychlosti smetl nějaký drobek. „Už jste si něco vybrali?“ zajímal se, „Klidně si to můžeme odzkoušet, ale… ale já nešiji. Všechno je to dovoz z Imperial City nebo od mých známých z ostatních hrabství.“ hlásil ihned poté, „Já už jsem musel s šitím skončit, klepou se mi ruce, že ani nenavlíknu jehlu.“ povzdechl si.

„Zatím se jenom díváme.“ odpověděla starému muži Carwen, „Hledáme nějaké vhodné společenské šaty.“
„Ano. Ano. Ty chce dneska každý. Kvůli té zítřejší slávě, ale každého buď odradí cena anebo si raději zajedou jinam s předstihem, aby jim oděv upravili na místu.“ povzdechl si, „Pokud teda mají odvahu na tu cestu a peníze na úpravu.“ konstatoval následně a opřel se o pult, „Tak vybírejte.“ prohlédl si tebe a Carwen, „Ale jak se tak na vás dívám mladá paní. Asi bych vás viděl do něčeho tmavšího a pána rovněž.“ střídavě koukl na tebe a na Carwen, „Bohužel… Nic z Valenského lesa tu pro vás mít nebudu.“
„To nevadí. My si s Aedanem něco vhodného najdeme, ale hodil by se nám krejčovský metr, několik menších cívek s nití, pár jehel zkrátka nějaké to vybavení. Chtěla bych si opravit ještě jedny své oblíbené šaty, které bych si zítra vzala ráda navečerní hostinu.“
„Jistě. Někde bych to tu měl mít.“ zamumlal a začal hledat v přihrádkách pultu. Carwen na tebe koukla.
„Kupme teď jen to nejnutnější.“ šeptla tiše.


Scorpioncz
„Ráda bych ti se svými postřehy pomohla, ale zatím jsi nebyl moc sdílný s tím koho jsi tal dole vlastně potkal nebo co se dole odehrálo.“ odpověděla ti Elanya, „Možná tady nějaké poklady byly, ale jsme přeci jen stále dost blízko Appiova sídla. Možná to tu prostě v okolí prohledal a poklady nashromáždil ve své věži, aby si je mohl k něčemu použít. Možná to není úplně nejlepší teorie, ale určitý smysl to dává.“ pokračovala, zatímco jsi hledal vhodný cíl k pokračování vaší cesty, jakmile jsi jej měl sehnul jsi se a nasbíral jsi několik hrstí zdejší zeminy, poté se opět napřímil a zavelel k novému cíli.

Šli jste svižnější chůzí a míjeli pusté planiny plné mrtvé flóry, kamenných zřícenin i ostatky potulujících se duchů, kteří občas cosi smutného pronesli, když jste je míjeli. Vesměs se litovali nebo se snažili rozpomenout, jak vlastně zemřeli. Brzy jste dorazili k zřícenině připomínající starý chrám. Kolem levitovalo několik modrých světelných koulí a před vstupem do zříceného chrámu postávala trojice draugirů, ozbrojených do nejrůznějších kusů zbroje. Jeden byl ozbrojen starým mečem, druhý obouručnou sekerou a třetí dvojici menších seker. Oproti většině kostlivců, které vás nechávali při průchodu na pokoji, tato trojice působila hned na první dojem velmi nepřátelsky.

---

Optám se přítomných legionářů na nějakého důstojníka.

Až ho najdu, ukáži mu dekret se slovy: ,,Jednám ve jménu hraběte, sežeňte mi deset střízlivých legionářů a přiveďte je před hostinec. Byl jsem samotným hrabětem pověřen k zajištění Caesarova zlata, proto očekávám ze strany legie maximální spolupráci."

Nebude-li mít důstojník nějaké otázky, či připomínky, počkám s Garynem před hostincem, než se důstojníkovi povede těch deset střízlivých legionářů sehnat.

---

"Ah, promiň, moc věcí najednou a je těžké sledovat moje myšlenkové pochody. Znáš Aurelia Arteria? To po něm Appius jde. A byl tam dole ještě jeden frajer, prý z univerzity ale neznám ho. No a dole jsme si akorát pokecali, v podstatě jsem se úplně moc nových a zajímavých věcí nedozvěděl, protože oni toho taktéž moc nevědí. Ale ti dva, co jsme dostali k Appiovi, s nimi opravdu jsou. Ale nezdá se, že by jim od Appia něco hrozilo, protože to není žádnej záporáckej hajzl, takže tak." Osvětím více Elu a seberu doslova první Skořápku duší, kterou kde uvidím, ač bude daleko jakkoliv ... přece jich tu musí růst ranec.

