---

→ Tah 561.


Scorpioncz
Blyšťák si oddechl. Uklidnil se a natočil k tobě opět hlavu. Vyslechl si tvá slova, nakrátko sklopil hlavu a zadíval se na ležící altmerku.

„No...“ začal neochotně Blyšťák poté co se usadil na hromádku kostí a jiných ostatků, „Protože on není jako ostatní duše.“ rozmáchl se, „On je výjimečný... Blyšťák to viděl na vlastní oči... Nepamatuje si to přesně.“ podrbal se na lebce a bylo na něm patrné, že se zcela uklidnil, byl mnohem více klidnější než při vašem prvním setkání „Ale ví, že mysl každého postupně naplní prázdnota. Vzpomínky vymizí a zbude prázdno.“ sklopil hlavu, „Ale ten mág... Uhh... Jak se jen? Jak se jen jmenoval?“ bědoval Blyšťák a nakrátko se rozrušil, ale pak se opět uklidnil. „Ten mág ví jak tomu zabránit. Já jsem to viděl na vlastní oči.“ gestem naznačil, „Viděl jsem na vlastní oči a pocítil to. To on mě – Blyšťáka stvořil.“ náhle se, ale jeho tvář zkřivila do ohavné grimasy plné hněvu, „Jenže to zmršil!“ křikl rozčileně a prudce rozmáchl rukou až zalupaly jeho kosti. „Ale je tu ještě jeden mág... Takový černý, vousatý a údajně stejně živí jako vy.“ pokračoval, když se uklidnil. Koukl na tebe a na Elanyii, kterou jsi během jeho vypravování pozoroval. Přišlo ti, že se pozvolna probouzí z bezvědomí, občas se jí trochu zachvěla tvář anebo prsty na ruce „Blyšťák si ho pamatuje. Setkal sem se s ním. Měl blyštivou věc. Tuze krásnou blyštivou věc... kulatou, malou blyštivou věc na prstu. Tady na tomhle.“ ukázal prsten na prsteníček na levé ruce, „Blyštivý... Tak blyštivý a krásný kroužek.“ zasnil se nakrátko. „Chtěl jsem mu ukousnout prst.“ pronesl chladně poté co se vymanil ze zasnění, „Jenže s ním byl někdo další. Zničil mě...“ zesmutněl, „Moji tvář, moje ruce... Moje všechno.“ přivřel modré světélkující oko. „To jeho hledají. Jeho chtějí.“ pokračoval smutně, „A já chci tu blyštivou věc. Až ho najdou, přijdu a ukousnu mu prst a blyštivoučká věcička bude moje.“ usmál se od ucha k uchu a mnul si ruce, „Moje... Moje blyštivoučká.“ náhle zmlkl.

„Ooo... Ona se probouzí.“ zakvílel Blyšťák a opět rozhodil ruce, přesunul se k altmerce. Popadl ji za ruku a vyčkával co se bude dít. Přitom ji sledoval svýma očima. „Také je blyštivá. Blyštivá a zlatavá pleť. Blyšťák si prve nevšiml.“ namítl následně a nakrátko se otočil k tobě, aby tě o tomto poznatku spravil. Uvnitř vašeho úkrytu není tolik světla, aby altmerčina zlatavá pokožka vynikla natolik jak o ní nemrtví básní.


Sarako
„Získat si Caesarovu důvěru není nic snadného. Stejně tak není vůbec snadné se k němu dostat natolik blízko, abyste ho mohl v nestřeženou chvíli zabít. A kdyby se vám to nějakým zázrakem povedlo bude to vaše poslední dobrodružství.“ převzala slovo, „To je si myslím pravý důvod proč jste to neudělal.“ krátce se odmlčela, podívala se do pohárku naplněného vínem, „Navíc smrt Caesara by mohla mít nečekané důsledky. Pokud vezmeme v potaz, jak rozsáhlé obchodní styky má a jak jsou na jeho obchodních dohodách závislé jiné společnosti a města.“ pokračovala pozvolna, „Jeho smrtí byste si nadělal spoustu nepřátel. Proto být na vašem místě nešpiním si tím ruce.“
„Na tom něco bude.“ dal jí zapravdu Finn, který přešlápl z místa na místo.
„On je totiž především velmi schopný obchodník a jen díky němu se dá říct, že město netřelo bídu s nouzí a nějak přežilo vládu rodu Rullů, protože jejich vláda ať už starého Rulla a později jeho nejstaršího syna příliš dobrá nebyla. Nikdy jsem k nim nechovala žádný odpor. Nicméně falešnou propagandu, jak bylo za jejich vlády všechno skvělé si myslím můžeme odpustit. Ani si nedělám iluze, že nejmladší syn bude o mnoho lepší. Ale to bych odbočovala.“ napila se z pohárku.

„Caesar má mnoho špehů a informátorů. To je pravda.“ přikývla, „Má vlivné spojence i na vyšších postech a spojence mimo Cyrodiil. Přiznám se, že bych možná byla nervózní při představě, že se Caesar dozví, že jsem něco takového udělala – zachránila jeho konkurenci před jistou smrtí.“ pousmála se, „Ale asi by ode mě bylo naivní se pak ukrýt v jeho hostinci nemyslíte? Takže co kdybych vám řekla, že to byl Caesar, kdo mě pověřil jejich záchranou?“ podívala se na tebe s vážným výrazem ve tváři. „Klidně se posaďte. Jestli vás to šokovalo.“ nabídla následně a rukou pokynula na volná místa u stolu.


SuperHunter
Poděkovala jsi žebrákovi a vydala se podle jeho rad k sídlu velvyslanectví Thalmoru. Cesta ti utíkala rychle, míjela jsi občany, bdící i legionářské hlídky. Město za hradbami žilo, někde více a někde méně. Během své cesty jsi narazila na ulice, které vypadaly opuštěně, okna byla zatlučená a na dveřích vysela oznámení opatřená pečetí náležící nějaké Císařské společnosti. Nevěnovala jsi jim takovou pozornost, abys dokázala zjistit o jakou společnost jde. Tyto opuštěné ulice střežila vždy speciální hlídka legionářů v doprovodu jednoho nebo dvou bdících.

Občané, kolem které jsi míjela se vesměs starali o své, ale někteří na tebe nevraživě hleděli, jiní se usmívali a kývali na pozdrav. Došla jsi až k sídlu velvyslanectví. Vlajky Aldmerského spolku a samotného Thalmoru se tyčily do dálky a stráž postávala před dveřmi do sídla. Jiní se nacházeli na pozemku kolem velvyslanectví, který byl obehnaný kamenným plotem.

Před samotným sídlem byl klid. Občané města se budově zjevně vyhýbají a zbytečně neprovokují příslušníky Spolku. Legionářských hlídek je zde také pomálu. Spatřila jsi jediného, který asistoval nějaké stařence s výběrem zeleniny u kamenného obchodu, který se nacházel přes ulici.

Došla jsi až k bráně a vešla na pozemek velvyslanectví. Přítomní válečníci tě ihned kývnutím hlavy pozdravili a pokračovali ve své činnosti. Trojice seděla za stolem a dopřávala si něco málo k snědku. Jiná skupinka se trénovala u dřevěných panáků. Dveře do sídla byly otevřené, dvojice válečníků stojící před dveřmi nepůsobila, že by ti měla v plánu bránit ve vstupu.