---

→ Tah 1274


Adrian_S
Ataf souhlasil. Odebral ses o palubu výše a zaklepal na dveře od kajuty. Zpoza dveří se tentokráte neozývala žádná soukromá diskuze. Nýbrž zpočátku podezřelé ticho. Ritabeth si dávala s otevřením dveří načas.

Když konečně otevřela dveře, ucítil si okamžitě velmi silnou vůni bylinek, která tě udeřila do nosu. Vůně byla svojí silou až nepříjemná.
„Pojďte dál.“ vybídla tě a pokynula ti, abys vešel dovnitř. Jakmile si tak učinil zavřela za tebou spěšně dveře a udělala dva kroky stranou, aby se od tebe vzdálila. Mávla rukou a kouzlem si osušila své dlouhé černé zvlněné vlasy. Oblečena byla do delších bílých šatů, odhalené ruce a ramena ještě více dala vyniknout malým značkám vytetovaným na jejím těle. S výjimkou jednoho dlouhého řetízku kolem krku neměla žádný šperk.

„Tak...“ řekla a otočila se zády, přičemž si i nyní spatřil velké množství vytetovaných značek na jejích zádech, které ve sloupečku směřovaly níže. Bezpochyby se jednalo o magické značky, runy a nejrůznější symboly spjaté s magií. Prohrábla si vlasy a několika rychlými gesty je za pomocí magie zkrotila do ozdobného ohonu. „Začneme tím, že si sundáte boty a umyjete nohy.“ pokynula ti směrem k vědru, které bylo položené opodál s čistým ručníkem a a již několikrát použitým mýdlem. Nacházelo se před magickým aparátem určeným pro komunikaci s ostatními majiteli podobného zařízeni.
„Nerada bych padla až si zujete boty.“ zdůvodnila a prudce se otočila ke skříni ze které vytáhla černý plášť, „Mezitím… skočím ujistit svého bratra, že nekuju žádné pikle. Vrátím se.“ nedala ti příliš prostoru k nějakému vyjádření, přehodila přes sebe černý plášť a opustila svoji kajutu. Zanechala tě tak samotného.

Když ses rozhlédl neviděl si žádné zásadní změny v uspořádání kajuty. Pracovní stůl byl i nadále zahlcený nejrůznějšími papíry, nákresy a písemnostmi. Této hromadě listin vévodila mapa se zakresleným okolím Sentinelu. Aparát na očarování byl též na stejném místě a vedle něj ležela menší truhlička, nejspíš šperkovnice. Z jedné strany kajuty ke druhé byl natažený provázek na němž bylo zavěšeno hned několik bylinek a pod pracovním stolkem sis všiml obezřetně umístěné vonné svíčky. Tak, aby nemohla omylem zapálit cokoliv dřevěného v jejím dosahu. Její vůně však zcela jednoznačně prohrávala s vůní bylinek.


Tondulin
Mezitím co si zvažoval svoji reakci dorazil zbytek jezdců. Seřadili se na okraji cesty v řadě a netrpělivě očekávali na další rozkazy. Když si na legionáře spustil důrazným tónem, pevně sevřel otěže svého koně, bylo na jeho těle vidět, že se velmi zhluboka nadechl. Poté slezl z koně. Zatímco se otáčel sundával si svoji přilbu, aby ti odhalil svoji tvář. Jeho přilba pak skončila pod jeho ramenem. Spatřil si staršího blonďatého bretonce (graf. vzhled - zde, vlasy měl střižené do vojenského účesu a vousy měl upravené do knírku s bradkou.

„Sir Raemon Stentor, legát Vysokoskalské legie a rytíř ve službách Daggerfallského království.“ představil se následně důrazně, aby ho všichni přítomní slyšeli. Poté jeho přísný zrak spočinul na tobě, měřil si tě od hlavy k patě. Zjevně se mu na tobě něco nelíbilo nebo nezdálo. Louč se kterou přispěchal jeden jezdec vás oba osvětlovala víc než dost. Následně sáhl do své brašny, vytáhl ruličku na níž byly připevněny dvě pečeti. Obě si identifikoval téměř okamžitě. První symbolizovala Tamrielské Císařství a druhá patřila Císařské legii. „Má legitimace.“ pronesl a podal ti ruličku papíru.

Převzal si ruličku a nahlédl do ní. Pečetě jsou bezpochyby pravé, listina je podepsána Vrchním generálem Vysokoskalí Lewinem Falbertem a legitimuje zde přítomného Stentora jako Císařského důstojníka v hodnosti legáta s rozšířenými pravomocemi. Vrátil si mu listinu. Opatrně ji znovu sroloval a vrátil do své brašny.

