---

→ Tah 464

Scorpioncz
„To jsem velmi rád.“ okomentoval nevzrušeně Klargus tvoji reakci, „Koneckonců Flavius.“ poukázal na Flavia, „Bude muset taky začít sekat dobrotu, protože jinak se jeho život stane velmi trpkým. Ale dost toho.“ mávl rukou a projevil tak snahu zakončit tento rozhovor, promluvil jsi ještě k Aldovi, který se jen pousmál a pokrčil rameny.

Klargus konečně přivolal služebnou a rozkázal jí přinést snídani. Ihned začala po dvou talířích nosit ke stolu pečlivě připravenou snídani, skládající se z čerstvého chleba nakrájeného na krajíce o téměř totožných rozměrech, kolečka salámu, které byly společně se sýrem obloženy kolem. Opička zajásala, když se přední objevila i její porce se speciálním krmením na které se očividně velmi těšila.

„Ještě... Jestli mohu...“ řekl trochu nejistě Flavius.
Klargus na něj tázavě pohlédl.
„Bude moct používat Serana příjmení mého rodu? Vici?“ zeptal se.
„Bude moct. Bude.“ přikývl Klargus, „Pakliže to bude její přání, protože já rozhodně nestojím o to, aby ses ty stal Arteriem. Ale myslím si, že by bylo vhodné, aby si Serana ponechala své příjmení... Ale to už bude její rozhodnutí.“ pokrčil rameny na závěr.
„A děti?“
„Děti? Budou mít takové příjmení jaké zvolí jejich matka. A tím bych celou tuhle diskuzi prozatím utnul. Zbytek dořešíme až v přítomnosti Serany. A teď pojďme jíst.“ vyzval ke konečnému zahájení snídaně.

Isaac ihned popřál dobrou chuť a s chutí se pustil do jídla. Klargus jen mlčky přikývl a taktéž začal společně s ostatními, kteří vesměs rovněž popřáli dobrou chuť jíst. Flavius hltal jako by chtěl co nejdříve opustit domov a běžet tuto skvělou zprávu sdělit své milované.


Sarako
„Ah... No to je pravda.“ zatvářil se trochu zaraženě Reman Lex, „To jsem si neuvědomil. No... Dobře. Budu to muset asi zvládnout sám.“ opět popotáhl nosem. „Omlouvám se vám paní. Nemyslel jsem to jako urážku...“ podíval se na Theru a začal se omlouvat.
„V pořádku... Pomohu vám.“ přikývla Thera nahlas, „Hned budu zpět Bílý Guare... Mezitím se můžeš bavit dle svých potřeb.“ promluvila k tobě a následovala Remana Lexe pryč z komnaty.

Delmusem zburcovaní kuchaři pracovali na plných obrátkách, aby ti připravili něco dobrého k snědku. Dunmer se jen pousmál nad jejich rychlostí a zápalem.
„Zkusím tu Cariel kontaktovat... Když říkáš, že nemá důvod odmítnout.“ řekl s nadějí. Chvilku jste ještě museli počkat, než kuchaři dokončili dostatečně dobrý pokrm. Jednalo se o trojici misek s kousky masa a nějakou tobě neznámou omáčkou, jako příloha posloužil krajíc chleba.
„Nechte si chutnat.“ řekla jeden z žen, když ti podávala misku s jídlem. Delmus rovněž jednu převzal a třetí mísa pravděpodobně náležela Theře.


BadWolf
„To asi ano...“ přikývla nejistě Amelie, „Popravdě nevím jak vypadají vaše tance... Takže nemůžu posoudit.“ dodala během tance a snaze tě naučit potřebné kroky. Postupně se ti dařilo zapamatovat si jednotlivé kroky onoho pro tebe příliš plynulého tance. „Vidíš jde ti to.“ usmála se, „Ani ta sukně ti nedělá problémy.“


Tondulín
„Šlo by obojí.“ oznámil po krátkém přemýšlení Garmin, „Mohl bych sehrát díky této zbroji zraněného Aldmerského bojovníka. Tuším, že jsi říkal, že jde o konvoj výhradně s vojskem Valenského lesa tudíž je pro ně povinností pomoci svému spojenci. Odlákalo by to jejich pozornost a vy byste získali možnost k útoku.“ pokračoval v monologu, „Samozřejmě, ale můžeme za pomoci našeho horlivého společníka.“ poukázal na orka se sekerou, „Shodit pár stromů a zatarasit jim cestu zcela. Jenže to nejspíš hned poznají, že jde o lest. Kdežto zraněného vojáka spolku za lest brát hned nemusí.“ zakončil.

Ohlédl jsi se směrem, ze kterého jsi usoudil, že přichází onen zvuk. Jakmile jsi tak učinil prosvištěl ti těsně vedle tváře šíp, který se zabodl neznámo kde. Ork ihned začal řvát svoje obvyklé fráze k připravenosti drtit hlavy, lámat kosti a prolévat krev. Garmin však ihned zareagoval a svojí magií se pokusil utvořit ochranné kouzlo. Právě když trojice dalších šípů udeřila přímo do jeho vyvolané ochrany.
„Přesné střely...“ konstatoval Garmin ledově, „Zakončení šípu jako je tohle používá odboj.“ než stihl doříct další slovo vyběhla z lesa pětice osob v zelených a mnohdy až velmi dobře maskovaných oděvech. Běželi proti vám vyzbrojeni luky i zahnutými zbraněmi. V rychlosti nedokážeš rozeznat žádné známé tváře, někteří mají však tváře zamaskované kápí, jiné odhalené, ale tobě neznámé. Zastavili se několik metrů od vás v připravené formaci. Dvojice měla zamířeno luky a zbytek tasené zbraně pro boj zblízka. Teprve teď se ti naskytl pohled do odhalených tvářích. Jedna patřila černovlasé elfce s přísným výrazem ve tváři plným válečných pomalování. Druhá odhalená tvář patřila muži s vyholenou hlavou na jedné polovině, po které se mu táhla nepěkně dlouhá a výrazná jizva.

„Odložte zbraně Thalmoráci!“ pohrozila černovláska. Jakmile tak učinila všiml sis ještě šesté osoby po levé straně. Osoba kráčela pomalu a opatrně s lukem v ruce a zacítila tak i posledního z vás. „Nebudeme to opakovat víckrát. Stačí jeden prudký pohyb!“ výhružně pozvedla meč.

„Hlavně... Je poslechni orku.“ řekl tiše Garmin a stále udržoval ochranné kouzlo, „Tohle kouzlo nás před jejími šípy dlouho neuchrání, protože jakmile zaútočí jejich válečníci budu ho muset přerušit.“ dodal ještě tišeji. Ork zavrčel, ale poslechl elfa.