---

→ Tah 676


Sarako
Poděkoval jsi Leyovi a poté obešel stůl a pustil se do rozhovoru s obchodníkem, zatímco se legát Atius opačnou stranou vracel do své židle, hrabě zase kráčel zpět na svoje místo vedle kvestorky Peleny a legáta Amragora.

„Přesně to jsme mu řekl také.“ namítl legát Atius, když si domluvil a poté zkřivil tvář, protože učinil pohyb, který mu rozproudil bolest v jeho poraněné ruce, „Ale legát Amragor měl jiný názor. Opačný.“ dodal s mávnutím zdravé ruky.
„Podívejte.“ ujal se slova obchodník, „Jak už jsem řekl před vaším příchodem…“ nadechl se pře dlouhým plánovaným monologem, „Já zastupuji Daggerfallskou obchodní společnost, která má určitou pověst na níž si zakládá. Naše společnost rozhodně nepodporuje nějaké vykořisťování, drahé půjčky s šibeničními úroky nebo snad podporování zločinců. My jsme všechny ty nemovitosti skoupili v době, kdy byly k mání za rozumnou cenu. Nevím kolik obchodník společností nebo celkově zájemců Caesar oslovil, ale my jsme kývli a kývli jsme v době, kdy ještě Anvilské hrabství fungovalo řádným způsobem a Caesar byl spořádaným občanem. V čele hrabství stál Luther Rullus. Váš bratr.“ otočil se směrem k Leyovi, „Takže jsme z právního hlediska neobchodovali se zločincem ani vlastizrádcem. Majetek nám tudíž nemůže být zkonfiskován, protože i smlouva byla podepsána mnohem dříve, než to tu celé vypuklo. Vše proběhlo naprosto v souladu s Císařským zákonem.“ odmlčel se nakrátko, „Smlouva obsahovala podmínku, že naše společnost bude moci začít využívat zakoupené budovy až po uplynutí určité stanovené doby.“ řekl obchodník, „Možná Caesar plánoval převrat už v té době a chtěl si jen přivydělat dokud to šlo, protože jako hrabě by musel jít příkladem. Nicméně to nic nemění na tom, že ty budovy jsou naše a žádné zkonfiskování proběhnout nemůže.“ znovu se nadechl, „Vlastníme hostinec v přístavu a následně další tři budovy, mám pocit, že jedna z nich nebo dvě jsou skladiště, které se v přístavu přímo nacházejí. Poté trojici menších domů, které jejich majitelé využívali jako obchody a pět klasických domků… možná nějakou vilku. Těch pět domů jsem si neprohlížel.“ koukl na tebe, „Viděl jsem to co jsem vidět potřeboval a poté podepsal. Možná jsem něco opomněl. Ten seznam byl dost dlouhý.“ připustil následně.
„Já souhlasím s tím zkonfiskováním.“ namítl legát Atius, když obchodník domluvil a s vážným výrazem ve tváři se na něj otočil, „Blbé obchody se uzavírají neustále. Holt se to teď stalo vám, každá obchodní společnost někdy holt prodělá. A vás to jistě nějak hodně nezruinuje.“
„Žádné zkonfiskování.“ zakroutil hlavou obchodník, „Podívejte. Má společnost je ochotna většinu staveb prodat. Hrabství. Velmi levně. Abychom z toho něco málo přeci jen měli. Úplný debakl tahle investice být pro naši stranu nemůže to prostě nejde.“ odmítl, „Obzvlášť vezmeme v potaz, že jsme v právu. Jediné oč opravdu stojíme jsou ta dvě skladiště, přilehlá budova a jeden obchod ve městě s ubytováním, abychom zde mohli zřídit naši pobočku a převzít zcela Caesarův obchod. Díky kterému Anvil profitoval. To Caesarovi nelze neupřít. Měl velmi velký talent na obchod.“
„To ano.“ přikývl Ley souhlasně, „Talent pro obchod měl.“
Legát Atius odvrátil tvář a zadíval se do mapy na stole.
„Uspokojila vás tato sáhodlouhá odpověď?“ zeptal se tě obchodník.


