---

→ Tah 412


Scorpioncz
Stiskl jsi altmerčinu ruku a ihned poté ucítil kouzlo teleportace. Záblesk modrého světla vás ihned přesunul do domu v Imperial City. Dopadli jste necelý metr od pohovky ve společenské místnosti.
„Nečekala jsem, že se to takhle vzrtne...“ přiznala altmerka a pustila tvoji ruku, přesunula ji na poraněnou. Vyhrnula si rukáv a zkontrolovala závažnost zranění kousance. „Jmenuji se Elanye.“ otočila se k tobě, „Elanye Ravenrinová.“


Adrian_S
Vrátil jsi se ke dveřím, zavřel je a vrátil se nazpět s připravenou holí. Rilen mezitím držela jak svoji, tak Globullovu. Globullus znovu pozvedl ruku nad pohár a rychlým přesto pečlivým řezem se řízl nožíkem do dlaně, sevřel pěst a následně povolil, nechal stékat krev do pohárku a působit. Nic se však notnou chvíli nedělo ani když v pohárku bylo již poměrně dost krve. Starý profesor si povzdechl, dřepl si a cosi zamumlal tobě neznámým jazykem k pohárku. Rozzářilo se na něm hned několik značek a krev uvnitř vzplála nezvykle fialovým plamenem.

„Nevzdorujte.“ zaslechl jsi Globullova slova když se nad ním rozevřel strop a stejně zbarvený teleport jej vtáhl do sebe. Ještě předtím stihl sebrat Rilen svoji hůl. I ta nevzdorovala nebo spíše neměla na výběr, portál po vtáhnutí Globulla zesílil a Rilen dovnitř vtáhl mnohem rychleji. Její vniknutí ještě více umocnilo sílu portálu, že jsi ani nemusel udělat krok vpřed. Portál tě ihned vtáhl a nezbylo ti nic jiného než jeho sílu následovat. Záblesk fialového světla tě oslepil a nelidský hlas ve tvých uších tě ohlušil. Cosi k tobě promlouval, ale nerozuměl jsi.

Když konečně vše pominulo a opět jsi slyšel normálně bez přítomnosti nepříjemného hlasu a nebyl oslepován fialovým světlem spatřil jsi úzkou chodbu. Podlaha byla plná rozlámaných kostí, lidských i nelidských, zvířecích. Zdi vypadaly jako hrobka, několik rakví bylo otevřeno, některé prázdné a z jiných koukaly kusy kostí. Strop působil živě, jako by nad tebou byly temná oblaka. Konec chodby osvětloval kamenný stojan, v němž hořel fialový oheň. Postřehl jsi přítomnost osoby v černém, měla dlouhé černé roucho s kápí. Jednou rukou se opírala o hůl, na dálku však není patrné, jestli se jedná o magickou či nikoliv, ale podle délky na dálku lze usuzovat, že spíše nikoliv. Zrak postavy v černém byl sklopený a upíral se k plamenu. Pakliže budeš pokračovat chodbou až k fialovému plamenu postava si tě nepochybně všimne. Moc možností však nemáš, protože chodba, do které jsi se odteleportoval má jen jeden jediný možný směr. Po Globullovi a Rilen nebylo ani památky.


Sarako
„Spíš bych vám doporučil počkat a zaútočit společně s námi.“ doporučil ti Lex, ale nechal tě odejít bez jakýchkoliv dalších námitek zpátky do věže. Vešel jsi dovnitř, stráž stál v pozoru a kontrolovala Delmusovi rány. Nemohla je však ošetřit, neboť nemrtvý nemohou ovládat magii obnovy.

„Obávám se, že regentka všechny tajné chodby bedlivě střeží svými nejelitnějšími muži.“ povzdechl si Delmus, když ho během kontroly zranění Thera vyzpovídávala. Ztrápeně si mnul ruce volné od pout, „Takže je to nejspíš naprostá sebevražda...“

K setmění dojde za dvě hodiny. Čekání na hraběnku může chvilku trvat takže i tak naběhne nějaký čas a postupně se setmí.


Fjeratlof
Tasil jsi meč a vší silou vykopl dveře. Nebylo to obtížné, dveře se bez vynaložení jakéhokoliv odporu otevřely. Čarodějka se tázavě podívala na Kvestorku, která nic nenamítla, ale bylo patrné, že dveře nebyly ani zamčené.

„Pojďte!“ zdůraznila Kvestorka a s připravenou zbraní v ruce vykročila do domu. Kráčela opatrně neboť nevěděla, co vás uvnitř čeká. Čarodějka se držela poblíž ní. Měla v ruce připraveno nejedno kouzlo.
„Potřebujeme je živé?“ optal se jeden z legionářů.
„Ano. Minimálně jednoho ano, proto jsem říkala, že je zadržíme.“ přikývla Kvestorka, napřímila se a pohlédla před sebe „Jménem Císařství, legie a Císaře Tita Mede II. vás vyzívám, abyste sešli dolů k nám s rukama nad hlavou a nekladli žádný odpor.“ zvolala s důrazem.

Neozval se však žádný zvuk či reakce. Kvestorka gestem pokynula, abyste úzkou chodbou pokračovali dál. Zabočili jste a spatřili schodiště a několik dveří, které směřovaly do jednotlivých pokojů. Znovu výhružně zvolala a očekávala odpověď. Chodba byla širší, v klidu se do ní vešla trojice legionářů vedle sebe. Ve dvou místech byla ozdobena plátovými zbrojemi a dále již pouze zavěšenými starými zbraněmi či nějakými kresbami.