„Takže kvestor Osmé legie?“ položil řečnickou otázku, „To by mohl říct každý. Pokud je mi známo... Tak Chorrolské hrabství. Říkám to dobře? Jistě, že to říkám dobře. Ano. Chorrolské hrabství nemá žádného přiděleného Císařského důstojníka. Toho posledního, oficiálního mám takový pocit, že snad popravila sama hraběnka.“ řekl s předstíraným úžasem, „Vypadáte spíš jako kdybyste šel na funus a cestou se ztratil. Kdo velí téhle početné skupince?“ obrátil se na ostatní. S tebou nejspíš nehodlal již více ztrácet čas. Skupinka nejbližších opozdilců, ale velmi hbitě vystřelila prsty směrem k tobě. Stentorova tvář se zkřivila v grimasu jakoby ho postihlo nějaké velké neštěstí.

Odkašlal si a zachrčel.
„Ach... Ten Cyrodiil a jeho kultura.“ zaznělo z jeho úst tiše, ale přesto dosti zřetelně, protože nikdo téměř nedutal. Ticho rušilo jen občasné zahoukání sovy a zvuk koní. „Takže pane Ervine.“ oslovil tě poté, „Předpokládám, že podobnou listinu jakou mám já... u sebe nemáte. Takže to naše politováníhodné nedorozumění rozuzlíme následovně. Já i moji muži máme jasný cíl cesty. Míříme do Císařského města, jsme příslušníci Císařské legie tudíž nepředstavujeme žádnou hrozbu pro hrabství. Mimo jiné jsme pověřeni veledůležitým úkolem. Proto se teď každý vydáme svoji cestou a já nebudu trvat na tom trestu v podobě zmrskání. Také pominu skutečnost, že jestli jste opravdu kvestor... Pak jste se dopustil urážky vůči nadřízenému a také dehonestaci svého úřadu, protože to jak se tu prezentujete... je naprosto tristní.“ zakroutil hlavou a poukázal na tvůj společenský oděv, který byl po tvém pádu nevypadal zrovna dvakrát nejlépe. „Pro vás více než velkorysé.“


ScorpionCZ
„Ano. To je vše.“ potvrdila Elayna a vykročila ke dveřím, „Nemáš zač.“ řekla těsně než jste opustili kabinet a společně pokračovali dolů do Velkého sálu. Už na schodišti bylo jasné, že veškerá pochmurná nálada zmizela a většina studentů, hostů a nejspíš i někteří členové profesorského sboru se odvázali. Hudba byla rychlejší než když jste odcházeli, také stoly byly prakticky prázdné a nikdo u nich až na výjimky neseděl.

Archibald Wolfrey, který stál nedaleko vchodu do jídelny a hovořil i nadále s Hannibalem De Peyranem, rektorem Daggerfallské Univerzity mávl na Elanyu a naznačil jí ať se k němu jde připojit. Ta si jeho nabídky buď nevšimla nebo se ji prozatím rozhodla nevyužít, protože zůstala stát vedle tebe a rozhlížela se všemi směry.

Hledal si mezi přítomnými Lauranu a brzy ji nalezl. Postávala vedle Belia, který už z dálky vypadal dost unaveně, vlasy měl rozcuchané do všech směrů a snažil se něco horlivě vysvětlovat Lauraně, zatímco ostatní kolem tančili. Brzy se k nim připojila i Serana s Flaviem. Flavius zjevně Belia upozornil na jeho rozcuchaný účes, ale Belius jen mávl rukou a začal cosi štrachat pod kabátem. Načež mu Flavius okamžitě začal vysvětlovat, že už o další kolo nemá zájem.

Rozhlédl ses dál. Elbert Arterius tančil s hnědovlasou čarodějkou (Odette Landreau), která mohla být přibližně v jeho věku, nedaleko arcilektorky De Peyranová a Remana Lexe. Arcimág Benoch byl na protější straně tanečního parketu, netančil. Stál vedle Alawen Silverwoodové, oba drželi skleničku s vínem a hleděli na tančící páry. Z parketu zrovna také mizela Fairwen Spellorová v doprovodu kancléře Baliona Talariana, mířili k jednomu z mnoha volných míst u stolu. Oba se usmívali od ucha k uchu a zjevně měli velmi dobrou náladu. Po ostatních členech profesorského sboru nebylo ani památky.


SuperHunterCZ
„Jak jsem řekl...“ zazněl Civellův rezignovaný tón hlasu, „Je to zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Nezodpovídá se nikomu…“ pokračoval obezřetně a netvářil se přitom vůbec nadšeně, „Dokud mu cálujete, bude pro vás špehovat klidně i samotného Císaře… všechno je u něj otázka vašeho rozpočtu.“ povzdechl si. Následovala dlouhá odmlka, Zenira na tebe významně pohlédla, jakoby ti naznačovala, že by tento špion mohl být skutečně užitečný.

„Když tam nebudu...“ ujal se opět slova, ale s menší neochotou, „Počká… dá si pivo, dopije ho a pak zmizí. Zná můj obličej a já jeho… takže se poznáme a ví, že chodím SÁM na tato ‚sezení‘.“ zdůraznil nevraživě.