Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Hrozba III.

Přidal Aurelius dne 17.01.2018 18:53
#1833

→ Tah 384

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scorpioncz
„Čekal jsem to.“ pronesl Palagán chladným tónem, „Už jsem je vás dávno začal učit. Jsou to důležitá kouzla k závěrečné zkoušce ze všech druhů magie.“ pokračoval, „Budeš se je muset doučit mimo hlavní přednášku, protože teď na to nemáme čas.“ krátce se odmlčel, „Za chvilku mě přijde vystřídat kolegyně Viciová, protože se musím zúčastnit důležitého jednání. Domluv si sní nějaké doučování nebo se zastav za mnou, ale já se vrátím až k večerním hodinám.“ zakončil nakonec, „A teď si běž sednout.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Adrian_S
Uklonil jsi se, sebral své věci a odebral se pryč z učebny. Zavřel jsi za sebou a pokračoval ke kabinetu, chodby patra zřely prázdnotou. Chtěl jsi odemknout dveře kabinetu, ale už byly odemknuté. Jen a pouze jsi otevřel a vešel dovnitř. Uvnitř jsi ihned zaslechl hlas profesorky Jannové a kolegyně Benochové.

„Určitě se strachujete zbytečně. Valindor by vás určitě nevydal. Vždyť vám byl poskytnut azyl jeho předchůdcem. Ne… Něco takového by určitě neudělal.“ ujišťovala Benochová Jannovou.
„No já nevím… Osmička je mi svědkem, že s těmi delegáty z Císařství a Thalmoru jednal dost dlouho. Můj prohřešek je vážný a nerada bych aby kvůli němu trpěl zbytek Univerzity.“ zazněl pro změnu hlas redguardky, „No… Uvidíme jaké se mnou má Osmička plány, děkuji vám Seleno za knihu. Zatím se mějte.“ rozloučila se následně a odebrala se k odchodu, cestou tě míjela a kývnutím pozdravila. Zavřela za sebou dveře v momentě, kdy jsi došel až ke svému pracovnímu stolu.

„Ahoj.“ ozval se hlas Seleny, když tě spatřila přicházet. Zrovna rozevírala nějaký deník a hodlala se do něj začít, přitom upíjela čaj z hrníčku. Usedl jsi ke svému stolu, vytáhl učebnici od svého cechmistra a pustil se do čtení. (vzhledem k tomu, že tvoje tahy jsou ovlivňovány přítomností jiného hráče bude tvoje učení „trvat o trochu déle“, mezi 11:00 až 12:30 je podáván oběd pro profesory i učně)
„Myslela jsem si, že budeš v komnatě profesorů… Nebo už se moc nechodí drbat před obědem do komnaty?“ promluvila opět s mírným úsměvem aniž by se na židli otočila.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sarako
Thera na tvá slova nijak neodpověděla, opustil jsi stan a vyrazil najít své válečníky. Počasí se venku konečně trochu uklidnilo, přípravy na nadcházející boj vrcholily a několikrát jsi byl nucen uhnout skupince běžících válečníků, kteří spěchali neznámo kam. Když jsi konečně spatřil skupinku válečníků, které ti slíbila hraběnka došel jsi blíže k nim.

Postávali poblíž svého stanu a připravovali se k boji. Dva z nich se ještě cvičně cvičili, jiní dva se zrovna dohadovali o tom, kdo z nich švindluje v kostkách. Jejich nižší velitel je však okřikl neboť vedl zrovna rozhovor s nějakou bosmerkou v červeném rouchu Císařských mágů, kápě měla sejmuté takže sis mohl dostatečně prohlédnout její tvář. (graf. vzhled – zde)

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

BadWolf
„Horatio Cramwell, potulný mág.“ představil se Horatio a poté ti přenechal prostor k představení, jakmile jsi tak učinil, stráž spokojeně přikývl. Následovala chvilka ticha, které přerušil až příchod stráže, který ihned hlásil.
„Dvorní čarodějka vás přijme ihned… Jestli máte nějaké zbraně je nejvyšší čas je odložit.“ pronesl směrem k vám a očima si vás prohlédl, „Hmm… Předpokládám, že magická hůl je povolená. Přece jen jedete za dvorní čarodějkou.“ konstatoval následně a pokynul vám, že můžete vejít, ihned poté vás vedl chodbami sídla až ke dveřím dvorní čarodějky. Cestou jste míjeli nejrůznější služebnictvo a stráže.

