---

→ Tah 414


Scorpioncz
„Nejsou to řadový nekromanti. Je to spolek, který se nekromancií zabývá, ale stejně jako já jejich vůdce baží po spisech a znalostech Tarna.“ odpověděla ti Elanya. Po dívce nebylo ani památky, nejspíš spí nebo je někde schovaná.

„Co víte o tom meči?“ zeptala se tě po tvé otázce, „Povězte mi vše co víte o zbrani, kterou po mně chce. Pamatujte...“ podívala se na tebe vážně, „Poznám, když mi budete lhát. Tak mě k tomu nenuťte.“ pohodlněji se usadila, „Svoji část dohody samozřejmě dodržím.“ ujistila tě.


Adrian_S
„Někteří ano, někteří ne.“ odpověděl ti vážně a sklopil zrak zatím co jsi se stavěl na nohy, „Kde bys řekl?“ zeptal se, ale nenechal ti prostor k odpovědi, „Jsme v Mohyle duší. Místě kam smrtelníci nemohou, alespoň ne v živé formě...“ podíval se na tebe, „S duší. Přišle jsi o ni.“ zatvářil se vážně, „Jinak bys tu nebyl. Leda bys byl mrtev a já teď mluvil s mrtvolou. Nebo i já sám byl mrtev... Byli bychom dvě mrtvoly mluvící mezi sebou.“ zděsil se nad nahlas vyřčenou myšlenkou.

Muž se zadíval do fialového ohně, mlčky jej sledoval a pak od něj opět odtrhl zrak, prohlédl si tě. „Cítíš se zmaten?“ zeptal se, „To je první fáze... Co přijde potom je mnohem horší... Ale pro tvé uklidnění.“ smutně se pousmál, „Nic hrošího než to co tě tu čeká neexistuje.“


Sarako
Thera ti bezváhání dala jeden z lektvarů many, popadl jsi jej a vrátil se na nádvoří. Lex měl kolem sebe už větší počet bojeschopných legionářů, ale i zbrojnošů z Brumského hrabství. Požádal jsi o provazy, legionáři nezareagovali, ale zbrojnoši se ihned pokusili nějaké obstarat.
„Ať už máte jakýkoliv plán Šermíři...“ nadechl se Lex, „Rozkaz zněl vyčkat do příchodu hraběnky a jejího vojska. Hraběnka chce vstoupit dovnitř společně s námi.“ rozhlédl se, „Měl byste poslechnout a vyčkat.“
Podal jsi Cariel lektvar, podívala se na něj a následně jej vypila do poloviny. Zbytek uschovala pro další potřeby.
„Jsem připravena.“ přikývla čímž dala najevo, že tvůj plán podporuje. Lex na její slova nic nenamítl, ale nebyl nadšen. Sevřel přilbu pod ramenem a zadíval se na místo kam jsi pokynul hlavou.
„Nebudu vám bránit. Je to váš život a vy si ponesete následky, že jste neuposlechl rozkaz, ale své muže vám dát nemohu. Leda byste přesvědčil Brumské zbrojnoše... Jejich podporu ostatně už nejspíš máte.“ dodal při pohledu na přibíhající zbrojnoše s provazy.


Tondulín
Garmin ti neodpověděl. Nejspíš měl hodně práce s korigováním koní a vozu v úzkých uličkách, které začaly být mnohem chaotičtější čím více jste se blížili k bráně města. Doutnající část města totiž vyvolala mnoho otázek a také vyděsila nemalý počet lidí, kteří se raději odhodlali zmizet.
Mezitím jsi procházel dopisy, nalezl jsi několik adresovaných obyčejným lidem a jeden adresovaný svému společníku a také jeden určený přímo tobě. Nesl pečeť rodu Arteriů a byl pečlivě zabalený do obálky. Garminův dopis jsi mu předal a sám rozloupl pečeť u toho svého. Byl od Belia Arteria...