Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Hrozba III.

Přidal Aurelius dne 26.08.2018 22:13
#2176

→ Tah 447

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scorpioncz
„Samozřejmě.“ opravil se Scpio, „Myslel jsem to tak... Jen jsem to špatně řekl. Promiň.“ omluvil se následně. Všiml sis, že Klargus se na Scipia při této příležitosti podíval dosti podivně, překvapeně a s pozvednutým obočím.

„Ou... Flavius se o něčem takovém zmiňoval.“ přikývl, „Ale máš pravdu. Dovolit si během bílého dne něco takového. Muselo jim neskutečně otrnout.“ kroutil hlavou, „Nejspíš za to může porážka Bdících. Dodala jim sebevědomí a teď toho hojně využívají.“
„Nejsou jediný. Valerius vyhrocené situace taktéž využil. Vyhlásil stanné právo, které se nemá směle ke konci. Jakmile císař opustí město kvůli té jeho ‚svatbě‘ připadne Valeriovi ještě více pravomocí a nebude nad ním nikdo.“
„To si nemyslím.“ nesouhlasil Scipio, „Stanné právo mu sice dává větší možnosti a moc, ale pochybuji, že by je zneužil jinak než ve prospěch Císařství.“
„A svého rodu.“ doplnil Klargus.
„Z jeho rodu toho moc nezbylo. Oba jeho synové jsou mrtví, umřeli rukou jednoho a toho samého muže. Dcera mu prý utekla z domu...“

Náhle jste uslyšeli podobné zaklepání jako když jsi vstupoval do jídelny ty sám. Tvoje večeření a rozmluvu obou starších pánů vyrušil příchod někoho dalšího, někoho, koho jsi moc dobře znal, ale doprovod, který onoho altmerského chlapce doprovázel už nikoliv.
„Generále.“ pozdravil zasalutováním muž v obyčejné kožené zbroji pod níž mu koukala kroužková košile, vůbec nevypadal jako voják ve službách Císařství. „Splnil jsem všechny vaše rozkazy a přivedl adoptivního syna khajiitky Ra’Jazzy.“ pokračoval jakmile pozdravil i tebe se Scpiem poukázal na altmera, který se rozhlížel, vypadal ospale.
„Výborně. Legáte Isaacu, výborně.“ přikývl Klargus spokojeně a vykročil k chlapci, dřepl si k němu a prohlédl si ho. Chlapec si rovněž muže prohlížel a nevypadalo to, jako by měl strach nebo nějakou nedůvěru v nové prostředí.
„Je unavený a jeho matka nám problémy snad nebude dělat.“ hlásil legát Isaac.
„Snad?“ pohlédl na něj Klargus.
„Ženy jsou nevyzpytatelné. Jednou tvrdí tohle a po druhé tohle...“
„Chápu.“ přerušil ho Klargus a pohlédl znovu na chlapce, „Aldarile.“ promluvil poprvé k chlapci, „Jsem Klargus Arterius, strýc tvého adoptivního otce a nyní i tvůj opatrovník.“ přiložil mu ruku na rameno, „Nějaký čas pobudeme zde a pak se vydáme do našeho sídla v Nortpointu, které se stane tvým novým domovem. Ale do té doby... Budeš muset snést prostory této vily a pohostinnost rodu Viciů.“
Chlapec jen mlčky přikývl.
„Scipio.“ otočil se ke stolu, „Lyra nebo Laurana. Jedna z nich by se ho mohla dočasně ujmout a pokusit se mu vštípit aspoň trochu šlechtického chování. Pochybuji, že ho ta Khajiitka něco naučila. A jestli to bude problém. Tak zaplatím nějakého soukromého učitele nebo učitelku.“
„Klargu... Osobně proti tomu nic nemám, ale Laurana má plné ruce s malou Merril a Lyra. Lyra ač to nepřizná...“ povzdech si, „Je posledních pár dní velmi špatná. Přijde mi, že ji cosi trápí, a i přes moje nabádání nechce a nechce abych jí přivolal nějakého léčitele.“ poté se smutně podíval na tebe, „Ale Lauraně ani Flaviovi to neříkej. Nechci je zbytečně znepokojovat. Doufal jsem, že by se možná Serana mohla zastavit. Přece jen jí Lyra alespoň trochu zná a bylo by to něco jiného...“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

BadWolf
Miles vyčkal, vyhrnul si hrudník a ukázal ti zranění, které utržil, nevypadalo dobře, ale tvá magie směřovaná přímo na konkrétní místa mu dokázala od bolesti velmi rychle ulevit, přesto bude nezbytné, aby ponechal svá žebra nějaký čas v klidu. S tvým návrhem navštívit Amelii však souhlasil. Ma’Riar se přidal a Horatio rovněž.

