---

→ Tah 325


Scorpioncz
„Myslíš jako, že jsem byl pod vlivem kouzla? Co jsem jí provedl...“ poznamenal překvapeně Flavius, zakroutil hlavou a prošel branou na pozemek vaší vily, „Zdrž se aspoň chvilku, Lauraně to udělá radost a já ti pak klidně vytvořím nějaké alibi, abys nemusel přijít s tím, že je ti přednější chvíle strávená hledáním meče než-li sní.“ dodal a otevřel ti dveře, abys mohl vstoupit. Legionáři střežící vilu nic nenamítli.

Uvnitř se nic nezměnilo. Chodba i se schodiště byla pořád stejná, pokračoval jsi s květinou za zády až do společenské místnosti ve které bylo už vše připravené. Dvojice služebných dokončovala finální úpravy připraveného stolu. Scipio seděl bokem a četl si výpis dnešního Cyrodiilského kurýra. KDyž si Flavius odkašlal, Scipio se otočil. Odložil výpis, chytl sebral berly a dobelhal se k tobě, aby tě přivítal, přitom poprosil jednu ze služebných, aby doběhla informovat Lauranu. Flavius ji, ale zamítl a nabídl se, že to udělá sám.


Adrian_S
Legionáři vstoupili do velkého sálu, zavřel jsi za sebou dveře a pohlédl na protivníka. Legionáři utvořili ze svých štítu štítovou hradbu za kterou se ihned stáhla Lora se svým lukem. Zandal jsi hůl a vyšel na volné prostranství, aby ti formace legionářů nestála v cestě. Upír neutočil. Působil jakoby věřil, že chcete vyjednávat a vydáte mu to co hledá.

„Je to prastarý upír. Řadu let starý... Bude mít spoustu zkušeností. Pamatuje, že jediná možnost jak ho zabít je setnout mu hlavu a spálit jeho tělo.“ konstatoval při pohledu na upíra bdící. Mezitím jsi plně připravil své ohnivé kouzlo a byl připraven ho seslat (ještě máš energii na seslání dvou kouzel) - seslal jsi ho. Upírovi reflexi byly, ale mnohem rychlejší než tvé a úder obratně odrazil svojí magií. Ohnivá střela v plné síle explodovala o jeho ochranné kouzlo. Silverwoodová chtěla upíra paralyzovat, ale její kouzlo se rovněž příliš nevyvedlo. Upír vyvolal roj netopýrů, kteří posloužili jako nechtěný cíl neboť vlétli přímo do trajektorie kouzla. Několik jich zůstalo ve strnulé poloze, někteří kouzlu unikli a začali obtěžovat všechny přítomné kolem a část jich obklopovala upíra. Ve stejný moment zařval upír snad tím nejhrozivějších řevem, který jsi v životě slyšel. Všechny louče ve velkém sále zhasli a magické svíce levitující u stropu se rozplynuli. Velký sál zahalila temnota.

Spatřil jsi několik záblesků světelných kouzel, který pročísly tmu v sále, ale všechny minuly svůj cíl. Šum netopýřích křídel byl hlasitý a nabíral intenzity, spolu s tím se ve tmě začaly zjevovat malé světélkující tečky. Vždy dva páry v přibližné výšce jako máš ty oči.
„Do prdele...“ zaslechl jsi hlas velícího legionáře, „DRŽTE SE!“ křikl a v momentě kdy vykřikl tato slova jsi zaslechl jakoby něco velmi silného narazilo do štítové hradby. Jakmile se tak stalo zaznamenal jsi náraz do stěny a následně pád mrtvého těla jednoho z legionářů téměř k tvým nohám. Jeho meč poté pokračoval až ke stěně o kterou se zastavil.

„Karlirah světlo! SVĚTLO!“ řvala Silverwoodová ze tmy, ale její přesnou polohu jsi určit nedokázal.
„Snažím se!“ ozval se hlas Karlirah, která se zjevně snažila vyvolat nějaké silnější světelné kouzlo nebo magickou svíci, ale příliš se jí to nedařilo.


Sarako
Stiskl jsi Theřinu ruku a se zábleskem modrého světla se teleportoval. Když záře pominula, ucítil jsi studený vítr, slyšel zvuk deště. Otevřel jsi oči. Nacházeli jste se půl metru od padlého stromu, kolem vás byl les. Thera si tiše oddechla, neboť les dokonale stínil už tak zastíněné slunce mraky.
„Zase déšť... Když jsme opouštěli Valenský les taky pršelo.“ poznamenala po chvilce rozhlížení.

Když jsi se pořádně rozhlédl zjistil jsi v lese, kterým prochází cesta spojující Chorrol s Brumou. Z cesty se ozývaly tlumené zvuky pochodujícího vojska, nejspíš dosti početného, protože mezi stromy šlo zahlédnout žlutě oděné válečníky, nejde o Thalmor nebo Aldmerský spolek. Mezi válečníky šlo také zahlédnout několik jezdců a dvojici krytých vozů. Thera si porovnala oděv, zkontrolovala kápě a udělala několik kroků vpřed.
„To nevypadá jako mírotvorný pochod...“ konstatovala, když svůj upíří zrak zaměřila k cestě.


BadWolf
Oba muži se spokojeně vrátili na stanoviště a pokračovali ve své hlídce zatím co jsi kráčel pryč z města. Nemusel jsi chodit ani příliš daleko, aby spatřil to co hledáš. Jeden z pozůstatků brán do Zapomnění se nacházel poblíž sídla rytířů Řádu Trnu. Poblíž sídla se také cvičila trojice mladých adeptů na přijetí do řádu, jejich učitel na ně přísně hleděl v těžké rytířské zbroji v ruce svíral dřevěnou hůl se kterou přetáhl každého nepozorného nebo méně schopného studenta.


SuperHunter
„Přinesli nějakou raněnou.“ odpověděla ti jedna z redguardek, „Ten váš Khajiit se jí snaží už dobrých pár minut zachránit. Ale jestli byl úspěšný...“ pokrčila rameny, „To už musíte zjistit sama.“