---

→ Tah 484


Scorpioncz
„Arcimágem?“ pozvedla překvapeně obočí Elanye, „To je dost vysoký cíl, ale není nedosažitelný a možná bude i brzo k mání.“ dopřála si několik loků z pohárku, „Nějak si nemyslím, že Benoch zůstane ve funkci arcimága dlouho. Přijde mi, že je nemocný... Na elfa totiž strašně rychle zestárl. Možná v tom hraje roli i to, že jsem ho nedávno viděla poprvé po jeho návratu do Cyrodiilu, ale stejně...“ kroutila hlavou.

Když se zamyslíš nad Benochovým vzhledem (Benoch se tehdy objevoval i v Hrozbě I. kde jsi ho potkal jak profesora na univerzitě, tak později i během tvé návštěvy v Morrowindu, kde tě zachránil před vlkodlakem) a vybavíš si jeho tvář jako profesora, který tě v tvých mladých letech při nástupu na univerzitu vyučoval magii obnovy, než ho nahradila Mirabelle. A porovnáš jeho tvář se současným vzhledem je patrné, že skutečně na elfské poměry za těch několik let rychle zestárl.

„Morrowind a Solsheim bych být vámi vynechala. Obzvlášť ten Solstheim prý to tam docela vře, alespoň podle dopisů, co mi píše jeden můj známý. A Morrowind se hodně změnil po výbuchu Rudé hory a vpádu argonianů.“ reagovala na tvé povídání.

„Myslím, že živý mi posloužíte daleko více než jako mrtvý. Je v mém zájmu, abyste celý proces, ve kterém se vás pokusím osvobodit přežil. Ale pokud nebudete dostatečně opatrný a nebudete respektovat mé příkazy a rady... pak je vaše budoucnost ve hvězdách, jak by řekl jeden můj nejmenovaný známý.“ pokračovala, když jsi domluvil. „O vašem manželství vím, protože znám zdejší rody a vím, že nejste potomek žádného ze synů Daria Viciho, také vím, že máte malou dceru Merril.“ krátce se odmlčela, „Naše spolupráce bude oboustranně prospěšná... Vy budete mít možnost přiučit se něco víc, něco co vám na univerzitě nikdo neukáže a nenaučí a já taktéž něco získám, ale není třeba předbíhat. Nejprve všechno popořadě, nejprve váš problém a pak bude následovat můj. A ne. Nezměnila jsem svůj názor. Vše se dozvíte až nastane správný čas. “


Sarako
Delmus přikývl. Podíval se na obě ženy, které čekaly na rozsudek.
„Vážené...“ promluvil k nim, „Prsten si teď s vaším dovolením dočasně vypůjčím, prohlédnu si ho. Mezitím vyšlu některého z legionářů, aby se optal chrámových představených na otázky, které potřebuji znát před vynesením nějakého rozsudku.“ pokračoval v promlouvání ke dvojici žen.
Mniška bez námitek sundala prsten z ruky a položila ho před vás na stůl. Skutečně se jednalo o zlatý prsten, poměrně dobré kvality a byl osazený rubínem. Delmus spokojeně přikývl a dívka se zpět zařadila. Druhá na ní jen nevraživě pohlédla.
„Vás žádám...“ promluvil k druhé, „Abyste mi teď odpověděla na pár otázek. Řekla jste, že váš manžel se účastnil obrany města. Sloužil u městské stráže?“
„Dřív sloužil, ale posledních pět let byl mimo službu. Musel odejít poté co se zranil při pádu z koně... měl následky... kvůli kterým měl problémy při plnění svých povinností v městské stráži.“
„Děkuji. Ješ-“ chtěl se zeptat, ale byl vyrušen příchodem mladé hnědovlásky v červeném rouchu Císařských mágů (graf. vzhled - zde), která si příliš nelámala hlavu s vyrušením právě hovořícího místodržícího. Postavila se stranou a lehce si odkašlala.
„Místodržící Helbone.“ promluvila k Delmusovi, „Dokončila jsem veškerá vyšetření vaší dcery.“ pokračovala.
„Vydržte moment.“ přerušil jí Delmus v pauze a otočil se ke služebné, „Prozatím tyhle dvě ženy odveďte do vedlejší místnosti, dejte jim něco k snědku a přivolejte mi nějakého nečinného legionáře. Děkuji.“ služebná na jeho pokyny přikývla a obě ženy odvedla do vedlejší místnosti, ačkoliv starší z nich zaprotestovala.

Hnědovláska mlčela až do chvíle, než za ženami bouchly dveře. Poté se přesunula ke stolu a posadila se na okraj.
„Takže?“ spráskl ruce Delmus očekávající informace o své dceři.
„Po rozhovoru s vaší dcerou a provedení několika kouzel jsem nezískala dojem, že by někdy v minulosti byla podmaněna upírem. Nejspíš to celé dělala ze své svobodné vůle.“
„Cože?“ hlesl zdrceně Delmus, když mu Císařská mágyně odpověděla.
„Přímo do její mysli se mi nepovedlo proniknout, protože je v ochraně své mysli velmi zběhlá na dvorní čarodějku. Také jsem si všimla, že má poraněnou hlavou, na kterou se rovněž během výslechu odvolávala. Prý si některé věci před bitvou nepamatuje. Může to být pravda a nebo jen dobrá výmluva k nepřiznání pravdy.“ udělala krátkou pauzu během hlášení, „Nicméně mohla být ke spolupráci donucena i jinak. Třeba nějakým vyhrožováním anebo prostě jen věrně sloužila své paní, tehdejší regentce Haynové.“


Tondulín
Dvojice jezdců dojela až k tobě. Ozbrojená oštěpy na tebe pohlédla a jeden z nich dal signál vozu, aby zpomalil a následně zcela zastavil. Jeden ze zvědů seskočil z koně a vykročil k tobě, koně přitom držel, aby se mu nesplašil.
„Z jakého oddílu jsi?“ zeptal se zřetelně válečník v hnědé uniformě.
„Máme tu zraněného.“ křikl druhý k vozu, „Někoho z Thalmoráckého oddílu.“ křikl další informaci a otočil se s koněm, „Jak je na tom?“ zeptal se prvního, který ještě stále čekal na tvoji odpověď.
„Z jakého jsi oddílu? Jak se ti to přihodilo?“ zeptal se znovu první zvěd.