---

→ Tah 684


Sarako
„Sehnal.“ odpověděl bez váhání Garyn, „Sice je nebudu mít dřív než zítra ráno, ale sehnal. Do té doby si musím vystačit s tím co mám.“ dodal vzápětí a vyslechl si tvá další slova, „Souhlas, ale s těmi legionáři bude určitě problém. Jestli mají poškozenou nějakou loď tak se budou v hojném počtu po přístavu poflakovat ještě hodně dlouho.“ povzdechl si Garyn, když jste prošli branou.

Pokračovali jste do přístavu, ve kterém se toho příliš moc nezměnilo. Zajatci prořídli. Zůstal jich v poutech jen zlomek – celkem tři. Byli připoutáni k zatlučenému dřevěnému kůlu pod přímým dohledem dvojice sedících legionářů, kteří spolu debatovali a občas pohledem zkontrolovali trojici vězňů. Podle vzhledu trojice zajatců a množství tetování na jejich těle se dá usuzovat, že se bude nejspíš jednat o nějaké žoldáky nebo piráty, nikoliv o obyčejné občany města. Ze stanů se zraněnými se ozývali hlasy zraněných i léčitelů, zatímco z hostince se i nadále ozýval hlahol slavících a popíjejících legionářů. U mola, které směřovalo k jedné z válečných lodí (jako jedna z mála z těch lodí, které zůstaly zakotvené v přístavu nejeví žádné vážné poškození z boje) postávala na hlídce dvojice legionářů z flotily. Jeden z nich seděl na sudě, a zatímco druhý přímo na dřevěném mole. Zjevně je příliš nebavilo střežit cestu k lodi, když si jejich spolubojovníci naproti nim dopřávali zábavy a popíjeli.


Tondulin
„To je komplikovanější.“ připustila Carwen, „Dříve než si to odbudeme tady. Tu svatbu a všechno kolem ní je nezískáme, protože bychom museli odjet.“ dodala vzápětí dokud jste byli v obchodě sami. Po jejích slovech se konečně ozval rachot, klepání čehosi dřevěného o podlahu a chvíli na to se rozrazily dveře a vyšel ze dveří starší tlustší muž vybavený dřevěnou holí, která mu dávala oporu při chůzi.

„Vítejte přátelé.“ usmál se na celé kolo přátelským úsměvem a vycenil své zuby, „Omlouvám se za zdržení, ale musel jsem si něco… zařídit.“ odkašlal si a přesunul se k pultu z něhož v rychlosti smetl nějaký drobek. „Už jste si něco vybrali?“ zajímal se, „Klidně si to můžeme odzkoušet, ale… ale já nešiji. Všechno je to dovoz z Imperial City nebo od mých známých z ostatních hrabství.“ hlásil ihned poté, „Já už jsem musel s šitím skončit, klepou se mi ruce, že ani nenavlíknu jehlu.“ povzdechl si.

„Zatím se jenom díváme.“ odpověděla starému muži Carwen, „Hledáme nějaké vhodné společenské šaty.“
„Ano. Ano. Ty chce dneska každý. Kvůli té zítřejší slávě, ale každého buď odradí cena anebo si raději zajedou jinam s předstihem, aby jim oděv upravili na místu.“ povzdechl si, „Pokud teda mají odvahu na tu cestu a peníze na úpravu.“ konstatoval následně a opřel se o pult, „Tak vybírejte.“ prohlédl si tebe a Carwen, „Ale jak se tak na vás dívám mladá paní. Asi bych vás viděl do něčeho tmavšího a pána rovněž.“ střídavě koukl na tebe a na Carwen, „Bohužel… Nic z Valenského lesa tu pro vás mít nebudu.“
„To nevadí. My si s Aedanem něco vhodného najdeme, ale hodil by se nám krejčovský metr, několik menších cívek s nití, pár jehel zkrátka nějaké to vybavení. Chtěla bych si opravit ještě jedny své oblíbené šaty, které bych si zítra vzala ráda navečerní hostinu.“
„Jistě. Někde bych to tu měl mít.“ zamumlal a začal hledat v přihrádkách pultu. Carwen na tebe koukla.
„Kupme teď jen to nejnutnější.“ šeptla tiše.


Scorpioncz
„Ráda bych ti se svými postřehy pomohla, ale zatím jsi nebyl moc sdílný s tím koho jsi tal dole vlastně potkal nebo co se dole odehrálo.“ odpověděla ti Elanya, „Možná tady nějaké poklady byly, ale jsme přeci jen stále dost blízko Appiova sídla. Možná to tu prostě v okolí prohledal a poklady nashromáždil ve své věži, aby si je mohl k něčemu použít. Možná to není úplně nejlepší teorie, ale určitý smysl to dává.“ pokračovala, zatímco jsi hledal vhodný cíl k pokračování vaší cesty, jakmile jsi jej měl sehnul jsi se a nasbíral jsi několik hrstí zdejší zeminy, poté se opět napřímil a zavelel k novému cíli.

Šli jste svižnější chůzí a míjeli pusté planiny plné mrtvé flóry, kamenných zřícenin i ostatky potulujících se duchů, kteří občas cosi smutného pronesli, když jste je míjeli. Vesměs se litovali nebo se snažili rozpomenout, jak vlastně zemřeli. Brzy jste dorazili k zřícenině připomínající starý chrám. Kolem levitovalo několik modrých světelných koulí a před vstupem do zříceného chrámu postávala trojice draugirů, ozbrojených do nejrůznějších kusů zbroje. Jeden byl ozbrojen starým mečem, druhý obouručnou sekerou a třetí dvojici menších seker. Oproti většině kostlivců, které vás nechávali při průchodu na pokoji, tato trojice působila hned na první dojem velmi nepřátelsky.