---

→ Tah 376


Adrian_S
„Ještě jednou děkuji…“ usmála se spokojeně dunmerka, „To je vše. Mějte se.“ dodala na závěr, pobrala své věci a odebrala se pryč z učebny. Jakmile za sebou zavřela dveře zůstal jsi v učebně zcela sám.


Sarako
„Samozřejmě, že musíme zaútočit z více směrů. Jedině tak zvýšíme naše šance. Obě strany nemají příliš mágů, takže to bude hlavně boj muže proti muži.“ přikývl legát Amaragor, „Já povedu se svým oddílem čelní útok. Chci prorazit branou. Kvestor Lex povede úder našeho oddílu stejným směrem, ale pokusí se obsadit hradby. Taková je moje vize útoku z naší strany.“ dovysvětlil.
„Já souhlasím.“ přikývl Kjor, „Vy si vezměte hlavní bránu a my prorazíme skrze hradby z boku. Odpor bude tvrdý ze všech stran… Takže si nevybereme.“
„Dobrá. Dám vědět svým válečníkům.“ přikývla, „Povedu je do boje osobně.“ dodala.
„‘Osobně‘?“ podivil se kvestor Lex, „Měl jsem za to, že vaše mise tu končí. Předáte vojsko a budete celé obléhání sledovat zpovzdálí.“
„Než jsem se stala velvyslankyní byla jsem členkou legie a krátce i ve velekrálově gardě. Umím se ohánět mečem a rozkazovat, kvestore.“ podotkla velvyslankyně a kvestor se pouze pousmál. „Baronka si nemohla dovolit postrádat své nejschopnější velitele, protože je sama momentálně potřebuje. Já ovládám obojí, diplomacii i velení. Dokonalá kombinace.“
„Uzavřeme toto téma.“ pokynul legát, „Takže baronko předpokládám, že jsme domluvení. K celé přípravě budeme potřebovat necelé tři hodiny. Předpokládám, že vy jste na tom podobně.“
„Dvě a půl. Víc potřebovat nebudeme.“ pronesl hrdě Kjor, „Vyčkáme na vás.“ dodal následně a podíval se na svého bratra Skjora, který pouze přikývl.
„Raději se připravovat déle než něco uspěchat.“ poznamenal Amaragor, „Hraběnko… Spravím generála o mém rozhodnutí, nepředpokládám, že by vyslal posily nebo reagoval dostatečně rychle. Ale jsem si jist, že vás nebude stíhat za porušení ‚vazalské smlouvy‘ a po uzavření těchto událostí budete moci opět žít normálním životem.“
„Ráda bych tomu věřila legáte, ale jak tomu ve skutečnosti bude uvidíme až po závěru bitvy.“ okomentovala důstojníkova slova hraběnka a podívala se na tebe, „Předpokládala jsem, že vás budu mít po svém boku. Přikáži kapitánovi, aby vám vyčlenil skupinu válečníků, kteří vás budou po proniknutí na hradby následovat. Já budu muset zůstat v čele a vést své muže k vítězství. Nemohu se vrhnout do žaláře, dokud moje vojsko bude umírat na hradbách.“ zakončila svůj monolog.


BadWolf
Svlékl sis zbroj a oblékl se do slušivého oděvu, vyzkoušel jsi pohyblivost. Nebyla nejhorší, ale nebyla to zbroj, a tak ses v oděvu necítil tak jako ve své zbroji. Poklidil jsi zbroj stranou a vyšel z pokoje. Ma’Riar mezitím netrpělivě pochodoval z místa na místo.

Když tě spatřil s úsměvem konstatoval, „Výborně. Ma’Riar si myslí, že stráže si už teď nic dovolit namítnout nemohou.“ odmlčel se, „Možná by tu Ma’Riar našel ještě starou vycházkovou hůl po svém pradědovi. Je to precizní práce a dodala by vám o trochu víc vážnosti.“ dodal a pootočil se ke skříni v chodbě. Otevřel ji a po chvilce přehrabávání vytáhl starou vycházkovou hůl. „Zbraně vám při návštěvě hradu vezmou… Ale hůl ne.“ pousmál se, „Kdopak by starci bral jeho hůl.“ a předal ti vycházkovou hůl.


Tondulín
Odemkl jsi celu a Dunmer ihned vyběhl ven jakmile jsi mu uhnul. Nadechoval se, jako by chtěl dokázat, že už konečně dýchá čerstvý vzduch, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti nebylo.
„Máš mé díky.“ pronesl a pousmál se, „Odemkni si celu k té tvé přítelkyni a půjč mi klíče. Oběhnu vysvobodit zbytek.“ dodal, „Pak se vrátím a pomůžeme ti.“


Fjeratlof
Zpočátku se ti povedlo proniknout do tábora a obhlédnout si v něm situaci, ale byl příliš malý na to, aby tě skryl před zraky majitelů. Jeden z přítomných tě ihned vyrušil a nezdvořile ti naznačil, že se máš vzdálit od jejich stanů. Slova onoho vousatého muže, který měl část tváře pokreslenou nordskými značkami a symboly zaslechla i skupinka u ohně. Hudba ustala a postavy se začali ohlížet vaším směrem.
„Odejdi z tohohle tábora. Nejsi tu vítán.“ řekl Nord již o trochu přívětivěji ačkoliv jeho výraz ve tváři tak přívětivý nebyl. „Máme svých potížích dost a nestojíme o další.“ podotkl.
„Klid Brime…“ ozval se hlas ženy, která opustila kruh sedící u ohně, „Vždyť je to nord stejně jako my. Určitě ho trápí stejný problém a možná má i stejný cíl.“ pokračovala, a přitom položila ruku na rameno norda. Ten jen se jen nespokojeně zatvářil a upustil sekerku připnutou k opasku.

„Hádám, že nás pojí stejná cesta.“ pronesla směrem k tobě starší žena a pokynula muži ať se vrátí k ostatním. „Omlouvám se za Brima. Je nedůvěřivý i k vlastním od té doby co… Co přežívání není tak snadné, když máte za zády a na každém rohu donašeče Thalmoru.“


SuperHunter
Odkašlala sis, ale muž nijak nezareagoval. Nezareagoval ani když jsi do něj šťouchla nohou. Pouze jsi zaslechla tichý hlásek, který jako by tě zval do chatrče Prastaré. Muži nepatřil, neboť vůbec neotevřel ústa. Možná se ti to, ale pouze zdálo. Dveře by neměly být zamčené.