---

→ Tah 438


Scorpioncz
„Mějte se.“ rozloučila se s tebou altmerka a tentokráte tě šla osobně vyprovodit až ke dveřím. Jakmile je za tebou zabouchla ozvalo se cvaknutí klíče uvnitř známku. Slabé světlo pronikající oknem uvnitř domu zhaslo. Vydal jsi se potemnělou uličkou k domovu. Místy sice svítily zapálené louče, ale nebe dnes bylo neobvykle zatažené. Nespatřil jsi na něm ani jednu hvězdu, měsíce však vidět byly. Míjel jsi několik hlídek legionářů v doprovodu bdících.

Cestou jsi přemýšlel kde by mohl být pohřben Aurelius Vici. Usoudil jsi, že nejpravděpodobnější bude hrobka rodu Vici, která se nachází na hřbitově. Dovnitř se ti však pravděpodobně nepodaří dostat, protože hrobka bude zamčená, aby poklady ukryté u popelu mrtvých nemohl někdo ukrást.

Pomalu jsi došel až k domovu, když jsi se blížil zdálo se ti jako by se z okna patra spouštěla dolů nějaká osoba. Podle velikosti postavy usuzuješ, že půjde o muže, okno, ze kterého se tajemná osoba spouští, ale patří Flaviovi. Došel jsi blíže. Za brankou netrpělivě přešlapoval legionář v barvách Vysokoskalí. Když tě spatřil hlasitě si povzdechl, nejspíš očekával střídání. Všiml sis, že za okny z jídelny vychází ještě světlo. Legionář ti nebránil ve vstupu, unaveně zívnul a zastavil přešlapování. Místo toho se jen opřel o branku a smutně hleděl do hořící louče osvětlující ulici. Uslyšel jsi mírné dopadnuti na zem. Osoba lezoucí z okna nejspíš slezla dolů trochu rychleji, než plánovala. Legionář však tento zvuk nezaregistroval, znovu zívnul.


BadWolf
„Aha. Mějte se, a ještě jedou děkuji.“ rozloučil se s vámi altmer neboť neměl v plánu vás následovat do hostince. Rychlým krokem (tak rychlým, jak jen to Milesovi poraněný hrudník dovolil) jste se přesunuli k hostinci. Kupodivu nebyl zevnitř slyšet žádný hlahol ani před hostincem nezuřila žádná bitka.

„To sem zvědav co ten Ma’Riar vymyslel... Když se na nás takhle vybodl.“ dodal Miles s lehkým úsměvem, „Nebo ho moji muži neposlechli.“ pokrčil následně rameny, „Je to docela sebranka.“ s těmito slovy jste vešli do hostince. Dunmerka za pultem na vás ihned křikla, abyste přišli blíže. Učinili jste tak.
„Prý...“ rozhlédla se jestli jí nikdo příliš nesleduje, „Prý na vás čekají dole ve sklepě. Schodiště je tamtěmi dveřmi. Dávejte si pozor. Schodiště klouže.“ dodala a hlavou poukázala na dveře za svými zády. „Jsem ráda, že jsem našla takové dobrovolníky. Prosím přineste mi dva sudy s pivem. Děkuji vám!“ zdůraznila nahlas a štamgasta, který seděl opodál svůj podezřívavý výraz změnil na výraz blaženosti neboť mu zrovna došlo pivo v korbelu a hodlal jít pro nové.


Sarako
Sérií úderů jsi zaútočil proti žoldákovi s krátkým mečem. Povedlo se mu odrazit sotva jeden z úderů, další už jej zasáhl. Další ze střelců protočil svoji zbraň ozdobně v ruce a s hněvem ve tváři pronesl, „Tak pojď parchante!“ než však stihl provést nějaký úder byl zasažen šípem přímo do nechráněného krku. Ohlédl jsi se. Původcem šípu byl sám Amragor, který se chopil luku uprostřed formace legionářů a spojeneckých zbrojnošů, která ho ochraňovala.

Hraběnka mezitím ve formaci odrážela úder velitele městské stráže Chorrolu. Dařilo se jí, neboť protivníci nemohli prorazit skrze utvořenou formaci, alespoň pro zatím. Kvestor Lex se svými muži zadržel nepřátelské žoldáky u dveří do jídelny. Formace zde nebyla tak silná, ale počet legionářů dokázal převýšit nepřátele a velmi rychle proměnil své šance, když se žoldáci rozhodli ustoupit hlouběji do jídelny. Hlavní chodbou přiběhla pětice legionářů v doprovodu bosmerského legionáře s lukem, který se ihned připojil ke svému legátu a začal odstřelovat. Mezi pěticí legionářů nechyběl ani dvorní mág Felacar, který si za svého protivníka mága z řad žoldáků, který svým kouzlem narušil formaci uprostřed a poskytl tak žoldákům a zbrojnošům z řad Chorrolu dočasnou výhodu.

