---

→ Tah 922


Sarako
„No... tak snad tu ještě budeme.“ odvětil rytíř, „Sedlo je přehozené támhle.“ ukázal na sedlo, které bylo přehozené přes ohradu spolu s dalšími. Rytíři na ně měli dobrý výhled a tak nehrozilo, že by je někdo ukradl. „Tak hodně štěstí.“ popřál ti nakonec a odebral se zpět na své stanoviště. Popadl jsi sedlo, osedlal svého vypůjčeného koně, následně jsi sundal jednu z loučí, která osvětlovala ohradu s koňmi. Připevnil truhličku k sedlu, vyhoupl se do sedla a společně s pobídnutím koně zvolal.
„Ať žije hrabě Belius Arterius! Ať žijí Arteriové!“ zvolali krátce po tobě téměř jednohlasně rytíři před branou, zatímco jsi uháněl uháněl tmou směrem k Imperial City. (Cesta bude trvat: 1/3)


Tondulin
„Nebylo. Neboj.“ usmála se Mirabelle, „No to asi jo.“ souhlasila a koukla na tebe, chytl jsi ji za ruku a i nadále ji vedl těmi klidnějšími ulicemi města. „Naše nová životní kapitola... já dám vale létám stráveným za zdmi Univerzity a ty...“ koukla na tebe s žertovným výrazem ve tváři, „Ty zas bezstarostnému životu.“ šťouchal do tebe.


ScorpionCZ
Vyšel jsi ven za Globullem, který i nadále vzdoroval. Čelo měl zalité potem a byl celý bledý. Nechtěl tvému požadavku vyhovět, ale příchozí Elanya tvá slova jen podpořila. Vyslal jsi svého vlka vstříc protivníkům.

„Dobrá.“ kývl nakonec a odebral se pomalu do věže, přitom našlapoval velmi opatrně jakoby se měl každou chvilku skácet. Rilen se ho však ihned ujala uvnitř věže, protože byl slyšet její hlas, který zněl samou starostí o Globulla. Globullus ji hlasitě ujišťoval, že je v pořádku.

Elanya se na tebe nevěřícně podívala, zakroutila hlavou a slezla z přízračného koně, kterého pustila, aby utíkal svou vlastní cestou. Když si k ní promluvil neobvykle lhostejně neodpustila si výtku.
„Měli právo znát pravdu a rozhodnout se jaké straně budou stát.“ zdůraznila a zastavila se vedle tebe, jakoby si chtěla prohlédnout jak si povedeš s nemrtvou armádou. Zatímco se nečinně dívala jsi svými přízračnými šípy zlikvidoval několik kostlivců. Kouzlo nebylo tak účinné jako ohnivá kouzle nebo střela, ale jeho seslání bylo méně náročné a vysilující.

„Souhlas. Mizíme.“ zaznělo od Elanya, když ses rozhodl ustoupit. Sesílal jsi jeden přízračný šíp za druhým, občas ses trefil, občas minul. Když ses dostal dovnitř věže a chtěl u vchodu vyvolat ledovou ruku Elanya tě zastavila. „Počkej. To je o ničem.“ namítla a vztyčila v dveřním otvoru průhlednou magickou bariéru, „Sice to není o moc účinnější, ale vydrží to déle.“ dodala a podívala se vzhůru. Schodiště stále stálo. Společně jste vyrazili rychlou chůzí vzhůru. Našlapovali jste místy opatrně, protože se zdálo jakoby se některé schody měly každou chvíli ulomit.

Vyšli jste až nahoru. Poničené cimbuří neslo na sobě značky magických run, menší kamenný oltář s otvorem do něhož se mělo nejspíše zabodnout ostří Appiova meče se nacházel uprostřed. Globulla držela Rilen raději pod ramenem a Fallen se opíral o jednu ze stěn cimbuří.

Appius klečel před oltářem, stále ještě paralyzovaný vlivem Arteriova kouzla, které i nadále udržoval prostřednictvím rukojeti svého válečného kladiva.
„Jsme tu všichni.“ pronesl znaveně Globullus, „Zvládli jsme to všichni.“ usmál se na vás. Arterius jen přikývl. Neměl žádné námitky vůči tobě ani vůči Elanyi. Té věnoval jen krátký pohled, který si mezi sebou vyměnili.
„Pak to skončíme.“ konstatoval Arterius a obrátil zrak proti Appiovi.
„To je směšný!“ zvolal Appius rozčileně, „Bylo mým osudem vyhrát, přinést slávu rodu a postavit ho na nohy... Ale byl jsem prachsprostě zrazen!“ znělo z úst poraženého, „Jak jsi nás mohl zaprodat?!“ zvolal k tobě Appius zhnuseně, „Zradil si náš rod, zradil jsi mě. A kvůli čemu? Kvůli těmhle sviním?! Seš stejnej slaboch jako Scipio! Ten taky sklonil hřbet a líže paty Arteriům!“ pokračoval pln pohrdání, „Tak mě zab Arterie... Ať to mám za sebou a nemusím se dívat na ten tvůj hnusněj...“ nestihl doříci neboť mu Arterius prohnal hrudníkem meč. Appius vydechl naposled okamžitě, rána byla přesná.
„Nechť je Stendarr milosrdný k tvojí duši.“ pronesl tiše Arterius, když začala moc meče vysávat z Appia zbytky duše a života, který v sobě měl. Když kouzlo pominulo Arterius vytáhl meč, otřel ostří zbarvené krví a pečlivě si ho prohlédl. Nakrátko se obrátil zpět k mrtvému Appiovi. „Alespoň poslouží pro vyšší dobro.“ poznamenal a mávnutím rukojeti rozlomeného kladiva, které nyní spíše působilo jako magická hůl neboť část ze které veškerá magie pocházela se vůbec nejevila, že by kdy byla přirozenou součástí Arteriova kladiva již od výroby. Mávnutím odhodil telekinezí Appiovo tělo stranou, aby mu nebránilo v cestě k oltáři.

