Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Hrozba III.

Přidal scorpioncz dne 22.03.2020 08:28
#1

Sundám si tedy svoji brašnu a hnedka obě kouzla ozkouším. Na výsledek svojí práce se okamžitě podívám. "Díky. A jak dlouho to vydrží? Jen aby mi uprostřed boje ta brašna nepřelomila vaz." Zeptám se a pokud kouzlo vyšlo, tak zrovna naberu půdu, do které později zasadím rostliny, které tu rostou. Pokud ne, tak ho prostě zkusím zopakovat, dokud se neukáže kýžený výsledek, času máme snad dost.

Když skončím, uložím tedy zbylé věci do brašny, kromě mohylového meče, se kterým si zkusím v bezpečné vzdálenosti od Ely párkrát švihnout do vzduchu, abych zkusil jeho vyváženost a samotnou váhu. Odhadnu, který z mečů, jestli můj původní, nebo tento, je lehčí. Po tomto přezkoumání ho uložím k ostatním věcem v batohu. "Tak fajn, zkusme jít ještě kousek dál, něco tam za tím lesem bylo ne? Jo a tedy koukej po takové rourovité houbovité kytce, to je hlavní cíl tohohle herbalistického výletu." Pousměju se a pomalu vyrazím dál vstříc lesíku.

Přidal Aurelius dne 23.03.2020 15:13
#2

→ Tah 660

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Dunmer se otočil po tvých slovech na velitele, který i přesto zůstal neoblomný.
„Zemřeme raději v boji jako zbojníci, ale jako svobodní a bojující za lepší zítřky. Nežli žít jako otroci neschopných vladařů jehož poddaní musejí škemrat.“ pronesl velitel a poté udělal několik kroků vpřed, „My všichni jak tu teď stojíme budeme bránit naši svobodu a vizi lepší budoucnosti.“ tasil meč, „Nikdy jsme nebyli poskoci Ceasara, ale poskoky říše a slabého hraběte.“

Elbertovi muži mezitím vylezli vzhůru, Jean a Remus si vzali levou stranu boční části chrámu a Azzan s Dalanem opatrně pokračovali na pravou stranu. Přesun po úzkých římsách jim nedělal problém, všichni postupovali velmi rychle a obratně jako by vůbec neměli strach z nějakého možného pádu. Postupně zaujali místa, zatímco velitel obránců pronášel svůj monolog.

Zatímco velitel promlouval spočítal sis obránce. Krom čtyř mágů stojících u oltáře jsi napočítal pětici obránců stojících přímo u vchodových dveří, další čtveřice se nacházela v pravém křídle chrámu, šestice v levém křídle chrámu a kolem velitele se začala shlukovat další čtveřice. Dunmera mezitím vyrazila podpořit dvojice spolubojovníků v lehkých kožených zbrojích. První z dunmerů byl ozbrojen dvojicí mečů zavěšených na zádech, druhý byl ozbrojen palcátem a velkým množstvím dýk.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scorpioncz
„Gratuluji.“ pronesla Ela spokojeně, „Zjevně máš talent na kouzla, protože abych byla upřímná... málokomu se povede něco takového na první pokus.“ a prohlížela si zdálky očarovanou brašnu zatímco jsi do ní ládoval objevené předměty a začal nabírat zeminu. „To je lehce individuální, literatura říká, že nezkušení čarodějové by měli kouzlo obnovovat po každých šesti uplynulých hodinách, zatímco zkušenější mohou až po dvanácti. Ale je to individuální a soudě podle hladkého průběhu... si myslím, že bohatě stačí, když obě kouzla obnovíš po těch dvanácti.“ odmlčela se nakrátko, „Ale neboj se, že by ti to jak říkáš zlomilo vaz nebo tak něco. Oslabující očarování se projeví zavčasu. Když to nebudeš ignorovat nic se ti nemůže stát.“

Přehodil sis brašnu přes rameno a popadl objevený meč, znovu jsi mu věnoval pozornost, zatímco jsi dělal pár kroků bokem, abys získal kolem sebe prostor. Pozorně sis prohlédl rukojeť, která byla ozdobně zpracována a vytárována, když jsi meč uchopil do ruky přišlo ti jako by prsty zajely přímo do vytvarovaných míst připomínajících ‚obratle‘ v každém z těchto obratlů byla vyražena jedna značka, jejichž přesné tvary jsou pro tebe, ale záhadou, neboť jsou dost špinavé od usazené špíny. Hruška byla ve tvaru lebky s otevřenými ústy. Ostří meče bylo z temného materiálu, žlábek obsahoval opět několik vyražených symbolů a křížová záštita byla obdobně ozdobena jako jílec. Několikrát jsi švihl do vzduchu, při obtěžkání jsi zjistil, že tento meč je lehčí než meč, který jsi zdědil po svém tchánovi. Rozdíl mezi nimi je však hlavně ve zpracování, materiálu a délce. Meč z Mohyly duší je mnohem kratší a taktéž není zahnutý do Akavirského stylu. Po přezkoumání jsi meč uschoval opět to látky a uložil do bezpečí své očarované brašny.

Elanya nic nenamítala a následovala tě dál stále více a více zvyšujícím se porostem, nakrátko se opozdila, ale nejspíše to bylo způsobeno tím, že bojovala se sukní u roucha. I ty jsi začal mít problémy se zachytáváním roucha o větvičky nebo trny. Na rozdíl od Elanye máš, ale mnohem více zahalenější nohy kalhotami. Porost se dlouho neměnil, jednalo se stále o tatáž stromek, z něhož jsi už měl několik vzorků. Když jste došli až k malému paloučku, který se nacházel před porostem připomínající temný pochmurný les, plný uschlých stromů bez jediné zeleně či alespoň uschlého lístku zastavili jste se. Při bližším rozhlédnutí jste zjistili, že onen palouček byl vytvořen uměle. Nějakým velmi silným destruktivním kouzlem, které spálilo na prach všechen již mrtvý porost. Také jste spatřili několik ohořelých zčernalých kostí.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy
[/quote]

Přidal Sarako dne 23.03.2020 19:59
#3

Poodejdu k místu, kde jsem vylezl na střechu a zavolám tak, aby mě slyšeli i obránci uvnitř chrámu: ,,Falxi, řekni všem, ať přeruší útok a připraví se na výpad z chrámu! Pak se vrať do věže, pro pár nádob s tím olejem, a pár dalších mužů!"
Potom se vrátím zpět k vysklenému oknu a očekávajíc nějaký šíp, či vrhací dýku, dodám: ,,Být vámi, složil bych zbraně, nebo bych se pokusil probojovat ven. Za pár minut tam dole bude pořádný horko." dramaticky se odmlčím, a pak dodám: ,,Taky se můžete sebrat, vylízt sem za mnou a nakopat mi pr*el. Ale bejt váma, rozhodoval bych se rychle. Je velký rozdíl mezi smrtí v boji a upečením v peci."

