---

→ Tah 463

Scorpioncz
„Aha, aha...“ kývala hlavou Laurana se zájmem, „Budu ti držet palce, aby ti to dobře dopadlo, ale určitě dopadne.“ vykouzlila na tváři příjemný a povzbudivý úsměv. „Když se nad tím zamyslím tak už ani pořádně nevím kdo tam učí... od té doby co jsem doma s Merril jsem tam skoro ani nebyla.“ dodala následně.

„Ten dopis jí ušetří případný šok, ale Serana je silná žena a jistě se s tím vypořádá i v případě, že by se něco takového dověděla jinak než od svého příbuzného.“ vysvětlil Klargus, „Hlavně jí ho doruč ještě dnes.“ zakončil stroze.

Klargus se pousmál při tvých slovech o případném vzestupu na Univerzitě. Cosi ho na těch slovech pobavilo. Scipio to nechal bez reakce a znovu upozornil gestem netrpělivou opičku, aby se zklidnila. Když jsi vzdálil od Laurany po rychlém polibku, znovu se usmála a kývla hlavou.
„Musíš se zkusit pokusit získat přízeň nějakého profesora nebo profesorky co pracuje na nějakém výzkumu nebo nějaké práci. I když je pravda, že si moc nepamatuji, že by profesoři z naší Univerzity na něčem výrazném někdy dělali.“ pokrčila rameny, „Ale určitě něco dobrodružného provozovat musí.“ odmlčela se nakrátko. „Já? No... Já se postarám o Merril až se probudí a pak jsem plánovala zajít na trh a navštívit jednu svoji kamarádku. Prý se jí měla také narodit holčička. Takže dáme takový menší maminkovský pokec.“ znovu se příjemně usmála, „Ale možná bych tě mohla přijít podpořit na Univerzitu kdybys chtěl... že bychom se s malou přišli podívat a drželi ti palce.“ navrhla následně.

Konečně jste zaslechli těžší kroky, které dozajista patřili Flaviovi oblečenému v legionářské zbroji. Skutečně to byl on. Oblečen do těžké zbroje v doprovodu služebné vešel do jídelny. Aldaril i opička pookřáli radostí, neboť bylo jasné, že konečně dojde na onu očekávanou snídani. Když se však žena znovu zeptala, zdali už je vhodný čas přinést jídlo, bylo jí opět doporučeno setrvání. Opička znovu zakvílela a rozzuřeně bouchla do stolu, pohodila ocasem a uraženě se podívala na Scipia a pronikavý nevraživý tón hodila i přítomného Klarga, který si jí však vůbec nevšímal.

