---

→ Tah 443


Scorpioncz
Flavius přikývl a přikrčil se za rohem domu. Vyčkával, jak si povedeš. Odebral ses k legionáři a začal k němu promlouvat.
„Keř?“ povzdechl si legionář, „Upír co šustí v křoví?“ zasmál se legionář, „Asi jste nikdy neviděl upíra co? Upíři se neplíží v křoví jako nějaký kořist... Jsou to predátoři.“ začal vysvětlovat s vážností v hlase. „Ale když nedáte.“ spráskl ruce a následoval tě. Čímž jsi uvolnil cestu Flaviovi, který bez problému proklouzl.

Odvedl jsi legionáře stranou k jednomu z okrasných keřů, které pěstovala rodina Viciů už řadu let uvnitř své zahrady. Legionář ke keři přistoupil s respektem. Cosi se v něm skutečně šustilo. Gestem ti nakázal, abys zůstal vzadu a sám tasil meč. Opatrně přistoupil blíže a mečem a chtěl jím bodnout do keře, ale ve stejný moment vyskočila z křoví černá kočka, vyděšeně prchala pryč. Legionář sebou při jejím výskoku cukl, ale když zmizela snažil se to na sobě nedat znát.
„Vyřešeno. Byla to JEN kočka.“ podíval se na tebe přísně, „ŽÁDNÝ upír.“ zdůraznil, „Jen nějaká stará přerostlá číča.“ pravil a kopl do kamínku, schoval meč a vykročil k brance, ale než stihl udělat pár kroků otočil se k tobě, „Ještě máte nějaké přání?“ zeptal se, „Nebo podezření?“


BadWolf
„Ma’Riar poprosí Amelii, aby tě nějak připravila.“ odpověděl ti khajiit, „Možná bude potřeba tě naučit trochu tančit, ale Amelie to zvládne. Ma’Riar si je tím jist.“ pousmál se.
„No... S tím tancem na tom nebudu o moc lépe.“ připomněl se Horatio.


Sarako
Rozeběhl jsi se za regentkou a při té příležitosti omráčil přimraženého žoldáka. Na chodbě mezitím vrcholil konflikt. Thera nemilosrdně svojí magií rozdrtila připravenou formaci žoldáků a hněvivě se chtěla pustit do zbytku, ale nepřátelský mág jí v tom zabránil svým ochranný kouzlem, bariérou. Bariéra tak oddělila i zbylé žoldáky a dokud bude udržována pravděpodobně se žoldáci nepokusí o útok.

Netušíš, zdali bariéra funguje pouze jako ochrana před kouzli nebo je chráněna i před útočníky zvenčí, kteří by ji chtěli překonat.

Spatřil jsi regentku. Běžela chodbou pryč od Thery, blíže k bariéře. Využil jsi koberce, který se nacházel po celé délce chodby a kouzlem jej očaroval. Regentka zakopla a dopadla na zem. Udeřila se, ale snažila se zvednout. Přiběhl jsi blíže a přiložil jí meč k obličeji.
„Vzdávám se! Vzdávám se!“ zvolala a chytla se přitom za hlavu, „To všechno ten šmejd komoří! Já ne! Přísahám při Osmičce!“ řvala, „Já chci jen vidět svého syna! Svého syna! Než mi ho vezme ten šmejd.“ volala. Thera ustala se svými kouzli.

„Ráda bych ti řekla, že hovoří pravdu, ale nesvedu to.“ řekla Thera klidným hlasme a nespouštěla oči z žoldáků za bariérou.
„Musíte je dostat! Prosím! Jinak mu ublíží!“ zvolala a ukázala na bariéru, „Oni ho zabíjí! Mého Mikaela!“

Fjeratlof
„To bychom měli.“ přikývla, „Ale obávám se, že nás čeká krutý boj. Jestliže jich je víc tak jsme skoro bez šance. Jsou hodně dobře vytrénovaní.“ kroutila hlavou, „Hodně těžký boj.“ zakončila a pevněji sevřela svůj meč. „Jestli potřebuješ nějaké vybavení tak si posluž, ale rychle.“ poukázala na různě poházené vybavení mrtvých.


Tondulín
Belwen mlčela, vyslechla si tvá slova, chvílemi měnila výrazy své tváře až stanul v jedné jediné podobě, smutné a nešťastné. Byla zlomená, marně se pokoušela dostat ze sebe nějakou hlásku, nešlo jí to. Sklopila hlavu a skryla ji v rukou.

„Belwen?“ ozval se hlas bosmerky, která ve své tváři měla pochopení. Přistoupila k zlomené družce a přiložila jí ruku na rameno. „Myslím, že bude lepší... Když ji teď chvilku necháte o samotě. Postarám se o ní, promluvím s ní. Mám nejrůznější zkušenosti...“ zesmutněla „A některé nejsou pěkné.“ zakroutila hlavou, pokynula Belwen ať vstane a následuje ji do vedlejší místnosti kde by měla být sama. Ork ani starý podivín nic nenamítli. Mlčky sledovali, co se bude dít zatím co Garmin stále meditoval. Belwen se zvedla a mlčky následovala bosmerku do vedlejší místnosti.

„K čemu nám bude takhle zlomená válečnice?“ nadhodil ork, „Ta asi jen tak někoho nezabije, když se bude týdny vzpamatovávat z tohohle šoku.“ dodal chladně.
„Tady... Tady...“ ozval se náhle hlas starého podivína, který zmateně prohrabával části svého oděvu jakoby cosi hledal, „Kdepak to je?“ mumlal zmateně zatím co mu krysa prolezla jednou z kapes a vylezla kalhotami ven, protože kapsa u jeho svršku byla uvnitř děravá. „Ah! Tady!“ zvolal radostně a vytáhl několikrát přehnutý a v dosti bídném stavu opečovávaný dopis, odpečetěný a rozbalený, dokonce vypadal jako by nad ním kdosi svačil a místy ho upatlal. „Kurýr přinesl. Myslel jsem, že je to pro mě. Ale prý je to pro nějakého Aedana. Nivrel... Odevzdáš mu to? Říkal jsem si, že ho budeš znát... Asi. Protože já ho neznám a ani nevím proč mi to sem donesli.“ krčil rameny zatím co krysa opět usedla na jeho rameno. Vražedně se přitom podívala na orka, který se při pohledu na ní opět olíznul. Krysa tentokráte reagovala a zalezla z ramena dolů do náprsní kapsy podivínova oděvu.