---

→ Tah 1278


Adrian_S
„Nemá smysl diskutovat.“ promluvil opět Globullus, „Oběť je jediné bezpečné řešení pro vás… Má duše bude žít navěky zde, navěky tu bude bloudit a třeba se jednou opět setkáme.“ uzavřel nakrátko svůj monolog a poté vykročil ke Škorpiasovi.

Elanya mezitím vrhla pohled na Arteria, ale ten pohled ignoroval.

„Nehledej nic. Řešení je jasné.“ zastavil vzápětí Globullus Škorpiase, který ještě něco štrachal ve své brašně. „Byl jsi mým nejoblíbenějším studentem, ale neměl jsem možnost zachytit si tvoji tvář a umístit ji do své výstavky. Zasloužil by sis ji. Až prosím půjdeš do mé komnaty, přidej svoji tvář mezi ostatní. Ať můžu zemřít s pocitem, že jsem učil dalšího velikáta magického světa.“ promlouval smířeným a klidným hlasem, „A sestav hůl Chaosu. V rukou mocí nezkaženého člověka je mocným nástrojem na ochranu nejenom našeho magického světa, ale též všech ostatních. Síly temnoty se snaží proniknout do Nirnu každým dnem a jednou bude nezbytné použít mocný artefakt k jejich zastavení.“ poté se naklonil ke Škorpiasovi a přiložil mu ruku na rameno, „Jednou bude jistě Císařství potřebovat silného a mocného mága jako je Corrientis, ale nového, moderního, který vnese skutečný řád a harmonii do magických zákonů a pravidel. Učiní přítrž těm starým zkostnatělým plným předsudků a omezení. A ty máš šanci se jím stát. Věřím, že je to tvůj skutečný osud.“

„Co když nejsem tak nezkažený, jak myslíš Globulle? Jak to můžeš vědět? Ale asi máš pravdu… Šance nejsou velké… a je to buďto malá šance pro nás pro všechny, nebo velká pro většinu. Zatracení Ideální páni.“ povzdechl si Škorpias. „Fajn. Pokud s tím většina souhlasí, tak pojďme bezpečně. Udělám, co říkáš a zkusím co navrhuješ. Sbohem starý příteli.“ rozloučil se se starým profesorem.

„Sbohem.“ řekl Globullus a vykročil k Arteriovi, cestou se otočil na plačící Rilen, „Tvoje rodiče na tebe musí být hrdí. Mám tě rád.“ a usmál se na ní, došel až k Arteriovi. Ten váhal. Podíval se mu do tváře a řekl důrazně „Alternativy nejsou.“ poté sáhl na ostří meče, který držel Arterius v ruce, „Dostal jsi druhou šanci, kterou nesmíš zvorat. Nepokaz to se Sybillou. Ta malá dívka si zaslouží skutečný domov a otce, který se jí bude věnovat.“ pokračoval důrazným tónem v doprovodu výhružně zvednutého prstu. „Jsem na vás všechny hrdý. Byli jste mými přáteli, studenty a mnozí i rodinou z naší rodiny. Žijte s myšlenkami na budoucnost a přítomnost, nikoliv na minulost, která bolí a bolet bude.“ věnoval každému přítomnému poslední pohled. „A teď bodni.“ vyzval Arteria, když ostří které stále ještě držel v ruce nasměroval na svoji hruď.
Arterius se kousl do rtu, zrak stočil na Elanyii, ale ta uhnula pohledem.
„Je to mé přání… Není to tvá vina.“ zopakoval znovu Globullus a zavřel své oči.
„NE! NE! MUSÍ TO JÍT JINAK!“ zvolala Rilen nanovo, ale pevně si ji sevřel a odvrátil jí hlavu stranou.
„Nechť je Stendarr milosrdný k tvé duši.“ pronesl s těžkostí v hlase Arterius a probodl Globulla. Globullus se pozvolna skácel na Arteria, ale ten ho zavčasu zachytl a opatrně položil na chladnou zem. Bylo viditelné, že má co dělat, aby potlačil své slzy a skutečnost, že zabil svého dlouholetého přítele jen proto, aby on sám a jiní mohli žít. Rilenin nářek ještě zesílil. Hlavuje ještě více zabořila do tvé hrudi a plakala.
„Bylo to nezbytné.“ oznámila Elanya, když přiložila ruku na rameno ještě klečícímu Arteriovi, stále držel tělo mrtvého. Věnovala letmý soucitný výraz směrem k mrtvému profesorovi a poté odvrátila zrak.
„Odpočívej v pokoji… Příteli.“ věnoval poslední slova Globullovi a opatrně mu stáhl z prstu prsten. Poté povstal, uchopil rukojeť meče, vytáhl jej a zamířil k oltáři. Cestou ukryl prsten do kapsy. Přistoupil k oltáři a zopakoval celý proces.