Tondulin
„Podmínku?“ pozvedl Belius zvědavě hlavu a vyslechl si co jsi měl na srdci. Nadechoval se ke stolu, ale Carwen se na tebe otočila a byla rychlejší.
„Dohoda je dohoda Aedane.“ řekla směrem k tobě.
„Aedan má pravdu Carwen.“ usmál se Belius, „Ty nejsi žádná lehká děva… A já jsem přeci gentleman a ten by po ženě ke které nechová žádný…“ zarazil se, „Hlubší vztah něco takového chtít neměl.“ souhlasil nakonec, „Takže žádný tanec nahoře bez nebude. Místo toho si užiji tvůj a Flaviův zpěv a pivo zadarmo. Protože ty soudky pomaličku docházejí.“ hodil očkem k sudům, „Leda by Anna uměla nějaké kouzlo k jejich opětovnému naplnění, ale to hádám asi neexistuje.“ pokrčil rameny.
„Seš mág měl bys vědět jestli něco takového existuje.“ namítl Flavius.
„Sem sice mág, ale já jsem spíš takový ten destruktor… než ten co by něco obnovoval.“ odpověděl mu pohotově Belius, ale zjevně se zamyslel zdali nějaké takové kouzlo skutečně existuje. Carwen do tebe mezitím pod stolem šťouchla nohou s děkovným výrazem ve tváři.

„Když jsi zmínil toho Arta.“ přerušil chod myšlenek Belius, „Nevíte někdo jak vypadá moje nastávající?“ otočil se střídavě na tebe a na Carwen, „Jsem si z něj dělal vždycky srandu ohledně jeho milostného života a tak, že stál vždycky za starou belu a že s Edwin stejně nic nikdy nepodnikl, protože čeká až na svatbu. No a teď… Ironie osudu.“ pousmál se nešťastně Belius, „Jsem v dost podobné situaci… Teda skoro. On měl představu, jak Edwin vypadá.“
„Tys jí ještě neviděl?“ usmála se pobaveně Carwen.
„Ne. Neviděl.“ zamračil se Belius, „Tak podstatnou věc se dozvím až zítra u oltáře až rozhrnu závěs.“
„Závěs?“ otočil se na něj Flavius pobaveně.
„Jasně. Závěs. Takový to průhledný, co bude mít přehozený přes hlavu, přes tvář a tak. Si nikdy nebyl na svatbě?“
„Byl.“ usmál se Flavius, „No budu ti držet palce, abychom tě nemuseli křísit až odhrneš závoj a sekne to s tebou. Ale třeba budeš mít štěstí a budeš pac její krásou.“
„Debile.“ odvrátil od něj Belius zrak zatímco se Flavius pobaveně smál, „Počkej. Tohle ti připomenu. Jednou.“
„To nevím kdy.“ zakroutil hlavou smějící se Flavius, „Beru si tvoji sestřenici a znám ji už dost dlouho Belie. Vlastně možná i dýl než ty.“


Scorpioncz
„Ráda bych ti se svými postřehy pomohla, ale zatím jsi nebyl moc sdílný s tím koho jsi tal dole vlastně potkal nebo co se dole odehrálo.“ odpověděla ti Elanya, „Možná tady nějaké poklady byly, ale jsme přeci jen stále dost blízko Appiova sídla. Možná to tu prostě v okolí prohledal a poklady nashromáždil ve své věži, aby si je mohl k něčemu použít. Možná to není úplně nejlepší teorie, ale určitý smysl to dává.“ pokračovala, zatímco jsi hledal vhodný cíl k pokračování vaší cesty, jakmile jsi jej měl sehnul jsi se a nasbíral jsi několik hrstí zdejší zeminy, poté se opět napřímil a zavelel k novému cíli.

Šli jste svižnější chůzí a míjeli pusté planiny plné mrtvé flóry, kamenných zřícenin i ostatky potulujících se duchů, kteří občas cosi smutného pronesli, když jste je míjeli. Vesměs se litovali nebo se snažili rozpomenout, jak vlastně zemřeli. Brzy jste dorazili k zřícenině připomínající starý chrám. Kolem levitovalo několik modrých světelných koulí a před vstupem do zříceného chrámu postávala trojice draugirů, ozbrojených do nejrůznějších kusů zbroje. Jeden byl ozbrojen starým mečem, druhý obouručnou sekerou a třetí dvojici menších seker. Oproti většině kostlivců, které vás nechávali při průchodu na pokoji, tato trojice působila hned na první dojem velmi nepřátelsky.