"Tak to vypadá, že tady něco bude. Přece jen by tu jinak asi nebyli tihleti naštvaní mrtví. Já bych je prostě sežehl, co nejrychleji prokoukl ty ruiny a pak se zpakoval. Co ty na to?" Podotknu při pohledu na trojici nekamarádských nemrtvých a připravím si pořádnou 'Impulzní ohnivou kouli', kterou v případě žádných jiných návrhů či poznámek z elininy strany tak nějak pošlu mezi ně a detonuji jí nějak mezi nimi, aby měla do nejničivější účinek.

---

"Nejnutnější říkáš?" Řečnicky se zeptám s budu stát na místě s obřím úsměvem a maskou, kterou jsem si vyhlídl v ruce. "No tak Carwen, hezký ohoz už mám, ale taková krása to se jen tak nevidí." Dále budu rozjímat nad svojí maskou a ignorovat zbytek věcí v obchodě.

---

→ Tah 685




Sarako
Optal jsi se legionářů střežící molo na nějakého důstojníka. Oba na sebe nejprve koukli a teprve poté se uráčili odpovědět ti.
„My střežíme molo… možná už dobrou hodinu možná dvě. Takže víme jen to, že legát s admirálem je na lodi.“ ukázal za sebe na bitevní loď legionář sedící na sudu. „Dojdu vám pro něj.“ dodal následně, vstal, protáhl se a vykročil poklidnou chůzí po molu až k lodi. Kde zařval na některého z námořníků na palubě. Poté se šouravým krokem vrátil zpět.

„Budete muset chvilku počkat.“ usoudil druhý legionář. První se mezitím vrátil a potvrdil jeho slova, neposadil se zpět na sud, ale postavil se do pozoru, aby byl připraven na příchod svého nadřízeného.

Netrvalo dlouho a z lodi po molu přišel mladší hnědovlasí muž se kterým jsi se setkal již na chodbě hostince, když jsi vyčkával, než vyslechne LaRouchovou. Tentokrát na sobě neměl pouze černou tuniku, ale také lehnou legionářskou zbroj včetně nátepníků. Jeho chůze byla pomalá a obezřetná.
„Vy jste ten válečník z hostince.“ usmál se při pohledu na tebe, „Stále ta přilba.“ povzdechl si, „Ukažte. Podívám se na to.“ řekl následně a převzal si od tebe dekret, který si zběžně přečetl, zatímco poslouchal tvá slova. Z jeho dechu bylo patrné, že si už také dopřál alkoholu, ale na rozdíl od legionářů se nejednalo o pivo, ale spíše o víno. „Jestli hodláte hledat nějaké zlato tady v přístavu tak ztrácíte čas. Legionáři přístav na admirálův rozkaz pročesávali dům po domu. Hned jakmile byl přístav obsazen a hlavní bitevní vřava aspoň trochu utichla.“ sroloval dekret, „Coline.“ otočil se k legionáři, který předtím seděl na sudu, „Svolej deset bojeschopných legionářů. Všichni snad ještě zpitý pod obraz nejsou.“ rozkázal legát, „Guare.“ koukl na tebe s podivnou grimasou ve tváři jakoby ho tvé neobvyklé jméno velmi udivilo a váhal zdali ho má vůbec takto vyslovit, „Zanechte tady svého společníka ať počká na Colina a legionáře. A pojďte se mnou na loď. Možná je tam něco, co by vás mohlo zajímat.“ zakončil a vrátil ti dekret nazpět.


Tondulin
Carwen po tvých slovech své protočení očí doplnila i hlasitým povzdechnutím. Obchodník mezitím vyštrachal v přihrádce svého pultu vše, co si Carwen přála.
„Vezmu si to všechno.“ oznámila následně, když se muž začal probírat menší krabičkou plnou nejrůznějších barev nití. „A jestli můžu vyzkouším si ty zlatavé šaty.“ ukázala na šaty za sebou. Muž jen spokojeně přikývl. „Můžu si je někde zkusit?“
„Samozřejmě.“ odpověděl pohotově muž, „Hned za tím paravánem. Měla byste tam mít soukromí. Akorát se o něj prosím moc neopírejte už má svá léta.“
„Nebojte.“ usmála se s poděkováním Carwen a vyrazila s mužem k figuríně, muž opatrně šaty z figuríny sundal a podal je bosmerce ta znovu poděkovala a vyrazila si je vyzkoušet za paraván. Obchodník se tak upnul na tebe.

