---

→ Tah 1040


Sarako
„Co vím tak vláda Anvilu se v podstatě drolila. Hrabě byl nemocný, hraběnka zoufalá a snažila se přilákat kdejakého léčitele, aby jí pomohl muže vyléčit. Sice asi měla respekt svých poddaných, ale byla to pro ně především cizinka, Caesar nebyl, postupně získal navrch převážně tam kde to mělo pro poddané význam.“ převzal slovo Garyn, „Na druhou stranu? Kdyby ten klíč měla jaký by mělo smysl nechávat si ho? Vždyť ví, že po těch klíčích jdeš. Musí jí být jasné, že časem by se na ní přišlo a také, že spousta lidí asi bude odkazovat na ní. Navíc šance, že by je všechny nashromáždila aniž by si toho někdo všiml je docela malá. Krom toho je podle všeho prachatá, kdyby jí vyloženě šlo o peníze a měla nějaký dobrý vztah s Caesarem odkoupila by od něj vše co prodal té obchodní společnosti. Teď by to náramně zpeněžila.“ pokrčil rameny, „Bydlíme tady.“ ukázal na jeden z lepších dřevěných domů nacházejících se kousek od brány do hradu a poté sídla vládnoucího panovníka.

Garyn vyhledal svůj klíč a odemkl dveře. Vešel si dovnitř. Stanul si ve větší místnosti v níž byl již zapálený hrb a dvojice natočených křesel k němu. Dům měl dále schodiště vzhůru, „Tam jsou dvě větší ložnice, jedna menší je pak dole, ve sklepě jsem nebyl a vedle je umývárna a kuchyně.“ popsal stručně dům.


Tondulin
Belius po tvé reakci zůstal chvilku překvapeně koukat, Chocholkův smích postupně utichl a proměnil se jen v široký úsměv ve tváři, „Komupak by se o Adrianně nezdály divoké sny.“ pronesl tiše, ale přesto dost zřetelně, „Chlapec má dobrý vkus. To je důležité.“
„Chocholko... tohle raději neříkej moc hlas. Stačí, že se ti zvedá plachetnice z mé matky natož teď z Adrianny. Ještě z tebe vypadne, že jsou v těch tvých snech obě a... prostě to radši nechci vědět, jsou věci co je lepší nevědět.“ namítl Belius s protočením očí, „Hlavně. Ty seš argonian bez ohledu na to jak dobří kamarádi jsme... ti narovinu říkám. Musel bys srát zlatý vejce a mít šupiny samý zlatý třpyt a pak možná by ses měl šanci dostat do takové přízně mého otce, že bys mohl pomýšlet na svatbu. Takže kámo...“ koukl na Chocholku, „Buď začni studovat alchymii a metalurgii nebo raději své sny neventiluj a sni raději o své manželce. Protože jinak budeš moji matku a sestru sledovat maximálně tak ze stěny našeho rodinného sídla.“ doporučil mu s úsměvem Belius, Chocholkův veselý výraz ze tváře zmizel.
„Je pravda... že ty sny končí tak, že vidím tvář tvého otce jak sedí v šupinatých papučích a pokuřuje dýmku u krbu... pak se z hrůzou probudím a říkám si: Nohy máš, vycpanej nejseš... takže to byl jen sen.“ zažertoval Chocholka a Belius se tomu zasmál.
„Jo. To rozhodně nebude dýmka míru...“ přikývl mu Belius.

„Každopádně...“ ujal se slova opět Belius, „Já jsem tu vlastně jediný... jediný z naší Arteriovské rodinky co neudělal hned první den vůbec nic co by Aldarila nějak pohoršilo.“ usmál se spokojeně, „Adrianna mu ukázala noční košilku, nejspíš i nožky, Elbert mu nakukal něco o divokých snech o naší sestře, mimo jiné vyjádřil podporu bordelu a já.“ odmlčel se, „Já jsem vlastně neudělal vůbec nic. Jen sem zamkl svého bráchu v jeho komnatě. To vlastně nikoho nepohoršilo.“ pokrčil rameny.
„Jo. Ty ses vrátil do dětských let a stal ses neškodným.“ přitakal mu pobavený Chocholka.
„Stávají se i horší věci.“ namítl s opětovným pokrčením ramen Belius. „Kdoví jak to teď nahoře probíhá.“
„Myslíš mezi Adriannou a Aldarilem?“
„Jo.“ přikývl Belius.
„Kolik mu vůbec je?“ zeptal se znovu Chocholka.
„V rozumném věku.“
„To je?“ koukl na něj argonian.
„Plus mínus něco po desátém roku? Spíš trošku víc.“ pokrčil rameny, „Já nevím. Neptal jsem se.“ přiznal Belius, „Chodí, mluví, vyptává se, působí rozumně a líbí se mu pěkné ženské. Prostě je už skoro dospělí.“ vysvětloval, „A je to altmer. Tam blbě odhadneš věk, když rostou jako z vody.“ namítl na svoji obranu, Chocholka se opět jen uculoval.


ScorpionCZ
„Souhlas.“ přikývl Flavius a ihned se zvedal, aby převzal svoji skleničku. Serana opět zůstala u vody, vstala a zúčastnila se přípitku. Když jste si navzájem ťukli, napili se, opět jste usedli na svá místa. Scipio si po chvilce zakryl ústa, aby skryl zívnutí.

„Budoucnost vás dvou je jistá.“ podíval se na tebe a Seranu Scipio, „A jak to budeš mít teď ty Flavie? Vracíš se do aktivní služby nebo ještě plánuješ trošku odpočívat?“ zeptal se Flavia.
„Přemýšlel jsem, že bych se nechal převelet pod Osmou legií... sice se mi nechce být pod Valeriem, ale zase je to jistota, že zůstanu v Cyrodiilu a budu moct aktivně sloužit jako během války.“ řekl bez delšího přemýšlení Flavius.
„Škorpias chce náš rod vrátit do opět do vyššího dění. Hodilo by se mít v Osmé legii někoho od nás... a popravdě s Valeriem to v jejím čele moc růžově nevypadá. Kdyby skončil. Pak se zpravidla do její člena jmenuje některý z legátů. Osmá legie těch skutečně dobrých příliš nemá... takže se domnívám, že bys mohl mít šanci.“ koukl krátce na tebe, „Osmá legie tvoří nejdůležitější bojeschopnou sílu v Cyrodiilu, bylo by moudré ji ovládat...“


SuperHunter
Stormio jen kývl hlavou a pokračoval ve svých dalších povinnostech. Když jsi ho opustil vyhledal si khajiitku, ihned se začala vyptávat jakým způsobem ses domluvil s důstojníkem a jaký bude váš další postup.