---

→ Tah 755


Sarako
Otřel sis pot a pokusil se podivný sen vyhnat z hlavy, přetočil se na posteli a pokusil na novo usnout. Netrvalo dlouho a znovu jsi usnul. (spíš)

Spát teď bohužel budeš trochu déle, protože potřebuji, abyste pokud možno vstoupili s Tondou do nového dne ve stejný moment. Vzhledem k tomu, že se vaše cesty pravděpodobně protnou v Chorrolu.


Tondulin
Carwen se po tvé odpovědi zatvářila překvapeně, dlouze mlčela a pak promluvila. „Víš… to je snadné.“ pousmála se, „Protože já s tebou trávím poměrně dost času, prošla jsem s tebou nejrůznějšími průsery, nějakým způsobem jsme se z nich vždy vysekali, ale právě to, že dodržujeme onu hranici mezi přátelstvím a láskou, to nám umožňuje spolu hovořit o nejrůznějších tématech jako je například tohle. Proto si tak dobře rozumíme. Nejsou v tom žádné do lásky promítnuté emoce, které by mohly zkreslovat nás úsudek.“ podívala se na tebe, „Proto se mnou můžeš rozebírat kdeco… od pozadí kdejaké slečny po kdeco, protože to ve mně nevyvolá žárlivost ani pocit ohrožení našeho vzájemného přátelského vztahu.“ odmlčela se, „Podobné pocity jsem v tomhle směru měla i já, když jsem byla na tvém místě.“


Scorpioncz
Pobídl jsi koně a vyrazil cestou přímo k nádvoří, žádná magická past nebo runa tě neohrozila ani se neaktivovala. Dojel jsi až k okraji nádvoří, slezl z koně a pochodoval před šikmou rozpadající se věž v rukama nad hlavou. Rozhlížel jsi se a snažil se zmapovat si území. Krom hromady kamenné suti, rozpadlých kusů stěn a hromady prachy zde nebylo nic co by působilo nebezpečně. Kameny nádvoří, po kterých jsi kráčel byly přeci jen odlišnější, měli různé tvary a na některých byly vyryté značky, které byly na mnoha místech zaváty prachem. Před vstupem do šikmé věže sis všiml dvou kamenných soch chrličů. Zastavil jsi se uprostřed, ruce měl nad hlavou a koutkem oka se ujišťoval, jestli Appius nezměnil své plány a neodhodlal se k něčemu unáhlenému. Neodhodlal – vojsko nemrtvých bylo stále na stejném místě a Appius s Grithartem netrpělivě vyčkávali s čím se vrátíš. Zvolal jsi na Arteria a vyčkával co se bude dít. Na reakci jsi nemusel dlouho čekat.

„Vydrž!“ zařval Arterius z šikmé věže na jejímž vrcholu se nacházel, „Hned budu dole.“ dodal hlasitě a zmizel z vrcholku šikmé věže, netrvalo dlouho a sešel dolů. Stále byl oblečený do toho samého, ozbrojen svým mečem a dřevěnou holí, která mu dělala oporu. „Přivedl sis spojence.“ pronesl nevzrušeně, když se rozhlédl kolem, „Tohle je špatný.“ připustil s povzdechnutím, „Poslouchám…“ vybídl tě následně a přitom udělal úrok, jakoby se chtěl opřít o podstavec jednoho z chrličů, ale následně si to rychle rozmyslel, „Ještě by mi to mohlo spadnout na hlavu…“