Stráž se zastavil u dveří a několikrát zabouchal, poté dveře otevřel a pokynul vám ať vejdete. Jakmile jste vešli spatřili jste větší místnost plnou nejrůznějších magických aparatur, předmětů a vitrín, které uvnitř skrývaly různé magické předměty. Čarodějka (graf. vzhled - zde) v modré róbě zrovna přihodila polenu do krbu, aby prohřála chladnou místnost.
„Někde se usaďte.“ promluvila k vám, „Není to moc dlouho co jsem se vrátila z Imperial City, nemám tu poklizeno ani jsem nečekala, že by mě někdo poctil svojí návštěvou.“ pokračovala s otočením se k vám a následným prohledáním vašich tváří.
„To je v pořádku…“ pousmál se Horatio a vyhledal volnou židli, slušně se usadil a rozhlédl se po místnosti, „Sdělil vám stráž důvod naší návštěvy?“ zeptal se.
„Ne. Byl velmi strohý. Je pravda, že jsem mu nedala příliš prostoru k rozmlouvání.“ odpověděla pohotově, „Vyplatí se být příliš nekonkrétní. Zdejší stráže udělají cokoliv, aby si přilepšili u svého velitele…“ pronesla s menším pohoršením v hlase, „Čaj? Nebo nějaký likér?“ optala se.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Fjeratlof
„Dvacet pět septimů by mohlo postačit.“ odvětila ti Sigrid, „Dá se za to koupit několik přísad do polévky na Brumském trhu nebo kdekoliv v okolí.“ dodala, ale spací pytel u sebe neměla. Nejspíš se nachází v některém ze stanů.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SuperHunter
Angar stáhl po meči a následně vyrazil prudce proti své velitelce. Stejně tak učinili i jeho nohsledi a vyrazili do střetu s posledními věrnými Lady.
Zatímco Lady měla navrch nad Angerem jeho muži postupně udolávali díky převaze poslední dva válečníky a hodlali se vrhnout i na velitelku, ale Anger jim to zakázal, chtěl se jí zbavit osobně, místo toho jim rozkázal zastavit bretonce, který už pomalu dokráčel až do jádra magické energie, jenž svým zásahem nejspíš aktivoval a změnil v nekontrolovatelnou.

Úder pocházející z vnitřku hrobek přinutil válečníky zastavit se. Bretonec mezitím dokráčel až ke své holi, jeho napřažená ruka byla přitom stále vystavována magickému jiskření, které potlačoval všemi svými silami.
„Probudil mrtvé!“ sykl jeden z válečníků a začal se rozhlížet, nepotřebovali louče ani oheň, všudypřítomná magická energie poskytovala dostatečné světlo. „On probudil mrtvé!“ vykřikl další. Anger je nevnímal, bránil se útokům altmerky, neúspěšně. Zakopl a než stihl spadnout k zemi projela mu bokem její čepel. Bolestivě dopadl k zemi a chytl se za bok. Než však stihl kdokoliv jiný cokoli udělat došlo k explozi, nestabilní magická energie explodovala a odhodila všechny k zemi, strop se začal drolit a všude přítomný prach bránil v dostatečnému zorientování.

Altmerka se pokusila postavit na nohy, ale jeden z prchajících válečníků jí srazil zpět k zemi. Znovu se s námahou zvedla, prach už začal ustávat a ona se mohla zorientovat. Spatřila velké množství červených dvojic světýlek. Chtěla sáhnout po svém meči, ale uvědomila si, že ho při odhození upustila. Nezbylo jí nic jiného než popadnout svoji dýku a připravit se k obraně.
„Velitelko!“ vykřikl jeden ze zrádných válečníků a přiřítil se k ženě, „Omlouvám se!“ začal se omlouvat, a přitom se kryl štítem a v ruce svíral meč. „Anger je mrtev.“ hlásil, „Ten bretonec cosi probudil… Cosi zlého.“ hlásil, a přitom se kryl štítem. Velitelka jej ignorovala. Až do chvíle, než jej cosi neskutečnou silou zatáhlo do vířícího prachu.

„Zdrhej!“ ozvalo se náhle a ona spatřila bretonce jak prchá směrem k ní, „Zdrhej!“ křikl znovu a popadl ji aby běžela s ním. Následovala ho, jak nejrychleji mohla a jakmile opustili síň a směřovali lehce osvětlenou úzkou chodbou pryč z onoho místa bylo znát, že oběma dochází síly.
„Stůj!“ okřikla ho na poslední chvíli, když zaslechla spuštění pasti a rozpřaženou rukou jej zdržela. Otrávený oštěp vyrazil ze stěny a následně zmizel zpět. Následně jej pobídla, aby ji opět následoval a oba prchali pryč. Teprve až u východu, který zářil denním světlem začali zpomalovat. Vyběhli ven a spatřili své spojence a také ženu, redguardku, kterou jsi moc dobře znala, to ona tě do této vize dostala. Velitelka dopadla na kolena a hlasitě dodechovala, bretonec na tom nebyl o moc lépe.
„Zavřít… Zavřete to.“ vydala ze sebe vysíleně, ale válečníci se ani nepohnuli. Teprve teď začala altmerka věnovat pozornost podivné redguardce, „Co jste zač?!“ zvolala bez jakékoliv slušnosti, ale bretonec jí popadl za rameno čímž jí naznačil, aby mlčela. Altmerka jej však setřásla a pokračovala, „Co jste provedla s mými muži?!“ křikla z posledních sil. „Mluvte!“
„Mlč!“ křikla jí redguardka a mávnutím ruky jí magií sekla do tváře. Jako by jí řízla nějakou neviditelnou dýkou, ostřím, úzkým, ale velmi ostrým. Altmerka dopadla k zemi, bolestivě se chytla za tvář, kterou jí nyní hyzdila ošklivá rána.