Upravil/a Sarako dne 23.03.2020 20:03

Přidal scorpioncz dne 24.03.2020 09:13
#4

"Tak fajn, to je dost dlouho. Nepředpokládám, že tu ztvrdneme dýl jak den." Spokojeně pronesu a až se tedy vydáme dál a uvidím, jaké problémy moje společnice má, tak jí ujistím: "Vícekrát do takového hvozdu nepůjdeme. Jsme tu v podstat jen ze zvědavosti, příště to raději budeme obcházet." Zasměju se a když nakonec dorazíme na vypálený palouk, tak se zastavím a hned vyčaruji kouzla odhalení mrtvých a i živých.

"Tohle se mi nelíbí. To, že to tu je spálené mi nějak moc nevadí ... co mi vadí je to, že to je vypálené ohněm. Tady všechno, co tu přebývá, čaruje ledem a chladem ... nekromancií. Tohle neudělal žádný z těch nemrtvých. Něco tu nesedí." Než plně vejdu do palouku, porozhlédnu se, jestli tu někde nejsou runové pasti, nebo podobné zajímavosti. Když si budu jist, že tu nejsou ani nějací nemrtví ani pasti, pomalu přistoupím k ohořelé mrtvole, ve snaze zjistit, co se tu stalo.

Přidal Aurelius dne 24.03.2020 14:03
#5

→ Tah 661

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Křikl jsi na Falxe, který se nacházel dole. Cosi projednal s legionáři dole a poté křikl nazpět. „Jak říkáte tak vykonáme.“ a dal pokyn skupince k vyplnění rozkazu. Trojice legionářů se tak rozeběhla k věži vyhledat olej a legionáři probíjející se skrze dveře trámem ustali v útoku. Když jsi se vrátil k rozbitému oknu a nahlédl dovnitř, nespatřil jsi žádnou výraznou změnu. Obránci se postupně připravovali na možný střet, dveře byly stále zataraseny, mágové stále postávali u oltáře a dunmerská trojice byla rovněž na stejném místě. Jenom velitel pochodoval po chrámu z jedné strany na druhou.

„Ať je!“ křikl na tebe velitel, „Ohně ani oleje se nebojíme. Máme tu silné zázemí a tuhle pozici uhájíme dost dlouho!“ dodal sebevědomě, trojice dunmerů se k sobě naklonila a cosi projednávala. Zdálo se ti jak se Vitův šperk nakrátko rozechvěl. „Jestli chceš boj tak pojď ty sem. Heh... víš moc dobře, že máme silnou pozici, dveře vydrží dost dlouho a nás je tady hromada. Takže si přiznej, že si v koncích i s celou svojí armádou. A jestli chcete jednat tak přiveďte někoho kompetentního. Nějakého velitele celého tohle masakru.“ nadechl se, „Pak se možná dohodneme, když svěsí hlavu a odtáhne svým nadřízeným povědět, že Anvilský lid už nebude trpět vládu neschopných vladařů!“ zakončil svůj monolog hrdě a někteří z jeho spolubojovníků mu na podporu zatleskalo.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scorpioncz
„Myslíš, že by to mohl udělat někdo stejně živí jako my dva?“ zeptala se Ela zatímco sis prohlížel okolí, runové pasti jsi nezaznamenal, ale při bližším ohledání paloučku sis všiml několika lidských stop směřujících směrem do lesa, které se následně opět ztratily. Podle velikosti usuzuješ, že budou nejspíš patřit muži. Ostatky kostí podle všeho patří zdejším kostlivcům.

„Většinu odpovědí asi zničil žár.“ konstatovala Ela, „Magická past to určitě nezpůsobila...“ usoudila nakonec, „Prachu a popela je tu dostatek. To je dobře. Škorpiasi? Mohl bys prosím kousek uhnout. Nejlépe stoupnout si kus za mnou. Něco zkusím.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy

Přidal Sarako dne 24.03.2020 20:19
#6

,,Kompetentního?" zasměji se ,,Nemáte jídlo ani vodu. Ty lidi co tam držíte, budou chtít ven. Do setmění mi sami otevřou. Nebo snad máte v plánu zabít každého, kdo bude chtít ven? Bude vraždit své blízké, jen proto, abyste umírající žízní a hladem ukázaly nějaký ten akt posledního vzdoru?" s hlasitým smíchem se podívám střídavě na dunmera a velitele ,,Z těch obyvatel, co se skrývají v katakombách už nikdy nikdo nepomyslí na to, že by podporoval Ceasara, protože kvůli němu budou hnít v katakombách ještě několik hodin poté, co město padlo. Vaše snažení nebude hrát v Caesarův prospěch." zakončím své snažení demoralizovat obránce vyčkávajíc, jak budou reagovat. Po celou dobu budu očekávat zásah kouzlem, šípem, či vrženou zbraní.

Upravil/a Sarako dne 24.03.2020 20:38

Přidal scorpioncz dne 24.03.2020 20:37
#7

"Támhle jsou dokonce stopy." Ukážu, mezitím, co se budu přesouvat za Elu. "Jako dávalo by to smysl, dokonce i nemrtví upíři používají ledovou magii. Nebo tu třeba už byl náš starý známý mág od Appia. Přece jen, co by tu měl celou věčnost dělat, třeba se sem šel jednou podívat a naštvala ho tahle mrtvola."

Přidal Aurelius dne 27.03.2020 22:35
#8

→ Tah 662

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
„Nebuď naivní!“ zvolal na tebe velitel a dunmer si jen s povzdechem založil ruce, „Snad sis nemyslel, že jsme se nepřipravili? Copak si myslíš, že jsme úplný idioti? Jestli chceš jednat tak slez dolů a jednej jako chlap s chlapem a neřvi z té výšky nebo tě nechám mágy sundat dřív, než stihneš lusknout prsty. Tady není o čem jednat a jestli se o to chceš pokusit tak sežeň někoho kompetentního. Tečka.“ mávl rukou rozčileně velitel a odešel k oltáři kde se dal do rozhovoru s jedním z mágů, jakmile dohovořil otočil se a vrátil se zpět k dunmerovi, nadechl se k dalšímu slovu, ale dunmer ho zadržel.
„Neplýtvej slovy veliteli.“ pronesl dunmer, „Vyřeším to osobě.“ dodal následně a vykročil vpřed, ruku měl přitom položenou na jílci meče a druhou stále schovanou za zády, jeho nohsledi byli rovněž v pozoru připraveni kdykoliv sáhnout po zbrani.

