---

→ Tah 622

Chtěl bych vám k dnešnímu dni popřát šťastné a veselé prožití Vánoc a vánočních svátků!

Sarako
„Hmm...“ zabručel Atius, „Kdyby bylo po mém rozstříleli bychom je na padrť a ještě rádi by se vzdali, ale to se vám nelíbilo.“ namítl a následně přikývl, „Jistě. Nebudeme otálet.“ vytasil meč, pozvedl jej nad hlavu a následně dal rozkaz jezdci, který stál poblíž a byl vybaven válečným rohem. Několikrát zatroubil čímž dal pokyn k zahájení útoku.

Připravené katapulty vystřelily, některé zasáhly hradby, jiné nebyly ani zdaleka tak úspěšní. Atius nevydařené střely nijak nekomentoval. Stále držel formaci legionářů, se kterou se měl pustit do obléhání hradeb vzadu, vyčkával na další salvu katapultů. Jakmile k ní došlo vydal Atius další rozkaz a formace legionářů se rozešla k hradbě. Legie legáta Amragora se dala rovněž do pohybu, jízda kvestorky Rainové a Peleny mezitím směřovala k přístavu. Katapulty pálily jednu salvu za druhou a snažily se zasáhnout hradby a odstřelovat rozmístěné válečné stroje na některých věží.


Scorpioncz
Appia tvá pohrůžka kupodivu nechala chladným, tvář nezaplnila jediná emoce a ani se slovně nijak neohradil. Kývl jsi na mága a převzal od příbuzného klíče od magického pouta, které věznilo Elu. Bez dalšího zdržování ses vydal k domu, ve kterém měla být uvězněna. Kostlivec, který střežil dveře ti nijak nebránil. Vešel jsi dovnitř a spatřil poněkud nakrknutou altmerku.

„Konečně!“ zvolala směrem k tobě, „Už jsem si myslela, že nepřijdeš. Co tě to u Stendarra napadlo tam nahoře? Hodit takhle na zem klíče?“ spustila na tebe rozčileně. Když ses jí pohotově omluvil uklidnila se a zamračeně si založila ruce, „Samozřejmě. Chápu... Neboj se. Nebudu dělat problémy... Přeci jsme tu z nějakého důvodu.“ souhlasila nakonec, „Ale už mi prosím tě to pouto sundej. Připadám si děsně poníženě.“ řekla po chvilce a usadila se starý kus nábytku a vyhrnula sukni tak, aby ses dostal k magickému poutu a mohl jí osvobodit. Opět se ti tak naskytl pohled na její zlatavou nožku.