---

→ Tah 444


Scorpioncz
Zamířil jsi do vili svého rodu, odemkl dveře a vešel dovnitř. Ucítil jsi teplo, které vycházelo zevnitř domu a také zaslechl dvojici hlasů, jeden patřil Scipiovi, ten jsi poznal ihned. Druhý hlas však patřil pravděpodobně Klargovi. Hovořili spolu v jídelně.

„Situace je bídná.“ postěžoval si hlas, který jsi přisuzoval Klargovi, „Velmi bídná. Calus sjednal sňatek s císařem. Císař dopustil skutečnost, že si vezme nevěrnici, promiskuitní ženskou, která spí s kdekým, kdo má nějakou moc a zvěsti říkají, že leze do postele i se svým bratrem.“ zakončil rozhořčeným hlasem, „Zatím co Serana je mladá, půvabná, slušná a vhodná a pozici budoucí císařovny, lid by jí miloval.“ nadhodil.
„Císař má svoji vlastní hlavu. Zjevně usoudil, že stvrzení sňatku s rodem Calů bude výhodnější.“ nadnesl Scipio.
„Blbost. Pitomost! Scipio. Celé je to pitomost. Calovci mají jen nějaké nepřímé vazby s Valeriovcema a ty mají vazby na Acilliovce, ale k čemu je rod s mocí v Imperial City a nějaké jedno hrabství, když může mít spojenectví stvrzené sňatkem s budoucím velekrálem Vysokoskalí?“ oponoval Klargus, „Kaesa Mede byla někdo. Byla to skutečná císařovna, které se nějaká blonďatá coura od Calovců nebude moci rovnat. Serana by mohla, ale Calová ne. Možná se akorát dočkáme, že nám jednou budou vládnout její bastardi, které zplodí s nějakým milencem na jednu noc. Nedejte bohové se svým vlastním bratrem. Císař musí být zaslepený, když něco takového... Něco takového nechápe. Nebo já nevím.“ povzdech si Klargův hlas přicházející z vedlejší místnosti.
„Určitě k tomu má nějaký dobrý důvod, ale měl bys mírnit slovník. Jednou to bude tvá císařovna a budeš se přední klanět.“ upozornil ho Scipio.
„Klaním se jen ženám, které mají úroveň. Nikoliv courám, co mají šlechtickou krev a zazobaného otce, který jim nedokáže dát na prdel a srovnat je do latě. Má dcera by si nikdy nic takového nedovolila.“ zakončil Klargus.
„Tvůj syn, ale ano. Prohání jednu sukni za druhou, alespoň se to tak říká po Imperial City.“ zazněl Scipiův hlas, „Asi jsi mu dostatečně nenaplácal. Nebo jak to mám chápat? Ale dost toho. Když nevyšel sňatek Serany a Císaře. Sjednej sňatek mezi naším Flaviem a Seranou. Tak budeš mít konečně jistotu, protože stále pochybuješ o loajalitě našeho rodu k vašemu.“
„Dávej si pozor na jazyk Scipio.“ upozornil Klargus prudce, „Mého syna přede mnou urážet nebudeš.“ nastalo ticho, „Čemu by to pomohlo? Svolit jim vztah a následně svatbu? Copak jsme už jednou nebyli příbuzní? A jak to dopadlo? Váš rod vyvraždil náš. Tvůj otec, bratr a zen zmetek Lucius mi zabili příbuzné, zmasakrovali je. Měli jsme rodinné pouto, příbuzenské. Seraně koluje v žilách vaše krev, a přesto jí váš rod zabil rodiče, tvůj otec a bratr a ty teď žádáš, abych svolil, aby si mohla vzít syna vraha jejích rodičů? Skutečně? To je váš rod tak pokrytecký? Dokážete žíti s vědomím, že jste zmasakrovali své příbuzné? A ty? Scipio, který jsi je sice varoval, ale nějakým záhadným způsobem jsi přežil... No asi jsi je nehájil dostatečně.“
„Chyby svého otce a bratra spravit už nesvedu, ale společnými silami dokážeme změnit budoucnost. Zabývejme se jí. Dejme šanci novému vztahu a spojenectví.“ vybídl jej Scipio zvonu, který notnou chvíli hledal slova, „Jiného spojence než náš rod tu nenajdeš. Rullové zjevně nikdy neodpustí čin, který udělal Arterius. Calové, Acilliové a Valeriové drží při sobě a nikdo jiný dostatečně výrazný ti podporu nezajistí. Náš rod tu má své zázemí, spojence a jméno. Já se cítím vůči vašemu rodu zavázán, chci odčinit to co spáchali moji příbuzní, otec i bratr a hodlám stát na tvé straně, ale jsem starý... Jednou převezme rod někdo jiný a jaká je šance, že Flavius nebo Škorpias budou pociťovat stejnou zavázanost? Jaká? Velmi malá. Flavius ti nikdy neodpustí, že jsi mu nesvolil sňatek s milovanou. Našli k sobě cestu i přesto, že je jejich minulost krvavá a on je synem vraha jejího otce. Svol sňatek a on ti bude zavázán. Flavius není jako jeho otec, srdcem je to legionář a loajální člověk. Seranu miluje a určitě by nepozvedl meč proti svému příbuznému tak jako to učinil jeho otec. A Škorpias? Škorpias je mág a upřímně si nemyslím, že by se příliš zajímal o politiku. Dle mého chce najít svoji cestu spíše v magii, ale možná se pletu. Sice hájíš zájmy Univerzity v radě Starších, ale to nestačí k zajištění loajality tohohle rodu, pakliže by ho vedl on. A můj syn?“ odmlčel se, „Nepočítal jsem s variantou, že by se ujal vedení tohoto rodu. Věřím, že Flavius a Škorpias jsou ti kdo jednou nahraní mé místo. Takže se snaž získat je. Výhružkami toho ale nedosáhneš.“
„Nepoučuj mě.“ zarazil ho Klargus, „Vím jak se vyjednává...“ následovala dlouhá minuta ticha. „Promyslím to. Pakliže Císař zvolil za ženu Calovic dceru... Zjevně mi nezbude nic jiného než posvětit vztah Flavia a Serany. Nicméně.“ nejspíše zarazil Scipiovu reakci, „Rozhodnu se až ráno. Jestliže nás, ale váš rod zradí. Garantuji ti Scipio, že to bude vaše poslední zrada.“