„Podrž to.“ vyzval Elanyi a předal jí rukojeť rozlomeného kladiva, „Nechť se jede vůle boží.“ pronesl, když Elanya převzala rukojeť a opět se zařadila. Arterius přistoupil k oltáři a chytl meč tak, aby ho mohl pohodlně zasunout do oltáře. Poté začal pomalu a zřetelně říkat zaříkadlo, přičemž se stále držel rukojeti meče. Zdálo se, že vše zabírá. Rozzářila se modrá záře a z nebes začaly padat půlkruhy, které byly z vám neznámého materiálů, postupně vystavěly schodiště, které vedlo k nebesům.

„Ono to funguje.“ užasl Fallen, když viděl, že desky, které společně s Arteriem zkoumal přeložili správně a rituál zjevně bude úspěšný. Elanya rovněž udělala krok vpřed. Na samotném konci se rozzářila zář, která představovala průchod napříč sférami, zpět do sféry v níž se nachází váš domov. Všichni přítomní s výjimkou Arteria a Globulla, který byl natolik unavený, že se na jásot příliš nezmohl zajásali. Elanya si rovněž zachovala nevzrušenou tvář, ale to spíše z toho důvodu, že si byla vědoma svých nulových zásluh. Jásání však nevydrželo dlouho. Jen co Arterius ustoupil od oltáře, aby uvolnil cestu ke schodišti cosi se pokazilo a průchod se rázem zavřel.
„Ne! NE! NEE!“ zvolal rozčileně když viděl co se děje, znovu popadl meč a zamumlal zaříkadlo, ale znovu se nic nestalo. Schodiště zůstalo stát, ale brána na samotném vrcholu se neotevřela.

„Ku*va...“ zaklel Arterius rozčileně a pohlédl na mrtvé tělo.
„Co se stalo? Proč to nefunguje?“ zeptala se Rilen.
„Něco jsi pokazil?“ ptal se Fallen, „Zopakoval jsi to přesně jak tam stálo?“ vyptával se znovu, „Možná jsme to mohli špatně přeložit... Zaklínadlo...“ spekuloval.
„Ne.“ zakroutil hlavou Arterius rázně, „To podělaný zaklínadlo bylo správně. Celý rituál je správně...“ přesunul se k Appiovi a otočil ho, „Ale Appiova duše a jeho životní podstata zjevně nepřiměla Ideální pány nás z téhle zpropadené sféry pustit. Nebo byla jeho duše a životní podstata natolik mizerná, že to prostě jako oběť nestačilo a bránu nám to nahoře prostě neotevřelo. ZATRACENĚ!“ zvolal k obloze, „Zatraceně.“ obrátil zrak k vám, „Nějaké nápady?“ zeptal se, když si promnul čelo.
Elanya se přešla k oltáři a prohlédla si ho, krátce se dotkla i meče a podívala se vzhůru na bránu.