„Guare. Jestli ti tak můžu říkat, protože to zjevně je jméno, kterým chceš aby tě lidé oslovovali.“ promluvil k tobě dunmer, „Chceš hrát vysokou hru tak ji budeme hrát. Caesar mě před tebou varoval a jistě moc dobře víš, že Caesar má své kontakty všude napříč celým Tamrielem a tak stejně jako každé tvé slovo, které má zlomit naši morálku slyší všichni uvnitř. Tak mé slova uslyší minimálně ta čtveřice pitomců, co vylezla nahoru s tebou. Už jenom to, že si nenadělali do gatí z výšky dokazuje, že jsou to ty správní chlapi, kterým tato slova neprojdou jedním uchem dovnitř a ven, ale že v nich vzbudí otázky.“ ušklíbl se od ucha k uchu.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scorpioncz
„Na Gritharta, ale zdejší mrtvoly neútočí... A nepůsobí jako typ mága, co by jen tak bezdůvodně likvidoval kostlivce, a přitom vytvářel něco takového jako je tu.“ podívala se na tebe, „A i kdyby tak ve vzteku sešleš první co tě napadne a ohnivá střela nebo koule není tak silná, aby způsobila něco takového. Musel by se hodně dlouho soustředit a koncentrovat, aby jedno z těchhle kouzel způsobilo něco tak rozsáhlého.“ vysvětlila následně, „Zkusím provést to kouzlo a uvidíme. Třeba budeme úspěšní.“ pokrčila rameny. „Pustím se do toho.“ zakončila monolog a začala se soustředit. Byl jsi za jejími zády, pár metrů od ní v bezpečné vzdálenosti mimo vypálený palouček.

Elanya se začala soustředit. Seslala několik kouzel, výrazně a rychle gestikulovala a snažila se kolem vypáleného paloučku vytvořit magický kruh, následně zakreslila nohou několik magických run a poté seslala další kouzlo, rozzářila se jí ruka jasnou září, kterou nasměřovala k zemi. Nakreslené runy v zemi se rozzářily a magický kruh rovněž. Prach a popel se rozvířil a vytvořil jakousi siluetu. Nebyla dost vykreslená na to, abys dokázal rozeznat o koho se jedná podle tváře ani podle oděvu. Jediné, co jsi spatřil dost zřetelně byly kouzlem vytvořené modře světélkující oči vznášející postavy. Levitovala a hleděla směrem k lesu, směrem k tobě. Netrvalo dlouho a prudce se otočila vzad. Spatřil jsi rudě zářící kouli prachu, která dopadla přímo proti levitující postavě, koule ji srazila k zemi, zcela uzemnila a s následující explozí vylétl plameny vzhůru a postupně se rozšiřovaly do dalšího a dalšího prostranství jakoby ohnivé kouzlo hodlalo pohltit vše kolem sebe, kouzlo postupovalo velmi agresivně a rychle. Z levitujícího kostlivce zbyla jen hromada ohořených kostí. Přestože se kouzlo šířilo velmi agresivně nepovedlo se mu postoupit mnohem dál. Neboť jej kdosi přerušil. Do magického kruhu vešla dvojice postav, opět nebyly dostatečně vykreslené, aby dokázal poznat o koho se jedná. Jediné, co bylo zřetelné byly zelené oči jedné z postav. Postava se zelenýma očima cosi řekla druhé osobě, která se následně sehnula a vzala jaký předmět z ostatků kostlivce. Poznal jsi, že se jednalo o muže. Poté oba pokračovali hlouběji do lesa. Než dvojice opustila magický kruh všiml sis jejich stylu chůze. Zatímco postava se zelenýma očima výrazně kulhala, druhá postava šla svižným mladickým krokem. Kouzlo pominulo s explozí prachu a popela do vzduchu. K tobě ho tolik nedopadlo, ale Elanya byla celá zaprášená od prachu i popela, který se jí usadil i na jejích rudých vlasech, tváři i rouchu. Několikrát hlasitě zakašlala jako by se měla každou chvilku udusit, ale povedlo se jí kašel zvládnout a znovu se nadechnout.

„Achjo...“ povzdechla si hlasitě, když viděla spoušť rozvířeného prachu a popela. Rukou se pokusila střást vše ze svého roucha následně i hlavy a vlasů. Její jindy velmi pohledná, čistá zlatavá tvář nyní vypadala jako by prolezla komínem a vymetla všechny saze. „Nic neříkej. Ano?“ pronesla důrazně, když se na tebe otočila, ihned poté si opět několikrát zakašlala. „Eh... Neměl bys prosím trošku vody?“ zeptala se následně.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy

Přidal Sarako dne 28.03.2020 00:58
#9

Jakmile uslyším dunmerovu snahu vyžvanit, co jsem zač, napiji se Arminova lektvaru na posílení rychlosti.
,,Pokud se to pokazí, zastřel velitele." pronesu polohlasně k Remusovi.
Poté se s taseným mečem a myšlenkou na to, že dělám hroznou blbost, začnu spouštět po laně dolů se slovy: ,,Hodláš se pokusit pošpinit mé jméno snůškou lží? To, že každá duše, kterou uzmu náleží Mefale výměnou za vítězství v boji, není žádné tajemství. To, že mé srdce patří Její Jasnosti Felise Demnevanni, už nějakou dobu taky není tajemství." tasím druhý meč, ve chvíli, kdy skončím slanění, pak svými meči přeříznu kožené pásky těžkých železných nárameníků (aby mě tolik neomezovali v boji, ve kterém spíš půjde o rychlost) ,,Ale dost bylo slov. Ty, renegáte z Morag Tong, ..." ukáži špičkou svého meče na dunmera (za předpokladu, že se do mě hned všichni nepustěj, jen co budu dole) ,, ... vyzývám tě na souboj jeden na jednoho. Pokud sis nenadělal do gatí, jen co sem se spustil dolů." výhružně protočím oba meče a s myšlenkou na to, že proti mě nejspíš stojí rovnocenný protivník, se připravím k boji.

Přidal Aurelius dne 29.03.2020 11:20
#10

→ Tah 663

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Vytáhl jsi ampulku s Arminovým lektvarem na posílení rychlosti a začal jsi se se spouštět po laně do chrámu, dunmer jen mlčky vyčkával s chladným výrazem ve tváři. Když jsi vytasil meč a dopadl nohama na zem, odřízl kožené pásky náramení poznal, že to s bojem myslíš vážně. Obránci tě začali obestupovat, ale k útoku se ani jeden z nich neodhodlal, opět si pocítil krátké zachvění šperku. Všichni vyčkávali na pokyn velitele a ten zas hledal odpověď u dunmera.

„Přijmeš výzvu? Máš možnost ji odmítnout. Jsme v přesile sejmem ho a bude po představení. Stejně se snaží jen nahnat čas svým lidem před chrámem.“ pronesl velitel k dunmerovi.
„Kvůli snůšce lží bys takhle neriskoval.“ usmál se dunmer, „V klidu veliteli.“ podíval se na velitele a udělal několik kroků vpřed, blíže k tobě. „Pohov vojsko.“ promluvil k obráncům, kteří tě obklíčili, ale jeho slova neměla téměř žádný vliv. „Nenadělal jsem si do gatí, ale zkušenosti nabrané léty mi jasně říkají nebojovat ve zbytečných bojích. Snad ti paní Mefala odpustí, že jsi jí zklamal a nepřivedeš moji duši, ale mám takový pocit, že její zrak se nyní upírá jinam. Neuvidí tě, jak umíráš ani tě nepodpoří svojí mocí.“ zakončil, „Nějaké poslední přání?“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scorpioncz
„Na Gritharta, ale zdejší mrtvoly neútočí... A nepůsobí jako typ mága, co by jen tak bezdůvodně likvidoval kostlivce, a přitom vytvářel něco takového jako je tu.“ podívala se na tebe, „A i kdyby tak ve vzteku sešleš první co tě napadne a ohnivá střela nebo koule není tak silná, aby způsobila něco takového. Musel by se hodně dlouho soustředit a koncentrovat, aby jedno z těchhle kouzel způsobilo něco tak rozsáhlého.“ vysvětlila následně, „Zkusím provést to kouzlo a uvidíme. Třeba budeme úspěšní.“ pokrčila rameny. „Pustím se do toho.“ zakončila monolog a začala se soustředit. Byl jsi za jejími zády, pár metrů od ní v bezpečné vzdálenosti mimo vypálený palouček.

