---

→ Tah 439


Scorpioncz
„Mějte se.“ rozloučila se s tebou altmerka a tentokráte tě šla osobně vyprovodit až ke dveřím. Jakmile je za tebou zabouchla ozvalo se cvaknutí klíče uvnitř známku. Slabé světlo pronikající oknem uvnitř domu zhaslo. Vydal jsi se potemnělou uličkou k domovu. Místy sice svítily zapálené louče, ale nebe dnes bylo neobvykle zatažené. Nespatřil jsi na něm ani jednu hvězdu, měsíce však vidět byly. Míjel jsi několik hlídek legionářů v doprovodu bdících.

Cestou jsi přemýšlel kde by mohl být pohřben Aurelius Vici. Usoudil jsi, že nejpravděpodobnější bude hrobka rodu Vici, která se nachází na hřbitově. Dovnitř se ti však pravděpodobně nepodaří dostat, protože hrobka bude zamčená, aby poklady ukryté u popelu mrtvých nemohl někdo ukrást.

Pomalu jsi došel až k domovu, když jsi se blížil zdálo se ti jako by se z okna patra spouštěla dolů nějaká osoba. Podle velikosti postavy usuzuješ, že půjde o muže, okno, ze kterého se tajemná osoba spouští, ale patří Flaviovi. Došel jsi blíže. Za brankou netrpělivě přešlapoval legionář v barvách Vysokoskalí. Když tě spatřil hlasitě si povzdechl, nejspíš očekával střídání. Všiml sis, že za okny z jídelny vychází ještě světlo. Legionář ti nebránil ve vstupu, unaveně zívnul a zastavil přešlapování. Místo toho se jen opřel o branku a smutně hleděl do hořící louče osvětlující ulici. Uslyšel jsi mírné dopadnuti na zem. Osoba lezoucí z okna nejspíš slezla dolů trochu rychleji, než plánovala. Legionář však tento zvuk nezaregistroval, znovu zívnul.


BadWolf
BadWolf
Věnoval jsi dunmerce vlídný úsměv, který opětovala a vyrazil ke dveřím. Miles dal najevo, že pomoc nepotřebuje a s opatrností kráčel za tebou. Úzkou chodbou s kamennými schody jste sešli dolů do sklepení, které vonělo podivnou vůní. Na jednom ze sudů jsi spatřil sedět Horatia, naproti němu seděla žena, která však nebyla vůbec blonďatá.

„Ten altmer zjevně nikdy neviděl blondýnku...“ povzdech si zklamaně Miles tak, aby jeho poznámku žena neslyšela. Oblečená byla velmi slušně.

Došli jste blíže. Teprve teď jste zblízka spatřili tvář oné ženy. Byla již trošku starší, měla delší tmavé vlasy smotané do ozdobného copu a delší červené šaty. Kolem krku měla velký amulet. Horatio neváhal, seskočil a své okuláre ponechal položené na sudu.
„Omlouvám se... Že jsem se zdržel.“ řekl a podrbal se za krkem, „Ale měl jsem strach, že nás pronásleduje Cayren, proto jsme se ukryli tu.“ odmlčel se, „Tohle je dvorní dáma, blízká hraběnky a prý by nám mohla pomoci.“
„Ma’Riar v to doufá.“ ozval se hlas khajiita, který byl až doposud skryt ve stínu.
„Kde jsou moji muži? Mlátili jsme se jak o život a ty nikde.“ spráskl ruce Miles a přitom zadržel bolestiví pohled, „Ve DVOU jsme pobili všechny ty řvouny a ty ses někde flákal.“ mávl rukou s humorným gestem.
„Jsou v bezpečí. O tom později.“ přikývl Ma’Riar a předal slovo dvorní dámě.
„Dnes večer pořádám menší narozeninový večírek. Pozváni jsou všichni vysoce postavení s výjimkou Cayrena, protože ten by nejraději tyhle akce zakázal. Chtěla jsem vám nabídnout pozvání, ale nemohu všem, protože by to budilo příliš velkou pozornost.“ odmlčela se a podívala se na Milese a následně na Horatia, který přikývl. „Můžu vám dát dvě pozvánky s tím, že jste nějací moji dávní přátele ještě z doby kdy jsem nežila zde, ale někde jinde. Prosím... Jde mi o blaho Cheydinhalu a hlavně o hraběnčino zdraví, protože mi přijde, že ji celá tahle situace s Cayrenem velmi ničí. Horatio...“ poukázala na něj, „Mi tak nějak odhalil vaši snahu ho nějak kompromitovat. Myslím, že za zdmi hradu naleznete nejednoho spojence, ale Cayren vás za nimi nepustí, proto vám nabízím svůj narozeninový večírek.“
„Zní to slibně.“ usmál se, „Velmi slibně.“ konstatoval Miles. „Hádám, že tou účastí myslíte někoho z nás tří.“
„Ano. Ma’Riara bohužel každý zná a bylo by vhodné, kdybyste sebou měli nějaké partnerky, protože ty jsou samozřejmě rovněž zvány a stojí to tak i na pozvánce, které pro vás hlídá Horatio.“ odpověděla klidným hlasem.
„No... S partnerkami to bude zjevně problém.“ usoudil tiše Miles, „A se slušným ošacením jakbysmet.“


