---

→ Tah 1237


Adrian_S
Popřál si žoldačce dobrou chuť. Žoldačka reagovala strohým poděkováním a víc si tě stejně jako ostatních námořníků nevšímala. Hleděla si svého a brzy na to se pustila do své porce. Nabrala si dvě sousta, snědla je a poté pozvedla hlavu, „Vy též.“ řekla směrem k tobě a pustila se znovu do své porce. Jedla velmi rychle, jakoby zde nechtěla trávit ani o minutu déle. Pohledů námořníků ve svém okolí si již zcela nevšímala.

Postupně se o svoji porci přihlásil každý z námořníků.
„Hej…“ ozval se kuchař, „Odnes tohle kapitánovi. A tohle té… té čarodějce co má kajutu úplně nahoře. Hlavně to nepopleť. Jasné?“ vysvětloval důrazně svému pomocníkovi.
„Ano. Ano.“ pokyvoval hlavou pomocník. Přičemž si střídavě prohlédl obě porce. „Takže… Tenhle...“
„NE!“ zvolal aniž by cokoliv stihl pomocník říci, „Tenhle dáš kapitánovi. Tenhle v tom lepším talíři dáš té ženské. Co tu votravovala. Jasné?“
„Jasné.“ přikývl znovu pomocník a opatrně vyrazil na palubu. Neušlo ti, že žoldačka po něm hodila letmý pohled.


Tondulin a ScorpionCZ
@Tondulin: Jemně si pohladil Mirabelle po uvolněné ruce, položené na stole. Chvilku se na tebe otočila a pohlédla na tebe. Ať chtěla říct opět cokoliv i nyní si to rozmyslela. Nejspíš kvůli Beliovi, který poněkud roztržitě popadl svoji židli.
@ScorpionCZ:„Bohužel to kouzlo přetrvalo až do dalšího dne... Chudák musel na ošetřovnu, aby ho profesor Benoch odbarvil.“ přispěla Laurana střípkem z vašeho seznámení. Anna se decentně zasmála. „To byly ještě sloučené ložnice.“ doplnila ještě Laurana.
„Opravdu? To za nás v cechu a na Univerzitě nebylo.“ reagovala Anna, „Striktně byly ložnice odděleny pro chlapce a děvčata. Belius by vám mohl vyprávět své strasti.“

„Ano.“ přikývla hlavou, když ses jí zeptal jestli přebývá v Chorrolu. „Ano. Dočasně ano. Zastupuji Beliovu...“ nakrátko se odmlčela, aby si rozmyslela jakými slovy bude pokračovat, „Zvolenou dvorní čarodějku, která si ještě musí pořešit nějaké osobní věci než bude moct zcela převzít úřad.“ usmála se.

„K čemu si bral vlastně ty malé panáčky?“ zněl hlas Flavia, který se s Beliem zrovna vracel z jídelny.
„Na Chocholkovici.“ odpovídal mu s úsměvem Belius, „Jednu lahvičku jsem propašoval. Dáme si pak.“
„Chocholkovici?“ ptal se znovu Flavius, kterému nejspíš něco unikalo.
„Si to nepamatuješ? To je taková ta silná pálenka co přitáhl Chocholka.“ odpovídal mu Belius, když procházel kolem vás. „To je takový ten argonian co vypadá jak strašidýlko z pohádek.“
„Jo. Tenhle ten zjev.“ usmál se Flavius, „Tak pak dáme.“ přikývl Flavius a odpojil se od Belia, aby mohl usednout k Seraně.
„Jo. Doufám, že zamkli skleník.“ konstatoval Belius pobaveně, když usedal i on na své místo vedle Anny a Mirabelle, která na něj jen tázavě pohlédla. „Ale... Nic.“ zakroutil hlavou.

Beliovu pozornost nakrátko upoutal pozornost rozhovor mezi Aedanem a De Peyranem. Se zájmem je sledoval a snažil se odhadnout co si asi ty dva mohou říkat. Vyrušil ho až příchod kancléře Talariana, který prošel kolem židle Spellorová. Jenž věnoval přívětivý úsměv, který mu byl okamžitě oplacen.
„Strýčku Talariane!“ zvolal Belius rázem a vstal ze své židle, aby se přivítal s kancléřem, který k němu přistoupil.
„Na slovíčko, Belie.“ požádal Talarian a pokynul ať ho Belius následuje o kus dál, do většího soukromý.