Schodiště zůstalo stát namístě. Brána na jeho vrcholku se však otevřela.

„Běžte!“ zvolal důrazně Arterius, když byla brána dokořán a nebylo pochyb, že rituál skutečně zafungoval. Zkontroloval si své věci, měl meč připnutý k opasku, hlavu kladiva popadl a pevně sevřel. „Pokračujte.“ vybídl znovu.

Pustil si Rilen, která okamžitě vyrazila k mrtvému. Arterius na tebe kývl a dával ti pokyn ať pokračuješ dál. Poslechl si. Za zády ti postupně slábl nářek Rilen a s každým krokem si byl blíže a blíže k otevřené bráně. Brzy už si cítil silnou magickou energii, která proudila z brány. Prošel si branou, ucítil si silný chlad a zimu. Spatřil si Skyrim…

Ukončil si vzpomínku a přebil ji jinou vzpomínkou, která by ti prozradila něco víc o neznámém hlase. Přesun na novou vzpomínku byl krkolomný. Než se ti stačila vyjevit, byl si z ní vytržen. Otevřel si oči a octl se opět na palubě lodi houpající se na moři.

Ritabeth očividně přerušila kouzlo. Hleděla na tebe, byla pobledlá a viditelně vysílená.
„Omlouvám se… Ale… Chvilku… Moment. Ležte.“ řekla pozvolna a odstoupila od tebe, uslyšel si rachot. Vytáhla nádobu s vodou a napila se, dopřála si několik plných doušků, otřela si čelo a poté nalezla lektvar many. Přesunula se k tobě. Viděl si, že v lahvičce klasifikované jako střední zbyla sotva čtvrtka typicky modrého lektvaru. „Je to dost vysilující.“ poznala, otřela si čelo a dopila lektvar. Odložila sklo a obrátila se znovu na tebe. „Funguje to alespoň?“ zeptala se.


ScorpionCZ a Tondulin
Pro aktuální tah napiš PM nebo discord.


SuperHunterCZ
Civello vytřeštil oči. Zalapal po dechu a zmateně rejdil všemi směry. Potom zasípal a znovu vytřeštil oči.
„Já… Já… Já… Toho moc nevím.“ koktal následně, „Fakt toho o Nirovi víc nevím.“ kroutil hlavou opatrně, aby nepřišel k úhoně. „Nir měl své věrné, Salviovou, Vanelluse a… a pak další se kterými sloužil už v minulosti. Já fakt víc o jeho současné poloze nevím!“ poté se odmlčel.

„Přísahám… přísahám, že když mě necháte žít… tak jim nic neřeknu. Budu… Budu dělat, že k tomuhle setkání nikdy nedošlo! Přísahám!“ začal se chytat posledního stébla, když mu bylo jasné, že mu již mnoho šancí nezbývá.
„Nebo...“ zvolal znovu, když si s tebou Zenira vyměnila pohled. „Nebo zkuste tu Salviovou, dám… dám vám její adresu. Ona je jeho pravá ruka, zastupuje ho… Třeba vám něco řekne… Něco víc!“ znovu opatrně otočil hlavu, „Nechte mě žít. Nic neřeknu, přísahám!“