---

→ Tah 446


Scorpioncz
Klargus ke tvým slovům nic nenamítl. Nijak nekomentoval přátelství rodu Arteriů a Viciů. Pouze pohlédl na Scipia, který celou situaci rovněž nechal bez komentáře.

„Chtěl jsem, aby tě vyzvedl někdo příbuzný a ne nějaký Valeriův poskok. Laurana chtěla jít sama, ale zakázal jsem jí to... Nemyslím si, že prostředí, byť by byla jen před věznicí je něco pro ni a její malou dcerku.“ odpověděl ti Scipio.
„Valerius tímhle činem něco sleduje.“ ozval se Klargus, „Buď si tak touží získat vaši podporu.“ střídavě koukl na tebe a následně Scipia, „Nebo kuje pikle, které musíme co nejdříve rozkrýt. V zájmu bezpečnosti rodu.“ dodal a založil si ruce. Opička snědla jeden z hroznů a spokojeně se uvelebila na rameni svého pána, který jí pohladil po tváři.
„Spíš chtěl jen a prostě naštvat lorda Gerricka. Nic víc bych v tom neviděl.“ odpověděl pohotově Scpio s pokrčením ramen, „Hlavní je, že je Škorpias v bezpečí a doma. To, co se děje mezi zdmi Imperial City je znepokojující, ale já už nemám moc to nějak změnit nebo nějak zasáhnout. Teď je to v režii jiných.“
„Právě. V režii Valeria, Tarna, Lockbrowa a Nira. Proti Nirovi a Lockbrowovi nic nemám, ale Valerius a Tarn? Ty dva něco kují. Obzvláště Valerius.“

„Ne. Není to jedno.“ řekl rázně Klargus, „Vůbec to není jedno. Uvědom si, že jednou usedne ‚jeho‘ potomek na trůn. Levoboček může být důvodem pro mnoho válek, sporů a celkově se velmi rychle může stát rukojmím v nějaké občanské válce. Pokud začnou kolovat zvěsti, že dědic Císaře je levoboček a není jeho... rozvrátí to a rozdělí Císařství. Aldmerský spolek čeká na tuhle situaci. Čeká na příležitosti uštědřit nám finální úder a zcela nás zničit.“ dal si pauzu od svého rozsáhlého monologu, „Sňatek Císaře a Sabrine Calové je cesta do Zapomnění.“

Zaplul jsi do kuchyňky. Večeře byla připravená přesně jak řekl Scipio.


BadWolf
Miles vyčkal, vyhrnul si hrudník a ukázal ti zranění, které utržil, nevypadalo dobře, ale tvá magie směřovaná přímo na konkrétní místa mu dokázala od bolesti velmi rychle ulevit, přesto bude nezbytné, aby ponechal svá žebra nějaký čas v klidu. S tvým návrhem navštívit Amelii však souhlasil. Ma’Riar se přidal a Horatio rovněž.

Vyšli jste ven ze sklepení, prošli hostincem, který se již pozvolna začal plnit a směřovali k domu Ma’Riara. Mezitím ses optal Milese na nějaké rady.

„No... Nejdůležitější je poslouchat, nenápadně a udělat si jednotlivé profily lidí, kteří se události účastní. Vydedukovat podle jejich chování, jestli budou dobrými spojenci nebo jsou to spíše ty ‚spojenci‘ co sice slibují hory a doly, ale když dojde na lámání chleba nic od nich očekávat nemůžeš. Také je dobré nejprve s každým prohodit pár slov, zkusit si získat jejich zájem a teprve až pak se zkusit vyptávat na záležitosti týkající se města a následně nenápadně odbočit na velitele, případně vládnoucí rod. Nevzbudí to tolik pozornosti.“ začal vysvětlovat Miles, „U takovýchto událostí většinou bývají nějací sluhové, kteří roznášejí víno, jídlo a tak podobně. Ty bývají užitečným zdrojem informací a určitě ti něco málo prozradí výměnou za vlídné chování nebo nějaké to větší dýško.“ nakrátko se odmlčel, „Také si musíš ujednotit roli jakou chceš hrát. Pokud se chceš vydávat za šlechtice... No ve tvém případě to bude trošku problém, ale kdybys to chtěl risknout. No tak si dávej pozor na své jednání právě s těmito ‚poskoky‘, protože většina šlechticů jim rozhodně dýško nedá. Spíše jim vynadá a nebude si jich vážit. Věř mi.“


Sarako
Regentka tě opět uposlechla, ale bylo patrné, že to nedělá ráda. Nejraději by se vrhla nalézt svého syna osobně. Setnul jsi hlavu mágovi, Thera reagovala lehce nabroušeně, ale slovně se nijak neohradila. Snažil ses dohnat žoldáky, jeden z nich, který se opozdil převrhl jednu z větší váz a následně se pokusil převrhnout další, ale to jej zpomalilo. Zanadával hlasitě a s taseným mečem se ti postavil na odpor, aby dal čas svým druhům. Než se tvá zbraň stihla setkat s jeho ostřím jej, ale odhodilo Theřino kouzlo, udeřil se hlavou o stěnu a omráčen dopadl k zemi.

Zbylí žoldáci zmizeli za dveřmi jedné z komnat. Ozval se výkřik, který nejspíš patřil nějaké služebné a následně několik ran a zvuk boje. Když jsi doběhl ke dveřím vyběhl dveřmi zakrvácený městský stráž, skácel se k zemi a s chroptěním se plazil ke tvým nohou. Silně krvácel a mnoho času mu nezbylo. Thera se jen lehce kousla do rtu při pohledu na množství krve, které z něj proudilo.

„NE! Prosím! NE!“ ozývalo se z místnosti.
„Drž hubu sakra! Nemel sebou!“ zněl hrubý hlas, „Hni sebou a blbě skončíš. Skončíš jako tvá matka. Tak drž hubu sakra!“ vyhrožoval hlas hned poté. „Jestli se přiblížíte! Ten chlapec i ta ženská co ho opatruje zařve!“ promluvil žoldák skrze pootevřené dveře k vám.


Tondulín
Ork jen s povzdechem pokrčil rameny. Garmin jen přikývl a nechal tě odejít do vedlejší místnosti, která se skládala ze starého zaprášeného nábytku, maleb na stěně s portréty, které byly již zašlé a znehodnocené. Belwen seděla v koutě, opřená zády o postel a mlčky hleděla na bosmerku, která seděla vedle ní. Když si všimla tvého příchodu, gestem ti naznačila ať jdeš pryč, že ještě není vhodná příležitost k rozmluvě s Belwen.