---

→ Tah 540.


Scorpioncz
„Děkuji. Děkuji.“ poděkoval rychle a oddechoval. Pohledem i ohmatem jsi zkontroloval obdržený balíček, rozměrem nebyl o moc větší než obvyklá velikost učebnic a tvar jim taktéž odpovídal. Váhu nějakou měl, ale nebylo to nic hrozného. Poděkoval jsi novicovi, rozloučil se a vyrazil do svého kabinetu. Nalezl jsi ho bez sebedelšího hledání, přeci jen znáš zdejší zákoutí už velmi dobře.

Zastrčil jsi klíč do zámku, odemkl a vešel. Ihned si ucítil nepříliš vábnou vůni starého prostoru, který dlouho nikdo nepoužíval a zjevně ani nevětral. Serana už v kabinetu nejspíš nebyla, protože okno bylo otevřené.

Kabinetu je vybaven dvojicí stolů, čtveřicí židlí (dvě ke každému stolu, jedna pro tebe a další pro případného návštěvníka, která se nacházela na druhé straně stolu). Stoly měly zásuvky po obou stranách a byly očištěné od prachu. Serana si nejspíš zabrala svůj u okna, protože na něm už ležela pečlivě zadělaná krabice s nějakými osobními věcmi. Knihovna byla prázdná a menší odpočinková pohovka zažila už lepší časy. Odložil sis na volný stůl své věci, pokusil se jej trochu zamaskovat, ale příliš se ti to nepovedlo. Kabinet zřel prázdnotou. Serana využívala až do nedávna kabinet svého bratra a bratrance, teprve až nyní přesídlí do kabinetu, který bude sdílet s tebou, klíče od kabinetu mají vždy jen profesoři, kterým patří a případně jejich nadřízený. Některé kabinety lze otevřít i pomocí kouzla na odemčení zámku, některé jsou proti tomuto kouzlu úspěšně chráněny, tvůj není.

Odešel jsi z kabinetu, pečlivě zamkl a odebral se do učebny ve které měla probíhat tvá přednáška. Učebna byla stále stejná jako za tvých studijních časů, nic nepřibylo ani neubylo. Katedra byla stále stejná jako si jí pamatuješ z časů kdy za ní sedával nejeden profesor. Usedl jsi. Židle byla mnohem lepší než za lavicemi, byla měkká a pohodlná. Nemusel jsi čekat dlouho. Tvůj kolega, arcimág Valindor Benoch se dostavil velmi brzy. Otevřel dveře a vešel.

„Zdravím Škorpiasi.“ pozdravil tě a poklidnou chůzí směřoval k tobě, gestem ovládl jednu ze židlí a připravil si ji vedle katedry, aby nemusel stát. „Slíbil jsem, že na tebe dneska dohlédnu při tvé první přednášce.“ pokračoval cestou, „Palagán tě asi seznámil s nějakými nezbytnými záležitostmi. Předpokládám.“ začal pozvolna a položil před tebe tenčí knihu, kterou mnozí nazývají přednáškovým deníkem nebo i jinak. Jedná se o obdobu třídní knihy v našem světe. „Tohle bude tvoje. Každý předmět má svůj vlastní deník. Zapisuje se do něj přítomnost noviců, probrané téma a další nezbytnosti. Když přednáška skončí odnáší se zpravidla do komnaty profesorů, aby byl k dispozici k nahlédnutí ostatním. Samozřejmě pokud budeš potřebovat něco v klidu doplnit můžeš, ale hlavně ho neztrať.“ poklepal prsty o desky deníku, „Skupinu, kterou budeš mít dneska tvoří převážně nováčci, někteří zdatnější a jiní méně. Myslím, že jsou mezi nimi i někteří neúspěšní studenti.“ Všiml sis, že má Benoch pod očima kruhy, nejspíš toho večer příliš nenaspal, únava v hlase patrná však není.


Sarako
„Poslouchám.“ přimhouřil oči legát Atius.
„Mou podmínkou je vyvolání řádných voleb ve kterých si Anvilští občané sami za sebe rozhodnou kdo bude jejich panovníkem. Jestli já… případně lord Rullus. Bude to svobodná volba, anonymní a bez jakéhokoliv nátlaku. Každý se bude moct rozhodnout podle svého nejlepšího svědomí.“ začal představovat svoji podmínku Caesar, ale legát Atius už začal zlehka kroutit hlavou, „Vítěz se stane hrabětem Anvilu se všemi poctami, náležitostmi a pravomocemi. Bude zkrátka uznán legitimním hrabětem.“ sevřel ruce Caesar a podíval se před sebe.

