---

→ Tah 723


Sarako
„To nebude problém.“ souhlasila, když sis sundal přilbu, vypůjčil jí dekret a požádal o koupel a nocleh. „Za předpokladu, že se hrdinný rytíř nebojí duchů. On totiž můj nebožtík manžel straší každého muže, který se rozhodně v tomto domě strávit noc. Bez ohledu ať ulehneme v jedné posteli nebo každý do své.“ pokračovala se smíchem, „Pojďte se mnou.“ vyzvala tě následně, sebrala dvě skleničky na víno, položila je cestou na stůl a odvedla tě do vedlejší místnosti.

Byla to malá místnost plná páry z vody, ve které se nejspíš před tvým příchodem koupala. Voda ve vaně byla téměř až po okraj a část jí byla vylitá kolem.
„Koupala jsem se chvíli před vaším příchodem. Ještě jsem tu nestihla uklidit ani vyvětrat.“ vysvětlila, „Buď můžete použít vodu, která je uvnitř. Je vřelá… hodně.“ řekla a sáhla do vany, zamumlala zaklínadlo a když se její ruka rozzářila vlivem kouzla spokojeně se usmála, „A čistá. Teď už je čistá.“ konstatovala. „Ve skříni jsou čisté hadry na otření. Jestli budete mít vodu příliš teplou tak si ji zřeďte. V sudu je studená.“ dodala a poukázala na sud s vodou, dřevěnou úzkou skříň, vedle níž bylo zavěšené zrcadlo. „Zkusím najít ještě nějaké čisté mužské oblečení, ale neslibuji zázraky.“


Tondulin
„Nepochopila jsem to urážlivě…“ namítla trošku polekaně Adrianna, „Ale chápu… Belius dělá dost často neskutečné voloviny… Takže je jedině dobře, že má po boku někoho jako jsi ty. Kdo mu kryje záda.“ usmála se a následovala tě k pivu, „Vlastně jsem si trošku myslela, že tu dospěje, zmoudří. Otec si to také myslel, když ho posílal za bratrancem… ale zjevně se to minulo účinkem, někteří lidé jsou hold nenapravitelní.“ zasmála se pobaveně zatímco sis čepoval pivo.

„No a jak vám říkám… zbýval poslední. Tak jsem vzal svůj stříbrný legionářský meč a uťal jsem tomu příšernému upírovi hlavu. Krev cákala na všechny strany a hlava se dokutálela k nohám té vystrašené domovní.“ zakončil Flavius trošku kostrbatě svoji historku.
Carwenin výraz ve tváři ti prozrazoval, že celé Flaviově vylíčené historce příliš nevěří, ale tento její výraz jsi znal jen ty. Flavius ani Belius ho určitě nebyli schopní prokouknout.
„Ty vole Flave… máš sotva pár piv a už žvaníš voloviny. Legionáři nemají stříbrný meče.“ zasmál se Belius, „Sem čekal nějakou lepší konec.“ zhodnotil následně.
„Jak nemají? Mají! Já jsem legát. To je něco víc než být kvestorem Belie.“ namítl pobaveně Flavius, „Byl to příběh jak jsem přemohl upíra. Co víc jsi čekal, že se s ním vyspím?“
„Tak já nevím…“ pokrčil rameny Belius, „Neříkal jsi, že to byl chlap.“
„Říkal jsem upír ty vole… několikrát jsem to v celém příběhu zdůraznil.“ zvolal Flavius, „Jenže ty sis už v druhé větě mého příběhu začal představovat upírku. Je mi to jasné. Jak tys mohl dělat učitele?“
„Jasně, že jsem si představoval upírku. Víš, jak jsou upírky zajímavý stvoření? Žijí extrémně dlouho… ty prostě musí znát hromadu zajímavých technik. Neříkej, že tě to nikdy nezajímalo.“ odpověděl mu Belius, Carwen jen upíjela víno a pobaveně se usmívala, „A učitelem sem mohl být úplně normálně.“
„Nevím. Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, že bych spal s mrtvolou.“
„Tak teoreticky to mrtvola není, že jo.“
„Jak není? Vždyť jí nebuší srdce, ne? Nebo je to jen kec?“ zeptal se Flavius.
„No já nevím... Asi jí nebuší no. Ale víš co... Expert přes zabíjení upírů tu jsi ty. Ale víš, co je pozitivní na vztahu s upírkou?“ podíval se Belius na Carwen a Flavia. „Fakt nevíte?“ zazubil se, „Nemůžete jí zlomit srdce.“ rozesmál se Belius a Flavius ho následoval, „Protože žádný nemá.“ doplnil Belius pobaveně, Adrianna se také tiše zasmála.


Scorpioncz
Elayna vyslechla tvá slova, dlouze mlčela a bylo na ní vidět, že pečlivě přemítá nad vším, co jsi jí právě řekl. „Záleží co od toho očekáváš… Zkusit to můžeme, ale když to nevyjde nebo vyjde už to nepůjde vrátit zpět.“ začala pozvolna, „Přemýšlím nad celou touhle situací už dlouho, tvé setkání s Arteriem mi to vůbec neusnadnilo, ale dospěla jsem k nějakému postoji.“ povzdechla si, „Jestli je Appiovým cílem zabít Arteria, aby se mohl vrátit živ a zdrav do sféry živých a ty mu v tom hodláš pomoci… budiž, respektuji tvé rozhodnutí, ale já se do boje nezapojím. Budu neutrální.“ řekla odhodlaně, „Možná to teď bude znít hnusně, ale prostě to říci musím a protože tě vnímám jako přítele tak s tebou budu mluvit narovinu. Kdybych tě tak nevnímala tak se tím ani neobtěžuji.“ podívala se na tebe a rozhlédla se zdali jí někdo neslyší, „Určitě ti neušlo, že jsem ambiciózní čarodějka, mám vytyčené nějaké cíle a snažím se jich dosáhnout. Jenže samotná magická moc nestačí, musíš mít i jiný druh moci, pokud chceš něco dosáhnout. Nechci strávit zbytek života tím, že budu čelit systematickému ničení ze strany mocnějšího rodu kvůli tomu, že jsem kdesi ve sféře mrtvých pomohla nějakému zapomenutému členovi slabšího rodu zabít člena onoho silnějšího.“ odmlčela se, „To je mé… přátelské vysvětlení.“ promluvila opět po chvilce, „Kdybychom přátelé nebyli pak bych tuhle část prostě jen přeskočila a řekla ti, že Appius je už několik let mrtev a já jako dcera Císařského mága nemůžu pošlapat odkaz své rodiny tím, že naruším přirozený koloběh života.“ zakončila s povzdechnutím a posmutnělým výrazem ve tváři, „Omlouvám se.“