Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Adriho povídky VI - Putování M'aiqa Lháře

Přidal Adrian_S dne 12.04.2015 12:32
#1

Drazí čtenáři,

určitě mnoho z Vás slyšelo o Skyrimu, drsném místu na severním Tamrielu, které je výzvou každého cestovatele či dobrodruha. Avšak víte, co tato provincie skrývá a co vám může nabídnout? Pakliže nemáte možnost navštívit toto místo osobně a dáváte přednost svému vyhřátému místečku, pak čtěte tyto stránky! Dozvíte se o zvyklostech severských lidí, o způsobu života a celkové kráse, která poutníka inspirovala.

Pohodlně se usaďte, nalijte si čaj a otevřete stránky na dny, kdy započalo „Putování M’aiqa Lháře“!

Část 1. - Hranice

M'aiq ví mnoho a něco může i prozradit. M'aiq zná mnoho věcí, které jiní neznají. Putování začalo překročením skyrimských hranic s Cyrodiilem, kde se jeho kroky ocitly v krásném lesním prostředí. I když M’aiq musí přiznat, v posledních několika dnech procházel jen samými lesy. Avšak tyto byly jinačí, na rozdíl od cyrodiilských byly téměř jehličnaté a plné rostoucího barevného kvítí, které překrásně vonělo.

http://imgur.com/pJqV5mm.jpg


Než se M’aiq vydal po cestě do města, sešel z ní a nechal se unášet kroky po této skvostné krajině, jež bujela a žila. Mohutná skaliska Jerralských hor ukázala Khajiitovi krásu přírody za nedalekými hranicemi. Avšak, na některých místech překvapil jistý podivně bílý povrch, ležící na skalách a travině. M’aiq chtěl kráčet po cestě do první osady, ale místo toho se držel v nejvyšších místech, kde našel jednu „zapomenutou“ stezku, a rázem se ocital v této navátině… Ano, sníh přilétávající z jižní strany hor… Ah, jak M’aiqa zábly nohy, když pochodoval po tak studeném povrchu. Co více poutníka překvapilo, byly jisté rostliny, které i v takovýchto mrazech rostly a kvetly. Podle všeho to byly takzvané „Sněhulky“, rudo-bobule, zahřívající už jen na pohled.

Khajiit se po putování v mrazivé části Hranice vrátil na cestu a vykračoval po cestě, až konečně došel do první osady… vlastně do vojenské pevnosti Helgen, zářící v císařských barvách. Každý návštěvník když překročí hranice, musí projít touto posádkou, pokud je mu život milý a nechce hned na začátku své pouti někde umrznout. Helgen je vcelku malé místo, jen několik malinkatých budov a tvrz, do které by se schovalo několik návštěvníků i s posádkou. M’aiq neměl tu možnost si ji prohlédnout detailně, rudí vojáci si zapisovali poznatky o M’aiqovi a poté, co vše vyřídili, nechali ho projít dál branou kamsi do přírody. I zeptal se jich na některé rady a tipy, kam by se mohl vydat, jeden z vojáků, na jehož jméno si nevzpomene, mu poradil navštívit nejen město Falkreath, ale i ruiny „Meluzíny“. Svou radu zakončil samozřejmým tipem, nad kterým by se M’aiq prý rozplýval… jezero Ilinalta.

Po této návštěvě se Khajiit vydal směrem na západ, nehledě na varování a doporučení vojáků, aby se držel cesty a neopouštěl jí. Zhruba dvě hodiny trvalo cestovateli, než se dostal ze zasněžených míst do nížiny, kde ho vítal bující les, bublající potůčky a studánky s křišťálovou vodou. Kromě hustého porostu mohl také M’aiq zahlédnout malé skupinky sobů a laní, které se pásly. Avšak musel si dávat pozor, byť jeho srdce plesalo úžasem. V těchto lesích žijí stvoření či zvířata, která by vás při setkání mohla zranit… ne-li více zabít! Medvědi, vlci, ale i třeba takové lesní dryády! Před odchodem z Cyrodiilu se od jistých lidí M’aiq doslechl, že jim tak Nordi říkají „Spriggani“. Stvoření to jsou krásná, ale M’aiq při setkání s nimi raději vzal nohy na ramena dřív, než se mu stalo něco nehezkého.

