---

→ Tah 841


Sarako
Najedl ses, otřel si ústa a nasadil si přilbu. Talíře i příbor jsi ponechal v místnosti a opustil ji. Postupně jsi absolvovat krátkou obchůzku po chodbě, která byla i nadále dobře střežena a nic nenasvědčovalo tomu, že by se něco mělo změnit. Nenalezl jsi ani nic podezřelého a když jsi se vracel po schodišti dolů všiml sis dvojice rytířů v plné zbroji, kteří zrovna přicházeli posílit bezpečnost a také trojici hudebníků, které už instruovala stará služebná o tom kde mají přesně stát a hrát, aby si hosté mohli jít zatančit. Místem pro tanec se měla stát vstupní síň. Pokračoval jsi zpět do hodovní síně, právě v momentě, kdy poblíž otevřených dveří procházel Klargus s talířkem plný masa a přílohou v podobě chleba. Nejprve chtěl pokračovat, ale když tě spatřil zanechal svého původní plánu a zastavil se u tebe.

„Zábava už je v plném proudu…“ konstatoval, když se postavil vedle tebe. „Chtěl bych se pustit do vyjednávání. Je optimální čas, dokud jsou hosté ještě při síle.“ odmlčel se, „Plánuji jednat s arcimágem Benochem o otevření pobočky, v souvislosti s tím už jsme spolu krátce hovořili předtím, také s ním chci probrat nějaké otázky kvůli tomu incidentu v Morrowindu… protože, ale to je jedno.“ mávl rukou, „Pak tu máme hraběnku Brumy a nakonec bychom měli vybrat našemu mladému páru nějaké schopné rádce a zaplnit jimi prázdná místa.“ poukázal směrem k Beliovi, který zrovna přemítal nad tím jaký alkohol si naleje u samoobslužného stolku, zatímco jeho svědek si vybíral u stolku s pokrmy zejména exotičtější ovoce.

Tondulin
Belius pokyvoval hlavou na jednu stranu a na druhou jakoby tvá slova zvažoval a přemýšlel nad nimi, nakonec ale zakroutil hlavou odmítavě, „To je blbost.“ řekl, „Sice nemůže nikam utéct, ale může to způsobit nevraživost a tichou domácnost… a občané města do vycítí, že s námi něco není v pořádku a začnou si ukazovat prsty.“ povzdechl si, „Ta částečná anonymita mých činů je prostě nenávratně v hajzlu.“ povzdechl si nanovo. Když jsi ho opustil a zamířil mezi Lania a Klarga, kteří ohrnovali nos nad exotickým ovocem zaslechl jsi další část jejich rozhovoru.

„Je to prekérní.“ konstatoval Klargus, „Ale co se dá dělat. Jestli si chce užívat vnoučat, pást ovečky kdovíkde… nemůžeme mu v tom bránit.“ pokrčil tolerantně rameny a podíval se na Lania, „Důchodový věk přeci jen už má.“
„Je to v prdeli...“ povzdechl si Lanius, „Falbert o tom samozřejmě často mluvil, ale vždycky si to rozmyslel… teď mě to docela dost zasáhlo, protože kdoví kdo se ujme jeho místa. Jestli se toho ujme nějakej dement tak přijdu o super kšeft, až budu muset vykazovat všechno bohatství z potopených lodí…“
„Děláš jako kdyby to někdo někdy řešil.“ zasmál se Klargus, „Seš na moři, nikdo neví jestli ta loď měla nebo neměla tři nebo čtyři plný truhly zlata… Takže je asi šumák kdo tam bude sedět.“
„To nikdy nevíš… ale nebudeme tu rozebírat moje bokovky.“ zasmál se, „To rozeberou až daedry, kteří mě budou za mé zločiny smažit ve svých sférách.“ pokračoval ve smíchu, „Takže to po něm vezmeš ty, ne?“ zvážněl.
„Proč já?“
„Chceš zasedat v radě Starších, ne? Tahle funkce to umožňuje a pochybuji, že někdo z legátů nebo těch co mají za naši provincii co do toho kecat budou mít něco proti.“ pokračoval Lanius.
„Zní to lákavě, ale ne.“ odmítl Klargus, „Císařství jsem sloužil řadu let, desítek let… Teď je čas udělat něco pro naši domovinu. Vezmi to po Falbertovi ty, podpořím tě.“ obrátil se se Lania.
„Eh… Bych musel chodit na radu Starších.“ zatvářil se nespokojeně Lanius, „Víš, že nejsem žádný velký řečník ani diplomat natož politik… a ztrácím velmi snadno nervy, když se neustále dokola řeší tentýž samý nesmysl.“
„Naprosto to chápu.“ přikývl Klargus, „Ale zvaž to… Falbert také nechodí na porady rady Starších. Chodím tam místo něj.“
„Jasně no… Hele já nevím. To papírování, řešení kdejaké kraviny… to na mě prostě není. Teď bych byl furt pod drobnohledem. Kdekdo by mi dýchal na záda a čekal na nějakou chybu… fuh… To já prostě nemám zapotřebí.“ zakroutil hlavou, „Já jsem admirál a jednoduchý člověk. Vidím pirátskou loď, nepřátelskou loď, zaútočím. Ukradené nebo zabavené zboží zkonfiskuji ve jménu Císaře, zajatou posádku vyřeším podle nastalé situace. Žádný velký stres. Moře je klidné.“
„Jasný no… Tak uvidíme kdopak se toho ujme.“
„Třeba Falbert doporučí tvého syna Elberta… nebo to hoď na Rolstonku. Hubu má prořízlou dost, respekt chlapů ve vojsku také a tu bandu v radě Starších zkrotí jedna báseň.“ zasmál se Lanius, oba se otočili na Rolstonovou, která i nadále cosi řešila s Benochem.
„Jenže nemá žádnou vysokou hodnost v legii.“ konstatoval Klargus, který Laniovu myšlenku zcela nezavrhl. „Nejsme ve válce ani v žádné vážné krizi… Neprošlo by to.“ dodal následně.
„Pravda.“ přikývl Lanius.

Nabral sis na talířek chlupaté ovoce, nad kterým ohrnovala dvojice nos, také sis přidal ještě olivy a také nějaké červené papričky.
„Ty nejez.“ promluvil k tobě Lanius, „To je exotický dovoz kdovíodkud… jestli to je od toho argonianského šmelináře Chocholky tak se tomu být tebou obloukem vyhnu.“ doporučil ti následně.
„Chocholka.“ zakroutil hlavou Klargus.
„Jo. Všiml jsem ti, že ti kouká po ženě.“ namítl Lanius.
„Vím.“ přikývl Klargus, „Podám si ho až uzraje správný čas.“
„Zatím necháš ještěrku v naději, jo?“ uculil se Lanius.
„Prozatím ano.“ přikývl Klargus, „Zatím se mějte.“ odvětil a zamířil zpět ke stolu, Lanius se za ním otočil s úsměvem.
„Nech si přinést mlíko… než se do nich pustíš.“ doporučil následně Lanius ještě před svým ochodem a taktéž se odebral na své místo. Belius mezitím stepoval nad jiným stolem a přemýšlel který z alkoholů si má nalít na kuráž.