---

→ Tah 460

Scorpioncz
„Jsi milý. Takže červené...“ popadla šaty s úsměvem a druhé vrátila do skříně. Začala se převlékat a následně šněrovat šněrování, dívala se přitom do zrcadla. „Hotovo. Jak vypadám?“ optala se a otočila se kolem tebe v nových červených šatech, které jí náramně slušely. „Ou... Málem bych zapomněla.“ řekla tiše a rychlým krokem obešla postel, vytáhla jednu ze zásuvek nočního stolku a otevřela menší truhličku ze které vyndala váš prsten, nasadila si jej na prst a spokojeně se usmála. „Teď je to kompletní. Můžeme? Malou ještě můžeme chvilku nechat spát ať se v klidu nasnídáme.“


Sarako
Delmus jen přikývl. Prohlížel si mrtvé tělo dvorní dámy, kterou velmi dobře znal. Měla bodnou ránu na levém boku a značně potrhané noční šaty. Podle vzhledu a zápachu lze usoudit, že tu leží již několikátý den.

„Kdo mohl něco takového udělat?“ povzdech si hlasitě Delmus, „Byla ještě příliš mladá, aby jí stihl takový hnusný osud... Vždyť byla věrnou služebnou regetky.“ pokračoval smutným tónem a hleděl přitom na mrtvé tělo.

Krom obyčejného nábytku, skříně, stolku s židlemi a pracovního stolku zde nic cenného nebylo. Malá knihovnička umístěná na poličce nad postelí obsahovala samé nezajímavé a nepopulární tituly a skříň krom ženských šatů uvnitř žádné cennosti neměla.

„Myslíš, že to udělali žoldáci?“ zeptal se Delmus nakonec, zrovna když vešla Thera do komnaty a začala se rozhlížet. „Legionáři nebo zbrojnoši z ostatních podpůrných sil by něco takového snad neudělali, ne?“ Thera mrtvému tělu příliš pozornosti nevěnovala spíše se zaměřila na obraz.


SuperHunter
Prastará ti gestem naznačila, abys byla ticho. Opatrně pozvedla ruku v již tak stísněném prostoru a namířila ji na válečníka, který hodlal celou chatrč podpálit. Tiše vyřkla zaklínadlo, které bylo tobě zcela neznámé. Ozvalo se cvaknutí. Jako by jakási truhla odemkla svůj zámek. Válečník se zastavil, rozhlédl se znovu a udělal několik bloudivých kroků po místnosti.

„Copak je to?“ ozval se hlas doplněný nadějí. „Pročpak jsem si tě předtím nevšiml?“ pokračoval záhadným tónem neboť jsi ze své pozice neviděla co muž činí v jiné části místnosti. Ozvalo se opětovné cvaknutí a následné zasténání bolestí. Válečník dopadl silně na podlahu a s čímsi zápasil. Zdálo se však, že svůj zápas velmi rychle prohrál.
„Lez. Rychle...“ šeptla Prastará a gestem ti pokynula ať lezeš nahoru.


BadWolf
Opatrně jsi vylezl z kalhot a promluvil k Amelii. „Můžeme zkusit jiné, ale asi nebudou o moc větší.“ pokrčila rameny aniž by se otočila, „Nebo můžeme zkusit ten tvůj nápad se sukní. V krajním případě bych mohla zkusit něco ušít, ale to bych asi nestihla... Ne to bych asi nestihla, a hlavně by to nevypadala dostatečně honosně, aby sis to mohl obléknout.“


Tondulín
Ork se omezil na nicneříkající zamručení, popadl zbraň a následoval tě pryč z města. Cestou jste míjeli nejen místní, ale i místní armádu včetně zlatavých válečníků Aldmerského spolku, kterých tu dnes bylo požehnaně. Dav na náměstí, kde se ještě před nějakým časem odehrála poprava se již vylidnil a zůstala jen mrtvá těla s katem, který je postupně začal nakládat na připravený vůz. Otevřenou branou jste opustili město bez sebemenšího problému. Kdežto nově příchozí poutníci a návštěvníci museli čelit hromadě nemilým a zdlouhavým otázkám.

Ušli jste několik kroků, když jste se zastavili a začali vyčkávat na Garmina. Netrvalo to příliš dlouho a Garmin dorazil s trojicí koní. Každému z vás dal po jednom koni.
„Šlo to i bez krveprolití.“ usmál se spokojeně.
Ork jen hlasitě zamručel: „Měkoto.“