---

→ Tah 821


Sarako
„Počkáme tady…“ rozhodla Anita, „Raději. Ještě je čas.“ pousmála se. Delmus přikývl a mlčky přešlápl z místa na místo. „Jak to vlastně celé bude probíhat?“ zeptala se po chvilce nevěsta.
„Teď už se začínají scházet všichni pozvaní do chrámu, jakmile se všichni sejdou… dá se očekávat, že dojde k zahájení. Nejprve přijde do chrámu baron s Rolstonovou, následně tvůj ženich s matkou a poté ty se svým doprovodem. K oltáři tě povedu já, ale to samozřejmě víš.“ vysvětlil jí Delmus, „Proběhne obřad, řeknete si své ano a potom se společně se svým mužem vydáš před občany města a návštěvníky, ukážete se jim a ideálně pronesete oba nějakou velmi krátkou řeč…“ nadechl se Delmus, „A potom se v doprovodu celého průvodu odebere sem do hradu, kde se bude pokračovat svatební hostinou a zábavou. To je asi vše.“ shrnul místodržící a podíval se na tebe s Carwen, „Snad jsem nic neopomněl.“


Tondulin
„Jednou to mimořádně přežiju.“ usmála se Mirabelle, „Ale nebudeme z toho dělat tradici.“ upozornila následně s pobaveným tónem a následovala tě k přední řadě. Cestou jsi zkontroloval prstýnky, stále je máš u sebe, neztratil jsi je. Došli jste až k přední lavici a posadili se na červenou měkkou podušku. Měkkou podušku pod zadek měla pouze první a druhá řada, zbylé řady tento luxus postrádaly a hosté se tak museli posadit na tvrdou lavici.

„To jsem na to zvědava…“ zašeptala tiše Mirabelle, když jste seděli vedle sebe. „Mohli bychom tu načerpat nějakou inspiraci, když už jsi tu svatbu nakousl.“ pousmála se na tebe. Chrám se postupně začal plnit dalšími hosty. Všiml sis, že do chrámu vešel onen Císařský důstojník (graf. vzhled – zde) v uniformě, co předtím vysedával v hostinci, nejprve měl v plánu usednout do třetí řady, ale nakonec si to rozmyslel a zamířil do řady za vás, aby se mohl posadit do měkka. Chvilku poté do chrámu vstoupila další skupina lidí, tentokráte se převážně jednalo o dívky zahalené do mnišského roucha, posedávaly si na stranu nevěsty. V další vlně nově příchozích se objevila Adrianna v doprovodu o mnoho let staršího muže (graf. vzhled – zde), který byl celý prošedivělý, oblečený v honosném oděvu. Ihned sis vzpomněl, že jsi ho už potkal před sídlem rodiny Arteriů v doprovodu Klarga Arteria. Starý muž gentlemansky dovedl Adriannu až k jejímu místu posazení, které bylo v první řadě.
„Děkuju.“ usmála se na něj Adrianna, nakrátko po tobě hodila přátelsky pohled, „Zdravím.“ pozdravila Mirabelle, který se na ní rovněž usmála a odpověděla ji obdobně na pozdrav. Adrianna se poté usadila na okraj lavice a zůstala sedět. Starý muž se šel posadit do druhé řady vedle muže v Císařské uniformě.

„No nazdar starej pardále!“ ozval se rozesmátý hlas muže v uniformě, který vstal a přátelsky si potřásl rukou se starým mužem. „Si nějak sešel.“ pokračoval rozesmátě.
„To víš… stárnu, někomu přibývají vrásky a šediny, jinému ubývají vlasy.“ zasmál se starý muž a potřásl si rukou s mužem v uniformě, poté se oba krátce objali a poplácali po zádech, nakonec usedli na lavici.
Adrianna se na oba otočila a její výraz ve tváři rychle prozradil co si o jejich setkání pomyslela, nejspíš by uvítala, kdyby se oba přivítali způsobem adekvátním k jejich věku. Arcilektorka de Peyranová se rovněž otočila jejich směrem, pouze protočila oči a odebrala se uličkou mezi lavicemi ke dveřím chrámu. Na pravé straně se začali shromažďovat umělci, kteří měli celý obřad doprovodit písněmi.

„Adrianno?“ ozval se náhle hlas Chocholky, který se zjevil u lavice Adrianny, oblečen do skvostného drahého oděvu, upravený a usměvavý.
„Ano?“ zeptala se Adrianna.
„Smím se posadit vedle tebe?“
„Myslím, že máš mít místo za mnou. Sem se ještě musí vejít otec, Veronique a…“ začala vyjmenovávat.
„A já.“ usmál se Chocholka. „Prý nemáš mužský doprovod a to není dobré pro veřejné mínění.“ namítl.
„To ti řekl kdo?“ šeptla zaraženě Adrianna, která zjevně z jeho slov nebyla příliš nadšená.
„Rolstonová.“
„Rolstonová.“ povzdechla si hlasitě Adrianna a zaskřípala zuby.
„Rolstonová to nabídla mně, protože jsem byl po ruce… ještě přemýšlela o nějakém Tilboua… Tilboudovi… nebo tak nějak.“ pohodil hlavou, „Ale byl jsem po ruce… a jsem dost reprezentativní, Beliův kámoš… však víš.“ zazubil se na ní Chocholka. Adrianna zakroutila hlavou.
„Tak sedej.“ souhlasila nakonec s pohledem na usměvavého argoniana. Chocholka spokojeně usedl vedle ní. Mezi vámi (tebou a Mirabelle) a Adriannou s Chocholkou je místo ještě pro Klarga s Veronique.
„Díky. Neboj jsem výborný tanečník, neudělám ti ostudu.“ ujistil ji, když se pohodlně usadil.
„Toho se vůbec nebojím.“ odpověděla mu odtažitě Adrianna, „Akorát si nedělej naděje na tanec s baronkou.“
„Proč?“ otočil se na ní Chocholka. „Belius něco říkal?“
„Nemusel.“ zakroutila hlavou Adrianna, „Baronka bude mít brzy narozeniny a myslím, že nechceš, aby jí taťka Klargus dal papuče z ještěrčí kůže?“ podívala se na něj s vážným výrazem ve tváři. Chocholkova usměvavá tvář strnula. Adrianna se jen spokojeně pousmála a pohodlněji se posadila.
„Toho je schopný?“ hlesl, „Udělat ze mě papuče…“ dodal zaraženě a obrátil zrak k oltáři. Adrianna se nevyjádřila, spokojeně hleděla vpřed.

Do chrámu vstoupil další host, kterého tentokráte přivedla arcilektorka. Šlo o ženu (graf. vzhled – zde) s dlouhými zrzavými vlasy, oblečenou do šatů nordského střihu. De Peyranová ženu usadila do druhé řady na straně nevěsty. Nordka poděkovala a posadila se o samocená do lavice.