---

→ Tah 473


Scorpioncz
„Doufejme.“ pousmál se mág, když jsi zmínil brzké setkání a rozešel se svou vlastní cestou. Rovněž jsi se odebral svou vlastní cestou a vyrazil pryč z Univerzity, přešel před pozemky a následně most, který spojoval městskou část a Univerzitní, pokračoval dál až k věži. Cestou míjel nejenom legionáře, ale taktéž hlídky stráže a několik bdících.

Před věží se to nemžilo formujícím se oddílem legionářů, napočítal jsi jich kolem dvaceti, plně ozbrojených s plnými přilbicemi, oštěpy a štíty. Pozvolna se rovnali do pozoru, jako by očekávali proslov některého z vyšších důstojníků. Prošel jsi kolem nich a vešel do věže. Dvojice hlídkujících na tebe podezřívavě pohlédla, ale nic nenamítla. Optal jsi se na Císařskou mágyni a směřoval podle odpovědi až k její kanceláři. Netrvalo tak dlouho a dostal jsi se do křídla věže v němž sídlil nejeden Císařský mág.

Podle štítku jsi poznal dveře, které patřili ženě, u níž sis měl listinu vyzvednout. Nemusel jsi ani klepat, protože dveře byly dostatečně otevřené, aby tvůj příchod viděla. Ihned tě pozvala dovnitř bez jakéhokoliv zdržování.
„Rozkazy jsou jasné?“ promluvila přitom k dvojici nižších Císařských mágů, ale jejich nižší post bys jen stěží vyčetl z róby. Žena (graf. vzhled - zde) i muž (graf. vzhled - zde) přikývli a následně se odporoučeli pryč z komnaty. Starší blondýnka (graf. vzhled - zde), které mohlo být již něco málo přes čtyřicet si poposedla za svým stolem, sáhla do přihrádky u stolu a vytáhla pečlivě a krasopisně napsanou listinu.
„Posílá vás Meligulus.“ odtušila aniž bys stihl cokoliv říct, „Posaďte se. Hodíte mi dvakrát svůj krasopisný podpis a bude z vás mistr.“ pokračovala klidným hlasem.

Její komnata byla malá, menší pracovní stolek obklopený nejrůznějšími papíry, deskami a knihami. Úzká skříň plná podobných písemností se nacházela hned vedle stolu, následoval další nábytek, ale ten nebyl příliš důležitý, aby upoutal tvoji pozornost.


Sarako
Přesunul jsi se do sídla Chorrolského hradu, halou jsi prošel rychle, nikdo krom několika žen vytírajících podlahu zde nebyl. Teprve až v audienční místnosti s trůnem jsi spatřil známé tváře. Delmus postával před trůnem. Vypadal už mnohem lépe, nebyl špinavý ani zarostlí z dlouhého věznění v kobce, ale upravený a v honosnějším oděvu. Nepostával u trůnu sám, společnost mu dělal legát Amragor, který v ruce držel rozpečetěný dopis. Oba tě přivítali kývnutím.


Tondulín
Dvojice jezdců dojela až k tobě. Ozbrojená oštěpy na tebe pohlédla a jeden z nich dal signál vozu, aby zpomalil a následně zcela zastavil. Jeden ze zvědů seskočil z koně a vykročil k tobě, koně přitom držel, aby se mu nesplašil.
„Z jakého oddílu jsi?“ zeptal se zřetelně válečník v hnědé uniformě.
„Máme tu zraněného.“ křikl druhý k vozu, „Někoho z Thalmoráckého oddílu.“ křikl další informaci a otočil se s koněm, „Jak je na tom?“ zeptal se prvního, který ještě stále čekal na tvoji odpověď.
„Z jakého jsi oddílu? Jak se ti to přihodilo?“ zeptal se znovu první zvěd.