„Hledáte masku?“ optal se řečnicky, „Nabízím je po dvoustovce jestli se nepletu.“ zamžoural na cenovku, „Ale eh… Možná bych pro vás a vaší paní mohl udělat výjimku a trošku slevit. Přeci jen… Tyhle masky moc na odbyt nejsou a nějaká ta maškaráda je ještě daleko.“ povzdechl si, „A každý peníz se hodí, ale jen pokud si vaše paní koupí nějaké šaty.“ zdůraznil nakonec, „Také jsem tu měl pár vycházkových holí. Sice neodpovídají současnému trendu, ale jsou velmi elegantní a hodí se k zítřejší slávě a také jsou údajně velmi oblíbené mezi Vysokoskalskou šlechnou.“ naklonil se k tobě, „A na rozdíl od šatů a těchto masek jsou velmi levné.“ pokýval hlavou zatímco se ti snažil nabídnout některé ze svých zboží a Carwen se v průběhu jeho monologu za paravánem převlékala do zlatavých šatů, které se jí předtím zalíbily.


Scorpioncz
Elanya se nezatvářila překvapeně, když jsi zmínil Arteriovo jméno. Pouze bez zaváhání zakroutila hlavou s jasnou odpovědí „Ne. Osobně ne.“ a jedním dechem rázem dodávala „Ale slyšela jsem o něm.“ s přimhouřeným obočím, „Mně teda Appius zrovna dvakrát jako svatoušek nepřišel, ale ty ho asi přeci jen znáš lépe než já.“ reagovala vzápětí na tvá slova o Appiovi, „Ale Globullovi pomohl to mu upřít nelze. Pokud nešlo o manipulativní krok, jak si nás obtočit kolem prstu.“ podívala se na tebe, když jsi zastavil a s nadšením se sehnul ke skořápce po které jsi tak toužil. „Arterius, ale také není vyloženě… nějaký hajzl, ne?“ zeptala, když jsi skořápku opatrně uschoval a pokračoval v cestě dál k vašemu cíli.

„Nic lepšího mě nenapadá.“ přikývla Elanya na tvůj plán, „Nasereme je tak či tak. Čím dříve tím jedině lépe pro nás.“ dodala a vyčkala až sešleš kouzlo. Připravil sis své kouzlo a hodlal jej vyvolat. Právě ve správný čas, neboť trojice nepřátelských kostlivců zjevně vycítila možné nebezpečí a vyrazila proti vám. Dle tvého předpokladu nedrželi rozestup, a proto tvé seslání kouzla zasáhlo celou trojici. Ohnivá exploze tvého kouzla způsobila nejenom odhození vašich nepřátel na všechny strany, jejich těla se rozpadla, oddělili se jim kostnaté končetiny, ale také došlo k rozšíření hluku, který exploze způsobila.

Rozhlédl jsi se kolem, jeden draugir jehož mrtvé tělo dopadlo metr od vás znovu nevstal. Nemrtvé oči byly pohaslé a nejevil žádné další známky oživnutí. Zbylí dva draugiři, ale znovu povstali. Jeden s námahou vstal s oddělenou levou rukou, popadl svoji zbraň a výhružně vyrazil proti vám. Druhý se začal plazit, neboť mu exploze oddělila obě kostnaté nohy a připravila jej i o pánev.

---

,,Dobrá." přikývnu, poté se otočím k dunmerovi: ,,Garyne počkej tu na Colina a legionáře. Nemám v úmyslu zdržet se dlouho." a budu následovat podnapilého důstojníka na loď.

---

"Nepopírám, nemyslím že by Appius byl svatý, to ani náhodou, ale vzhledem k tomu, že patří k Vici, tak mi přijde jako lepší volba. Třeba pomůže vylepšit pověst našeho rodu, kdo ví. Ale Arterius žádný hajzl není, to nemyslím. Právě že nemyslím, že by si oba zasloužili zemřít ... zvláště na tomhle místě. ale pokud se bude rozhodovat, tak je volba asi jasná." Pokrčím rameny, mezitím, co si připravím ohnivou runu, kterou prsknu přímo před nemrtvého, co na nás běží. "Pak skočíme za Appiem a vyřešíme to, co po nás chce s Ideálními pány a pak se uvidí." Ještě pronesu, zatímco hodím po plazícím se kostlivci ohnivou střelu.

