---

→ Tah 526


Scorpioncz
Chvilku jsi za dveřmi poslouchal a vydedukoval, že se jedná o přednášku a cvičení z elementové magie se zaměřením na ohnivý element. Palagán už nekáral nepřipravené nýbrž nabádal k vyzkoušení si nějakého dalšího kouzla.

Rázně jsi zaklepal na dveře a následně vešel. Otočení většiny přítomných studentů ihned vyvolalo rozruch ve třídě, ostatně jak už bývá zvykem. Většina tváří, které jsi spatřil ti nebyla vůbec povědomá, ale v některých si spatřoval výraz, který jsi velmi dobře znal ze svých studentských let. Byl to výraz naděje, která spočívala v předčasném ukončení jakékoliv přednášky, obzvláště té, kterou přednáší nějaký neoblíbený profesor či profesorka.

Výraz v Palagánově tváři měl hodně daleko do přátelského, nevraživě na tebe hleděl, neboť jsi svými slovy nikterak výrazně jeho vyrušení z přednášení nevylepšil. Odložil křídu, kterou svíral v ruce. Oklepal ruce a podíval se na novice, který stál před tabulí a nejspíš měl seslat nějaké kouzlo.
„Běž si sednout.“ vyzval ho následně, přesunul se ke katedře. Sbalil desky, listiny, které měl rozložené téměř po celém stole a následně sebral i červenou knihu se symbolem elementu ohně. „Máte štěstí Škorpiasi.“ promluvil k tobě konečně, „Ale dneska stejně musím přednášku ukončit o trochu dříve kvůli své diplomatické cestě. Tudíž…“ otočil se ke studentům, „Si do příští přednášky nastudujete teorii vyvolávání kombinovaných kouzel. Budeme se jimi nabývat a nejedná se o nic snadného. Ten, kdo už teď tápe bude tápat ještě víc.“ hovořil stále ke studentům, „Ale pro dnešek je to ode mě vše. Můžete jít.“ zakončil monolog a studenti vstali, aby dali profesorovi najevo rozloučení. Palagán poté vykročil svojí obvyklou chůzí pryč z učebny. „Pojď se mnou.“ řekl ti.

Společně jste opustili učebnu a odebrali se po schodech nahoru až ke komnatě arcimága. Palagán ihned vytáhl z kapsy svazek klíčů, který byl velmi objemný. Nehledal však ani chvíli, ihned nalezl správný klíč a dveře odemkl.
„Pojď dál.“ vyzval tě a vešel do komnaty. Ihned zamířil ke stolu, ale neusadil se na křeslo, jak míval jako arcimág ve zvyku. Zůstal stát, jen odhodil klíče na stůl mezi hromadu listin s nejrůznějšími pečetěmi a podpisy. Nevzrušeně si je přitom prohlédl, ale pak se zase přísně podíval na tebe, „Tak povídej.“ vyzval tě, „Copak potřebuješ tak strašně neodkladného? Přednášky probíhají přesně podle rozpisu, který je vyvěšený v komnatě profesorů, sálu a na ubikacích studentů. Matně si vzpomínám, že jsem ti na dnešek vypsal hned dvě přednášky. Jednu na elementovou magii se zaměřením na blesky a druhou na nekonvenční metody magie. Ta první ti začne asi za půlhodiny a druhá bude probíhat později někdy po obědě, ale to se budeš muset ještě podívat na rozpis.“ po těchto slovech se přesunul ke křeslu, odsunul jej stranou a začal se přehrabovat v zásuvkách.
Komnata arcimága zaznamenala změnu. Obrazy zůstaly vesměs stejné, ale portrét Palagána byl nyní na jiném místě, mezi ostatními dávnými arcimágy, které Univerzita (spíše arcimág) považoval za důležité mít vyvěšené ve své komnatě. Původní místo nahradil portrét s Valindorem Benochem, současným arcimágem Univerzity. Taktéž zmizely Palagánovi aparáty, které nahradily jiné pomůcky a jiný nábytek.

Palagán se opět vrátil ke svému černému rouchu, které nosíval v dobách, kdy nebyl arcimágem. Dnes na sobě má však nějaké vylepšené, neboť je patrné, že pod ním má schovanou ještě kroužkovou košili. Taktéž má k opasku připnutý svůj meč, který obvykle na přednášky nenosí. Zákaz nošení zbraní na pozemcích Univerzity totiž neplatí pro profesorských sbor. Zákaz pozbývá platnosti pouze ve vyhrocených situacích jako je např. vyhlášení výjimečného stavu arcimágem či jiného člena vedení magické Univerzity.


Sarako
„Pokud už si ty piráty nenastěhoval rovnou do města.“ namítl legát Atius, „Kdoví s čím bojovali legionáři kvestorky Peleny, když se jim nepovedlo přemoci rozzuřený dav.“ dodal, ale více to nerozbíral. Nejspíše proto, že kvestorka nijak nereagovala. „Dobrá. Když chcete jít sám půjdete.“ přikývl následně Atius, „Alespoň nebudeme postrádat legionáře jinde.“

„Vynasnažím se.“ přikývl Ley, „Hned jak skončí porada řeknu vám všechno co mě napadne.“
„Někde tu máme i mapu hradu… Načmáral jí nějaký starý kartograf před spoustou lety. Těžko říct, jestli je vůbec ještě platná, ale snad ano.“ ozval se opět legát Atius a přehrabal opatrně stůl. Vytáhl menší mapu, na které bylo stáří již patrné. Ley ji hned převzal a začal studovat.

„Vyjednávání s Caesarem se zúčastním.“ ozval se následně legát Amragor, „Vyjednával jsem už s regentkou a mám s něčím takovým zkušenosti.“ dodal.
„Taktéž se hodlám zúčastnit.“ zdůraznil Atius.
„Myslela jsem, že vám to přišlo jako ztráta času.“ namítla Pelena.
„Někdo musí dohlížet na to, aby byly dodrženy zájmy Císařství.“ odpověděl legát Atius, „Legát Amragor je známý hledáním kompromisů, které poškozují Císařství a vy Peleno… Vy máte příliš nízkou hodnost na to, abyste mohla mít nějaké výraznější slovo.“

Dveře se otevřely a vešla kvestorka z oddílu legáta Atia, nejspíše už vykonala všechny rozkazy a přinášela hlášení. Postavila se do pozoru a začala: „Rozkazy splněny, pane. Snad brzy dostaneme nějaké zprávy.“
„Výborně.“ pochválil jí Atius, „Ještě máte někdo něco na srdci?“ rozhlédl se po místnosti, „Jinak to asi můžeme prozatím rozpustit.“