---

→ Tah 1279







Adrian_S
Ritabeth dlouze mlčela. Sledovala jak vstřebáváš prožitou vzpomínku. Když si na ní pohlédl, všiml sis, že její tvář již dostala opět barvu.

„Ano.“ reagovala po odmlce, obrátila se a přinesla ti další lahvičku s lektvarem, který měl za cíl tě oslabit. Vypil si obsah do dna a opět ulehl na místo. Zavřel si oči a vrátil se k poslední vzpomínce.

Ucítil si tvrdý dopad, který nepříjemně rozvířil prach. Vyškrábal ses na nohy, rozkašlal se na celé kolo a začal se zběsile oprašovat. Propadl ses skrze prasklou podlahu. Vybavuješ si, že si padal dost dlouho na to, abys dopadl velmi tvrdě a z velké výšky. Cosi však na poslední chvíli tvůj pád zpomalilo.

Rozhlížel ses všemi směry. Tvé oči si již přivykly na neustálou tmu a nemožnost vyvolat kouzlo, které by dostatečně osvítilo tvé okolí. Udělal si pohyb vpřed. Náhle se cosi stalo. Podlouhlá chodba před tebou, která byla předtím maskována tmou se rozzářila. Staré louče zavěšené na temných černých stěnách se vzplanuly fialovo-modrou barvou. Ohlédl ses za sebe. Nahoru jen stěží dokážeš vyšplhat a dveře, které ve tmě vyhlížely jako stěna nyní zářily neprostupnou magií.

V této vzpomínce budeš mít již větší volnost. Můžeš zkoumat své okolí a ovlivňovat ho, protože se nejedná o něco co by již bylo pevně stanoveno. Klíčový moment však proběhne podle potřeb.


ScorpionCZ a Tondulin
Pro aktuální tah napiš PM nebo discord.


SuperHunterCZ
Civello vytřeštil oči. Zalapal po dechu a zmateně rejdil všemi směry. Potom zasípal a znovu vytřeštil oči.
„Já… Já… Já… Toho moc nevím.“ koktal následně, „Fakt toho o Nirovi víc nevím.“ kroutil hlavou opatrně, aby nepřišel k úhoně. „Nir měl své věrné, Salviovou, Vanelluse a… a pak další se kterými sloužil už v minulosti. Já fakt víc o jeho současné poloze nevím!“ poté se odmlčel.

„Přísahám… přísahám, že když mě necháte žít… tak jim nic neřeknu. Budu… Budu dělat, že k tomuhle setkání nikdy nedošlo! Přísahám!“ začal se chytat posledního stébla, když mu bylo jasné, že mu již mnoho šancí nezbývá.
„Nebo...“ zvolal znovu, když si s tebou Zenira vyměnila pohled. „Nebo zkuste tu Salviovou, dám… dám vám její adresu. Ona je jeho pravá ruka, zastupuje ho… Třeba vám něco řekne… Něco víc!“ znovu opatrně otočil hlavu, „Nechte mě žít. Nic neřeknu, přísahám!“