---

"Vidím že jste správný obchodník, to se mi líbí. Pokud dáte nějakou férovou cenu tak si tuhle masku vezmu. Můžu si ji aspoň vystavit doma na poličce než bude v okolí nějaký maškarní bál." Přátelsky se usměji. "Děkuji, ale vycházkovou hůl už mám, to je zrovna to jediné, co nesháním." Odpovím a počkám na Carwen až vyleze z kabinky.

---

→ Tah 686


Sarako
Garyn přikývl a zůstal na mole s hlídkujícím legionářem, zatímco jsi následoval důstojníka (graf. vzhled – zde) k lodi a poté na její palubu. Paluba lodě byla poklizená, menší válečné stroje byly složené a námořníků poflakujících se po palubě bylo na lodi pomálu. Důstojník se nezastavil na palubě, okamžitě vešel do jediných dveří a směřoval do podpalubí, hlouběji a hlouběji. Následně jste šli dlouhou dobou a dostali se až ke dveřím před nimiž postával hlídkující legionář v lehké legionářské zbroji. Zasalutoval na pozdrav.

„Během útoku na přístav jsme zadrželi několik žoldáků a pirátů, ale také několik cenných jedinců.“ začal vysvětlovat důstojník, „Proseli jsme je a jeden z nich se po výslechu přiznal ke spolupráci s Caesarem. Jestli chcete najít Caesarovo zlato mohl by vám být užitečný.“ nabídl následně, „Vyslechněte ho a uvidíte.“ dodal, „Jen vás žádám, abyste ho vrátil ve stavu ve kterém bude schopen vypovídat. S admirálem se domníváme, že jeho svědectví mohou dopomoci k rozkrytí Caesarových zločinů nejenom zde, ale po celém Cyrodiilu a hlavně odhalit jeho spojence na vyšších místech.“ nakrátko se odmlčel, „A ještě jedna věc. Držte setkání s ním pod pokličkou. Většina jeho spolubojovníků žije v domnění, že je mrtev a nepředstavuje pro ně žádnou hrozbu.“ znovu se odmlčel a zapřemýšlel jestli je to vše co ti chtěl říci, „To je asi vše. Jestli nemáte teď nic na jazyku tak půjdu. Ale každopádně až tu skončíte zastavte se za mnou v mé kajutě.“ požádal tě nakonec.

„Otevřu vám dveře.“ promluvil k tobě legionář, „Vejdete a já je opět zamknu. Až budete hotov zaklepete a já vám odemknu. Je mi jasné, že tohle moc dobře znáte, ale raději vás s tím obeznámím, aby se předešlo nějakému nedorozumění.“ zakončil legionář a odepnul z opasku svazek s klíči.


Tondulin
„Samozřejmě, že půjde o férovou cenu.“ usmál se obchodník, „Jistě. To s těmi holemi byl jen návrh samozřejmě, abyste byl komplet.“ dodal s dalším úsměvem, zatímco jste oba vyčkávali až se Carwen obleče do šatů. Netrvalo dlouho a zpoza paravánu oznámila, že je převlečená. Opatrně vyšla bosa zpoza paravánu, aby se ti ukázala.
„Co myslíš Aedane?“ zeptala se a hleděla na tebe s očekáváním nějaké pozitivní nebo negativní reakce. Carwen si ponechala své dlouhé blonďaté vlasy smotané do culíku, zlatavé šaty s decentním výstřihem a delší sukní až po kolena jí slušely, ale možná by přeci jen vypadala lépe v šatech jiné barvy než její vlasy.
„Sluší vám.“ přikývl obchodník a vykročil k ní, aby si jí problém zblízka. „Vypadá to, že vám i sedí bez problémů.“ usmál se následně, když si jí prohlédl i zblízka, „Mám pravdu?“ koukl na ní.
„Ano. Sedí… sice mohly být možná tady trošku volnější, ale to je asi spíš o zvyku. Dlouho jsem nikde nebyla v šatech.“ odpověděla mu Carwen.