Vyšli jste ven ze sklepení, prošli hostincem, který se již pozvolna začal plnit a směřovali k domu Ma’Riara. Mezitím ses optal Milese na nějaké rady.

„No... Nejdůležitější je poslouchat, nenápadně a udělat si jednotlivé profily lidí, kteří se události účastní. Vydedukovat podle jejich chování, jestli budou dobrými spojenci nebo jsou to spíše ty ‚spojenci‘ co sice slibují hory a doly, ale když dojde na lámání chleba nic od nich očekávat nemůžeš. Také je dobré nejprve s každým prohodit pár slov, zkusit si získat jejich zájem a teprve až pak se zkusit vyptávat na záležitosti týkající se města a následně nenápadně odbočit na velitele, případně vládnoucí rod. Nevzbudí to tolik pozornosti.“ začal vysvětlovat Miles, „U takovýchto událostí většinou bývají nějací sluhové, kteří roznášejí víno, jídlo a tak podobně. Ty bývají užitečným zdrojem informací a určitě ti něco málo prozradí výměnou za vlídné chování nebo nějaké to větší dýško.“ nakrátko se odmlčel, „Také si musíš ujednotit roli jakou chceš hrát. Pokud se chceš vydávat za šlechtice... No ve tvém případě to bude trošku problém, ale kdybys to chtěl risknout. No tak si dávej pozor na své jednání právě s těmito ‚poskoky‘, protože většina šlechticů jim rozhodně dýško nedá. Spíše jim vynadá a nebude si jich vážit. Věř mi.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Opatrně a připraven jsi vešel do místnosti, která sloužila jako ložnice a společenská místnost mladého hraběte, regentčina komnata se nacházela za dveřmi, u nichž postávala dvojice žoldáků. Každý držel jednoho rukojmího. Jeden hnědovlasého chlapce v šatech šlechtice a druhý držel silnější černovlasou ženu v prostém oděvu služebnictva. Oba rukojmí měli u krku přitisklou zbraň. Žoldáci vyslechli tvůj návrh, vyměnili si pohledy. Mezitím jsi využil příležitosti a popsal ve svých myšlenkách místnost Theře.

„Tos uhlodl!“ zvolal žoldák, „Vzdáme se rukojmích a zemřeme. Takhle vás donutíme vyjednávat a získáme skutečnou svobodu z téhle šlamastiky!“ řekl a pevně stiskl meč, žena se zoufalstvím ve tváři začala znovu brečet. Chlapec se snažil působit odvážně, ale taktéž na něm byl patrný strach a oči zarudlé od pláče.

Spatřil jsi modrý záblesk za jejich zády a následné bolestivé zasténání jednoho z nich. Ostří meče mu proklálo hruď a jen kupodivu nezasáhlo služebnou. Druhý žoldák chtěl cosi zvolat, ale raději upustil meč a než se stihl strachem vzdát stihl jej podobný osud jako prvního žoldáka. Meč mu projel hrudí a následně byl kouzlem odhozen stranou. Druhý žoldák mezitím bolestivě sténal a umíral.
„Hrabě!“ zvolala služebná a objala chlapce, „Jste v pořádku? Jste?“ vyptávala se, a přitom hleděla do tváře chlapce, rukou jej kontrolovala, jestli neutržila nějakou ujmu.
„J-jsem j-jsem v pořádku.“ přikývl chlapec, který její náruči neodporoval.

Thera mezitím vytáhla meč z mrtvého žoldáka a poklidnou chůzí se přesunula k umírajícímu, který už jen z posledních sil chroptil a možná v duchu proklínal čarodějku nejrůznějšími kletbami a nadávkami.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulín
Vrátil jsi se zpět. Garmin s Orkem byli již nastoupení u dveří. Ork natěšeně pochodoval na místě a vyčkával jen na tvůj pokyn. Jakmile jsi jej vydal vylezl dveřmi ven a rozhlédl se, nadechl se a spokojeně řekl.
„Cítíte to?“ zeptal se s blaženým výrazem na tváři, „Ten pach strachu a slabosti zlatohlavců ušatých?“ pronesl při pohledu na budovy uvnitř města.
„Spíš cítím splašky, které nikdo vylil před vchod tomuhle nebohému starci a tys do nich ve vší parádě stoupl.“ konstatoval Garmin. Ork vzteky zrudl po jeho slovech a odkopl jeden z kamenů, který přistál až na protějšího domu, ze kterého zrovna vycházela nějaká starší elfka v doprovodu menší ženy, pravděpodobně dcery. Obě překvapeně zírali na orka.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neodpovězené tahy