Elanya se začala soustředit. Seslala několik kouzel, výrazně a rychle gestikulovala a snažila se kolem vypáleného paloučku vytvořit magický kruh, následně zakreslila nohou několik magických run a poté seslala další kouzlo, rozzářila se jí ruka jasnou září, kterou nasměřovala k zemi. Nakreslené runy v zemi se rozzářily a magický kruh rovněž. Prach a popel se rozvířil a vytvořil jakousi siluetu. Nebyla dost vykreslená na to, abys dokázal rozeznat o koho se jedná podle tváře ani podle oděvu. Jediné, co jsi spatřil dost zřetelně byly kouzlem vytvořené modře světélkující oči vznášející postavy. Levitovala a hleděla směrem k lesu, směrem k tobě. Netrvalo dlouho a prudce se otočila vzad. Spatřil jsi rudě zářící kouli prachu, která dopadla přímo proti levitující postavě, koule ji srazila k zemi, zcela uzemnila a s následující explozí vylétl plameny vzhůru a postupně se rozšiřovaly do dalšího a dalšího prostranství jakoby ohnivé kouzlo hodlalo pohltit vše kolem sebe, kouzlo postupovalo velmi agresivně a rychle. Z levitujícího kostlivce zbyla jen hromada ohořených kostí. Přestože se kouzlo šířilo velmi agresivně nepovedlo se mu postoupit mnohem dál. Neboť jej kdosi přerušil. Do magického kruhu vešla dvojice postav, opět nebyly dostatečně vykreslené, aby dokázal poznat o koho se jedná. Jediné, co bylo zřetelné byly zelené oči jedné z postav. Postava se zelenýma očima cosi řekla druhé osobě, která se následně sehnula a vzala jaký předmět z ostatků kostlivce. Poznal jsi, že se jednalo o muže. Poté oba pokračovali hlouběji do lesa. Než dvojice opustila magický kruh všiml sis jejich stylu chůze. Zatímco postava se zelenýma očima výrazně kulhala, druhá postava šla svižným mladickým krokem. Kouzlo pominulo s explozí prachu a popela do vzduchu. K tobě ho tolik nedopadlo, ale Elanya byla celá zaprášená od prachu i popela, který se jí usadil i na jejích rudých vlasech, tváři i rouchu. Několikrát hlasitě zakašlala jako by se měla každou chvilku udusit, ale povedlo se jí kašel zvládnout a znovu se nadechnout.

„Achjo...“ povzdechla si hlasitě, když viděla spoušť rozvířeného prachu a popela. Rukou se pokusila střást vše ze svého roucha následně i hlavy a vlasů. Její jindy velmi pohledná, čistá zlatavá tvář nyní vypadala jako by prolezla komínem a vymetla všechny saze. „Nic neříkej. Ano?“ pronesla důrazně, když se na tebe otočila, ihned poté si opět několikrát zakašlala. „Eh... Neměl bys prosím trošku vody?“ zeptala se následně.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy

Přidal scorpioncz dne 29.03.2020 12:28
#11

"Zajímavé a fascinující! funguje to jen když tu působila magie a zbylo tu její reziduum? nebo i na zcela nemagické okamžiky? A zajímavé, nebyla to naše dvojice, co jsme tu objevili? Nekulhal náhodou dědula?" Přijdu k ní blíž a odpovím: "Takže takhle se změnili chimeři v dunme ... eh promiň, skoro jsem si nemohl pomoci. Jasně, kolik si hrdlo ráčí a magie dovolí." Gestem vyčaruji čůrek vody, který mi bude stékat z rukou. Nechám ji, ať se umyje a potom kouzlo přeruším. "Nejdůležitější otázkou však zůstává, co mohli sebrat?" Nyní, když vidím, že je to bezpečné, vydám se prozkoumat kostlivcovi pozůstatky.

Přidal Aurelius dne 29.03.2020 13:40
#12

→ Tah 664

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Vytáhl jsi ampulku s Arminovým lektvarem na posílení rychlosti a začal jsi se se spouštět po laně do chrámu, dunmer jen mlčky vyčkával s chladným výrazem ve tváři. Když jsi vytasil meč a dopadl nohama na zem, odřízl kožené pásky náramení poznal, že to s bojem myslíš vážně. Obránci tě začali obestupovat, ale k útoku se ani jeden z nich neodhodlal, opět si pocítil krátké zachvění šperku. Všichni vyčkávali na pokyn velitele a ten zas hledal odpověď u dunmera.

„Přijmeš výzvu? Máš možnost ji odmítnout. Jsme v přesile sejmem ho a bude po představení. Stejně se snaží jen nahnat čas svým lidem před chrámem.“ pronesl velitel k dunmerovi.
„Kvůli snůšce lží bys takhle neriskoval.“ usmál se dunmer, „V klidu veliteli.“ podíval se na velitele a udělal několik kroků vpřed, blíže k tobě. „Pohov vojsko.“ promluvil k obráncům, kteří tě obklíčili, ale jeho slova neměla téměř žádný vliv. „Nenadělal jsem si do gatí, ale zkušenosti nabrané léty mi jasně říkají nebojovat ve zbytečných bojích. Snad ti paní Mefala odpustí, že jsi jí zklamal a nepřivedeš moji duši, ale mám takový pocit, že její zrak se nyní upírá jinam. Neuvidí tě, jak umíráš ani tě nepodpoří svojí mocí.“ zakončil, „Nějaké poslední přání?“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scorpioncz
Elanya se zamračila, když jsi zmínil přeměnu, ale když jsi vytvořil v dlani malý proud vody a nechal ji, aby se s jeho pomocí alespoň trochu umyla. Bylo patrné, že z její tváře zamračení opět zmizelo. Otřela si tváře, ruce a také se trochu napila. Prach a popel z vlasů, ale nedostala a její roucho taktéž zůstalo dost zaprášené a špinavé.

„Díky.“ poděkovala, když usoudila, že to za daných podmínek musí stačit a větší zázraky nezvládne, „Mnohem lepší... ale v krku mám nepříjemně stále.“ postěžovala si následně, „Je to komplikovanější.“ odpověděla ti následně, „Hodně komplikované. Vlastně je docela zázrak, že jsi z toho něco dokázal vyčíst, protože... no to je jedno.“ pokrčila rameny, „Jakou naši dvojici máš na mysli? Globulla a tu... jak se jmenovala?“ vzpomínala altmerka, „Rilen. Asi. Možná. To je jedno. Nevím.“ pokrčila rameny znovu, „Měla jsem docela dost starostí s tím kouzlem takže jsem toho moc vysledovat nedokázala.“ když se prach i popel zcela usadily vrátil ses k ostatkům kostlivce a začal si jej detailně prohlížet.