Scorpioncz
Elanya si tvá slova vyslechla, ale neodpověděla na ně. Zatímco jsi mluvil sis připravil ohnivou ruku, kterou umístil před nemrtvého. Po pár krocích, které učinil šlápl do ohnivé pasti a došlo k explozi, která jeho tělo již definitivně rozmetala po okolí. Následně jsi seslal ohnivou střelu proti dragirovi, který se k vám snažil doplazit. Tvá střela jej zasáhla, ale nezabila. Elanya využila situace a seslala na něj své kouzlo, kterým jej odhodila proti stěně zříceniny. Došlo k zapraskání kostí a daurgir zůstal nehybně ležet mezi kameny zříceniny.
„Doufejme, že máš pravdu.“ řekla nakonec Elanya a vyrazila ke vchodu do zříceniny připomínající starý chrám, cestou popadla meč, který patřil vašemu protivníkovi. Před vchodem se zastavila, vyvolala magickou světélkující kouli, kterou přiměla létat v její těsné blízkosti. „Až po tobě Škorpiasi.“ vybídla tě, když opatrně nahlédla dovnitř potemnělé chodby chrámu a vyvolala kouzlo na odhalení mrtvých. „Napočítala jsem jich sedm.“ dodala následně, když se na tebe otočila.

---

,,Dobrá." přikývnu legionářovi, ale než vstoupím dovnitř, očima přejedu po místnosti, abych se ujistil, že na mě dotyčný, nevyskočí zpoza rohu, nebo aby to nebyla nějaká bouda, kterou by mohla za mými zády připravit LaRoucheová s tím důstojníkem (předem připravená cela, oddíl Penitus Oculatis, ...), poté vejdu a namířím si to rovnou za tím zajatcem.

Chvíli budu stát beze slova se založenýma rukama před ním a čekat, co z něj samo vypadne, než začnu se samotným výslechem.

---

"Dost ti seknou, v tom ostudu neuděláš." zhodnotím po přeměření Carwen. "Zkus ještě jestli tu nenajdeš nějaké hezčí, ale jinak bych je vzal i tady s maskou a máme vystaráno." Usměju se a počkám až si Carwen odzkouší další šaty / rozhodne se které si vybere.

---

"To brzy zjistíme. Hmm, vlastně by na ně mohlo platit takové pěkné kouzlíčko." Pronesu a než se odhodlám k čemukoliv dalšímu, tak si vyvolám přízračného vlka, aby mi pomohl v případné potyčce. Nadále vyčaruji dovnitř kouzlo stendarrovy magie, 'denní světlo'. "Tohle by se jim nemuselo líbit, svatá magie a temná nejdou moc dohromady."

Když to však nebude mít žádný kýžený účinek, tak trochu zklamaně dovnitř vyčaruji plameny na případné přicházející a tasím meč, připraven čelit všem, co se přiblíží až moc nepříjemně blízko na to, abych stihl pohotově reagovat kouzly a do kterých se nepustí můj věrný vlček.

---

→ Tah 687


Sarako
Legionář odemkl dveře a zařadil se zpět na stranu. Tvé počínání ho, ale zjevně pobavilo, protože se s úsměvem podíval na svého nadřízeného, který i nadále zůstával přítomen. Nejprve sis celou místnost očima prohlédl. Zadržený seděl u menšího dřevěného stolku, připoutaný kovovým okovem ke stěně lodi. Podle délky řetězu usuzuješ, že má se může pohybovat téměř po celé malé kajutě s velmi malým oknem. Nikdo jiný v kajutě nebyl.

„Nikdo na vás nebafne. Nebojte.“ oznámil za tvými zády důstojník, „Ale nebudu vás už zdržovat. Zatím se mějte.“ řekl nakonec a odebral se k odchodu. Legionář stojící u dveří vyčkal až vstoupíš a dveře za tebou zavřel a zamkl.

Muž sedící za stolem v hnědé košili s bílým límečkem potřísněným krví, která mu nejspíše tekla poté co utrpěl několik tvrdých úderů do tváře si tě prohlédl. Levou půlku tváře měl pomlácenou s viditelně zlomeným nosem. Ve tváři měl patrné větší množství vrásek a jeho krátké černé vlasy byly po stranách šedivější. Dále byl menší svalnatější postavy, podle všeho o půlku hlavy menší než ty, vyhrnuté rukávy odkrývaly množství jizev na jeho rukou a tvář.

