---

→ Tah 1276


Adrian_S
Poslechl si a učinil jak ti řekla. Vypil si ampulku s lektvarem. Chuťově byl velmi hořký. Poté ampulku odložil a ulehl na postel dle instrukcí čarodějky. Ritabeth se napila ze své ampulky a když byla připravena, přitáhla si židli k okraji postele. Posadila se tak, aby seděla směrem k tvé hlavě.

„Tak...“ vydechla a několikrát si procvičila gesto v ruce, „Nebude to nic bolestivého. Ujišťuji vás, že nebudu nahlížet do vašich vzpomínek. Budu se vám pouze snažit pomoci si rozpomenout a usměrnit vaše vzpomínky. Nahlížení by pro mě bylo dost vysilující… a mohlo by to mít negativní dopad na celé naše snažení.“ začala tě seznamovat se situací, „Kdybyste ovšem chtěl, abych nakrátko pronikla do vaší mysli a pohlédla do toho co právě prožíváte… a poskytla vám svůj názor. Dejte mi vědět, neslibuji, že to svedu, ale můžu se o to pokusit.“ dodala vzápětí. Ruce již měla dostatečně připravené a přiložila ti obě ruce ke spánku.

„Tak… Uvolněte svojí mysl a přemýšlejte nad myšlenkami, vzpomínkami, které vás nejvíce tíží.“ opakovala zatímco si naslouchal jejímu hlasu se zavřenýma očima, její dotek již nebyl tak chladný jako zprvu, nejspíš již začala pozvolna sesílat své kouzlo, protože si pocítil mírné teplo jdoucí z konečků jejích prstů na tvém spánku.

Vzhledem k tomu, že si dostal v průběhu svého hraní sérii „chaotických“ vzpomínek, snů a vizí, jejichž vyobrazení je různé a může sloužit jak zmatení tak i ke správnému nasměřování, které z částí se chceš nyní věnovat? Např. Se můžeš snažit rozpomenout na sny, které se ti zdají v nichž tě doprovází Arterius do neznámého temného místa. Případně se můžeš chytnout jakéhokoliv záblesku ze své vize, který si utržil. Také se můžeš pokusit vzpomínáním na události v Mohyle vyvolat zcela novou vzpomínku atp.


Tondulin
Mezitím co si zvažoval svoji reakci dorazil zbytek jezdců. Seřadili se na okraji cesty v řadě a netrpělivě očekávali na další rozkazy. Když si na legionáře spustil důrazným tónem, pevně sevřel otěže svého koně, bylo na jeho těle vidět, že se velmi zhluboka nadechl. Poté slezl z koně. Zatímco se otáčel sundával si svoji přilbu, aby ti odhalil svoji tvář. Jeho přilba pak skončila pod jeho ramenem. Spatřil si staršího blonďatého bretonce (graf. vzhled - zde, vlasy měl střižené do vojenského účesu a vousy měl upravené do knírku s bradkou.

„Sir Raemon Stentor, legát Vysokoskalské legie a rytíř ve službách Daggerfallského království.“ představil se následně důrazně, aby ho všichni přítomní slyšeli. Poté jeho přísný zrak spočinul na tobě, měřil si tě od hlavy k patě. Zjevně se mu na tobě něco nelíbilo nebo nezdálo. Louč se kterou přispěchal jeden jezdec vás oba osvětlovala víc než dost. Následně sáhl do své brašny, vytáhl ruličku na níž byly připevněny dvě pečeti. Obě si identifikoval téměř okamžitě. První symbolizovala Tamrielské Císařství a druhá patřila Císařské legii. „Má legitimace.“ pronesl a podal ti ruličku papíru.

Převzal si ruličku a nahlédl do ní. Pečetě jsou bezpochyby pravé, listina je podepsána Vrchním generálem Vysokoskalí Lewinem Falbertem a legitimuje zde přítomného Stentora jako Císařského důstojníka v hodnosti legáta s rozšířenými pravomocemi. Vrátil si mu listinu. Opatrně ji znovu sroloval a vrátil do své brašny.

„Takže kvestor Osmé legie?“ položil řečnickou otázku, „To by mohl říct každý. Pokud je mi známo... Tak Chorrolské hrabství. Říkám to dobře? Jistě, že to říkám dobře. Ano. Chorrolské hrabství nemá žádného přiděleného Císařského důstojníka. Toho posledního, oficiálního mám takový pocit, že snad popravila sama hraběnka.“ řekl s předstíraným úžasem, „Vypadáte spíš jako kdybyste šel na funus a cestou se ztratil. Kdo velí téhle početné skupince?“ obrátil se na ostatní. S tebou nejspíš nehodlal již více ztrácet čas. Skupinka nejbližších opozdilců, ale velmi hbitě vystřelila prsty směrem k tobě. Stentorova tvář se zkřivila v grimasu jakoby ho postihlo nějaké velké neštěstí.