„Ale jestli říkáš, že někdo kulhal tak můžeme vyloučit Appia s Grithartem. Oba mají dost jistou chůzi a vypadají ve formě... Na to, že jsou nejspíš už pár let mezi mrtvými.“ přemýšlela nahlas Ela. Zatímco jsi zkoumal ostatky, v nichž se ti ani po detailním ohledání nepovedlo nalézt nic zajímavého. Oděv, do kterého byl mrtví zahalen byl spálen na popel a na kostních nebylo nic zvláštního. „Nevšiml sis něčeho dalšího? Vím, že to kouzlo asi nebylo moc dokonalé... popel a prach, který kouzlo využilo k vytvoření postav nedokáže vykreslit barvy, nedokáže vykreslit detailně předměty ani tváře. Mágové specializující se na něco takového nosí speciální směs prachu a nějakých dalších ingrediencí, ale to už je trošku vyšší úroveň magie a tu já neovládám.“ dodala následně a znovu se pokusila oprášit si roucho, „O něčem jako koupel...“ rozhlédla se, „V jezeře si tady můžu nechat jen zdát... co?“ povzdechla si.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy

Přidal Sarako dne 29.03.2020 16:22
#13

,,S tím, že na půdě chrámu nemají daedry žádnou moc, máš pravdu, ale nemyslím si, že by sis tohle místo vybral jen proto, abys mě dokázal porazit. A poslední přání? Caesarovu hlavu na stříbrným podnosu mi asi nepřineseš, co? Takže si budu přát férovej souboj jeden na jednoho." odvětím dunmerovi a očekávajíc rychlý výpad, či útok zbraní nebo kouzlem z ruky co schovává za zády, vykročím rázným krokem k dunmerovi. Rovněž budu očekávat útok ze strany ostatních obránců, přitom na sobě nedám znát strach - ne však o svůj život, ale strach o to, jak to dopadne s Therou, jestli padnu.
Jakmile budu mít dunmera na dosah, zasypu jej svými meči sérií rychlých útoků.

Přidal Aurelius dne 01.04.2020 17:19
#14

→ Tah 665

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
„Myslel jsem to jinak.“ pokrčil rameny dunmer, „S tou Mefalou, ale to je jedno.“ mávl rukou, a podíval se na velitele, šperk se opět několikrát za sebou zachvěl. „Je váš.“ odvrátil zrak a otočil se na patě.
„Zabte ho!“ zvolal velitel rázně a obránci vyrazili do útoku. Než stihl velitel vykřiknout další rozkazy zasáhl jej přesně namířený šíp. Mrtev se skácel k zemi. Spolu s výstřelem také došlo k rozbití dalších oken a Elbertovi muži se začali spouštět dovnitř s bojovým pokřikem, aby zlomili morálku nepřítele. Taktéž dveře chrámu zarachotily při úderu provizorního beranidla.

Z obklíčení, které tvořili obránci na tebe zaútočili v jeden moment dva. Prvnímu jsi uhnul, lehce zavrávoral, útok druhého jsi zablokoval mečem a následně jej zasypal svými údery, ale jeho obranu se ti prolomit nepovedlo a tak, když jsi koutkem oka spatřil dalšího útočícího obránce uhnul jsi, abys mohl odrazit další útok. Mezitím Remus svojí kuší stihl poslat k zemi dva obránce, kteří nebyli dostatečně kryti. Dalan, Azzan a Jean mezitím seskočili dolů a pustili se do nejbližších obránců.

Dunmer mezitím doběhl k oltáři kde se spojil se svými spolubojovníky a taktéž mágy, kteří se do boje prozatím nezapojili. „Dveře vydrží. Sejměte je a pak za mnou přijďte dolů.“ zvolal na své muže. Spolubojovníci přikývli, a i nadále se zdržovali vzadu.

Úspěšně jsi odrazil útok jedním mečem a druhým provedl výpad na nechráněné tělo obránce. Bolestivě zasténal a spadl k zemi. Než si jej stihl, ale dorazit vyrojil se jiný obránce, který s tebou nebojoval a hodlal tě napadnout ve stejný moment jako dvojice obránců, jejichž údery jsi už jednou odrazil. Nestihli však provést svůj úder, neboť mezi tebe a je vstoupil s modrým zábleskem Meligulus Vita. Připraveným mečem zablokoval úder jednoho z obránců a druhé odhodil stranou kouzlem.
„Omlouvám se, ale dřív to bohužel nešlo.“ konstatoval lehce zadýchaným hlasem. Stále byl ve stejné róbě, bez kápě. Akorát byl mnohem špinavější a jeho roucho vypadalo jako by bylo místy ohořelé. Ozbrojen byl magickou holí a mečem. Mágové s příchodem Vity zpozorněli.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scorpioncz
Elanya se zamračila, když jsi zmínil přeměnu, ale když jsi vytvořil v dlani malý proud vody a nechal ji, aby se s jeho pomocí alespoň trochu umyla. Bylo patrné, že z její tváře zamračení opět zmizelo. Otřela si tváře, ruce a také se trochu napila. Prach a popel z vlasů, ale nedostala a její roucho taktéž zůstalo dost zaprášené a špinavé.

„Díky.“ poděkovala, když usoudila, že to za daných podmínek musí stačit a větší zázraky nezvládne, „Mnohem lepší... ale v krku mám nepříjemně stále.“ postěžovala si následně, „Je to komplikovanější.“ odpověděla ti následně, „Hodně komplikované. Vlastně je docela zázrak, že jsi z toho něco dokázal vyčíst, protože... no to je jedno.“ pokrčila rameny, „Jakou naši dvojici máš na mysli? Globulla a tu... jak se jmenovala?“ vzpomínala altmerka, „Rilen. Asi. Možná. To je jedno. Nevím.“ pokrčila rameny znovu, „Měla jsem docela dost starostí s tím kouzlem takže jsem toho moc vysledovat nedokázala.“ když se prach i popel zcela usadily vrátil ses k ostatkům kostlivce a začal si jej detailně prohlížet.

„Ale jestli říkáš, že někdo kulhal tak můžeme vyloučit Appia s Grithartem. Oba mají dost jistou chůzi a vypadají ve formě... Na to, že jsou nejspíš už pár let mezi mrtvými.“ přemýšlela nahlas Ela. Zatímco jsi zkoumal ostatky, v nichž se ti ani po detailním ohledání nepovedlo nalézt nic zajímavého. Oděv, do kterého byl mrtví zahalen byl spálen na popel a na kostních nebylo nic zvláštního. „Nevšiml sis něčeho dalšího? Vím, že to kouzlo asi nebylo moc dokonalé... popel a prach, který kouzlo využilo k vytvoření postav nedokáže vykreslit barvy, nedokáže vykreslit detailně předměty ani tváře. Mágové specializující se na něco takového nosí speciální směs prachu a nějakých dalších ingrediencí, ale to už je trošku vyšší úroveň magie a tu já neovládám.“ dodala následně a znovu se pokusila oprášit si roucho, „O něčem jako koupel...“ rozhlédla se, „V jezeře si tady můžu nechat jen zdát... co?“ povzdechla si.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy

Přidal Sarako dne 01.04.2020 19:59
#15

,,Bude to znít neuvěřitelně, ale poprvé v životě se raduji z příchodu císařského mága." pronesu k Vitovi svůj kompliment, zatímco se s následným protiútokem pokusím zablokovat úder posledního z obránců.

