---

→ Tah 457


Scorpioncz
„Otřesné věci...“ smutně se pousmála Laurana, „Však jsi to určitě taky slyšel... Takové ty hloupé vtipy o koupáním a mýdlem, které možná nejsou vtipy. Já nevím... Prostě jsem o tebe měla strach.“ její tvář byla smutná, ale přesto její oči zářily spokojeností, že tě má u sebe. Věnoval jsi jí polibek a připomněl snídani a přítomnost Klarga.
„On je stále tu?“ povzdechla si hlasitě, „Doufala jsem, že už se odebere někam jinam. Takto bychom měli vstát hodně rychle, protože jinak neunikneme jeho káravému pohledu a kritice Scipia, který podle jeho slov nemá podchycenou morálku v rodě.“


Sarako
„Děkuji.“ poděkoval Lexovi Delmus a když kvestor vyrazil k jinému zraněnému podíval se na tebe. „Děkuji vám za osvobození...“ poděkoval a nechal tě hovořit.

„Zlaté časy?“ smutně se pousmál, „Tak optimistický nejsem... Když vidím tu spoušť, co všechno dokáže napáchat jeden člověk zvolený do vyšší funkce je mi z toho ouvej. Za svůj život jsem zažil ledacos, ale Chorrol jsem v tahle zbídačeném stavu ještě neviděl.“ povzdechl si nahlas. „Tady o soukromý bude nouze.“ dodal, když jste poodešli stranou, abyste měli co největší soukromý na rozhovor.


SuperHunter
Následovala jsi Prastarou, která tě držela za ruku a vlekla místností tak dobře, že jsi o nic nezakopnula. Prastará tě dovedla až do jiné místnosti, následně jsi zaslechla bouchnutí. Dým byl stále hustý a bránil ti v rozeznání přesné polohy. Stěží jsi byla schopná rozeznat nějaký objekt. Opět se ozvala rána a nějaké šramocení. Ruka Prastaré tě pustila. Uslyšela jsi skřípání a následně opět ucítila ruku Prastaré. Stáhla tě dolů, nečekala jsi tento čin, a i přes všechnu snahu ses neubránila pádu. Ihned poté cosi bouchlo nad tvou hlavou a před tvými očima se zatmělo. Tma netrvala dlouho. Světlemodrá magická svíce ozářila menší podzemní místnost, ve které se stěží mohl někdo narovnat. Prastará byla ve dřepu, hleděla na tebe a udržovala malé světýlko.

„Hlavně buď tiše. Jestli nás tu najdou jsme obě mrtví...“ řekla tiše, „Ale před smrtí může následovat něco mnohem horšího... Obzvláště ve tvém případě.“ dodala s úšklebem na tváři a přerušila malé světýlko.
(můžeš volně komunikovat s Prastarou nebo vyčkat až bouře i útok nomádů přejde nebo nedojde k nějaké události, která by narušila tvé skrývání)


BadWolf
„Z toho bych strach neměl.“ mávl rukou Miles, „To se vyřeší až k tomu náhodou dojde, ale prozatím pracujme s variantou, že se to nestane a čarodějka vás nijak komentovat nebude. Určitě bude mít hromadu svých starostí během oslavy.“ po těchto slovech jsi požádal Amelii o nějaké lepší šaty, přikývla a pokynula ti, abys ji následoval.

Odvedla tě do pokoje, který nejspíš patřil Ma’Riarovi. Menší obdélníková místnost se starou manželskou postelí, která nad sebou měla zavěšený obraz, na němž byla vypodobněna spokojena khajiití rodinka. Na okraji nočního stolku byl položen zbytek dohořené svíčky a hned vedle ní knížka s červeném obalu. Skříň, ke které téměř hnedka zamířila Amelie se nacházela na protější straně vedle okna, které bylo zatažené hnědým závěsem.

„Zatraceně... Taky by mohl roztáhnout.“ postěžovala si tiše a před otevřením skříně ještě roztáhla závěs. „Lepší.“ pousmála se, „Mnohem lepší. Snad tu něco najdeme.“ otočila se k tobě a otevřela skříň.

Oblečení ve skříni bylo velmi pečlivě vyrovnané do komínků, jednotlivé části ošacení měly své přesné místo a velmi pečlivě vyprané a srovnané. Všiml sis i truhly, která se skrývala uvnitř skříně. Nebyla příliš velká, ale něco v sobě přeci jen ukrývala, protože byla zamčená velkým zámkem. Amelie se chvilku zamyšleně dívala na oblečení, a nakonec sáhla po jednom z kabátu, který nebyl srovnaný do komínku, ale zavěšený nad nimi. Jednalo se o tmavě hnědý kabát bez zbytečného zdobení a na první pohled působící kvalitně.

„Zkusíme tohle.“ řekla s úsměvem na tváři, „Doufám, že vám něco z toho bude. Ještě bych musela hledat jinde...“ a podala ti kabát s kalhoty, „Kalhoty u toho má rovnou taky... Paráda. No... Asi si to zkuste. Uvidíme, jak v tom budete vypadat a pak budeme přinejhorším pokračovat dál. Otočím se, abych vám dopřála soukromý.“