„Soudím, že někdo z nás se prostě musí obětovat.“ oznámil Fallen po krátkém pokulhávání z místa na místo.
„Obětovat?!“ zvolala Rilen.
„Z toho co víme... a z toho co nám Appius řekl ještě před svojí smrtí než jste se tu ukázali vy dva.“ narážel na vás dva Fallen a Rilenino zděšení raději přešel, „Zdá se, že Appius potřeboval zabít mečem tebe a to přímo tady. Chtěl provést stejný rituál, kterým by otevřel portál.“ začal vysvětlovat Fallen a poukázal přitom na Arteria, „Tvá duše a životní podstata je mnohem silnější než jeho... Kdyby tě zabil pak by portál otevřel a mohl projít. Navíc by dozajista naplnil touhy Ideálních pánů a ironii celého vašeho souboje neboť si to byl ty kdo ho před lety zabil. Nyní by ti to vrátil. Na vrcholku věže... jak symbolické. Nebo to bylo jinak? Ale z tvých vyprávění jsem to takhle pochopil.“
Arterius jen přikývl, „Smysl to dává. Oběť je nevyhnutelná.“
„To nepřipadá v úvahu! Musí být nějaká jiná možnost.“ nesouhlasila Rilen.
„Žádná jiná možnost není... Nebo alespoň žádnou jinou jsme nenašli. Appius zjevně žil ve stejné teorii jako my.“ hájil svá slova Fallen, „Faktem je, že oběť je nevyhnutelná. Jsme ve sféře mrtvých, Mohyle duší už jen ten název.“ pokračoval.
„To je strašná blbost!“ zvolala Rilen.
„Tenhle oltář funguje jako zdroj nesmírné magické energie.“ přerušila dohady Elanya, „Pokud je naplněn rituál vytvoří dostatečnou magickou energii ke stabilnímu otevření brány mezi sférou. Pravdou je to co říká Fallen i Arterius.“ koukla střídavě na vás přítomné, „Jestli je součástí rituálu i oběť, která má silnou duši a není zdejším obyvatelem...“ povzdechla si, „Pak je k řádnému dokončení oběť nevyhnutelná.“ zakončila soucitným tónem, přičemž se podívala na Arteria, který si nanovo povzdechl.
„Budu to já.“ ozval se Globullus, který přerušil nastalé ticho.
„COŽE?!“ zvolala zděšeně Rilen.
„Ano. Budu to já.“ zdůraznil odhodlaně a vyrazil vpřed, Rilen ho rychle chytla a chtěla zadržet, ale Globullus se protentokrát vysmýkl ačkoliv se sotva držel na nohou, nejspíše protože mu Rilen nechtěla nijak ublížit. „Musím to být já. Vy všichni máte celý život před sebou, čekají na vás rodiny, děti a slibná budoucnost dlouze prožitých let.“ pokračoval, „Ale já už jsem tohle všechno zažil, prožil jsem plnohodnotný život...“
„Takhle to nejde...“ zvolala nesouhlasně Rilen,
„Ale jde Rilen.“ obrátil se na ní Globullus, „Vy všichni máte skutečně mnoho před sebou, ale já už ne. Mé síly slábnou a nyní mám za sebou velkolepou cestu, životních úspěchů, lásky a krásných vzpomínek, kterou mohu ukončit důstojně a zachránit přitom životy svých přátel. Lidí na kterých mi z celého srdce záleží.“ obrátil se na Arteria, „Arterie... Prosím. Respektuj mé přání.“
„Dobrá.“ přikývl Arterius.
„To snad nemyslíte vážně?!“ zvolala Rilen a vyrazila k Arteriovi, „Celou dobu jste si nás choval jako vepře na porážku! Celou tu dobu jste se ani neodhodlal nám pomoci v boji! Držel jste se stranou a čekal! Málem jsme tam dole zařvali a kvůli komu? Kvůli VÁM!“ strčila do Arteria, „Přijde vám to normální?! A teď? Teď když se vám váš přítel! Váš přítel nabídne, že místo vás zabije tak jediné co řeknete je 'dobrá'? Žádná rozmluva, žádný projev lidskosti?!“ řvala zatímco se jí draly do očí slzy, „Jste neskutečnej parchant!“
„Rilen...“ promlouval k ní Globullus.
„Jste hajzl! Celou dobu jste to věděl, že tohle může nastat. Neřekl jste vůbec nic! VŮBEC NIC!“ udeřila několkrát Arteria pěstí do hrudi, ale Arterius si z jejích úderů nic nedělal. Fallen sklopil hlavu a povzdechl si. „Měl byste to být vy! Kvůli vám jsme tu bojovali a nasazovali život! Kvůli vám je tohle celé! Sakra!“
„USTUPTE!“ zdůraznila Elanya a nasměřovala mezi Rilen a Arteria rukojeť kladiva, když Rilen jen trošku vzdálila.
„A vy?! Vy se toho ještě zastanete?! Vždyť jste také nic neudělala! Kde jste byla celou dobu?“
Elanya neodpověděla.
„Rilen...“ promluvil k ní Globullus, „Jiná možnost není...“ zakroutil hlavou, když se na něj Rilen se slzami v očích obrátila a vyrazila do jeho náruče. „Bude to dobré. Uvidíš.“ hladil ji po černých krátkých vlasech.

Arterius se obrátil se sevřenou pěstí a rozčilenou grimasou ve tváři. Elanya věnovala pozornost rukojeti, kterou držela v ruce jakoby jí na ní cosi zaujalo. Fallen jen rozčileně odkopl kamen a poté se naklonil z cimbuří.

„Jiná možnost není... jste mladí... budoucnost čeká na vás.“ promlouval Globullus k plačící Rilen, přičemž se podíval i na tebe. V jeho tváři byla vidět lítost, která nesouvisela s ním nýbrž s vámi neboť zjevně plně chápal jak těžké pro vás musí jeho rozhodnutí být.


SuperHunter
„Písknutí je špatnou volnou.“ zakroutila hlavou, „Zavěsíte na parapet otevřeného okna červený hadr. Třeba nějaký šátek. To bude signál pro mě.“ navrhla následně, „Nerada bych si spletla okno a vlezla k někomu v dost choulostivé situaci.“
„Ti co chtějí diskrétnost si okno neotevírají.“ namítl důstojník.