---

→ Tah 541.


Scorpioncz
„Ano.“ přikývl Benoch, „Je to taková seznamovací hodina, ale bylo by dobré kdybyste si připravil nějakou předběžnou osnovu a konečné požadavky, které musejí splnit, aby předmět úspěšně na konci absolvovali.“ pokračoval, „Až se vaši studenti sejdou dáme jim chvilku prostor, aby se připravili, poté vás představím, řeknu nějaká slova na úvod a následně vám předám slovo. Pak už to bude celé vaše. Samozřejmě tu budu a pokud budete v něčem tápat stačí mi nějak naznačit a já se vám pokusím pomoci.“

„A nebuďte nervózní. Zvládnete to.“ řekl následně Benoch. Jen to dořekl otevřely se dveře a vešla jeho sestra, Selena Benochová. Pod ramenem svírala knihu i deník obdobný tomu co ležel před tebou na katedře. Oba vás pozdravila s vlídným úsměvem.
„Potřebuješ něco?“ zeptal se jí Benoch, když se lehce pootočil v židli.
„Ne.“ zakroutila hlavou, „Ou… Vlastně ano, ale to počká. Učím vedle.“ ukázala za sebe, „Tak jsme si řekla, že přijdu popřát trochu štěstí našemu nováčkovi.“ usmála se a koukla na tebe svým modrým okem. „Hodně štěstí Škorpiasi.“ dodala následně, „Smečka noviců a novicek tu bude coby dup. No… Nebudu vás zdržovat. Ještě se určitě chcete připravit.“ pokračovala a pohlédla ke dveřím, „Tu záležitost s tebou proberu později. Zastavím se po přednášce. Budeš mít čas?“ zeptala se svého bratra.
Valindor Benoch přikývl. „Budu mít čas. Zastav se a probereme to.“
„Mějte se prozatím.“ otočila se opět na tebe, „Držím palce a hodně štěstí, zvládnete to.“ zopakovala na závěr a odešla. Benoch se jejím směrem ještě chvíli díval, poté se uchechtl.
„Vidíte?“ koukl na tebe, „Věří vám tu spousta vašich kolegů. Palagán na vás pěl chválu… A oba víme, že zrovna on něco takového často nedělá.“


Sarako
Caesar se na tebe podíval, díval se na tebe upřeně s chladným výrazem ve tváři. Poté učinil gesto, kterému jsi nerozuměl, ale jeho stoupenci pravděpodobně ano. Nikdo z nich však nereagoval.
„Chcete jeho smrt?“ tázal se Caesar, „Roberte Cole.“ podíval se na mága. Mág udělal krok vpřed, tázavě se podíval na argoniana, ale nic neřekl. „Chce vaši hlavu v téhle truhle.“ poukázal na truhlu bez váhání Caesar. Colus se pousmál, sebevědomě pozvedl hlavu a pohlédl tvým směrem.

„Nuže… Tak pojďte bojovníku.“ namítl Robert Colus a pozvedl obě ruce vzhůru jakoby se hodlal vzdát, „Vězte, že má hlava mi na krku ještě nějaký čas zůstane, protože -“ nestihl doříct a pocítil jak ostří meče zasáhlo jeho levou ruku. Útok byl rychlý, hbitý a přesný. Nezpůsobil žádné vážné zranění, neusekl ruku ani nic podobného, způsobil pouze povrchové zranění na ruce. Dunmer s chladným výrazem svíral svůj meč. Caesar měl rovněž obdobný výraz. Robert Colus se jen pootočil, pohlédl na dunmera a následně nechápavě na Caesara.
„Doplň jeho hlavu do truhly. Přála si to protistrana a musím souhlasit. Jsi v tom namočený až příliš.“ namítl Caesar chladně a pokynul hlavou dunmerovi k vykonání rozkazu.
Robert Colus se hodlal bránit, ale jeho snaha byla zbytečná. Výboj, který hodlal seslat zdravou rukou selhal hned při zrodu, kouzlo pouze zaprskalo a čaroděj skončil s bolestivým řevem a ránou v hrudi na kolenou. Další úder byl stejně ladný jako ten předchozí, oddělil Robertovu hlavu. Dopadla doprostřed, mezi Caesara a legáta Atia. Atius zachoval kamennou tvář.

„Spokojen?“ zeptal se Caesar a otřel si tvář od stříkance krve, „Stejně mi byl osinou v zadku.“ přiznal následně. Mrtvé tělo se sesunulo k zemi a rázem změnilo svůj vzhled, jako by velmi rychle zestárlo. Stejně tak tvář čaroděje se rázem změnila ve stařeckou, plnou vrásek. Dunmera změna vzhledu čaroděje nepodivila, popadl hlavu a hodil ji do truhly k dalším. Poté se spěšně zařadil vedle svého pána a přiložil ruku na hrušku meče.
„Iluze.“ uchechtl se Caesar, „Jestli jsem někdy něco záviděl čarodějům tak schopnost zastavit stárnutí… Alespoň zdánlivě. Leč stejně se nakonec projeví.“ podotkl.