---

→ Tah 427


Scorpioncz
„Bylo by to asi nejlepší. Přinést je rovnou mně. Hlavně buď opatrný ať už s nimi zamýšlíš cokoliv. Měj se Škorpiasi a někdy se zase zastav.“ rozloučila se s tebou a když jsi popadl všechny knihy co jsi měl a s námahou je narovnal do své brašny, která dosti nabrala na rozměru vyrazil jsi pryč.

Prošel jsi knihovnou a směřoval ven. Chodbou se mihlo pár noviců a novicek, kteří už nejspíš směřovali k večeři, neboť se venku už touhle dobou muselo setmít. Ušel jsi pár kroků a spatřil jsi opět onu altmerku. Postávala u dveří zástupce arcimága Globulla a vedla rozhovor s arcimágem (graf. vzhled - zde), který nejspíš dořešil vše potřebné s kancléřem a nyní čelil dotazům od blonďaté altmerky.

„Takže tu není?“ zněl její hlas chodbou.
„Bohužel.“ krčil rameny Benoch, „Globullus je momentálně na nějaké soukromé cestě stejně jako Palagán. Co jste od něj potřebovala?“
„Ale nic co by vyžadovalo vaši pozornost arcimágu.“ odpověděla mu zamyšleně jakoby přemýšlela nad tím zdali má onu věc rozebírat právě s arcimágem. „Vlastně byste mi mohl pomoci.“ pousmála se lehce a podívala se na něj, „Když byl arcimágem Palagán měla jsem zakázáno vyučovat ničivou magii se zaměřením na led. Směla jsem vyučovat jen a pouze nějakou podřadnou historii. Řekla bych, že je to mrhání mým talentem a znalostma.“ postěžovala si, „Doufala jsem, že s vámi v čele se to změní, ale zatím je všude napsán buď Globullus a když nemůže on tak je tam na zástup zapsán Palagán.“ pokračovala zatím co ji Benoch poctivě poslouchal. „Ale žádná změna nenastala. Palagán má spojené klidně dvě dneska dokonce tři přednášky o úplně jiných zaměření. Přitom jsem já – já byla volná.“ společně se pak odebrali směrem k ubikacím noviců a novicek.
„Chápu vaše rozhořčení Spellorová.“ přikývl arcimág, „Pokusím se s tím něco udělat, ale nic neslibuji. Ano? Jestliže bude Palagán proti...“ více jsi však nezaslechl, neboť oba zmizeli za dveřmi.

Seběhl jsi schodiště a rozhlédl se po velkém sále. Několik noviců zrovna zašlo do jídelny, ze které se ozýval hlahol tobě dobře známý. Ignoroval jsi ho a pokračoval dál ke dveřím. U dveří tě však odchytl muž (graf. vzhled - zde) v róbě bdícího. Byl to muž ve středním věku, ozbrojený stříbrným palcátem.
„Kampak kampak?“ zeptal se. Jeho tvář ti nepřišla vůbec povědomá, ale nejspíš patří do profesorského sboru. „Univerzitní brána se za chvilku uzavře a novicové nemají bez písemného souhlasu některého z profesorů do jehož péče spadají svolení opouštět Univerzitu.“


BadWolf
„Všechny společnosti potřebují soukromou armádu, která by chránila jejich dodávky. Jsme jakousi sesterskou společností... Proto nejsme tak známý. Bohužel.“ pokrčil rameny Miles a býval by možná i pokračoval, ale před vámi se začal srocovat dav.

Asi dvanáct možná patnáct zdejších občanů, převážně lidské rasy, dle oblečení i z nejrůznějších společenských vrstev se sešli před domem, který patřil zdejšímu altmerovi ve službách Thalmoru. Dav řval jedno sprosté slovo za druhým nejen o vlastníkovi domu, ale i o jeho ženě a dětech. Hanlivé urážky byly směřovány především kvůli rase nikoliv kvůli příslušnictví u Aldmerského spolku a Thalmoru.

„Semhle vede až Cayrenův vliv...“ povzdech si Ma’Riar nahlas, ale dav jej velmi rychle přehlušil. „Ma’Riar říkal Milesovi, že je situace vážná.“

Několik jedinců zašlo až tak daleko, že v rukavicích sebraly z připraveného kýble kousky zvířecích výkalů a začali je házet na dům. Netrvalo dlouho a ven vyšel vysoký elf (graf. vzhled - zde) v černé uniformě Thalmoru. Rukama začal rozhazovat jako by chtěl rozvášněný dav uklidnit, ale nedařilo se mu to.
„Zavři hubu ušáku!“ znělo z jednoho konce davu.
„Jo! Seber se a padej! Tady pro vás zlaťáky a podobná individua není místo! Nechceme tu žádné budoucí zločince.“ znělo z jiného.
Když jsi se ohlédl nezahlédl jsi ani jednoho stráže městské hlídky či legionáře. Byl zde pouze dav, vy a marně vzdorující elf, který se snažil dav máváním rukou a voláním alespoň trochu ukočírovat.
„Zavři hubu!“ zvolal znovu kdosi a popadl kámen, kterým následně vysklil jedno z oken domu. Altmer se ohlédl za vzniklou škodou, ale jeho tvář se nezkřivila vztekem ani nějakým pohoršením či snad smutkem. Zůstala stále stejná.

„Tohle zavání průserem.“ pronesl Miles, „Ty tupci si vůbec neuvědomují, že vyhrožují nějakému agentovi Thalmoru. Jestli mu něco provedou tak si to město může jako celek pěkně odskákat.“ dodal a podíval se na Ma’Riara, který jen s povzdechem přikývl. „Mohl bych doběhnout pro svoje muže... Pak bychom je možná nějak ‚zpacifikovali‘ protože s nimi se asi nedomluvíme. Nebo ho chcete nechat napospas?“


Sarako
„Nejspíš. Nevím... Neznám všechny druhy žoldáků.“ odpověděl ti tiše zbrojnoš a vyčkával na další rozkazy. Cariel se k jménu žoldáků nevyjádřila. „Jak se jich zbavíme? Když zaútočíme všichni možná máme nějakou početní převahu, ale zase spustí poplach.“ zeptal se jiný zbrojnoš.


SuperHunter
„Lekvar.“ pousmála se Prastará zatím co venku zuřila bouře. „Lektvar...“ šeptla tiše, když jsi přistoupila blíže ke kotlíku. Složení uvnitř ti nic neříkalo, ale zápach, který se v blízkosti kotlíku linul byl více než nepříjemný až dusivý. Prastará se rovněž přesunula ke kotlíku, lehce zamíchala vařečkou a následně sevřela v ruce nakrájenou přísadu. Do kotlíku ji nehodila. Přesunula na tebe své oči a přistoupila opatrně blíže.
„Nedůvěřuješ mi snad?“ zeptala se tichým ledovým hlasem.