Pokud bude onen dumner ještě u oltáře, nebo na cestě ke dveřím do podzemních prostor chrámu, ukáži na něj Vitovi jedním ze svých Mečů: ,,Ten dunmer se nesmí dostat do katakomb!" a poté se zaměřím na dalšího z obránců.

Upravil/a Sarako dne 01.04.2020 20:01

Přidal Aurelius dne 03.04.2020 21:50
#16

→ Tah 666

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Vita obratným švihem meče zasáhl svého protivníka a následným úderem holí jej poslal k zemi. Odhozený se mezitím vzpamatoval a vyrazil do proti útoku, ale mág měl v jejich konfrontaci meč proti meči navrhl a velmi rychle proměnil své šance ve vítězství, když se skácel i druhý protivník k zemi Vita se otočil a kývl hlavou.

Mezitím co se Vita bránil dvojici tobě se povedlo odrazit úder obránce a následnou sérií rychlých útoků svými meči jsi jej usmrtil. Zbylí obránci zaváhali. Azzan, Jean i Dalan se mezitím probíjeli skrze zbylé obránce, kteří se jim rozhodli čelit. Na vás zůstala už jen trojice obránců, která vám i přes své krátké zaváhání hodlala zabránit v cestě k oltáři, semkli se a vyčkávali na tvoji i Vitovu reakci.

„Nerad to říkám, ale jakmile mágové spustí orchestr půjde nám skutečně o kejhák.“ pronesl zadýchaně Vita, „Doporučuji vám, abyste okamžitě jakmile k tomu dojde zalehl a nechal souboj s nimi na mně. Pokusím se udělat co bude v mých silách... Pokud selžu bude řada na vás, ale šetřete síly na tu dvojici dunmerů. Sám je totiž nepřemůžu.“ řekl tiše Vita a protočil v ruce výhružně meč, který následně zasunul zpět do pochvy, aby se mohl oběma rukama věnovat magii.

Obránci vyrazili do útoku, Vita byl připraven svojí magií. Uhnul jednomu z úderů úskokem a následným švihem hole přetáhl obránce přes nohy, vytvořil v ruce magický výboj, který vystřelil jinému obránci do hrudi. Obránce, ale nezastavil. Sice zaskučel, ale zranění skrze jeho zbroj neprošlo tak jak si mág představoval. Vita mu obratně uhnul a čerstvě vyvolaným vázaným mečem jej sekl po zádech. Obránce se rozplácl na jedné z lavic, ale okamžitě se opět vyhoupl na nohy. Ve stejný moment, kdy provedl útok vyvolaným mečem Vita zaútočil i předchozí protivník, sekl mečem, ale Vitův útok spojený s pohybem vpřed jej zachránil před zraněním a obránce minul. Rozzuřeně přešel do útoku štítem a naběhl proti mágovi vší silou jej srazit. Seknutého přes záda povrchové zranění na zádech ho nezastavilo, ale než se stačil postavit na nohy srazil jej k zemi Vita, kterého mezitím štítem nabral obránce. Než, ale obránce se štítem stihl dokončit své dílo a zabodnout protivníka byl zasažen vystřeleným šípem z kuše. Remus zajásal nad dobrou trefou a začal znovu nabíjet. Vita se pohotově otřepal, vyhoupl se opět na nohy a v rychlosti vyvolal ledové kouzlo. V rychlosti vytvořené kouzlo nebylo dostatečně silné, aby při zásahu zcela zmrazilo protivníka, ale zasáhlo alespoň jeho ostří meče, když se rozmachoval k poslednímu útoku. Postupující chlad směrem k jílci a následně ruce přiměl obránce meč zahodit. Čehož Vita ihned využil ke svému dalšímu úderu, telekinezí ovládnutým mečem probodl obránce zezadu zbraní jiného padlého a tlakovým kouzlem odhodil umírajícího stranou. Obránce seknutý přes záda skočil po Vitovi, který k němu byl otočený zády. Srazil jej k zemi a snažil se urychleně nahmatat nějakou zbraň na zemi. Vita se bránil a snažil se ze sebe protivníka setřást. Vyvolal vázanou dýku, kterou zabodl do ruky protivníkovi, když se snažil nahmatat jeho krk. Když obránce konečně nahmatal zbraň a chtěl s ní mága dorazit bylo už příliš pozdě. Dostal úder jedním z kouzel a obráncova hlava se rozlétla po chrámu. Vita jen hlasitě zanadával a znaveně zůstal ležet na zemi.

Proti tobě vyrazil jediný jeden z obránců. Ozbrojený širokým štítem, za kterým se hodlal skrýt před tvými rychlými údery a cepem, který několikrát použil odražení tvého útoku. Nakonec se ti sérií rychlých útoků povedlo obránce obelstít a proniknout skrze jeho vydatnou obranu. Když se tak stalo zasekl jsi jeden ze svých mečů do válečníkova boku a druhým mečem jej odrazil.

„Zatraceně...“ povzdechl si Vita, když se znovu postavil na nohy s pomocí jedné ze zbraní padlých. Chytl se za bok a následně očima vyhledal svoji hůl, ale nesebral ji. Podíval se na tebe, na čtveřici mágů a dvojici dunmerů, která vám nyní byla vydána napospas neboť už vám v cestě nestál žádný z obránců. Zbylí obránci totiž čelili trojici: Azzan, Jean a Dalan. „Hádám, že jste na řadě.“ pronesl škodolibě Vita směrem k mágům a pozvedl vypůjčenou zbraň. Mágové udělali několik kroků vpřed, začali mezi sebou tvořit rozestupy a dunmeři se stáhli dozadu, aby byli před magií dobře skryti. „Měli byste se vzdát...“ nadechl se Vita ke slovu, „Útok na Císařského mága z vás okamžitě udělá odpadlíky. Nenajdete úkrytu po celém Tamrielu. Vzdejte se, prokažte nějakou vděčnost magickému vědění a nezahazujte svůj život zbytečně ať vaše vědění nevyjde nadarmo.“ vyzval je následně a skryl volnou ruku za svá záda za nimiž začal utvářet nové kouzlo.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scorpioncz
Elanya se zamračila, když jsi zmínil přeměnu, ale když jsi vytvořil v dlani malý proud vody a nechal ji, aby se s jeho pomocí alespoň trochu umyla. Bylo patrné, že z její tváře zamračení opět zmizelo. Otřela si tváře, ruce a také se trochu napila. Prach a popel z vlasů, ale nedostala a její roucho taktéž zůstalo dost zaprášené a špinavé.

