---

→ Tah 764


Sarako
Nasadil sis přilbu a vrátil se zpět do společenské místnosti, kde jsi vyčkal do příchodu Cariny. Čarodějka si dávala načas, mohl jsi čekat několik desítek minut, než se teprve uráčila sejít schodiště oblečená do drahých bleděmodrých šatů, které byly svým vzhledem dostatečně vhodné pro účast na nejrůznějších šlechtických radovánkách. V její tváři bylo patrné, že využila nejedno z líčidel, aby se dostatečně zkrášlila.

„Jsem připravena.“ prohlásila spokojeně a sevřela pod ramenem svoji zdobenou kabelu, „Mám si brát sebou magickou hůl?“ otočila se k tobě, „Bude jako pěst na ono a nebude mi sedět k šatům.“ povzdechla si následně a rozhodnutí ponechala na tobě. „Tu přilbu si tu možná nechte… myslím, že ji stejně budete muset sundat.“


Tondulin
„Nic!“ zvolala Carwen rozrušeně, urychleně zašněrovala šaty a otočila znovu na tebe, zrovna jsi odkládal tác na okraj postele a přesouval se ke svému svlečenému oděvu. „Nemusíš se oblíkat.“ nadhodila, zatímco si opravovala vlasy do ohonu, „O tebe teď nejde.“ pokračovala, když jsi se oblékl a vytáhl svoji sekeru. „Počkej… počkej…“ zvolala a přiběhla k tobě, „O tebe tu vůbec nejde. Tebe se tohle netýká – zatím.“ koukla na tebe vážně, „Zůstaň tu, seš Beliův svědek, najdi ho a připrav ho na svatbu. Já se… hádám do pár hodin vrátím a svatbu bez problémů stihnu.“


Scorpioncz
„Jak chceš…“ nebránil ti Appius a zadržel Gritharta. Vyvolal jsi přízračného vlka a vyslal ho k šikmé věži. Vlk bez otálení vykonal tvůj rozkaz a rozeběhl se směrem jakým jsi mu ukázal. Vyhoupl jsi se do sedla a vyčkával co se bude dít. Vlk běžel, neměnil směr a běžel přímo, brzy se dostal mimo cestu, kterou jsi kráčel ty. Blížil se s rozpadlým kamenům na k nádvoří, pronikl na nádvoří a poté ti zmizel z dohledu. „Zjevně je to bezpečné.“ usmál se Appius, „Nebo měl jen štěstí.“ pokrčil rameny, „Vyšli první vlnu Gritharte. Ať se Arterius trochu zapotí.“
Mág přikývl a vydal pokyn k první vlně nemrtvých, vyrazili ti nejslabší kostlivci, bez jediné část zbroje. Ozbrojeni vším, co lze jen použít jako zbraň.
„Jsme. Víme jen o těch dvou… té redguardské ženské, starci, altmerce a o tom mágovi, kterého jsi v souvislosti s Arteriem zmínil. Nikdo jiný by tu neměl být.“ odpověděl ti Appius po krátkém přemýšlení a hledění vpřed, jak si jeho vojsko povede při prvním útoku.

Kostlivci běželi vpřed, neohlíželi se za sebe ani v momentě kdy se ozvalo několik hlasitých výbuchů magických pastí, které rozmetali jejich druhy na prach jak na pravém boku, tak i na levém, mnoho jich běželo dál a každá exploze jich obrátila v prach. Exploze byly převážně ohnivého charakteru.

Appius si hlasitě postěžoval, „Nesnáším válčení s mágy. Vždycky je to krveprolití, a to mám dneska mnohonásobnou početní převahu.“
„Zatím chrastí jen kosti.“ namítl Grithart, „Krev bude téct později.“ koukl na něj, „Magické pasti už víckrát nerozmístí. Dal si záležet s jejich rozmístěním, ale tenhle náš předvoj nemrtvých je neúmyslně spustí a tím se jich zbavíme. Nebudeme muset plýtvat magii na jejich odhalování a likvidování.“ dodal mág a zahleděl se vpřed.
„Já vím, ale stejně…“ mávl rukou Appius.
„Může být sebelepším mágem, ale bez velkého množství many a nejrůznějších posilujících lektvarů nemůže dlouho vydržet čarovat, chvilku vydrží. Sešle několik desítek destruktivních kouzel… naše kostlivá armáda to samozřejmě řádně pocítí, protože je náchylnější, ale to bude všechno.“
„Co když ho ta magie zabije?“ otočil se na Gritharta znepokojeně Appius.
„Může se to stát. Záleží do jakého extrému to požene.“ odpověděl mu Grithart, ale Appia jeho odpověď nepotěšila, popojel s koněm vpřed a nervózně zmáčkl uzdu, „Mágové zahnaní do kouta jsou schopní čehokoliv, ale zpravidla se nedostaví smrt nýbrž jen vyčerpání, které tě uvrhne do jakéhosi dočasného spánku.“ dodal vzápětí, aby svého velitele uklidnil.
„To už by se hodilo.“ přikývl Appius.

Kostlivci se mezitím přiblížili o pár metrů blíže, došlo k dalším explozím, které několik desítek z nich proměnily v prach. Taktéž sis všiml, že na jedné ze zřícenin se zjevila postava, která byla doposud nejspíš skryta pod kouzlem neviditelnosti. Krátce po jejím zjevení došlo k magickému úderu v podobě těžkých ledových koulí padajících k zemi. Jejich seslání cílilo především na nepřátele poblíž nádvoří. Těm, kterým se povedlo dostat až téměř k nádvoří čelo další nemilé překvapení. Nebylo jim dovoleno vstoupit na jeho kamennou plochu. Kouzlo jim bránilo ve vstupu a odhazovalo je nazpět. Kostlivci se nevzdávali a útočili i nadále, zbraněmi se snažili neprůhledné kouzlo zničit, ale prozatím bezvýsledně. Obdobná situace nastala i straně s nejvíce poškozeným opevněním nádvoří. Neprůhledná bariéra jim bránila v proniknutí dovnitř. Taktéž sis všiml, že se nad místem bojiště – přímo nad šikmou věží – do níž Arterius při tvém odchodu vešel objevil symbol kříže. Symbol, který jsi během svého života a zejména studiu na magické Univerzitě a později života v rodině Vici viděl hned několikrát.

„Takže jsou dva…“ shrnul situaci Appius, „Zatím žádné překvapení.“ dodal následně a sledoval situaci i nadále.

Vzhledem k tomu, že se jedná o bitvu ve které aktuálně nevelíš žádné ze zúčastněných jednotek a můžeš prozatím vyčkávat na vývoj situace, můžeš i nemusíš reagovat. V případě, že reagovat na vzniklou situaci nechceš odešli prosím prázdnou reakci nebo mi napiš na chatu PM, abych věděl, že ti mohu napsat pokračování.




[/quote]