#54
část 18
Rozhodl jsem se nemarnit čas, takže khajiit ve stájích ukradl koně, bohužel si ho někdo všiml a začal na něj křičet, ať se vrátí, po chvíli kolem khajiita prosvištělo pár šípů, ale strážní asi nechtěli trefit koně, takže střílet přestali. Khajiit nejdřív kličkoval na pláních, ale pak se mu podařilo narazit na rozcestí, kde šipky ukazovaly směr: „Rorikův dvorec“ „Bílý Průsmyk“ a „Markarth“ khajiit se tedy vydal směr Markarth, jednou se totiž dozvěděl, že to je město trpaslíků a navíc tam byly stáje, takže si kůň mohl odpočinout.
Po chvilce se khajiit dostal k branám města. Koně nechal u stájí a pln očekávání z návštěvy trpaslíků se vydal k bráně, už se těšil až si s někým z Dwemerů promluví, khajiit ho naučí jak se pořádně mlátit beze zbraně a možná od trpaslíka i koupí brnění, prý je trpasličí brnění velmi kvalitní. Khajiit tedy pozdravil stráže a vešel. Hned se začal dívat po okolí a vskutku, město postaveno z kamene, tento styl stavění opravdu nemohl být nordský, ale khajiit nikde nevidí Dwemery, pár merů tu je, ale Dwemeři ne, to je divné. Khajiit se tedy zeptal prvního občana který prošel a zjistil, že trpaslíci vymřeli už velmi dávno, škoda.
Khajiit si tedy prohlédl město a pak, už když se stmívalo, zašel do hospody, objednal si pokoj, ve kterém se najedl a šel spát, teda ještě si udělal poznámky do deníku.
Ráno khajiit vstal poněkud brzo, najedl se z vaku, ve kterém měl zásoby asi na pět dní, když bude šetřit a vyrazil směrem k bráně města, aby mohl pokračovat v cestě za orismery. Ovšem u stájí stála stráž Bílého Průsmyku, zdá se že se stráží z Markarthu o něčem mluvila, khajiita si naštěstí nikdo nevšiml, čehož J' Zeny využil a připlížil se k nim, aby slyšel, o čem si povídají. Stráž Bílého Průsmyku ještě khajiita hledala, ovšem stráže z Markarthu je tu nechtěli, protože tohle už není jejich území, tak ať se vrátí. Naštěstí po chvilce strážní odešli, sice od města, ale jen aby si odpočinuli a pak se vrátili, ovšem khajiit už ve městě není, takže si s tím nemusí dělat problém.
Poté, co strážní zmizeli ve městě, khajiit přišel ke stájím a chtěl svého koně, ovšem prý ten kůň byl ukradnut, takže se vrátil ke svým stájím, takže tady už není, což khajiita trochu rozhořčilo, ovšem nedá se nic dělat, hold se trochu projdu.
Po prvních pár krocích došel k farmám a koho tam khajiit nepotkal? Zrovna tam byla karavana, která se chystala k odchodu, zrovna jdou směrem Morthal a pak Samota, takže se k nim J' Zeny přidá a u Samoty se oddělí. Nuže vyrazili jsme na cestu, khajiit počítá s tím, že je přepadne pár banditů, nebo divokých zvířat, to nebude zapisovat do deníku, khajiit si zapíše až zastávku v Morthalu, nebo malé dobrodružství.
Přesně jak si khajiit myslel, nic důležitého na zapsání, takže teď je večer a my sedíme před městem, cesta trvala zhruba tři dny, karavany nikdy nikam nespěchají, J' Zeny se už seznámil s pár khajiity z karavany, ale moc velké přátele si nedělá, koneckonců se od nich brzy oddělím.
Nuže, i další cesta byla pohodlná, jediné, co stojí za zmínku je khajiitův vak s jídlem, už je prázdný, ovšem to je jedno, už jsme v Samotě, krásné to město. Khajiit si koupil jídlo za deset septimů, takže mu zbylo ještě tisíc, což není špatné. Když dojedl, tak došel zpátky ke karavaně a zeptal se na nejrychlejší cestu za orky a kde se přesně nacházejí. Cestu si khajiit zjistil, ale informace o tom, že orkové nemají vlastní provincii, ale jsou jen roztroušení po Vysokoskalí ho nemálo překvapila, ale to je jedno, snad budou na khajiita milí. Khajiit se má vydat rovně od Samoty směrem k Dračímu mostu, pak zhruba stejně dlouhou trasu stále rovně, až narazí na rozcestí, tam má zahnout doprava a poté hledat tajnou cestičku někde vlevo, cesta má trvat minimálně dva dny, kdyby khajiit spěchal. Karavana dala khajiitovi spací pytel, louči a křesadlo, zbytek khajiit má, má dýku a peníze, samozřejmě má zděděný talent na plížení, takže by mu nemělo dělat problém připlížit se ke zvířeti a zabít ho, možná i potká pár banditů s luky, takže dostane i luk.
Khajiit si dal celkem naspěch, takže už je za Dračím mostem a teprve se stmívá, taky se mi podařilo získat luk, asi čtyřicet dva šípů a kus chleba, jeden bandita si moc dovoloval, teď je mrtvý. Khajiit se rozhodl přespat trochu schovaný asi deset metrů od cesty, jen pro jistotu.
Ráno si khajiit chytil zajíce, trochu snědl na snídani a zbytek má na oběd, ještě že mu karavana přenechala křesadlo. Králík byl chutný, ale trochu se připálil, jenže to khajiitovi nevadilo, přece jen není kuchař. Khajiit se tedy dal na cestu a po chvilce se dostal na rozcestí, na kterém zatočil doprava a po chvilce cesty našel malou pěšinku, pravděpodobně to má být ona tajná cestička, khajiit si tedy sedl, udělal oběd a vyrazil na cestu.
Až k pozdnímu odpoledni se dostal k městu jménem „Jehanna“ není to úplně největší město, zhruba jako Morthal, možná o trochu větší. Khajiit rychle našel hostinec, ve kterém si koupil pokoj a jídlo, poté šel spát. Hned ráno se pak všech ptal, kde je nejbližší a hlavně nejpřátelštější orkská pevnost, zjistil že nejbližší je blízko, ovšem khajiit by tam nevydržel ani týden, ale jestli hledá pevnost, kde by se s orky mohl seznámit, tak ať zajde do přístavu ve městě „Farrun“ a tam se přeplaví k přístavu „Northpoint“ a tam, zhruba mezi Northpointem a městem „Sharnhelm“ leží známá orkská osada, známá tím, že je otevřená ostatním a její obyvatelé nejsou považováni za čisté barbary, khajiit se tedy rozhodl se tam vydat.
Po pár minutách došel do města Farrun, kde se po asi hodině čekání dostal na loď, stálo ho to devadesát septimů, takže mu zbývá už jen devět set zlatých, to je stále dost.
Cesta to byla otřesná, khajiitovi se na lodi dělá opravdu špatně, pořád ho bolelo břicho a točila se mu hlava a každou chvílí zvracel. Byl rád, když konečně usnul, ovšem pak se zase probudil a pozvracel podlahu, kapitán se moc nerozčiloval, prostě řekl ať si to uklidím. Každopádně teď je khajiit v Northpointském chrámu, zjistil, že se té nesnášendlivosti plavby říká mořská nemoc, že to hrozí jen na moři, každopádně teď už je khajiitovi lépe a může se vydat na cestu.