„Dobré ráno.“ popřál Scpio a pokynul synovci, aby usedl vedle něj. Flavius rovněž popřál a místo vedle strýce ihned přijal. Ještě, než však stihl usednout otočil se na hosta sedícího v čele stolu.
„Smím vědět proč byla má účast natolik nezbytná?“
„Smíš.“ přikývl Klargus a pozorně si prohlédl Flavia, který nebyl příliš upravený a vypadal jakoby celou noc mnoho nenaspal. „Kdybys býval vylezl z postele o půlhodiny dříve nemuseli jsme na tebe čekat a mohla být celá tahle nezbytnost za námi. Jenže to bys nesměl opouštět tuhle vilu v nočních časech pod rouškou tmy.“ udělal pauzu při které zjevně doufal, že přijde nějaký protiargument od mladého Viciho. Ten se však nejprve jen usadil.
„Špehujete mě?“
„Možná.“ odpověděl neutrálně, „Možná ano, ale možná také ne. Nemám tu zas tolik lidí, abych s nimi mohl špehovat kdekoho.“ odpovídal se založenýma rukama, „Moji legionáři chrání tuhle vilu před možnými nepřáteli, které číhají uvnitř města. Stejně tak chrání moji neteř na Univerzitě.“
„Vy špehujete svoji neteř?“ zhrozil se Flavius. Klargus se však rozhodně neodpovědět.
„Flavie... Jsem otec Belia Arteria. Belius prohnal tolik sukní, že kdyby měl za každou udělat zářez do futer dveří, musel bych je nechávat vyměnit každou chvíli. Věř mi, že potěch letech jsem zjistil, jaké množství způsobů existuje a které způsoby jsou ty nejosvědčenější při útěku z domu se záminkou obšťastnění nějaké té milované paničky. Ale přejděme rovnou k věci...“ rozhodl se bretonec a opřel se lokty o stůl, „Každý z nás byl mladý Flavie, každý. Každý z nás miloval děvče, které mohl i nemohl mít a pokud byla láska skutečně silná vzepřel se i svému rod, aby s ní mohl být. Jistě chápeš, kam tím mířím?“ podíval se přísně na Flavia, který si s ním vyměnil pohled. „Scipio si myslí, že spojení našich rodů je dobrý nápad. Já z historie vím, že se to jako dobrý nápad příliš neosvědčilo. Nicméně situace si to tak žádá, a proto jsem musel tento ‚nápad‘ skutečně promyslet. Jen stěží se dozvíme, co by si o tomto sňatku myslel Decimus Arterius, otec Serany... Vzhledem k tomu, že to byl tvůj otec nebo děd, který ho poslal mimo náš svět je asi velmi pravděpodobné, že by se teď Decimus obracel v hrobě být v něm jeho tělo.“ udělal dramatickou pauzu při které si získal pozornost i opičky, která zjevně vycítila, že se řeší cosi důležitého. „Její bratr nám k tomu rovněž nic neřekne, nicméně... Po pečlivém přemýšlení a zvážení všech možností jsem se rozhodl a s dosti velkým sebezapřením usoudil, že skutečně sňatek dovolím.“
Flaviovi tato slova vyvolala upřímný úsměv na tváři a možná by býval vyskočil radostí ze židle, ale ihned po těchto slovech následovala rychlé zpražení.
„Ale...“ nadechl se důrazně ke slovu Klargus, „Nebudeš to mít tak jednoduché, protože jestliže mé neteři zlomíš srdce, ublížíš jí a nebo nějakým jiným způsobem jí vystavíš trýzni. Přísahám před všemi bohy, a hlavně před Stendarrem, že tebe i tvůj rod smažu z povrchu zemského. To si pamatuj, jakmile budeš vyslovovat manželský slib. Stejně jako si pamatuj, že nepřipustím žádnou další ‚Modrou noc‘.“ zakončil výhružným gestem, „Rozuměl jsi?“
„Ano. Rozuměl.“ přikývl Flavius zpražen posledními slovy. „Rozuměl jsem vašim slovům velmi dobře a rozhodně vás mohu ujistit, že já nejsem jako můj otec.“
„Jistě...“ uchechtl se Klargus, který se neobtěžoval ani alespoň předstírat, že těmto slovům skutečně věří, „Však on ukáže čas. Teď přejdeme k oficiálnostem... Organizaci svatby přenecháte na mně, pověřím tím někoho schopného a zajistím bezpečnost. Svatba proběhne podle našich tradicí a se všemi náležitostmi zde v Cyrodiilu. Ačkoliv nezastírám, že bych raději svatbu realizoval u nás ve Vysokoskalí, ale předpokládám, že přesun by nebyl zrovna nejpohodlnější... Ale to vyřeším až po zjištění variant. Svatební prsteny a snubní prsteny zajistíte vy. Seznam hostů nebudeme nějak výrazně dramatizovat. Nechci tam vidět nikoho z rodu Valeriů, Calů, Acilliů, Rullů a nepřítomnost Císaře by byla rovněž vítaná. Vím, že je to váš příbuzný, ale svolil k sňatku s ženou, která je ostudou pro celé Císařství.“
„Odmítnout přítomnost Císaře?“ podivil se Scipio, „To chce odvahu... Myslíš, že se Císař nechá takto odmítnout?“
„Císař je smrtelník stejně jako já. Není to žádný bůh a svými posledními činy dokazuje, že z jeho dávných zásad zbylo pramálo. Svolit k sňatku se Sabrine Calovou...“ kroutil hlavou podrážděně Klargus, kterému stále ještě nepochybně leželo v žaludku odmítnutí sňatku Císaře a Serany. „Nechci na svatbě své neteře někoho kdo se paktuje s rodem Calů a znevažuje úřad Císařské koruny sňatkem s tak skandální ženskou. Abych to řekl slušně... Před dětmi.“ poukázal na přítomnost Aldy. „Prostě ne. Císařovi pozvánku nezašleme. Vyřešeno.“ zavřel odhodlaně Klargus. Scipio si jen s povzdechem vyměnil pohled s vedle sedícím Flaviem, který raději nic nenamítal a nechával hovořit bretonce.
„Co to znamená skandální ženská?“ optal se Aladaril, který se očividně nebával nebo mu spíše nedocházelo, že je situace nyní opět lehce vyhrocená a leckdo by volil trošku jiné a opatrnější otázky.
„Skandální ženská?“ otočil se k němu Klargus, Isaac, který seděl po celou dobu u stolu a byl jako myš se nyní konečně projevil jinak než jen jako němá socha. Lehce se pousmál a podíval se na svého generála očekávaje, jak si zvládne s tímto dotazem poradit. „Skandální ženská to je ženská, která udělala mnoho nepěkných a nečestných věcí, které by žena v jejím postavení neměla dělat.“
„Takže je to něco jako děvka?“ vydal ze sebe Aldaril. Laurana s Isaacem se neubránili a rozesmáli se. Cosi je pobavilo. Když však Klargus obrátil pohled na Isaace ihned legát potlačil celý svůj smích a omezil se jen na zarudnutí pobavením.
„Kde jsi k tomu slovu přišel?“ tázal se Klargus. Scipio mlčel a střídavě hleděl na oba zúčastněné. Aldaril, který zjevně úplně nechápal význam ono slova se zarazil.
„Ehm... Matka ho občas řekla.“ řekl nejistě, „Jednou to řekla o nordské obchodnici, která nám záměrně dávala přirážku za sýr a jednou nějaké obtloustlé ženské, která mi nechtěla prodat koláček s jahodami.“
„Matka? Ra’Jazza?“ dotazoval se Klargus a Aldaril jen přikývl. „Ach tak... No... Koneckonců.“ podíval se na Flavia, „Jeden tvůj strýc ti jde příkladem prcháním z domu za tmy, druhý strýc se s tímto typem žen setkává vcelku pravidelně a Škorpias.“ podíval se na tebe, „Předpokládám, že ten nemá tyhle výlevy za potřebí. “


