Název novinky: The Elder Scrolls V: Skyrim - Česká fansite :: Deníky lovce odměn

Přidal AiMB dne 13.06.2014 12:41
#1

Probudil jsem se, otevřel oči a rozhlédl se kolem. Byl to jen se, řekl jsem si když jsem se probral z další z mých nočních můr. Moje sny mají pořád stejný obsah: Mám svázané ruce provaz se mi do nich zakusuje, když se podívám dolů vidím krvavou rýhu kterou mi vyryl do rukou, ale já jsem Nord vydržím jakoukoliv bolest, když v tom promluví legátka Císařské armády, jak já císařské nenávidím. V tom se ozve pronikavý, až nelidský řev, a potom se vždy probudím. Od druhého vyhlazení draků uplynulo už 48 let, takže drak to být nemůže nebo ano? jen bohové vědí jsem lupič Amras lovec odměn a musím zjistit proč se mi ty sny zdají, Šedovousí to budou vědět. Musím se dostat na Jícen světa.

Díl druhý
Vorařov U spícího Obra
Z minulé zakázky mi zbylo už jen 400 zlatých. Mám tedy jen dvě možnosti, buď se můžu vypravit do vyšného Hrotgaru s výbavou za 400 zlatých nebo se porozhlédnout po další zakázce. Jako na zavolanou my poslíček přinesl nabídku od stálého zákazníka. Tentokrát to ale ovšem neměla být pouze obyčejná vražda na zakázku, ale rituální vražda jednoho z družníků. Krev jsem měl zachytit do nádoby z čistého stříbra. Přislíbená odměna byla 3000 zlatých. Odcestoval jsem tedy urychleně do Bílého průsmyku.

Bílý průsmyk
S rituálními vraždami je vždy problém, musím si celou akci důkladně promyslet. Nakonec jsem usoudil, že nejlepší způsob jak provést takhle složitou vraždu je proniknout přímo k Družině. Hned zítra zajdu za vůdcem Družníků a požádám ho o přijetí do řad družiny.

Sídlo Družníků
Když jsem se vyspal a nasnídal, vydal jsem se do sídla Družníků. Když jsem ho našel, jeho netradiční vzhled mě udivil, přišel jsem k budově, která vypadala jako loď otočená kýlem vzhůru. Když jsem žádal o audienci u vůdce Družníků tak se mě ujala mladá pohledná dívka, která mě zavedla dovnitř. Celý vnitřek té podivné budovy zabírala obří síň plná zbraní a trofejí. Když jsem se zeptal kam dál dívka ukázal směrem ke vchodu do sklepení. Ve sklepení byla pouze přímá chodba s červeným kobercem který vedla až k trůnu z dračích kostí. Na trůně seděl šedovlasý muž, který byl však stále na vrcholu sil. Řekl mi, že pokud se chci stát členem Družiny musím porazit Yalogara. Yalogar se ukázal být obrovským orkem, o kterém se povídá, že dokáže srazit býka pouhým úderem pěsti.Abych udělal dobrý dojem, zeptal jsem se, jestli zvolil nějaký určitý typ zbraně. Okamžitě na to Yalogor prohlásil, že mě porazí jakoukoliv zbraní. Vůdce Družníků tedy určil, že si každý můžeme zvolit jakoukoliv zbraň. Jako právoplatný člen Družiny měl Yalogor právo volit si zbraň první, vybral si dvě bojové sekery. Pozoroval jsem jeho chování, zdál se dosti natěšený na zápas a vzhledem k zbraním se mi bude snažit dostat na tělo, zvolil jsem tedy své dvě dýky proti jeho dvěma sekerám. Ostatní Družníci si vzali malé bubínky potažené kozí kůží a vyvedli nás na ušlapaný plácek před budovou. Měřil jsem si Orka pohledem, nesmím si ho pustit k tělu, mám proti němu výhodu menších zbraní. Musím být prostě rychlejší, má dvě sekery, bude se moci krýt jen velmi špatně. Když jsem si ale všiml jeho jizev, začínal jsem mít strach. Ten Ork měl jizvy po celém těle, to nebil válečník, ale berserk. V tom Družníci usazení kolem nás v kruhu spustili rychlou, až zvířecí melodii. Když jsem ji uslyšel, veškerý strach ze mě opadl. Ork, jakoby vyčkával na nějaký signál v té melodii, zůstával na svém místě s nezměněným výrazem tváře. Náhle úplně z nenadání ze sebe vyrazil nelidský řev a rozběhl se na mě s tasenými sekerami. Uskočil jsem, ale nebyl jsem dost rychlý, stihl mě zasáhnout koncem sekery do ramena. Musel jsem se vzchopit, ale ruka mě nechtěla poslouchat. Ork už byl v ten moment u mě a snažil se mě zasáhnut úderem sekery. Když v tom se mi vrátil cit do ruky. Napadlo mě co takhle hrát, že s rukou pořád nemohu hýbat a když se mě příště pokusí udeřit proseknout mu ruku, kterou se mě bude snažit seknout. Odvrátil jsem tedy úder jeho první sekery a naschvál jsem se odkryl. Uviděl jsem, jak jeho oči zazářily. Rozehnal se po mě tedy druhou sekerou s tím, že teď už je to na jistotu. Vycítil jsem správnou chvíli a sekl jsem dýkou směrem vzhůru. Ucítil jsem, jak dýka ťala do živého, v tom vůdce Družníků zakřičel „dost“ a po delší pauze pronesl, že jsem hoden stát se členem Družiny. Poklekl jsem před něj a řekl, že je mi ctí. Hned ten večer po hostině uspořádané na mou počest jsem koupil v kovárně dýku a od Kahajitské karavany paralyzující jed.

Další díl max. do úterý spíše zítra

Upravil/a AiMB dne 15.06.2014 22:45