„Kde je tvá hůl?“ optala se bretonce, „Kde je hůl, kterou jsi probudil mrtvé? Čekající na osvobození z jejich prokletí?“
„Tady... To co zní zbylo...“ odpověděl rychle, a přitom se vyhýbal pohledem redguardce, oči totiž upíral k altmerce, „Je zbytek je uvnitř.“ zopakoval, „Chtěl jsem ji vytáhnout a přerušit kouzlo… Ale…“
„Probudili jste mrtvé toužící po jediném – pomstě.“ pronesla s temným tónem v hlase, „Jsou však vděční svému zachránci.“ pronesla s nadějí.
„Zachránci?“ pohlédl poprvé na redguardku.
„Ano. Ať už je jejich minulost temná, ať už jejich skutky vykonaly mnoho temného a ohyzdného zůstávají věrní tomu kdož je osvobodil z jejich prokletí. A to jsi byl ty.“ poukázala na bretonce.
„Jsou mi věrní?“
„Ano, ale i ne. Je to komplikované… Neznají význam slova věrný. Touží jen pro smrti, pomstě a krveprolití ale ani tak nenajdou svého uspokojení. Jsou prázdní a prázdnotu nelze nijak zaplnit. Nelze je přimět, aby ti sloužili ani k poslušnosti.“ vedla monolog redguardka a sklonila se k němu, „Ale lze je přimět, aby zůstali na ostrově.“
„Jak?“
„Jejich záhubu jim přinese hůl, kterou byli oživeni. V tomhle stavu…“ poukázala na rozbitou hůl, která byla přepůlená napůl. „Je dokážeš pouze spoutat na tomhle ostrově. Dočasně.“
„Dočasně? Na jak dlouho?“ optal se.
„Na tak dlouho jak dlouho bude bít tvé srdce. Jestliže zemřeš, hůl změní svého vlastníka a její magická síla se promění. Bude poslouchat toho kdo přivodí tvoji smrt magickým soubojem nebo toho kdo ji jako první uchopí, pokud zemřeš přirozeně nebo ostřím.“ vysvětlila redguardka. „Uspokojivé pro tebe může být, že ten kdož tě zabije – budeš pomstěn.“ konstatovala se zlověstným úsměvem. Bretonec mezitím pomohl vstát altmerce a očima si prohlížel její zranění na obličeji. Bylo těžko rozeznatelné, neboť byla tvář silně zakrvácená.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tondulín
„Je nám úplně fuk jak ti říkají!“ ozvalo se z jedné z cel mužský hlas, nedokázal jsi rozpoznat komu patřil, neboť se ihned připojila bosmerka, „No tak už odemkni. Čas nás tlačí…“ vyzvala tě a prostrčila svou úzkou hubenou ruku mezi mřížemi, „Mou pomoc máš jistou…“ podotkla.
„S radostí proženu ocel tělem těch ušáků!“ křikl ork skrze mříže a udeřil do nich. Dvojice bosmerů cosi zamumlala skrze roubík, neboť se nemohla nijak jinak srozumitelně vyjádřit. Potrhanec sedící vzhůru nohama jen nasměřoval hlavu k tobě, „Vnitřní hlas mi říká, že tě mám následovat.“ pronesl neuvěřitelně klidně a spustil se dolů, přistál na nohou a vykročil ke dveřím od své cely. Nemohl však dojít tak dalo, neboť se mu nepnul okov. Pozvedl své ruce, oči se mu rozzářili světle modře a celé jeho tělo se proměnilo v přízrak. Bez sebemenších problémů prošel skrze mříže, opustil okov, který ho limitoval a stanul venku. Jakmile se tak stalo opět se vrátil do své smrtelné podoby.
„No doprdele…“ konstatoval dunmer, který v náruči držel Belwen a chystal se podívat co plánuješ se zbytkem.
„Děláš si ze mě legraci?! Celou dobu můžeš opustit tuhle stupidní celu a ty tu žvaníš nějaké kraviny o rozjímání, blábolíš tu něco o vnitřním hlasu? A uděláš to až tehdy když tě o to něco ‚slušně‘ požádá?“ zvolala dopáleně a zároveň naštvaně elfka, která jen přiložila hlavu na mříže a cosi tiše zamumlala. Ostatní čin potrhaného vězně nijak radši nekomentovali.
„Jsem Garmin, služebník Devítky, poslední z řad rytířů Devítky.“ pronesl ledově klidným hlasem a natáhl k tobě svoji potetovanou ruku.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Neodpovězené tahy

Upravil/a Aurelius dne 19.01.2018 19:29