#6
Adriane, tvé psaní jsem přestal komentovat již dávno, ale... pro Kristovy rány! Tohleto bolí číst. Dám ti jednu velkou radu, zkus ji, prosím, zvážit: poesie není poesií jen proto, že se rýmuje. Poesie musí mít také určitý rytmus, musí sedět, musí se číst sama. U tebe se to kolikrát nedá napasovat, protože absolutně neřešíš přízvuky, délku slabik nebo jejich počet. Nemluvě o tom, že by to chtělo naučit se pokoře a raději smazat rým, který zní blbě, a přiznat si, že nejsi schopen tam některá slova napasovat, než mít v "melancholické" a podle všeho vážně myšlené básni o válce spojení: "...v mém brnění započal velký hic..."
Samozřejmě se tam najdou sloky, které jsou celkem OK (dokonce jsem i našel věci, které se mi vysloveně líbily), ale v porovnání s nulovou rytmikou a častým demonstrováním necitlivosti vůči jazyku a vhodnosti použití určitých slov v určitém kontextu (kdy je třeba přihlédnout k jejich sémantickým nuancím a citové zabarvenosti) je jich naneštěstí příliš málo.
Zkus to trochu... vybrousit.
Strašný boj se strhl na bojišti,
třásl se hrůzou každý voják!
Já schovaný byl v konopišti,
pohřbívání bude jistě hrozný doják.
Připadá ti tohle jako dobrý verš, jako dobrá poesie? Doufám, že ne. Velmi podobně ty ji ale píšeš. Vymyslel jsem tenhle příklad v naději, že budeš-li mít od verše výše odstup, jakožto člověk, který ho nenapsal, třeba tě to víc praští do očí ;)