---

→ Tah 383


Scorpioncz
„Uhm… Samozřejmě.“ přikývl se slovy s běžným tónem, který značil, že ti až tak úplně nedůvěřuje. Ale nebylo to u něho nic neobvyklého, Palagán si tento tón udržoval dost často ať už mluvil s kterýmkoliv ze svých studentů.

Začal jsi se soustředit a následně předvedl úspěšné vyvolání plamenného pláště. Oheň tě obalil a sežehl by vše co se mohlo nebezpečně přiblížit. Následně ti dal pokyn k přerušení kouzla, učinil jsi tak. Jeho tvář zůstala bez nějakého výrazného záchvěvu radosti či smutku. Zachoval si kamenný výraz, přes který šlo jen stěží rozeznat, zdali je spokojen nebo ne. S nádechem ti pokynul abys pokračoval druhým kouzlem.
Podíval jsi se na tabuli, zopakoval si v hlavě gesto i zaklínadlo a přešel do vyvolávání. Zkušenosti z reálného boje i pomohli zachovat klid a vyvolení proběhlo velmi hladce. Stačilo jen ukázat a ruka jenž ti při úspěšném provedení kouzla vzplála zasáhla ohněm místo a vytvořila neprůchodnou stěnu plnou plamenů. Palagán opět zachoval kamennou tvář, mlčky ti naznačil, abys kouzlo potlačil a následně přerušil. Učinil jsi tak.

„Čekal jsem to horší.“ pronesl následně, „Tandil tě zjevně skutečně něco naučil, ale naučil tě i kombinovaná kouzla? Nebo takzvaná složená kouzla?“ zeptal se. Přičemž se tvářil jako by negativní odpověď již dávno znal. Arterius ani jeho předchůdci, které vedli přednášky se zaměřením na oheň tě nikdy žádné složené kouzlo či kombinované nenaučili. Ani se o něm nezmínili.


Adrian_S
Vyvolal jsi bleskový plášť přesně podle Benochova dodatečného výkladu a výsledek vyvolání – vyvolání bylo úspěšné – jsi ihned pocítil. Kouzlo skutečně působilo mnohem silnějším dojmem, a ačkoliv vyvolání bylo krkolomnou frází o trochu těžší povedlo se ti to. Benoch spokojeně přikývl a lehce zatleskal poté co jsi kouzlo dokázal udržet minutu.
„Dobrá práce. Dobrá práce, Fallene…“ zopakoval několikrát hlasitě, „Jsem s vámi spokojen. Opravdu.“ otočil se k tobě, „Nicméně si myslím, že pro dnešní hodinu jsem vás potrápil dost. Prvotní vyvolání kouzla je vždycky neúměrně náročné a každý to snáší trošku jinak… Někdo lépe a někdo hůře, proto už vás nebudu víc trápit. Můžete si jít sednout, případně můžete jít, protože máte splněno. Teď už stejně budu jen zkoušet zbytek z té první varianty, případně nějakého odvážlivce z té druhé.“ pousmál se.


Sarako
Jakmile sis představil ve svých myšlenkách Theru nahou a pootočil se na ní abys spatřil její reakci všiml sis, že se lehce začervenala a odvrátila na chvilku hlavu jako by dělala, že nic neviděla. Na tvá slova jen přikývla hlavou alespoň zpočátku. Jakmile přerušila kouzlo dodala, „Myslím, že si mě příliš idealizuješ. Docela dost… Neřekla bych, že některé moje proporce tak úplně seděly… Teda je děsné vidět svoje tělo v něčí hlavě. Eh… Běž se podívat po těch válečnících.“ vstala z postele a přesunula se k druhému konci stanu.


BadWolf
„Horatio Cramwell, potulný mág.“ představil se Horatio a poté ti přenechal prostor k představení, jakmile jsi tak učinil, stráž spokojeně přikývl. Následovala chvilka ticha, které přerušil až příchod stráže, který ihned hlásil.
„Dvorní čarodějka vás přijme ihned… Jestli máte nějaké zbraně je nejvyšší čas je odložit.“ pronesl směrem k vám a očima si vás prohlédl, „Hmm… Předpokládám, že magická hůl je povolená. Přece jen jedete za dvorní čarodějkou.“ konstatoval následně a pokynul vám, že můžete vejít, ihned poté vás vedl chodbami sídla až ke dveřím dvorní čarodějky. Cestou jste míjeli nejrůznější služebnictvo a stráže.