Jistě by si měl cestovatel dát pozor na možná nebezpečí v kraji, ale co by to bylo za dobrodružství bez vzrušení, že? Pokud cestovatel projde tuto část, což přibližně trvá asi několik hodin, může spatřit, kromě krásy lesa a hor, několik vstupů do jeskyní, ze kterých jde až velice podivné ticho. Od lovců, na které lze narazit téměř na každém kroku, se M’aiq dozvěděl, že se v oblasti „Ostří nože“ vyskytují dveře do jeskyně, které se nedají nijak otevřít. M’aiq tam byl a zkoušel je, ale opravdu nešly otevřít.

Během putování si cestovatel vzpomenul na cyrodiilský lid, který mu radil, aby si dával na Nordy pozor, že jsou o dost jinačí jak povahou, tak i vzhledem. M'aiq slyšel, že obyvatelé Skyrimu jsou hezčí než obyvatelé Cyrodiilu. On to neřeší. Jemu přijdou všichni lidé moc hezcí. A pokud se s nimi dá do řeči, pak toho M‘aiq nebude litovat…

http://imgur.com/GrKNU8P.jpg


Po několika hodinách bádání kraje se M’aiq vrátil zpět na cestu, která ho dovedla až před bránu města Falkreath. Už během příchodu může cestovatel na sobě pocítit, že ve vzduchu visí jakási podivná atmosféra. Stráže u brány vám řeknou, abyste se cítili jako doma, avšak když si projdete město a zjistíte si názvy některých domů, mráz vám naběhne po zádech. „Umrlčí utrejchy“, „Šedá sosna“, „Zetletý statek“, či krčma „Pití mrtvého muže“… To nezní zrovna vesele.

První kroky zamířily do pochmurné krčmy, kde navzdory názvu se lidé bavili nejen nad korbely piva a medoviny, ale i u hrající a zpívající bardky, obdivující každého muže. Od hostinské se M’aiq dozvěděl, proč je toto místo tak pochmurné a lehce děsivé. Před mnoha lety byla tato oblast účastníkem mnoha bitev, kde padli „synové a dcery Skyrimu“ či nájezdníci z dalších provincií. Hovořila o válkách, které tu trvaly předlouhou dobu, ale M’aiq si nebyl její řečí jistý. M'aiq slyšel mnoho příběhů o válce… ale jen málo z nich je pravdivých.

Khajiit se zeptal, kde se nacházejí ony ruiny „Meluzíny“, které mu byly prozrazeny již v Helgenu. Od ženy zaslechl, že se tyto ruiny nacházejí severně od města. Ba co víc, stačilo se zastavit na venkovním schodišti, už je poutník v dáli viděl. Dále mu doporučila, aby se šel podívat na rozsáhlý hřbitov, který je podle ní největší v provincii. M’aiq prozradil, že by se chtěl setkat s jejich vůdcem - Nordi je nazývají „jarly“ - avšak hospodská pronesla, že v současné době „jarl“ k sobě nikoho nepouští, z důvodu již započaté občanské války.

Po získání rad a zahřátí medovinou se M’aiq vydal prozkoumat ony oblasti. První zastávkou byl obrovský hřbitov, posetý mnoha rulíky a prolezlý houbami. M’aiq ještě nikdy tak něco pochmurně velkého neviděl, až se mu vyježily chlupy na zádech. Brr… pomyšlení, že by ležel mezi Nordy, mu byla přímo hrozivá.

Falkreath je vcelku malá osada, několik rozsáhlých domů, pak samozřejmě dům správce vesnice - tedy jarla, kovárna a obrovská velká pila u řeky, ze kterého je na desítky sáhů cítit vůně pryskyřice. Malé, ale přesto poklidné místo, i když některé názvy jsou vcelku pochmurné, ale člověk by si na ně zvykl… či elf nebo někdo M’aiqova druhu. A lidé tu jsou docela milí, snaží se s cestovateli vyjít vstříc, a pokud jim dáte pár zlatek, jistě vám plně vyhoví, tak jako M'aiqovi.