BadWolf
„Asi vše.“ pokrčil rameny Horatio a podíval se na Ma’Riara, který přikývl. Miles si bolestivě sáhl na hrudník a následně s bolestí zakašlal. Nevypadal nejlépe.


Sarako
Regenta mlčky přikývla a tiše děkovala, zůstala ležet. Popadl jsi dýku a vrhl ji proti bariéře – neprošla, explodovala a zmizela kdesi v koutě chodby, zdali zůstala v celku jsi postřehnout nestihl. S vytaseným mečem Armina jsi kráčel blíže k bariéře. Už při pozvolném přibližování jsi pociťoval, jak meč reaguje na přítomnou magickou bariéru.
„Jsem připravena.“ zaznělo ti v hlavě.
Došel jsi až k bariéře. Mág se pouze škodolibě v doprovodu žoldáků zasmál, ale když jsi se s ostřím meče přiblížil k bariéře rychle mu úšklebek zmizel z tváře. Meč začal pohlcovat energii a jakmile jeho ostří na rozdíl od dýky prošlo bariérou cítil jsi, jak jej naplňuje síla z bariéry. Zpočátku byla energie příjemná, ale čím více bariéra slábla a meč sílil tím začala být energie proudící do meče tvému tělu nepříjemná. Z bariéry toho již mnoho nezbývalo, ale Thera ke svému zásahu potřebovala ještě chvilku času, aby kouzlo skutečně prošlo.


Fjeratlof
Než jsi se stihl rozhlédnout a vstřebat slova kvestorky zaslechl jsi zvuk boje na balkónku a následně spatřil dvojic vrahů, kteří bojovali proti nějakému z ochránců hraběnky. Vzdoroval marně, dvojice jej velmi rychle přemohla a jakmile spatřili tebe a Pelenu vyrazili proti vám. Mrtvého ochránce nechali za sebou. Připravil ses k obraně, ale maskovaný bojovník tě chvatem překonal a dostal se za tvá záda. Než jsi stihl, jakkoliv výrazně zareagovat, pocítil jsi, jak ti jeho dýka pronikla do těla, nebylo to smrtelné zranění, ale cosi uvnitř těla ti ihned začalo říkat, že byla čímsi očarována. Ihned jsi totiž pocítil slabost. Než jsi stihl zareagovat druhý odkopl Pelenu stranou a rychlým přesunem zaútočil proti tobě. Pokusil ses úder zablokovat, ale neuspěl jsi. Rychlým seknutím svých dvou ostří zasáhl tvé tělo. Dopadl jsi k zemi.

Nebyl jsi již schopen pohybu. Maskovaný tě opatrně začal obcházet a následně se zastavil na místě. Hleděl do tvé tváře zatím co druhý vyrazil k Peleně, která se zvedala ze země.
„Pozdravuj v říši mrtvých.“ zaznělo z úst maskovaného. Neušlo ti, že se jedná o dunmera. Pevně sevřel dvojic svých ostří u tvého krku a následným tahem oddělil hlavu od těla.
- Postava dle přání hráče definitivně vyřazena ze hry.


Tondulín
Nikdo nic nenamítl. Od Orka jsi asi těžko mohl čekat nějaká něžná slova a Garmin stále meditoval, stařec se rovněž nevyjádřil. Začetl jsi se proto do dopisu: