---

→ Tah 430


Scorpioncz
ScorpionCZ
S povzdechem jsi opustil ubikace a směřoval ke kabinetu altmerské profesorky. Cestou jsi míjel kabinet zástupce arcimága, ale nenalezl jsi jí tam. Pokračoval jsi, proto dál a hledal její jméno na jednotlivých destičkách připevněných na dveře kabinetu. Trvalo ti to notnou chvíli, než se ti konečně povedlo najít správné dveře. Ihned se ti vybavily vzpomínky na příchod do tohoto kabinetu před mnoha lety, tehdy patřil někomu jinému.
Prohlédl sis štítek se zlatavým písmem:


Dočetl jsi ho až dokonce, když se za tebou rozezněly kroky, které směřovaly z chodby přímo ke kabinetu. Otočil jsi se a spatřil černou uniformu se sukní a přísnou tvář blonďaté altmerky. V jedné ruce svírala jakousi listinu a v druhé vybírala ze svazku správný klíč.
„Jdete za mnou?“ zeptala se, když přistoupila ke dveřím. „Pokud ano tak pojďte. Vyřídíme spolu co je potřeba ať to máme z krku.“ vybídla tě následně a odemkla dveře.


BadWolf
S řevem jsi se pustil do svých protivníků, využíval jsi přitom svých zkušeností berserka. Většina protivníků ti nedělala problém, protože nic krom několika opileckých rvaček před hostincem nezažili. Svými údery a chvaty jsi je poslal k zemi a některý ze záchvatu zuřivosti poslal do bezvědomí. Zbylí dav, který se omezil jen na nenávistné křičení zmlkl a zaváhal, zdali se má vůbec připojit. Někteří dokonce udělali krok vzad.

Když jsi k mezi poslal i posledního protivníka nikdo ti už nebránil v přístupu k Borsovi, Milesovi a třetímu mladíkovi. Během rvačky jsi utržil několik ran pěstí, kopanců, ale nic vážného, co by tvé tělo nezvládlo v záchvatu vzteku vytěsnit.

Miles se v průběhu rvačky stihl zmátořit a opět se postavit na nohy. Dařilo se mu bránit se oběma útočníkům, ale tvoji pomoc očividně uvítal. Neboť když jsi od něj odhodil mladíka a několika koordinovanými údery poslal k zemi Borse oddechl si. Chytl se za bok a tiše poděkoval. Dav zůstal stát, mlčel.

„No? Někdo další?“ uchechtl se Miles a odplivl si trochu krve, tvář měl zakrvácenou od několika nepříjemných úderů pěstí, ale stál na nohou i když bolest v boku ho trochu omezovala.
„Špíno... Zmetci...“ skuhral jeden z poražených a pozvolna se stavěl na nohy. Nos měl zlomený. Spolu s tímto mužem se postavili na nohy ještě dva další. Drželi se za bolavá místa, ale podle všeho měli stále ještě dost odhodlání se rvát.
„Vidíte? Vidíte?!“ zvolal jiný z nich k davu, „Je to zvěř! Au! Zvěř! Nemilosrdná zvěř!“ křičel až se z okolních oken začalo ozývat otevírání dveří.
„Tobě to nestačilo?“ s bolestí se pousmál Miles, „On ti přidá jestli chceš.“ pobídl a následně se opět chytl za bok.
„Klidně ať to zkusí.“ pronesl muž a sáhl do své vysoké boty, vytáhl úzkou dýku. Podobnou žabykuchu.


Sarako
„To zní skoro jako sebevražda...“ pronesl jeden ze zbrojnošů tiše a Cariel jen přikývla. Ale nikdo ti v tvém činu nezabránil, připravil sis meč a položil jej na rameno. Tak jsi vyšel zpoza rohu a pohlédl na trojici ozbrojených žoldáků v různých zbrojích, ale se symbolem na hrudi vždy stejným. Ozbrojeni byli nejrůznějšími zbraněmi, jeden měl dokonce přes rameno přehozený pás s dýkami.

Jen tě žoldáci spatřili už tasili své zbraně. Jeden ten nejdál dokonce vytáhl dvojici vrhacích dýk. Nezaútočili. Vyslechli si tvá slova.
„Chorrolská pokladnice je prázdná. Je to široko dávno známý fakt.“ odpověděl ti hrubím hlasem žoldák, „Zemřít musí každý. Někdo dřív, někdo později.“ s těmito slovy dal pokyn zbytku žoldáků a vyrazil do útoku. Následován druhým, třetí zůstal vpovzdálí a vrhl své dvě dýky.


SuperHunter
Tasila jsi meč a vyrazila proti válečníkovi, který pronikl. Vaše zbraně se několikrát střetly. Dým a štiplavý zápach však velmi rychle začaly plnit malou chatrč. Zatím co protivník měl značnou část tváře dobře skrytou látkou tvá tvář byla zcela volná a nechráněná. Ještě chvíli se vaše zbraně o sebe střely a narážely, když se ti konečně povedlo seknout jej a následným dalším úderem odzbrojit. Protivník ihned tasil dvojici zahnutých dýk a provedl několik prudkých úderů, kterými tě donutil ustoupit o několik kroků vzad. Štiplavý zápach tě začíná pozvolna dráždit a dým linoucí se z kotle zaplnil téměř celou místnost a snížil viditelnost.

Služka mezitím s řevem a oštěpem vyrazila proti válečníci, která instinktivně uskočila. Oštěp se zabodl a nešel vytáhnout, jak rychle jak si možná služebná přála. Válečnice neotálela a prudkým švihem rozsekla služce lebku. Než se ale stihla otočit zasáhlo ji kouzlo. Paralyzovaná se skácela k zemi.

Válečník se štítem mezitím úspěšně vzdoroval protivníkovi. Několika údery jej držel zkrátka, a nakonec úderem štítu a následným úderem zbraně protivníka jednou provždy umlčel.