Ve stejný čas vešel do sálu Elbert Arterius v doprovodu Odette Landreau. Drželi se za rámě a rozhodně kráčeli vpřed, aby zaujmuli své místo u stolu.

K profesorskému sboru konečně začali usedat ostatní členové profesorského sboru. Vedle kvestora Lexe usedl profesor Talar, vedle něhož následně zasedla i zrzavá profesorka a kvestorka Pelegriová, která byla novým přírůstkem do sboru. Lex po jejím usednutí jen nasupeně zafuněl a protočil oči v sloup. Talar, který jeho reakci zaznamenal si raději urovnal rukáv svého roucha.

„Dro'Barri pojď. Posaď se tady.“ uvedla ke stolu bývalého kolegu profesorka Silverwoodová a přenechala mu židli vedle Pelegriové, která se s Dro'Barrim přivítala, přestože se navzájem neznali. Talar učinil totéž, Lex jen lhostejně hleděl vpřed. Na protější stranu se velmi brzy usadil profesor Wolfrey, který nejprve ale povytáhl židli určenou pro svůj doprovod, kterým byla zrzavá altmerka (@ScorpionCZ: Elanya). Silverwoodová i nadále postávala za zády již sedícího Dro'Barriho a prohlížela si přítomné. Volných míst u stolu rapidně ubývalo.

Belius i nadále pokračoval v přátelské konverzaci s kancléřem v soukromý.

Rodina De Peyranova se usadila vedle zrzavé altmerky a profesora Wolfreye. De Peyran se očividně s oběma znal, protože se ihned s oběma pustil do tichého soukromého rozhovoru. Zbylá místa zůstala volná. Elbert s Odette byli usazeni k vedlejšímu stolu, seděli zády k Aedanovi a Mirabelle. Selena Benochová opatrně usedla naproti Aedanovi. Povysunula volnou židli mezi ní a De Peyranovou a poté se ohlédla za sebe, jakoby hledala jejího majitele. Ten byl však očividně v nedohlednu, protože své snahy brzy na to nechala a mlčky pohlédla na Mirabelle a poté na Aedana.

Arcimág Benoch se odpojil od muže v černém rouchu, který nyní zamířil rovnou k vedlejšímu stolu. Usadil se naproti Elbertovi, který mu ihned věnoval podezřívavý pohled a cosi si tiše začal šeptat s Odette. Muže v černé róbě, ale očividně Elbertovo chování nijak nerozhodilo. Benoch se přesunul k vašemu stolu. Nejprve k Silverwoodové, které přiložil ruku na záda a cosi s ní tiše zkonzultoval. Silverwoodová jen přikývla hlavou a cosi mu tiše řekla nazpět. Benoch přikývl a usedl na své místo, přímo vedle své sestry.

Silverwoodová zůstala i nadále na nohou. Od schodiště se ozvala chůze a brzy poté přišla čtveřice osob. Palagán, Lora a dvojice žen v černých kápích. Palagán obě ženy nasměroval k vedlejšímu stolu, aby usedli vedle stejně zamaskovaného muže, který se s jednou z žen ihned přivítal. Druhou nechal bez povšimnutí usednout na místo. Palagán se poté prozatím rozloučil s Lorou a zamířil ke svému místu u stolu. Jeho místo bylo mezi Benochovou a De Peyranovou.

@Oba: Když se Belius vrátil ze soukromého rozhovoru s kancléřem, usedl na své místo. Zprvu se zdálo, že jeho doposud radostnější nálada jakoby vzala za své. Trvalo pár desítek dlouhých vteřin než se opět přiměl k návratu ke své náladě před rozhovorem.

Arcimág Benoch vstal ze židle, když se konečně všichni hosté, novicové a členové sboru usadili na svá místa. Poklepáním si zjednal pozornost, která se nyní upínala k němu. Lehce si odkašlal.