Sarako
Následoval jsi s Therou Delmuse rovnou do kuchyně. Cestou jste míjeli zbrojnoše a legionáře, kteří ještě jednou kontrolovali celý areál. Někteří tě při pocházení kolem poplácali po rameni a někteří jen kývli hlavou na pozdrav.

„Cariel. Dobře. Budu si to pamatovat, ale trošku pochybuji, že si najde čas. Oni jsou prý Císařští mágové hodně vytížení a měli nějaké problémy v Imperial City. O tom také hovořili moji věznitelé... Prý chtějí zavést nějakou reformu, ale spíš to budou jen drby, co ta sebranka z žaláře pochytila během krátké vycházky po trzích nebo remcáním nad pivem.“ pokrčil rameny před dveřmi do kuchyně. „Samozřejmě nechci zpochybňovat moc Thery, ale jak říkáš... Mohlo by to být riskantní a to já nechci riskovat. Záleží mi na vašem zdraví. Tobě i jejím.“ pokračoval a následně pootevřel dveře do jídelny. Vešel jako první, aby se ujistil, že je vše bezpečné a následně pokynul i vám.

Uvnitř jídelny se zdržovala trojice žen a jeden orský kuchař s čepkou. Všichni byli v hloučku kolem jedné ze trojice žen, která bolestivě sténala.
„No tak! Tady není nic k vidění. Ustupte.“ ozval se hlas kvestora Lexe, který v doprovodu dvojice legionářů v lehkých zbrojích přinesl provizorní nosítka. „Dopřejte jí trošku soukromí. Ustupte.“ vyzval znovu hlouček a došel až k ženě. „Naberte ji. Odneseme ji do vedlejší místnosti.“ pokynul následným gestem, „Vážení. Je jen a pouze těhotná a zjevně si její potomek nevybral zrovna nejlepší den, ale s tím nemůžeme nic moc nadělat. Tak ustupte!“
Hlouček se konečně rozpustil a legionáři pomohli mladé ženě na nosítka. Rychle pak upustili místnost a Lex jim byl v patách.
„Pane léčitel!“ zvolal ork, „Přežije to?“
„Jistě.“ uchechtl se Lex, popotáhl nosem a otočil se na patě k mladému orkovi, „Je to jen porod přece. Přežije, a ještě se něco narodí.“ znovu se lehce pousmál, „Nebo jste otec a chcete být u toho?“
„Ne. To nejsem.“ kroutil hlavou Ork.
„Myslel jsem si to.“ přikývl Lex a znovu popotáhl nosem, už byl skoro na odchodu, když se znovu otočil. Tentokrát k tobě a Theře. „Bílý Guare...“ oslovil tě a přistoupil o trochu blíže, „Myslíte, že byste svolil aby mě vaše paní pomohla?“ střídavě se podíval i na Theru, „Nebojte. Nebude muset kouzlit od toho jsem tu já... magii obnovy mám jak jste si jistě mohl tam dole všimnou v malíku, ale...“ znovu popotáhl nosem jakoby měl nějaký tik, „Ta ženská je mladá, zažila asi pěkně nervy drásající momenty při tomhle obléhání a ještě do toho má každou chvilku přivést na svět potomka. Asi by jí dodalo trošku... trošku lepšího pocitu, kdyby na ní necivěla trojice chlapů, ale slyšela i nějaký ženský hlas. Něco povzbudivého a obzvláště pokud to bude vznešená magyně jako je vaše paní.“ znovu se podíval na tebe i Theru svýma zarudlýma očima, které se však vůbec nepodobaly obvyklému příznaku nakažení vampirismem.