http://imgur.com/ofYTjLT.jpg


M’aiq přešel město a vydal se směrem na sever, kde po stezce kráčel kamsi vzhůru, avšak i zde sestoupil z cesty. Pokud by poutník pokračoval takto několik desítek sáhů, dostal by se opravdu ke vstupu do ruin Meluzíny. Na onom místě je úchvatný pohled na město, jako byste ho měli na dlani. Avšak všude jsou zakryté hroby a otevřená pohřebiště s již dávno zhaslými svícemi. Škoda, že M’aiq neměl křesadlo či louč, kterým by uctil památku mrtvým. M’aiq se snažil dostat i dovnitř ruin, ale nepovedlo se je otevřít. Byly bytelně zavřené… Nejspíše mrtví chtějí mít od živých nerušený klid…

Po návratu na stezku se vydal na severovýchod. Však zde na této cestě by si měl dávat poutník velice dobrý pozor, neboť se zde vyskytovali velmi špatní lidé…bandité, kteří chtěli okrást M’aiqa. Ačkoli to nevypadalo naděje, M’aiqovi se podařilo uprchnout z těchto míst velice rychle a bez úhony. Od lovců v přírodě se doslechl, že se často tito „ničemové“ vyskytují u „Borové hlásky“. Pokud je vám život milý, vyhněte se tomuto místu!

Pokud tak učiníte, vyhnete se této oblasti a zamíříte na severozápad, lesní pěšinkou se dostanete až nad cestu u jezera Ilinalta. M’aiq při příchodu a pohledu zůstal ochromen… takto rozsáhlou vodní plochu uprostřed kraje ještě nikdy neviděl. Od těch samých lovců, kteří mu prozradili „Borovou hlásku“ se dozvěděl, že se uprostřed tohoto jezera nachází jistý kámen, které nese znamení „dámy“. M’aiq tyto menhiry zná již z Cyrodiilu a velice ho překvapilo, že i zde něco takového najde. Jen netušil, že i Nordi zastávají tuto „víru“.

Na protějším břehu jsou možné vidět jisté pozůstatky pevnosti, avšak jak se k nim dostat či co se tam nachází, M’aiq nezjistil. Ne že by to nebylo daleko, spíš M’aiq nechtěl do vody, ve které plavaly nebezpečné Vraždomilky, ryby se zuby ostrými jak drápy Khajiitů.

http://imgur.com/5S1alE9.jpg


M’aiq se znova vydal po západní cestě, kde v dáli spatřil mlýn. Také během putování spatřil ve vzduchu tanec páru barevných motýlů. I vzpomenul si na Cyrodiil, kde létalo mnoho těchto stvoření. M‘aiq zaslechl o Skyrimu, že byl kdysi zemí mnoha motýlů. Teď už to tak není.

Po hodině cesty, kdy už Slunce zapadalo za hory, se Khajiit konečně dostal do mlýna Půlměsíce… docela příjemný název. U postarších mlynářů zažádal o nocleh, a i když nebyli zrovna z jeho návštěvy nadšení, vyhověli mu. M’aiq strávil první noc ve Skyrimu na kupě sena, za slechu bublající vody a vrzání mlýnského kola. Příjemné místo na odpočinek…

Po vyspání se opět vydal na sever po cestě, která vedla do dalšího kraje Skyrimu… do Bílého Průsmyku, kraje s velmi pozoruhodnou krajinou a úchvatnou atmosférou, která by se zde v okolí Falkreathu zkrátka nenašla.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Co M’aiq doporučuje navštívit:
z přírody: jezero Ilinalta, les v okolí hřebenu „Ostří nože“
z města: Falkreathský hřbitov, ruiny Meluzíny

Častý výskyt:
bylin: Horničky (takové barevné a zdravé kvítí - hojně roste u jezera a v lese), Sněhulky (severní strana Jerralských hor)
lidí: lovci a rybáři

Na co by si měli cestovatelé dávat pozor:
Mnoho divoké zvěře (vlci a medvědi) a „Spigganů“, a severovýchodní část Hranice, na okolí „Borové hlásky“ - velký výskyt ničemů a zločinců!

Upravil/a Adrian_S dne 25.10.2017 14:10