Stráž se zastavil u dveří a několikrát zabouchal, poté dveře otevřel a pokynul vám ať vejdete. Jakmile jste vešli spatřili jste větší místnost plnou nejrůznějších magických aparatur, předmětů a vitrín, které uvnitř skrývaly různé magické předměty. Čarodějka (graf. vzhled - zde) v modré róbě zrovna přihodila polenu do krbu, aby prohřála chladnou místnost.
„Někde se usaďte.“ promluvila k vám, „Není to moc dlouho co jsem se vrátila z Imperial City, nemám tu poklizeno ani jsem nečekala, že by mě někdo poctil svojí návštěvou.“ pokračovala s otočením se k vám a následným prohledáním vašich tváří.
„To je v pořádku…“ pousmál se Horatio a vyhledal volnou židli, slušně se usadil a rozhlédl se po místnosti, „Sdělil vám stráž důvod naší návštěvy?“ zeptal se.
„Ne. Byl velmi strohý. Je pravda, že jsem mu nedala příliš prostoru k rozmlouvání.“ odpověděla pohotově, „Vyplatí se být příliš nekonkrétní. Zdejší stráže udělají cokoliv, aby si přilepšili u svého velitele…“ pronesla s menším pohoršením v hlase, „Čaj? Nebo nějaký likér?“ optala se.


Fjeratlof
„Jeden spací pytel je volný.“ nabídla Sigrid, „Potkala nás cestou sem jedna nemilá ztráta. Chtěli jsme ho prodat, protože každé kilo navíc nás cestou zdržuje a septim se hodí vždy. Obzvláště v těchto těžkých časech…“ odmlčela se krátce a pohlédla do ohně, „Ale teď když jsi tu ty. Možná najde konečně zase využití.“


SuperHunter
Opatrně jsi se nahnula, abys viděla do kotlíku. Jakmile jsi tak učinila Prastará několikrát předvedla gestem zaklínadlo a odraz se změnil v cosi jako vzpomínku. „Ponoř hlavu.“ pokynula ti následně. „Dýchat budeš moci.“ dodala.

Jak řekla, tak jsi učinila, nahnula jsi se a ponořila hlavu do kotlíku. Ačkoliv se vařil tekutina nebyla vůbec horká ani studená, byla příjemná. Ihned jsi pronikl do myšlenek oné ženy, o které Prastará mluvila.

Spatřila jsi skupinku lehce ozbrojených válečníků, měli na sobě lehké zbroje s vybavením pro dlouhé a náročné cestování. Celé skupině nejspíš velela žena jejíž vzpomínky ti byly poskytnuty. Doprovod jí krom toho dělal muž v černé důstojnické róbě, nebylo mu vidět do tváře, ale podle vzrůstu se rozhodně nejednalo o altmera nýbrž o nějakou rasu nižšího vzrůstu, možná bretonce nebo bosmera. Postávali před jakýmsi magickým kruhem připomínající teleport, který se nacházel uvnitř podezřele osvětleného chrámu. Pilíře zářily modrým magickým světlem a osvětlovaly tak zapečetěné rakve.
„Myslíš, že tohle je zdrojem těch anomálií?“ zeptala se žena v jejímž těle jsi se nacházela a pohlédla směrem k muži, který stál opodál.
„Popravdě?“ podíval se na ní muž, „Cítím tu hodně silnou magickou energii, ale nejsem schopen určit jestli je to přesně tohle… Je to jen kámen se znaky zaklínadel. Sám o sobě nemůže něco takového vyzařovat.“ odpověděl následně a podíval se na útvar připomínající portál či teleport. „Stejně tak tohle.“ podotkl směrem k oltáři, který se nacházel před celým útvarem.
„Prohledejte okolí.“ rozkázala žena ostatním válečníků a sama se začala procházet kolem celého útvaru.
„Lady?“ ozval se mužův hlas.
„Ano?“ optala se když se vrátila zpět a sledovala důstojníka jak rukou přejíždí po oltáři, „Myslíš, že je tam nějaký spouštěč? Nebo tak něco?“ optala se nejistě.
„Nemám nejmenší tušení, ale…“ zarazil se neboť cosi nahmatal, „Tohle by možná mohlo být ono… Ne tak nic.“ zakroutil hlavou, postavil se a několikrát ozdobně mávl holí ve vzduchu. Vytvořil kouzlo, které mělo rozpoznat magii a její původ. „Tohle není ten zdroj ani zdaleka.“ řekl nakonec a vyrazil směrem k útvaru připomínající portál. Velitelka jej očima sledovala a chvilku i následovala, ale držela si odstup. „Už vím… Už vím k čemu je tahle hůl i ten otvor uvnitř.“