„Pokusím se.“ přikývla Cariel a začala formovat nové kouzlo. Dvorní čarodějka hodlala rovněž odpovědět kouzlem, ale bosmerka byla rychlejší. Tlakové kouzlo srazilo dunmerku k zemi. Znovu se hlavou udeřila o kamenné zábradlí, ale tentokrát zůstala bezvládně ležet. Carielina záře hole se změnila, zjevně vyvolala kouzlo ke kontrole živých. „Žije.“ pronesla s úlevou v hlase a pozvolna začala scházet schodiště dolů. Dostala se až k omráčené dunmerce když proti ní vyrazil jeden ze žoldáků. Pohotově mu uhnula a následným úderem hole jej zasáhla do zad. Válečník se zastavil až zábradlí. Chtěl provést další úder, ale zadržel ho, neboť spatřil komořího.

„Na tento moment jsem čekal hodně dlouho.“ pronesl chladným tónem hlasu, „Těšil jsem se až změřím síly s Císařským mágem.“ dodal a sevřel v ruce meč.
„Abyste nebyl zklamán komoří.“ zdůraznila a rovněž pevně sevřela své zbraně. Komoří dal gestem najevo žoldákovi, aby se zapojil do boje nahoře a čarodějku ponechal jemu, vyslyšel ho a rozeběhl se k vám.
„Nebudu.“ pronesl a vyrazil do útoku i přestože jeho údery byly velmi rychlé Cariel je zvládla odrazit v kombinaci použití své hole i meče. Další provedený úder zablokovala protiúderem a sekla útočníka do rameni. Upír udělal krok vzad, překvapeně pohlédl na Cariel a rukou přejel po sečné ráně, která neprošla skrz jeho zbroj. Poté znovu zaútočil. Udělal rychlý přemet, který doplnil o sérii rychlých úderů, kterým už Cariel neunikla. Jeden jí vyrazil hůl z ruky a druhý zasáhl její roucho. Sérii úderů zakončil upír v podobě netopýra stahujíc se do bezpečí. Stanul tak od čarodějky několik metrů daleko. Ona stála na schodišti a on pod ním. Cariel se rukou chytla za krvácející ránu. Ihned poté vrhla ohnivou střelu, které však upír unikl, ihned poté pozvedl ruku a přiložil jí ke svému spánku, meč nasměřoval proti Cariel, která se nepřímila. Za chvilku bylo však patrné, jak cosi uvnitř bosmerky vzdoruje. Úspěšně. Komoří rozzuřeně nad neúspěchem přešel do démonické formy. Rychlým přesunem se dostal ke Cariel, sekla jej mečem po ruce, ale nezpůsobila mu žádné výrazné zranění, spíše upíra ještě více popudila. Popadl ji rukou kolem krku a zvedl do vzduchu. Meč zařinčel o schodiště. Bosmerka svoji snahu o osvobození přesměrovala do rukou, propadla oběma protivníkovu a začala se soustředit na zápalné kouzlo.


Fjeratlof
Popadl jsi protivníkovu zbraň. Z tvé pozice to bylo mnohem snazší a rychlým bodným úderem ukončil život maskovaného útočníka. Jeho ruce povolily a spadly k zemi. Postavil jsi se opět na nohy.

Kvestorka se rovněž postavila na nohy, sevřela v ruce legionářský meč a děkovně přikývla. S bolestivou chůzí se rozešla ke zraněnému maskovanému protivníkovi. Ten nejspíš pomyslel na ústup, ale zranění mu to znemožnilo. Znovu bolestivě zaskučel a podíval se na přicházející ženu. Odplivl krev a napřímil hlavu, očekával ukončení svého života, ale nestalo se tak.
„Kdo vás poslal?!“ zvolala Pelena, odložila meč stranou a popadla zraněného pod krkem. V její tváři byl patrný hněv. „Kdo tě poslal?! Mluv!“ křikla znovu rázně a stiskla ruce, čímž nakrátko zastavila dýchání zraněného. Když ho pustila lapal po dechu, ale nehodlal promluvit. „Mluv sakra!“ křikla, „Mluv!“ nereagoval, chroptěl bolestí, ale slovo ze sebe nevydal. Pelena jej rezignovaně pustila k zemi. Muž se bolestivě posadil k zemi, začal omdlévat. Znovu uchopila meč do ruky a otočila se k tobě.
„Přišel jsi právě v čas... Už jsem ani nedoufala.“ řekla s úlevou v hlase, „Ale nemáme čas diskutovat. Jen co jsem poslala všechny legionáře a stráže bránit bariéry objevili se tady tyhle...“ ukázala rukou na maskované vrahy, „Zabíjejí každého kdo jim přijde pod ruku. Služebnictvo, komořího... Bojím se, že dostali i hraběnku s hrabětem.“