„Doufal jsem, že je to večeře…“ povzdechl si vězeň, když si tě změřil pohledem a zjistil, že přicházíš s prázdnou, „Ale zjevně… zjevně nebudete nikdo z posádky lodě.“ usmál se vzápětí, ale rychle jej úsměv kvůli potlučené tváři přešel. „Nemáte na sobě ten tupej stejnokroj.“ dodal a kopl pod stolem do židle, která se nacházela před ním a nebyla neobsazená. „Jestli ze mě jdete vymlátit duši s cílem získat nějakou tu informaci… marníte čas. Vysolím vám všechno pěkně zadarmo, protože krucinál nehodlám zbytečně snášet další bolest kvůli nějakému argonianskému hajzlovi, který už mě stejně zjevně nespasí a nepřinese mému životu nic dobrého.“ řekl rázně a podíval se na tebe, „Tak sedejte. Ať to máme rychle za sebou a vy se při odchodu můžete zmínit, že mám krucinál hlad a chci nějakou večeři jinak tu zdechnu.“ obrátil oči v sloup a opřel se o opěradlo dřevěné židle.


Tondulin
„Díky.“ poděkovala Carwen po tvé odpovědi, shlédla se v zrcadle a následně přejela rukou po šatech, „Myslím, že si je nechám. Líbí se mi a takovou barvu ještě snad ani nemá.“ dodala následně spokojeně, „Můžu si je nechat hned na sobě?“ optala se.
„No… Ehm… Jistě. Proč byste nemohla?“ pokrčil rameny překvapený obchodník, „Ale svatba je až zítra. Je to poněkud… neobvyklí požadavek.“ připustil s úsměvem, „Naúčtuji vám je.“ přesunul se urychleně za pult a brkem zapsal na kousek papíru cenu šatů. Carwen se ještě jednou spokojeně podívala do zrcadla.

Dveře obchodu se otevřely, zvoneček zacinkal a obchodník zvedl hlavu vzhůru, aby přivítal nově příchozího zákazníka. Adrianna přátelsky pozdravila obchodníka a bez dalšího zdržování zamířila k vám.
„Sluší vám to Carwen.“ pochválila Carwen, když si ji prohlédla v nových šatech, následně se podívala na tebe, „A co ty? Už sis něco vybral?“ zeptala se, když naznala, že nejspíš ne rozhlédla po obchodě, „Jestli chceš pomůžu ti něco vybrat.“ nabídla ti vzápětí. „Mimochodem…“ poukázala na balíček co držela pod ramenem, „Sehnala jsem všechny ingredience.“ usmála se.


Scorpioncz
Před vstupem do zříceniny sis vyvolal za společníka přízračného vlka, kouzlo zafungovalo velmi dobře a brzy se vedle tebe zhmotnil vyvolaný přízračný vlk, který byl připraven plnit tvé rozkazy a následovat tě kamkoliv (následovat tě bude po dobu 4 tahů). Následně jsi opatrně vstoupil dovnitř, abys mohl seslat jedno z kouzel Stendarrovi magie. Přestože jsi učinil vše tak jak ses naučil tvé kouzlo se setkalo s neúspěchem. Temnou chodbu zříceniny neprozářilo a ani nezahubilo některého z nemrtvých.
„To tu fungovat nebude.“ namítla Elanya a vyčkala jak zareaguješ po neúspěchu. Vešel jsi dovnitř a kráčel temnou chodbou, kterou osvětlila jen poletující světelná koule. Altmerka kouzlo ještě zesílila a vyvolala další čtyři světelné koule, které vrhla hlouběji do chodby. Naskytl se ti pohled na rozpadající se stěny, díry ve stropě a velké množství kostí a ostatků na které budeš během průchodu nucen stoupnout. Také zde bylo několik kamenných skříní, v nichž se nacházely zčernalé knihy a jiné harampádí.

Jen si se stihl rozkoukat a tvůj vlk se bez váhání vrhl na nejbližšího z nemrtvých. Svým útokem povalil nemrtvého k zemi a zakousl se mu do krku. Nemrtvý sebou mlel, cukal, ale nebylo mu to příliš platné. Brzy upustil svůj meč.