Legát Atius ustal s nesouhlasným kroucením hlavy. Zasmál se a pohnul hlavou poté ji pozvedl a podíval se na argoniana.
„Překvapujete mě Caesare. Velmi. Měl jsem za to, že všechno, co sem o vás slyšel se bude alespoň trochu zakládat na pravdě, ale teď mám pocit, že to vy jste ten neskutečně naivní. NIKDY nepřistoupím na tenhle váš výmysl. Je to v rozporu se zákonem a mými rozkazy. Jediným legitimním nárokovatelem Anvilu je lord Rullus.“
„Nezpochybňuji legitimní nárok lorda Rulla.“ bránil se Caesar, „Ale teď tu sedíme a jednáme o osudu města, jehož obyvatelé se jasně vyslovili pro změnu a ty já reprezentuji.“ přiložil ruku na hruď, „Reprezentuji lid Anvilu a ten si přeje, abych byl jejich vládcem já. Samozřejmě se najdou lidí, kteří mě jako panovníka nechtějí, a proto jsou demokratické volby nejideálnějším řešením, jak se vyhnout krveprolití. Ostatně o to jde oběma stranám, ne? Vyhnout se zbytečným ztrátám. Ten, kdo zvítězí bere vše. Krev téct nemusí.“
Legát Atius zabubnoval prsty o opěradlo.
„Takže?“ rozhlédl se i po přítomných. Legát Amragor si mnul bradu, ale soudě jeho výrazu se mu nabídka Caesara rovněž nepozdávala.
„Mé stanovisko je jasné. Nepřistoupím na vaši podmínku.“ rozhodl legát Atius.
„Ano. Vy přistupovat nemusíte, ale jsou tu i ostatní.“ podíval se na vás přítomné, „Nebo snad i jim je lhostejný život občanů a raději se uchýlí k násilí?“ položil řečnickou otázku.
„Já jsem hlavním vyjednavačem.“ upozornil ihned legát Atius.
„Nebuďte směšný legáte. Nemusím mít ani síť informátorů, abych poznal, že vy rozhodně nejste plně podporován.“ pozvedl prst argonian, „Až poženete své muže do boje a utrpíte porážku velmi rychle poznáte jak moc pro ně znamená vaše hodnost.“
Legát Atius sevřel ruku v pěst a chtěl nejspíš pronést nějaký další argument, ale někdo jiný byl rychlejší.

„Souhlasím s legátem Atiem.“ promluvil legát Amragor, „Sice to zní jako šance vyhnout se boji, ale jsou nějaké zákony, které musíme respektovat. Císařství má jasně stanoveno, jak funguje dědičné právo, hrabství si ho sice může poupravit, ale nelze ho změnit za těchto podmínek tak jak byste chtěl učinit.“
Caesar zůstal ledově klidný i když si vyslechl další zápornou odpověď. Lord Rullus přešlápl z místa na místo, následně udělal několik kroků pryč a poté nazpět. Zjevně přemýšlel. Kvestorka Pelena na něj krátce pohlédla a poté sklopila hlavu.
„A vy kvestorko? Viděla jste, co je Anvilský lid schopen a jak moc je odhodlaný. Skutečně si myslíte, že obsadíte město a bude všechno opět v pořádku? Myslíte si, že vychladne jejich hněv? Já si to nemyslím.“
„Ano. Viděla jsem čeho je rozčilený Anvilský lid schopen.“ přikývla kvestorka Pelena, „Ale jsem přesvědčena, že to vy jste iniciátorem. Tiše jste našeptával, skrze peníze a svoji moc ovlivňoval, a nakonec dosáhl svého a město ovládl. Možná mohli být vrahové z Morag Tong, ale je to příliš mnoho náhod v jeden den.“
„Smrt vládnoucího rodu jsem nenařídil.“ stál si za svým Caesar, „Ani jsem neinicioval tenhle… převrat. To celé lid Anvilu. Nikoliv já.“ podíval se na ní Caesar, „Opravdu chcete další krveprolití? Věřte, že město jsme schopni ubránit, a to velmi dlouho.“
„Nechci krveprolití. Souhlasím s názory svých nadřízených, legátem Amragorem i Atiem, ale mnohem více mě v tomto případě zajímá názor lorda Rulla, protože jde o jeho lid.“ řekla a podívala se na lorda Rulla.

Legát Atius zabubnoval prsty o židli a následně se prudce otočil a podíval se na lorda Rulla, který mlčky přemýšlel. „Jestli váháte co teď říct tak řekněte. Já vám to jasně vysvětlím!“ zvolal rázně.
„Legáte Atie. Mírněte se.“ požádal ho legát Amragor. Caesar jen pootočil hlavu na svého mága, proběhl mezi nimi čistě oční kontakt.
„Co myslíte Guare?“ zeptal se tiše lord Rullus. Slova neunikla legátovi Atiovi, který jen s tichým povzdechem potočil oči v sloup. „Byl jste v Anvilu nějaký čas, procestoval jste Cyrodiil křížem krážem… Chtěl bych být dobrým panovníkem, ale pokud dopustím krveprolití a uspěji… Možná prostě jen usednu na trůn a bude i nadále vládnout odkaz mého rodu a spolu s ním i nespokojenost mezi lidem.“