„Díky.“ poděkovala, když usoudila, že to za daných podmínek musí stačit a větší zázraky nezvládne, „Mnohem lepší... ale v krku mám nepříjemně stále.“ postěžovala si následně, „Je to komplikovanější.“ odpověděla ti následně, „Hodně komplikované. Vlastně je docela zázrak, že jsi z toho něco dokázal vyčíst, protože... no to je jedno.“ pokrčila rameny, „Jakou naši dvojici máš na mysli? Globulla a tu... jak se jmenovala?“ vzpomínala altmerka, „Rilen. Asi. Možná. To je jedno. Nevím.“ pokrčila rameny znovu, „Měla jsem docela dost starostí s tím kouzlem takže jsem toho moc vysledovat nedokázala.“ když se prach i popel zcela usadily vrátil ses k ostatkům kostlivce a začal si jej detailně prohlížet.

„Ale jestli říkáš, že někdo kulhal tak můžeme vyloučit Appia s Grithartem. Oba mají dost jistou chůzi a vypadají ve formě... Na to, že jsou nejspíš už pár let mezi mrtvými.“ přemýšlela nahlas Ela. Zatímco jsi zkoumal ostatky, v nichž se ti ani po detailním ohledání nepovedlo nalézt nic zajímavého. Oděv, do kterého byl mrtví zahalen byl spálen na popel a na kostních nebylo nic zvláštního. „Nevšiml sis něčeho dalšího? Vím, že to kouzlo asi nebylo moc dokonalé... popel a prach, který kouzlo využilo k vytvoření postav nedokáže vykreslit barvy, nedokáže vykreslit detailně předměty ani tváře. Mágové specializující se na něco takového nosí speciální směs prachu a nějakých dalších ingrediencí, ale to už je trošku vyšší úroveň magie a tu já neovládám.“ dodala následně a znovu se pokusila oprášit si roucho, „O něčem jako koupel...“ rozhlédla se, „V jezeře si tady můžu nechat jen zdát... co?“ povzdechla si.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy

Přidal scorpioncz dne 04.04.2020 00:51
#17

"Já myslím, že dobré. Pravděpodobně se tu ještě zašpiníme." Oklepu si ruce od zbývajících kapiček magické vody. "Souhlasím, oni si také mohou pomoct magií, když jsou nyní v tomhle nemrtvém stavu. No, co se týče tady našeho spáleného, asi se jedná o takového toho mlhavce. Napůl vznášející nemrtvý. Pokud po něm stříleli, proč by to dělali mrtví? Ti na sebe pokud tuším neútočí ne? Takže to museli být také nějací návštěvníci, pravděpodobně živí. Začíná se z toho tady stávat rušná tržnice z Imperiálního Města." Zakroutím hlavou.

"Jedna z těch postav měla zelené oči, máš k tomu nějaké vysvětlení? Nebo to je jen chyba v kouzle? A taky šli pryč tamtím směrem. Třeba bychom je mohli sledovat a najít co po nich zbylo. Ne že by to tu někdo mohl jen tak sebrat že?" Zvednu se a vytáhnu z brašny ten špinavý meč, který jsme našli. Magicky na něj vyčaruji vodu a zkusím ho očistit. Potom si ho připnu na záda, aby mi nijak nevadil při chůzi a jakémkoliv pohybu. "Myslím, že jediné v čem se tady lze vykoupat, je kostní drť a enegie duší, ale to bys už zrovna mohla začít sloužit Ideálním pánům. Pokud chceš, tak můžu vyčarovat z té vody sprchu, ačkoliv to bude náročné a nesmíš zapomínat na moje pátravé oči." Zasměju se a ukážu na cestu, kam odešla naše dvojice. "Pojďme je následovat. Až tady skončíme, zajdeme společně do lázní. Myslím, že si oba pak zasloužíme dlouhé flákání v horké vodě s bylinkami." Slíbím a pomalu vyrazím dál, sledujíc, jestli neuvidím nějaké další stopy toho, že tudy ta dvojice šla.

Přidal Sarako dne 04.04.2020 12:33
#18

Vrátím svůj stříbrný meč do pochvy u pasu a za pomoci telekineze si přitáhnu z podlahy jiný meč, který nechám levitovat, připraven jej vyslat proti mágovi na kraji blíže u mě.
,,Ten krajní je můj." pronesu potichu k Vitovi.
Potom se s Arminovým mečem před sebou pomalu vydám k mágovi na straně blíže u mě se slovy: ,,Měli by jsem ho poslechnout. Na něj nestačíte a mě nezabijete."
Pokud některý z mágů, nebo Vita začne kouzlit vyšlu proti krajnímu mágovi za pomoci telekineze meč a poté se stáhnu za nejbližší sloup z řady sloupů oddělující hlavní chrámovou loď od té vnější, přitom cestou tasím svůj stříbrný meč. Odtud pak vyčkám na vhodnou příležitost k útoku.

Přidal Aurelius dne 05.04.2020 21:16
#19

→ Tah 667

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Vrátil jsi stříbrný meč do pochvy a telekinezí si přitáhl meč od mrtvého obránce. Vita stále vyčkával ve svém postavení. Mágové si vyměnili několik výrazů ve tváři.
„Chcípni Císařský mágu!“ vřískl jeden z nich a svá slova podpořil sérií bleskových výbojů směřujících proti Vitovi.
Ten je, ale téměř s přehledem vykryl již připraveným kouzlem. Kouzla se tak rozbila o jeho pokročilou neoblomnou ochranu. Vrhl jsi telekinezí zbraň po mágovi, ale mág pohotově zareagoval a kouzlem se ochránil. Další mágové už neváhali a spustili své útoky naplno. Stáhl jsi se za nejbližší ze sloupů a zůstal za ním skryt, dokud skupina nehodlala přestat s vrháním jednoho kouzla za druhým. Magie nejrůznějšího typu bušila o kamenné stěny, stropy i o barikádu dveří. Žádné z ohnivých kouzel, ale nezasáhlo dřevěné trámy a lavice.

Veškerá vypálená kouzla proti Císařskému mágovi končila odražena pokročilou neoblomnou ochrannou, kterou udržoval kouzel v ruce. Neoblomná ochrana byla silná a poskytovala mágovi dostatečnou ochranu, ale musela být značně vysilující. Nepřátelští mágové, ale i přes svůj neúspěch vůbec neustávali s útoky a tak destruktivní kouzla všech druhů zběsile bubnovala o kamenné stěny chrámu. Ať už se jedno o odražené nebo zcela mimo seslané kouzlo.

