---

→ Tah 684


Sarako
„S legátem Amragorem?“ zopakoval legátovo jméno legionář s pokrčením ramen, když ho nechal za zády a pokračoval hostincem k pokoji, který čarodějka předtím obývala. Garyn tě následoval až ke dveřím, před nimiž postával legionář v těžké zbroji. Zbarvení tógy naznačovalo, že spadá jako většina legionářů v hostinci pod flotilu z Vysokoskalské provincie. Tvář měl zamračenou a nejspíš ho rozčiloval hlahol a slavení opodál popíjejících legionářů. Střežící legionář tvá slova i přes stupňující se hluk, který se změnil ve společný zpěv vítězné písně vyslechl.

„Legát mi zakázal kohokoliv pouštět dovnitř.“ zdůraznil legionář nahlas, abyste ho přes zpěv slyšeli, „Nikdo nepadl zbytečně. Jakmile legát dokončí výslech budete moct vejít. Nebojte se. Nezkřiví jí ani vlas… vždyť je to ženská. Do té doby…“ pokynul rukou k vyřvávajícím legionářům, „Si užívejte.“


Scorpioncz
Elanya kývla a neodporovala ti, když jsi navrhl opustit mrtvý les a porost v němž tolik trpěla. Znovu jste se tak drali srze uličky mezi mrtvými stromy a následně skrze mrtvý pro Elanyii nepříjemný porost.
„Nic neobvyklého.“ pokrčila rameny, „V mrtvém lese je kupodivu mrtvo. Hodně mrtvo.“ dodala s mírným úsměvem, „Co jsi objevil dole tak zajímavého, že ses tam zdržel takovou dobu?“ zeptala se zvídavě, „Jen prosím doufám, že jsi tam nepotkal další úchylnou oživlou mrtvolu, které bys vyprávěl o jisté altmerské panně, které by mohla oddaně sloužit.“ podívala se na tebe, „Protože já už bych opravdu dalšího magora na pozlacené věci nerozdýchala.“


Tondulin
Pomalu, ale jistě jste se s Carwen v sedlech koní blížili k městu. Hranici hrabství jste překonali bez problémů, nečekala vás žádná kontrola a cesta vesměs probíhala poklidně aniž byste museli čelit nějakým nástrahám od lesních zbojníků nebo jiné verbeže. Občas jste na cestě potkali dobrodruhy, legionářská jízdní hlídku a také jeden konvoj, který jste předjeli před necelou hodinou. Sčítal trojici vozů (jeden byl určen pro přepravu cestujících a druhý vezl několik velkých beden) a pomalu směřoval k městu. Chráněn byl početnou skupinkou zbrojnošů v těžkých zbrojích, jízda nesla vlajky, které odkazovaly na Vysokoskalský původ celé delegace.

„Podle ukazatelů budeme brzy v cíli.“ poznamenala Carwen zakrytá do světlemodrého pláště s kápí, když jste míjeli jeden z ukazatelů. Podle něhož jste měli do města dorazit do několika málo minut. „Doufám, že jsi nezapomněl dopis, který ti Belius poslal.“ dodala následně a nakrátko se na tebe podívala.