---

→ Tah 550.


Scorpioncz
Kniha pojednává o nejrůznějších sférách, ale nejpodrobněji se zabývá Mohylou duší, o které shromažďuje doposud známé informace. Některé informace z knihy lze vyložit všelijak a jiné nemusí být zrovna dvakrát podle pravdy, protože se mnohdy pohybují pouze v teoretické rovině. (přečtení této knihy ti navýšilo znalosti o sférách a Mohyle duší)

„Nebezpečné to snad přímo nebude… Mor je sice velmi nakažlivý a nebezpečný, ale s ním se bojovat magií destrukcí nedá.“ přikývla Serana, „Spíš jsem si říkala jestli se nechceš provětrat. I když… Kdo by se dobrovolně vystavoval riziku, kterým může mor být.“ přiznala následně, když se zamyslela nad svou nabídkou. „Dobrá. Nebudu tě rušit. Zatím se měj a kdybych se náhodou zdržela tak ať ti dobře dopadne to co dneska hodláš podniknout.“ dodala následně a zavřela za sebou dveře. Zůstal jsi v kabinetu sám.


Sarako
„Máme stejný cíl.“ přikývl muž se štítem přehozeným přes rameno a podíval se zdálky na přístav. Uklidnil jsi koně. „Hledáme profesorku Sarricovou stejně jako vy.“ dodal následně a oddálil ruku od jílce meče.
„Paní Felisa Demnevanni.“ zopakoval jméno tvé paní druhý a přel se o hůl. „Finne…“ otočil se k prvnímu, „Myslím, že jsme našli prvního potenciálního spojence. Nejprve se, ale musíme zbavit jezdců.“ hlavou pokynul k blížícím se jezdcům, kteří uklidnili své koně a přiměli je opět k poslušnosti.


SuperHunter
Rychlým krokem jsi se odebrala z lodi a během cesty přes molo se snažila zaslechnout alespoň část rozhovoru mezi legionáři střežící přístav a důstojníkem.
„Zapomeňte.“ kroutil hlavou rozčilený důstojník, „Mám povolení tady kotvit a kotvit tu budu. Na nějaké nařízení vydané vaším generálem zvysoka kašlu. A víc o tom s vámi nehodlám diskutovat. Teď si hleďte svého.“ zakončil důstojník a prudce se na mole otočil a směřoval zpět na loď.

Minula jsi ho i dvojici legionářů, kteří se dívali jeho směrem. S nepořízenou se otočili a vykročili svou vlastní cestou. Tobě pozornost nevěnovali. Na pevnině jsi ihned vyhledala prvního bezdomovce. Nemusela jsi hledat dlouho v přístavu jich bylo mnoho, válka nebyla ke všem milosrdná, a ne všem se povedlo postavit se na nohy a vzpamatovat se ze ztrát.

Zastavila jsi se u prvního z nich, který vypadal alespoň trochu zdravě a působil při smyslech. V otrhaných hadrech seděl u kamenného domu a občas zahrál nějaký tón na svoji píšťalu. Ruce měl zjizvené a tvář rovněž. Dlouhé neupravené hnědé vlasy a místy prošedivělý plnovous.
„Býval jsem schopný a soběstačný… Prošel jsem křížem krážem svět a krysy hubil kde se jen dalo a měšce cinkaly dosytnosti. Toť má kouzelná píšťala mi živobytí obstarala, ale dnes je jí konec kdesi.“ mumlal tiše, „Zlomyslný muž mi píšťalu vzal a prašivou náhradu bez moci mi za ní dal. Lest to byla já vím… Leč co dělat s ní smím?“ dodal rytmicky a znovu zahrál na píšťalu. Když jeho hraní ustalo s povzdechem se pozvedl hlavu tvým směrem a podíval se do tvé tváře.