Všiml sis, že i Jean s Azzanem raději skočili k zemi a zanechali boje s obránci. Odražená kouzla byla totiž zcela nemilosrdná a srážela k zemi i některé z obránců, kteří ještě zavčasu nenašli úkryt.
„Krucinál! Zatracení mágové!“ řval rozčileně Jean, když se plazil stranou, vyhledat lepší úkryt. Azzan se mezitím plazil k Vitovi za jehož zády měl největší šanci na bezpečný úkryt. Císařský mág udržoval své ochranné kouzlo i nadále, magickou hůl měl pozvednutou vzhůru a mával s ní. Nepřátelská kouzla náhle ustala jakoby se mágové zcela vysílili. Vita toho okamžitě využil. Vita přeměnil své ochranné kouzlo v útočné, které způsobilo nepříjemnou světelnou záři, při níž vzápětí opět následovala další série magických výbuchů a výbojů, které neustávaly ani poté co záře pominula. Tentokráte měl, ale navrch Císařský mág, který prudkým máváním hole udržoval silný bleskový výboj, kterým postupně zasáhl většinu přeživších mágů a značně přitom poškodil stěnu chrámu za oltářem. Všichni zasažení se po silném výboji rozpadli v prach. Ze situace ihned začal Vita těžit, kouzlo udržoval a kráčel vpřed k oltáři. Blíže ke svým ubývajícím nepřátelům. Dvojici dunmerů, ale nezasáhl. Nalezli výtečný úkryt a podle Vitova chování při udržování kouzla bylo patrné, že se snaží co nejméně zasáhnout jakoukoliv svatou věc. Zbyl poslední z mágů, když Vita ustal se svým ničivým výbojem. Vypadal znaveně a zadýchaně.

Poslední z přeživších mágů na něj pohlédl se značně vyděšenou tváří, „Vzdávám se...“ hlesl a pozvedl ruce vzhůru. Císařský mág si ho, ale změřil pohledem. „Opravdu... Vzdávám se.“ zopakoval znovu mág a zatřepal rukama. Vita prudce švihl magickou holí a mág padl na kolena, řval bolestí a držel ruce u sebe. Kouzlem k tomu byl přinucen za doprovodu magických pout. Vitovo poslední kouzlo, ale pustilo proud krve z jeho nosu, okamžitě si ji otřel a podíval se výhružně na dvojici dunmerů, která začala vylézat ze svého úkrytu. Zranění obránci jen halekali a sténali bolestí, nezranění se snažili postavit na nohy a pomoci jim. Jean, který si po celou dobu posledních minut držel uši rukama a hleděl na kamennou podlahu je opatrně dal od sebe. Rozkoukával se a hledal své spolubojovníky.
„Jste v pohodě?“ řval Remus seshora, „Jeane? Azzana vidím také, ale nevidím Dalana.“ křikl znovu. Jean jen kývl hlavou, chytl se za hlavu a nahmatal rozražené čelo. Popadl meč a vykročil hledat své spolubojovníky.

Cesta k oltáři a hlouběji do podzemní chrámu pro tebe byla volná. Spoutaný mág řval bolestí a Vita sledoval přibližující se dvojici ve službách Caesara.
„Teď je to na nás.“ konstatoval jeden z dunmerů nepříliš nadšeně z neúspěchu mágů, „Hádám, že to bude rychlé. Tebe sejmeme ani se nezapotíme a s Guarem si trošku užijeme.“ chvástal se následně a opatrně si připravil dvojici krátkých mečů, druhý mezitím sáhl po svých dýkách.
„Začneš ty nebo mám já... Garyne?“ zeptal se ten s palcátem a velkým množstvím dýk.
Vita mezitím opatrně odložil magickou hůl stranou a sáhl po rukojeti svého meče, pohodlně tasil a přitom ozdobně zakroužil mečem, aby dokázal dvojici, že s mečem něco svede.
„Začněte klidně oba.“ vyzval je následně sebevědomě, „I bez magie vám budu rovnocenný soupeř.“ znovu protočil meč v ruce a zaujal obranné postavení. „Guare... vyřídím je. Dostaň toho hlavního.“ křikl na tebe aniž by se otočil, soustředil se na dvojici soků, kterým hodlal čelit.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scorpioncz
„Zelené oči?“ zopakovala Elanya překvapeně a výraz ve tváři přeměnila v zamyšlený, „Nemyslím si, že by to úplně byla chyba v kouzle. “ konstatovala následně, „Četl jsi někdy nějakou výzkumnou práci velmistra a zesnulého arcimága Seletha?“ otočila se na tebe, (Seleth byl velmistrem magie Obnovy a taktéž arcimágem v prvním díle Hrozby, dokud tragicky nezemřel během nekromantova přepadení Univerzity) „Zmiňuje v nich jev, který je spíše nežádoucí než žádoucí. Týká se právě očí.“ poukázala na oči, „Tvé i mé oči jsou normální, přirozené, ale existují mágové, kteří nemají takhle přirozené oči a je to údajně dáno způsobem jakým využívají magii. A tohle kouzlo to nějakým způsobem dokáže přenést a vykreslit. Stejně jako dokáže vykreslit oči nemrtvých.“ lehce pokrčila rameny, „Ale... ale to je asi jedno.“ dodala následně ačkoliv to v první moment vypadalo, že by i hodlala pokračovat ve svém monologu ohledně očního jevu, který právě nakousla. Zatímco jsi vodou čistil nalezený meč, voda trošku pomohla, ale není to ideální. Aby byl meč dokonale čistý bude to chtít ještě trošku víc péče.

„Sprchu?“ přimhouřila Ela se zájmem, když jsi zmínil variantu očištění od prachu a popela s vytvořením magické sprchy. „S tvýma pátravýma očima bych si poradila.“ dodala se škodolibým úsměvem, „Každopádně.“ sklonila hlavu a nespokojeně se podívala na špinavé roucho, „Ještě chvilku to vydržím...“ dodala rezignovaně, „Koneckonců naše putování křovinami a mrtvým lesem ještě nekončí.“ povzdechla si a přidala do kroku, aby tě došla. „Lázně zní pěkně.“ přikývla následně a soudě jejího zasněného tónu se v nich hned viděla, „Ale i tam jsou pátravé oči. Mnoho pátravých očí Škorpiasi.“

Opatrně jste vstoupili do vyššího porostu a mezi uschlé stromy. Netrvalo dlouho a našel jsi první stopu, několik otisknutých bot v prachu a také ulámané větve, jak se před vámi někdo snažil projít hustším porostem.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy

Přidal Sarako dne 06.04.2020 13:42
#20

Pokynu členům legionářského sonderkommanda, aby otevřely vstupní dveře chrámu a postavím se mezi dunmery a Vitu, přitom cestou pronesu: ,,Co takhle pokleknout a přísahat věrnost mé Paní? Caesarova moc se rozpadá v prach a popravdě je lepší opustit potápějící se loď, dokud je na záchranných člunech ještě místo. Má Paní umí ocenit služebníky všech talentů a co je hlavní nezemřete zbytečně, jako ostatní šašci, co se mi dneska odvážili zkřížit cestu." hlavou pokynu směrem ke spoutanému mágovi ,,Tomu tu sice trvalo, ale nakonec mu to došlo. Takže jak říkám, buď vyjdete ven se mnou, nebo vás vynesou nohama napřed. Je to jen na vás."
Pak promluvím k Vitovi: ,,Ten dole počká, a kdyby měl v plánu utéct, tak už bude pryč."
Nakonec si změřím pohledem oba dunmery a dodám: ,,Tak co, jakpak jsme se rozhodli?"