Důstojník zvedl hůl nad hlavu a několikrát sní prudce otočil, mávl a začal mumlat zaklínadlo, jedno za druhým a různě je kombinoval. Teprve až po chvíli bylo patrné, že shromažďuje magickou energii, veškerou, kterou je schopen ve svém těle vytvořit nebo ze svého děla dostat prostřednictvím onoho kouzla. Jakmile byl u konce zabodl magickou hůl do onoho otvoru, který se nacházel přesně uprostřed portálového útvaru. Jakmile tak učinil začal celý útvar včetně magické hole jiskřit. Důstojník byl jedním z výbojů odhozen stranou, přičemž dopadl kus od velitelky, která se i přes počáteční fascinaci nakonec rozeběhla k němu. Válečníci se mezitím stáhli zpět a sledovali co se bude dít.
„Jsi v pořádku?“ optala se důstojnice starostlivým tónem a pomohla muži vstát opět na nohy, potažmo jej trošku oprášila. Někteří válečníci si všimli velitelčina nestandartního chování, ale nijak jej nekomentovali. Důstojník postavený opět na nohy pohlédl zpět k útvaru, porovnal si kápě. Poprvé mu tak bylo vidět alespoň částečně do tváře. Šlo o člověka, bretonce s hnědým upraveným krátkým účesem a pečlivě oholenou tváří (graf. vzhled - zde).
„Jsem… Nepřibližujte se!“ zvolal a vykročil sám blíž ke kouzlu, které působilo samo o osobě dost nestabilně, „Takový průběh jsem si nepředstavoval.“ přiznal nahlas a podíval se na velitelku, která si s ním rovněž vyměnila pohled.
„Měla jsem za to, že se otevře nějaký portál nebo tak něco.“ přiznala nahlas, aby jí důstojník slyšel. Ten jen mlčky přikývl a vykročil blíž ke zdroji neobvyklé magické síly, který sám předtím aktivoval.

„Tohle je šílenství!“ ozval se hlas jednoho z válečníků s zjizvenou tváří. „Tohle je šílenství! Okamžitě to zastavte! Takhle rozkaz naší královny nezněl velitelko.“ pokračoval odhodlaně a někteří válečníci se k němu přidali.
„Sklapni Angare! Seš stejný posera jako tvůj otec!“ okřikla ho velitelka, „Velím tu já a já pravím, že odhalíme zdejší tajemství! Pokračuj důstojníku.“ pobídla důstojníka a válečníkovi pozornost nevěnovala.
„Jako druhý důstojník mám právo projevit svůj názor. Okamžitě to zastavte důstojníku! Nařizuji vám to!“ rozkázal a začala velmi silná slovní výměna názorů mezi velitelkou a válečníkem, který byl zároveň druhý důstojník a také se jednalo o jeho oddíl válečníků.