Odkašlal si a zachrčel.
„Ach... Ten Cyrodiil a jeho kultura.“ zaznělo z jeho úst tiše, ale přesto dosti zřetelně, protože nikdo téměř nedutal. Ticho rušilo jen občasné zahoukání sovy a zvuk koní. „Takže pane Ervine.“ oslovil tě poté, „Předpokládám, že podobnou listinu jakou mám já... u sebe nemáte. Takže to naše politováníhodné nedorozumění rozuzlíme následovně. Já i moji muži máme jasný cíl cesty. Míříme do Císařského města, jsme příslušníci Císařské legie tudíž nepředstavujeme žádnou hrozbu pro hrabství. Mimo jiné jsme pověřeni veledůležitým úkolem. Proto se teď každý vydáme svoji cestou a já nebudu trvat na tom trestu v podobě zmrskání. Také pominu skutečnost, že jestli jste opravdu kvestor... Pak jste se dopustil urážky vůči nadřízenému a také dehonestaci svého úřadu, protože to jak se tu prezentujete... je naprosto tristní.“ zakroutil hlavou a poukázal na tvůj společenský oděv, který byl po tvém pádu nevypadal zrovna dvakrát nejlépe. „Pro vás více než velkorysé.“


ScorpionCZ
„Ano. To je vše.“ potvrdila Elayna a vykročila ke dveřím, „Nemáš zač.“ řekla těsně než jste opustili kabinet a společně pokračovali dolů do Velkého sálu. Už na schodišti bylo jasné, že veškerá pochmurná nálada zmizela a většina studentů, hostů a nejspíš i někteří členové profesorského sboru se odvázali. Hudba byla rychlejší než když jste odcházeli, také stoly byly prakticky prázdné a nikdo u nich až na výjimky neseděl.

Archibald Wolfrey, který stál nedaleko vchodu do jídelny a hovořil i nadále s Hannibalem De Peyranem, rektorem Daggerfallské Univerzity mávl na Elanyu a naznačil jí ať se k němu jde připojit. Ta si jeho nabídky buď nevšimla nebo se ji prozatím rozhodla nevyužít, protože zůstala stát vedle tebe a rozhlížela se všemi směry.

Hledal si mezi přítomnými Lauranu a brzy ji nalezl. Postávala vedle Belia, který už z dálky vypadal dost unaveně, vlasy měl rozcuchané do všech směrů a snažil se něco horlivě vysvětlovat Lauraně, zatímco ostatní kolem tančili. Brzy se k nim připojila i Serana s Flaviem. Flavius zjevně Belia upozornil na jeho rozcuchaný účes, ale Belius jen mávl rukou a začal cosi štrachat pod kabátem. Načež mu Flavius okamžitě začal vysvětlovat, že už o další kolo nemá zájem.

Rozhlédl ses dál. Elbert Arterius tančil s hnědovlasou čarodějkou (Odette Landreau), která mohla být přibližně v jeho věku, nedaleko arcilektorky De Peyranová a Remana Lexe. Arcimág Benoch byl na protější straně tanečního parketu, netančil. Stál vedle Alawen Silverwoodové, oba drželi skleničku s vínem a hleděli na tančící páry. Z parketu zrovna také mizela Fairwen Spellorová v doprovodu kancléře Baliona Talariana, mířili k jednomu z mnoha volných míst u stolu. Oba se usmívali od ucha k uchu a zjevně měli velmi dobrou náladu. Po ostatních členech profesorského sboru nebylo ani památky.


SuperHunterCZ

Civello vytřeštil oči. Zalapal po dechu a zmateně rejdil všemi směry. Potom zasípal a znovu vytřeštil oči.
„Já… Já… Já… Toho moc nevím.“ koktal následně, „Fakt toho o Nirovi víc nevím.“ kroutil hlavou opatrně, aby nepřišel k úhoně. „Nir měl své věrné, Salviovou, Vanelluse a… a pak další se kterými sloužil už v minulosti. Já fakt víc o jeho současné poloze nevím!“ poté se odmlčel.

„Přísahám… přísahám, že když mě necháte žít… tak jim nic neřeknu. Budu… Budu dělat, že k tomuhle setkání nikdy nedošlo! Přísahám!“ začal se chytat posledního stébla, když mu bylo jasné, že mu již mnoho šancí nezbývá.
„Nebo...“ zvolal znovu, když si s tebou Zenira vyměnila pohled. „Nebo zkuste tu Salviovou, dám… dám vám její adresu. Ona je jeho pravá ruka, zastupuje ho… Třeba vám něco řekne… Něco víc!“ znovu opatrně otočil hlavu, „Nechte mě žít. Nic neřeknu, přísahám!“