„Prosím. Hrdina z Chorrolu má hlad. Mohli byste rychle vyštrachat něco k snědnu pro něj i jeho paní?“ optal se mezitím Delmus nervózně přešlapujícího davu kuchtíků.


BadWolf
„Neboj. Není to těžké... Naučím vás pár základních tanců a vždy můžete zkusit improvizovat a pak to nazvat nějakým vaším speciálním tancem.“ usmála se Amélie, „On se nikdo po pár skleničkách dobrého vína nebude ptát na původ tance. To mi věř. Jsem si jista, že po pár skleničkách i ty největší snobové začnou myslet nad pěknými no... nebudeme to rozebírat.“ zakončila, „Pustíme se do toho?“ zeptala se a přišla blíž k tobě.

„Takže. Jednu ruku sem a mi stiskněte v ruce takhle.“ řekla a postupně rozmístila jednu tvou ruku do poloviny jejích zad, druhou rukou stiskla tvoji volnou a svou nevyužitou ruku položila pro změnu na tvé rameno. „A pak se pohybujeme. Takto a takto.“ řekla a začala tě vést po úzkém prostoru mezi postelí a skříní. „Jak říkám tohle není moc těžké a zjevně ti to i jde, ale chtělo by to víc prostoru. Akorát dávej pozor ať partnerce nepřišlápneš sukni... To by ti asi příliš nepoděkovala. I když ona ve tvém případě bude muset dávat pozor taktéž.“


Tondulín
Vyhoupl jsi se na koně a vedl svoji družinu k místu, které ti detailně popsal Tarlow. Jeli jste přímo bez jakýchkoliv okolků a velmi rychle se tak dostali k místu, které ti bylo popsáno. Po konvoji nebylo v dálce ještě ani památky. Stejně tak jste za celou cestu nepotkali jedinou hlídku. Místo, které ti Tarlow popsal byla menší rokle, která působila dokonale pro celé přepadení. Konvoj jí nemohl objet, ale musel jí rovnou projet. Cesta kolem totiž vedla jen skrze těžce prostupný les a vozy by jím jistě neprojely.

„Takže tady se to odehraje? Víš vůbec kolik jich je? Já jen, že mi jste tak trochu jen tři.“ namítl Garmin.
„Tři? Slabej elf.“ odplivl si ork, „Jeden ork vydá za deset takových jako jsi ty. Mě.“ bouchl do hrudi, „Nezastraší početná převaha. Dychtím po ní. Chci boj. Krev a pomstu.“
„Přehnaná touha po pomstě zatemňuje mozek a přivádí ho do šílenství.“ konstatoval nevzrušeně Garmin, „Navíc... Bosmeři jsou velmi dobří lukostřelci. Než stihneš doběhnout v zápalu své zuřivosti k prvnímu z nich budeš prošpikovaný šípy jako zavináč. Bosměři minou svůj cíl jen velmi zřídka.“ dodal, přičemž se podíval na orka.
„Hm... Ork zas velmi zřídka nechá svoji kořist uprchnout.“
„Jak to s tím souvisí? Když budeš mrtví budeš kořit ty a oni lovcem. Uvažuj trochu příteli. Věř, že jsem viděl spoustu takových horkokrevných jedinců, kteří se vrhli do boje hlava nehlava. Většinu z nich pak odnášeli nohama napřed z bojiště.“
„Říkáš to protože se bojíš a víš, že jsem silnější. Machruješ i když víš, že bych ti rozmázl lebku dřív, než bys řekl ‚Garmin‘.“ bránil se ork.
„Strávil jsem s tebou ve vězení několik dní, možná týdnů ani nevím jak dlouho.“ pokrčil rameny nevzrušeně. „Věř mi, že jsem mnohem mocnější než jsi ty. Kdybych chtěl tak ten tvůj mozek rozmáčknu lusknutím prstu, aniž bych musel vyslovit jediné slovo. Ale dost toho...“ mávl rukou, „Jaké jsou rozkazy?“ optal se tě.

Zdálo se ti jako bys zaslechl prasknutí nějaké větve, a to hned několikrát za sebou. Nic však nenasvědčovalo tomu, že by se jednalo o přijíždějící konvoj nebo zvěř.