Bretonec celému sporu pozornost nevěnoval. Přistupoval pomalým krokem blíž k celému zdroji magické energie. Jiskření každým momentem sílilo. Natáhl ruku a nasměřoval ji na svoji magickou hůl, zamyslel se a následně začal utvářet gesto. Chtěl hůl vytáhnout pomocí telekineze. Ale vnitřní energie byla mnohem silnější. Jiskření postupně začalo směřovat k jeho ruce ale i tak účinky ignoroval a kráčel blíž. Hádka mezi velitekou a válečníkem gradovala. Válečníci, ostatní se museli začít rozhodovat koho podpoří. Věděli, že situace začíná houstnout v momentě kdy nahromaděná energie začala procházet i do stropu. Náraz byl tak silný, že ze stropu spadlo pár kamenů a následné rozdělení magických sil přímo do rakví rovněž situaci celkově nevylepšil.
„Vidíte?! Co jste způsobili?! Za tohle se budete zodpovídat!“ křikl válečník Angar, „Královnin tajemník měl pravdu, když řekl, že jste se zbláznila! Přivést na plavbu cizího muže – zajatce – udělat z něj důstojníka a svěřit mu tak důležitý úkol!“ pokračoval v křičení.
„Držte hubu Angare! Velím zde já!“
„Nejvyšší důstojník vám dal tuhle šanci jen kvůli vašemu otci! Selhala jste a jakmile tohle dokončíme nechám vás zbavit funkce společně s ním!“ křikl Angar, „Odstupte od toho… Toho… ‚zdroje‘“ zvolal s nejistotou, neboť nemohl najít správné slovo, ale bretonec ho ignoroval. Dva z patnácti válečníků se připojili na stranu důstojnice, zbytek zachoval loajalitu Angarovi, který podle všeho nebyl z nastalé situace vůbec nadšený. „Neměl jsem vás vůbec poslechnout! Měl jsem sebou vzít osvědčené mágy a né takovéhleho šarlatána. Zničila jste vše proč se tahle plavba uskutečnila!“ okřikl jí znovu a sáhl po meči. (pokud prožíváš tok myšlenek nemusíš spát žádný tah, protože tvé rozhodnutí nebudou mít v toku myšlenek žádný vliv, leda bys chtěl tok myšlenek přerušit a vynořit hlavu z kotlíku)


Tondulín
Dunmer se na tebe překvapeně podíval, popadl roubík a sehnul se k Belwen. Nejprve si ji prohlédl a teprve pak natočil její hlavu tak, aby jí mohl uvázat roubík. Sám jsi se mezitím přesunul k ostatním celám. Objevil jsi i několik rezignovanějších vězňů. Převažovali lesní elfové, bosmerové.

V jedné z cel jsi našel staršího slabšího elfa, který byl na kost vyhublí, ležel na kamenném lůžku a mlčky hleděl do stropu. V jiné cele jsi pro změnu spatřil silnějšího bosmera, který měl postavu vojáka, tvář měl modřinami a tělo plné jizev. Seděl na okraji cely a kusem kosti jezdil po ocelových mřížích. Hned vedle něj měl celu svalnatý ork. Když zpozoroval tvůj příchod urychleně se přesunul ke dveřím své cely. Všiml sis, že jeho dveře nejsou v nejlepším stavu, nejspíš už se je silou pokoušel vyrazit nebo jakkoliv poškodit.
„Pusť mě! Ať to těm zavšiveným ušákům můžu nandat!“ křikl na tebe skrze mříže hrubým hlasem, „Pusť mě ať poznají můj hněv!“ pokračoval.
„Ale no tak… Ty už nikomu svůj hněv neukážeš.“ řekla pošklebným tónem elfka v cele naproti němu, „Tebe možná tak stáhnou z kůže a narazí hlavu na kůl.“ podotkla s přistoupila blíž k cele, „Pusť mě imperiálku a nebudeš litovat.“ promluvila k tobě s šibalským úsměvem, „Určitě se nějak dohodneme, ale hlavně nepouštěj toho surovce.“ „Zmlkni mrcho! Pusť mě! Ona ti k ničemu nebude! Já jsem silný, mám svaly a zkušenosti z boje.“ vykřikl ork, pomlácený elf jen zakroutil hlavou. „Ona umí jen roztahovat nohy nic jiného.“ mávl rukou ork a pokynul ti hlavou abys mu otevřel.
„Aspoň nejsem lidojedka!“ okřikla ho protestně.
„Pěkná skvadra…“ ozval se hlas postavy, kterou jsi zprvu vůbec neviděl. Byla posazená na stropě, hlavou směřovala k zemi. Šaty měl středně starý bosmer potrhané, a tak byla znatelná spousta tetování.
„Zmlkni šarlatáne!“ okřikla ho elfka.
Když jsi došel až nakonec spatřil jsi dvojici bosmerů. Oba měli roubík, okov připevněný ke stěně s řetězem. Ani jeden z nich se nemohl pohnout dál než necelý metr od lůžka. Ruce měli rovněž spoutané, a tak se ani nemohli roubíku zbavit.