Svůj zrak jsi upnul k jinému, který proti tobě běžel se štítem a výhružně mával nad hlavou prastarou sekerou, vydával ze sebe výhružný zvuk. Seslal jsi proti němu plamen, ale nemrtvého tvůj útok nezastavil. Značnou část pohltil jeho štít a plameny, které proniky na jeho balzamované tělo jej rázem obalily. Přesto k tobě doběhl. Zaútočil proti tobě sekerou, ale úder jsi zavčasu zablokoval mečem. Elanya mezitím také vrhla do chodby. Nechala tě bojovat s hořícím nemrtvím a hodlala se zaměřit na jiného nemrtvého, který se mezitím zvedal ze země. Vedle něj se vrátí zvedl další. Oba kostlivci od vás byli, ale dostatečně daleko a nepředstavovali žádnou velkou hrozbu. Elanya využila popadané kameny a za pomoci obyčejné telekineze je začala vrhat proti oživlým kostlivcům, kteří údery těžkých kamenů nedokázali ustát ve velmi rychle se rozpadli v prach. Žár plamenů kostlivce tě nutil držet si odstup a kdykoliv se odhodlal k útoku buď uhnout anebo úder zablokovat mečem. Po sérii několika rychlých úderů se ale plameny staly smrtelné i nemrtvému a nabalzamovaný nemrtvý se ti rozpadl k nohám. Přízračný vlk mezitím stále držel nemrtvého u země, trhal jej ve snaze jej usmrtit nebo mu alespoň utrhnout nějakou odhalenou kost.

Chodba vedla vpřed přímo do hlavní části chrámu, která se vám po rozmístění Elanyiích svítících koulí více rozzářila. Spatřil jsi Několik kamenných rakví rozmístěných po stěnách, kamenný oltář, před nímž byla taktéž jedna z rakví. Všechny měly na první pohled kamenné víko. Kolem rakve u oltáře klečela dvojice nemrtvých v plné zbroji. V rukou svírali dlouhé obouručné meče. Hlavy v plných přilbách měly sklopené směrem k rakvi.

„Měli by už chybí jen tři.“ namítla tiše Elanya, „Tady budeš mít nejspíš fůru pokladů.“ dodala tiše když se rozhlédla. Vlk mezitím dokončil, co začal. Trhl nemrtvému několik kostí a následně se vrátil k tvé noze. Když se nemrtvý pokus vstát začal se rozpadat a velmi brzy skončil mezi zbytkem ostatků.

---

,,Caesar je mrtvej. Nelmol, o kterým se říkalo, že je jeho nejlepší bojovník, skonal mou rukou, stejně, jako zbytek Caesarových zabijáků, s vyjímkou Garyna, ten teď dělá pro mě. To všechno už vím, stejně, jakože se Caesar setkal s vrahem císařovny, krátce po atentátu v Kvatchi." obejdu stůl a položím muži ruku na rameno ,,Vím, že jsi rozumný, a nechceš skončit s oprátkou na krku. Proč taky krýt velezrádce, kterej je mrtvej? Vím toho dost, ale pořád mi uniká, jestli to byl Caesar, kdo najal toho bretonského kejklíře s plavými vlasy, co zavraždil císařovnu, nebo ho najal někdo jiný. Taky by mě zajímaly Caesarovi vztahy s Daggerfallskou obchodní společností. Byl snad obchod s Anvilskými nemovitostmi zástěrkou něčeho většího, nebo byla Caesarova finanční situace tak špatná, že je prodal pod cenou jenom proto, aby mohl financovat tenhle pitomý převrat?" udělám delší dramatickou pauzu a pokračuji: ,,Dej si na čas, až si to urovnáš v hlavě, řekneš to strážím a já se to od nich dozvím. Teď mám na práci zajištění Caesarova zlata, a rád bych to měl do setmění z krku." vrátím se ke dveřím a předtím než zaklepu, otočím se a věnuji muži krátký pohled, jako bych čekal, že se dozvím něco co ještě nevím. Kdybych neměl přilbu, jistě by si všiml širokého pletichářského úsměvu na mých tvářích.

---

"Ano, vybral." Vítězoslavně se usměju s maskou v ruce. "Víc si toho, nemůžeme dovolit, budeme rádi když zaplatíme ty šaty. Ale to nevadí, vezmu si na sebe svůj zítřejší svatební oděv, to bude dost honosné." Odpovím Adrianně a zeptám se obchodníka kolik to dohromady dělá.