„Dovolte mi ještě pár posledních slov, než zahájíme smuteční večeři a poslední fázi dnešního smutečního večera.“ ujal se nahlas slova, hlasem, který tónem ani trochu nekolísal. Zněl hlasitě, jakoby si k jeho síle magicky dopomáhal. „V těchto chmurných časech a nejistotou, kterou přinese zítřejší hlasování o magické reformě. Bych rád vás rád seznámil s jedním zásadním rozhodnutím, které jsem po dlouhých úvahách učinil... Rozhodl jsem se...“ učinil dramatickou pauzu, aby upoutal i ty, které doposud neoslovil. Přičemž se rozhlédl po sále. „Rozhodl jsem se jasně stanovit svého nástupce pro případ, že by mi mohlo být v těchto těžkých časech usilováno o život. Post arcimága je nebezpečná funkce a mnoho mých předchůdců při jejím výkonu zemřelo. Přál bych si, aby mým nástupcem v případě mé smrti byl velmistr Dremwus Palagán.“ poté poukázal na Palagána sedícího vedle Seleny Benochové.

Palagán jen přikývl. Profesorka Benochová začala okamžitě tleskat a přidalo se k ní mnoho dalších. Většina u profesorského sboru tleskala radostně, nebo se tak alespoň snažila působit, aby nějakým způsobem neurazila. Pouze profesorka Spellorová tleskala ponuře, pomalu a soudě jejího výrazu nebyla vůbec nadšena z toho co právě slyšela. Obdobně na tom byl i De Peyran, který posunkem krotil nadšení své ženy, která intenzivně tleskala zatímco on sám tleskal velmi pomalu. Vivien si ale posunků svého může vůbec nevšímala.

Stoly hostů na tom byly podobně. Jednotlivý hosté tleskali neutrálně, aby nikoho neurazili. Pouze kancléř a dvojice žen arcimágovo rozhodnutí vnímala natolik pozitivně, aby z davu vyčnívali. U stolů se studenty byla nálada z tohoto oznámení ještě ponuřejší. Neboť Palagán nepatřil k příliš oblíbených členům profesorského sboru.

„Dobře. Dobře.“ reagoval po chvilce Benoch a gesty uklidňoval situaci. „Každopádně mám tuhý kořínek a nepředpokládám, že k něčemu takovému v brzké době dojde, ale kdyby přeci. Toto je mé přání. Toť vše z mé strany.“ zakončil a jiným gestem vydal pokyn, aby bylo na stoly roznášeno jídlo.

Jídlo začalo roznášet hned několik noviců a novicek, kteří si k tomu vypomáhali kouzli. Netrvalo dlouho a před každým účastníkem hostiny byla umístěna jeho porce jídla. Včetně číše určené k přípitky. Ta byla položena před každého bez ohledu na to, jestli si sám nějaké pití již přinesl.

Před Beliem se tak nahromadilo velké množství skleniček což mělo za důsledek, že musel část menších skleniček přesunout na Anninu část stolu. Anna jeho počínání nijak nekomentovala. Nekomentovala ho ani, když se Belius opatrně dotkl číše, rozhlédl se a poté k ní přičichl. Poté pokýval hlavou a položil číši nazpět. Benoch, který i nadále zůstával stát se naklonil k Silverwoodové a cosi jí tiše pošeptal. Nebylo však slyšet co.

Benochová podobně jako Belius trochu reorganizovala vše co měla před sebou na stole. Přestože měla místa dostatek, uvolnila ještě trochu místa mezi jejím talířem a Palagánovým. Poté přesunula svoji ruku nad volné místo, učinila několik rychlých gest a zašeptala zaklínadlo. Mezi talíři se rázem objevila větší stříbrná miska plná oříšků. Palagán na toto gesto reagoval nezvykle příjemným úsměvem, který však netrval příliš dlouho.

„Přejdeme k přípitku.“ vybídl Benoch, když se vzdálil od Silverwoodové. Gestem naznačil, aby každý z vás vstal ze židle a pozvedl číši. Postupně každý vstal. „Připijme si na našeho kolegu, výborného profesora, drahého přítele a člověka, který v našich srdcích zůstane napořád.“ řekl následně a pozvedl číši. „Nechuť jsou bohové milosrdní k jeho duši.“ reagoval následně Benoch po pozvednutí číše.

Serana hleděla na Flavia, který jí posunky cosi naznačoval, když se hodlala napít z číše. Nakonec i přes jeho gesta ochutnala. Benoch poděkoval a poté pokynul ať si klidně sednete.

„Nuže. Pusťte se do jídla.“ vybídl poté, když i on sám usedl na místo a chopil se příboru.




SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“