Sarako
Rozeběhl jsi se k zábradlí, odrazil se od kamenného zábradlí a pokusil se zasáhnout komořího nacházejícího se na schodišti. Zasáhnout se ti ho však nepovedlo. Jeho rychlé upíří reflexi mu umožnily uhnout tvému úderu mnohem dříve, a ještě přitom odhodit Cariel stranou na vyšší část schodiště. I přestože jsi minul se ti povedlo přistát tak jak jsi plánoval. Komoří ve své démonické podobě příliš neotálel. Volnou rukou začal sesílat oživovací kouzlo na všechny mrtvé v jeho blízkosti, druhou rukou se hodlal bránit tvým případným úderům, ačkoliv moc dobře věděl, že jsi ozbrojen stříbrným mečem. Rozeběhl jsi se proti němu.

„Odveďte regentku! Honem.“ křikl kdosi z bojujících před trůnem a dvojice žoldáků včetně jednoho městského stráže obklopila regentku a začala ji vést ke druhé straně schodiště na které se už nebojovalo.

Náhle jsi v hlavě opět zaslechl Theru, „Horní chodbou k vám běží několik mužů... Vedou i zajatce. Vypadá to na norda, ale je dost zbídačený... Mám zasáhnout?“ ptala se.


Fjeratlof
Popadl jsi protivníkovu zbraň. Z tvé pozice to bylo mnohem snazší a rychlým bodným úderem ukončil život maskovaného útočníka. Jeho ruce povolily a spadly k zemi. Postavil jsi se opět na nohy.

Kvestorka se rovněž postavila na nohy, sevřela v ruce legionářský meč a děkovně přikývla. S bolestivou chůzí se rozešla ke zraněnému maskovanému protivníkovi. Ten nejspíš pomyslel na ústup, ale zranění mu to znemožnilo. Znovu bolestivě zaskučel a podíval se na přicházející ženu. Odplivl krev a napřímil hlavu, očekával ukončení svého života, ale nestalo se tak.
„Kdo vás poslal?!“ zvolala Pelena, odložila meč stranou a popadla zraněného pod krkem. V její tváři byl patrný hněv. „Kdo tě poslal?! Mluv!“ křikla znovu rázně a stiskla ruce, čímž nakrátko zastavila dýchání zraněného. Když ho pustila lapal po dechu, ale nehodlal promluvit. „Mluv sakra!“ křikla, „Mluv!“ nereagoval, chroptěl bolestí, ale slovo ze sebe nevydal. Pelena jej rezignovaně pustila k zemi. Muž se bolestivě posadil k zemi, začal omdlévat. Znovu uchopila meč do ruky a otočila se k tobě.
„Přišel jsi právě v čas... Už jsem ani nedoufala.“ řekla s úlevou v hlase, „Ale nemáme čas diskutovat. Jen co jsem poslala všechny legionáře a stráže bránit bariéry objevili se tady tyhle...“ ukázala rukou na maskované vrahy, „Zabíjejí každého kdo jim přijde pod ruku. Služebnictvo, komořího... Bojím se, že dostali i hraběnku s hrabětem.“