„Magie...“ šeptla tiše Mirabelle a jakmile se dostalo slovo až k tobě spatřil jsi, jak dvojice rytířů na stěně ožila. Popadla obouručné zbraně a seskočila z podstavce.
„Formaci!“ křikla Kvestorka a pevněji sevřela zbraň. Trojice legionářů vás ihned předběhla a zformovala se před kvestorkou a čarodějkou. „Zbytek se držte vzadu.“ rozkázala následně.
Ze schodiště rychlejším krokem přiběhl muž v červenozeleném rouchu. Tvář mu kryla kápě, ale bylo více než pravděpodobné, že se jedná o majitele domu Colla. V ruce svíral magickou hůl.
„Vzdejte se!“ pohrozila znovu, ale bylo jí to málo patné. Mág bez jakéhokoliv slova seslal ze své magické hole kouzlo. Záblesk kouzla byl však odrazen čarodějkou Sarricovou, která je obrátila vzhůru čímž zasáhla strop. Explozi kouzla zmírnilo její kouzlo, avšak strop nevyvázl nejlépe. Byl značně poškozený a popraskaný.

Záblesk světla se objevil i za tvými zády. Koutkem oka jsi se otočil a spatřil jsi stejnou róbu, ale tentokráte ženu. I ona měla skrytou tvář kápí. Stejně jako její muž byla ozbrojena magickou holí, které výhružně zářil hrot. Volní legionáři (poslední dva) se otočili směrem k ženě a sestavili štítovou hradbu obdobně jako trojice proti oplátovaným rytířům.

„Odložte zbraně. Přeci nemusíme válčit.“ projevila snahu vyjednávat kvestorka Pelena, střídavě přitom hleděla na muže i ženu. „Pokud jste nevinní nehrozí vám u soudu žádné nebezpečí.“ dodala.
„Soudy jsou zkorumpované stejně jako tohle město. Vražedkyně sedí na trůně hrabství zatím co její tchán a nyní i její muž umírají za neznámých okolností. Co se stane až zemře Luther? Stane v čele hrabství jeho žena, a to je něco co já nepřipustím. Caesar je správnou změnou, jiskrou pro revoluci, kterou tohle město potřebuje již několik let a nyní ji dotáhneme dokonce!“ zdůraznil v dlouhém monologu a poté pozvedl volnou ruku čímž rozkázal oplátovaným zbrojím zaútočit.


SuperHunter
„Přesně tak!“ spráskl ruce obchodník, „Vraťte se zpět domů! Písečná bouře se přežene pak si v klidu nakoupíte!“ zdůraznil a zcela zakončil balení. „Hotovo.“ pousmál se.
„Ale... Ale můj syn i já hladovíme!“ zvolala žena naposled, ale nakonec když spatřila tvoji neústupnou tvář sklopila hlavu a s nepořízenou se odebrala ke svému domu.
„Eh... Děkuji vám válečnice. Máte to u mě.“ přikývl děkovně, „Dal bych vám nějakou odměnu, ale nechci abyste si to vyložila jako nějaký úplatek a já pak musel za katr.“ zakončil a vyhoupl se na velblouda. „Mějte se!“


BadWolf
Stařec nic nenamítl a nechal tě odejít. V jeho tváři bylo však patrné, že s tvými posledními slovy přeci jen trochu souhlasí. Sám se pak vydal svým směrem neznámo kam. Opustil jsi sídlo vládnoucího rodu a pokračoval hlouběji do města. Stráže postávali na obvyklých místech, nebylo jich však o trochu více.


Tondulín
Garmin zůstal klidný. Belwen se na nic nevyptávala, neboť toho ještě nebyla schopná, pozvolna následovala dunmera, který ji pomáhal v jistějších krocích. Opustili jste žalář a spatřili město. Nad jednou z částí se zmíral dým, silný dým.
„Asi jim někdo pořádně zapil.“ zašklebil se ork.
Zavelel jsi abyste pokračovali hlouběji do města a co nejdále od tržiště. Žlář venku nebyl příliš dobře hlídán. Spatřili jste sotva dva válečníky, kteří měli však dost svých problémů. Stejně jako vy hleděli na doutnající domky v blízkosti tržiště a debatovali nad vzniklou situací.
„Nepředstavují problém...“ ujistil vás Garmin, „Fakt chcete jít pěšky? Já jen, že támhle je povoz.“ ukázal na zaparkovaný vůz se symbolem Valenského kurýra. Kurýr však přítomen nebyl, vůz byl na první pohled prázdný a koně připraveny k odjezdu, stačilo se pouze chopit otěží a trošku je pobídnout. Vůz byl krytý, uvnitř mohla sedět až čtveřice lidí, vzadu bylo místo pro dva stojící či sedící a v popředí vozu bylo místo pro dva.
„Jdeme, ne?“ podíval se na tebe s nadějí dunmer a hlavou pokynul k vozu. Nejspíš jej nebavilo vláčet sebou neustále ještě úplně nevzpamatovanou Belwen.
„Garmouši pálí ti to.“ pronesla pochvalně bosmerka, „Ještě chvilku a změním na tebe názor a možná tě začnu mít i docela ráda.“ pokračovala s úsměvem.
„Já tebe nikdy nebudu mít rád, ale jsem rád, že alespoň z jedné strany mezi námi bude pozitivní vztah.“ namítl Garmin, „Sebereme ten vůz?“